Ninja z Listové - 18. kapitola - Ebisu se nestačí divit

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 52

Seděla na židli s hlavou sklopenou. „Moc se omlouvám, Hokage-sama.“
Vůdce Konohy kouřil z dýmky a propaloval děvče pohledem. „Nevím, co na to mám říct! Pokusila ses v aréně někoho zabít, napadla jsi členy ANBU a utekla z nemocnice. Vysvětli mi to.“
Lianna ještě chvíli mlčela. „Ničeho nelituji, Hokage-sama. V té aréně byl Orochimaru, přeměněný, ale ty oči nelhaly. Chtěla jsem se pomstít za to, co mi udělal. On… mě zničil, už to nejsem já.“
Nejvyšší se podrbal na tváři. „Kakashi říkal, že ti pečetil prokletou značku. Jak k tomu došlo?“
„Nebyla jsem dost opatrná. Bránila jsem mladého Uchihu a jeho přátele. Bojovali jsme spolu a pak se do mě zakousnul. Málem jsem nepřežila.“
Stařec neměl tušení, co teď říci nebo udělat. Myslel, že ji sám napadl, ne že ho vyprovokovala. „Chtěl jsem tě nechat sledovat, protože jsem myslel, žes nám až nebezpečně zvlčila, Lianno Maraki, ale… Budeme se tvářit, jako kdyby se nic nestalo. Ty i Sasuke se teď musíte hodně ovládat, nebo způsobíte neštěstí. A nyní můžeš jít.“
„Mnohokrát děkuji, Hokage-sama.“
Netrvalo dlouho a mocný Hokage si předvolal Anko. „Vedl jsem s tím děvčetem velice zajímavý rozhovor a zajímalo by mne, jakou roli v tom hraješ ty.“
„Já… vám nerozumím. Zadržela jsem ji, když zaútočila na místo, kde stál tým ze Skryté písečné. Vrhla kunai do takové vzdálenosti, až mne to ohromilo. Vyvlekla jsem ji na chodbu, kde mě nakopla a pokusila se o útěk!“ Anko se tvářila mírně vyplašeně.
„Shodou okolností vím, že ta dívka umí velice dobře vrhat zbraně. Sama řekla, že jejím cílem byl Orochimaru, kterého prý okamžitě poznala a ta prokletá značka jí v tu chvíli dodala tu nepředvídatelnou sílu. Proč mi to nikdo nehlásil, Anko? Jestli se mi procházel přímo před nosem...“
„A co s ní?“
„Nechal jsem ji odejít. Slíbila, že se bude kontrolovat,“ odpověděl stařec klidně a vyrovnaně.
„Ale, Hokage-sama, to přece nemůžete! Vždyť… vždyť ona je naplněna zlem!“
„Ano, stejně jako mladý Uchiha a ty.“ Svěsila hlavu. „Jak se svou mocí naloží, se dozvíme časem. Vím jen to, že Lianna je teď zlomená a vyděšená. Orochimaru změnil její schopnosti ve smrtící zbraň a ona si nikdy nepřála být jako pravý Shinobi. A teď k věci – zabezpečte vesnici, Anko! Jestli je Orochimaru tady, musíme ho co nejdříve najít!“
„Jistě, Hokage-sama.“ Anko se uklonila a opustila pracovnu Nejvyššího.

Procházím Konohou a celý můj život se mi míhá před očima. A stačil jeden jediný okamžik a to všechno bylo pryč. Teď si musím dobře promyslet, co udělat. A nejlepší bude zajít za trenérem. Chladně mne pozval dál, takže nejspíš už všechno ví. „Proč jsi přišla?“
Podívala jsem se mu zpříma do tváře. „Za prvé se chci za vše moc omluvit, Ebisu sensei, a za druhé… končím se svým výcvikem.“ Byl tak překvapený, že si sundal své sluneční brýle. Ještě nikdy se mi nepodařilo spatřit jeho oči.
Promluvil přiškrceným hlasem, v té chvíli jsem ho nepoznávala. „Zbláznila ses? Myslíš to skutečně vážně? Přestat teď… slyšel jsem, co jsi všechno dokázala! Já věřím, že můžeš být ještě daleko lepší, i když ses nedostala přes druhou zkoušku!“
„Mýlíte se, Ebisu sensei. Já ji zvládla, ale odstoupila jsem.“
„Jak to? Proč? Co to náhlé rozhodnutí?“ Beze slov jsem mu odhalila pravdu. Překvapením ani nedýchal. „Prokletá pečeť!“ vypravil ze sebe nakonec. „Lianno… jak se to stalo?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Na tom nesejde. Aktivuje se vždy, když zkusím použít chakru. Zdá se, že i ta Kakashiho pečeť je slabá. Nemohu pokračovat ve výcviku, aniž bych ohrozila vás nebo někoho jiného. Jediným neopatrným pohybem mohu… zabít.“ Už zase se mi lesknou oči. Raději jsem se otočila zády. „Možná budu muset odejít z Konohy, abych se zbavila toho „daru“. Ale pokud se mi to jednoho dne podaří, vrátím se a budu cvičit ještě usilovněji než dosud. Už chápete?“
„Ano, dokonale. Dovoluji ti odejít.“

Lianna se na půli cesty domů srazila s Narutem, který šel do nemocnice. „Promiň, jsem nemehlo.“
„Hehe, stane se,“ ušklíbl se blonďatý ninja. „Musím teďka hodně moc trénovat a asi jsem se zamyslel.“
Dívka mu podala ruku. „Jsem Lianna Maraki, Genin-jednotlivec. Odstoupila jsem po druhé zkoušce. Nechceš si zatrénovat chvíli se mnou? Určitě jsi hodně rychlý!“
Naruto se dmul pýchou, ale odmítl. „Nebudu přece bojovat s holkou.“
„Škoda.“ Lianně v očích zableskla čertovská světýlka „Ale tamhle někdo jde, zaběhnu za ním a pozdravím ho.“ Odběhla, schovala se a zašeptala: „Henge!“
Naruto byl poněkud zmaten, když mu Sasuke poklepal na rameno. „Já… chystal jsem se zrovna za tebou jít.“
„Hm, tos ani nemusel. Cítím se skvěle, ale mám chuť do něčeho praštit. Nepůjdem trénovat?“
„S tebou? No… zrovna dneska se mi nechce.“
Ušklíbl se. „Kdybych tě neznal, Naruto, řekl bych, že se bojíš mi to natřít!“ Přimhouřil oči.
„Já a bát se tě?“ Blonďáček se vztekal. „Přisahal jsem, že s tebou nikdy neprohraju!“
„Tak schválně. Dáme pěstní souboj!“
„Chacha! Rozmlátím tě na kaši!“ Ubohý Naruto, právě byl oklamán tak jednoduchým trikem.
„No tak pojď, dej mi co proto!“ Sasuke se postavil do bojové pozice. Je to dobrá příležitost, jak otestovat jeho rychlost a dát mu malou lekci.
„Že váháš!“ Odhodili pouzdra se zbraněmi a pustili se do sebe. Naruto obratně uhýbal útokům, ale za chvíli už to na něj bylo příliš, ještě pořádně neovládal rychlost reakcí. Ale zdálo se mu, že ho ten kluk nějak šetří. Že by se i v takové rychlosti netrefil, kam zamýšlel? Nedostal žádnou ránu do obličeje, jen přes ruku, do nohy a zad. Jak o tom tak přemýšlel, přestal se koncentrovat, a tak ho Sasuke mohl snadno povalit na záda.
„Omlouvám se, Naruto.“ On a omluva? A za co se vůbec omlouvá? „Henge!“ Na zemi před ním klečela ta dívka, Lianna. „Promiň mi ten malý trik, ale věděla jsem, že bys s holkou nebojoval.“
Zíral na ni s výrazem naprostého zděšení. „Holka… tak silná? Jak je to možné?“
„Snadno. To ty nejsi dost rychlý.“ Pomohla mu vstát. „Jednoho dne se můžeš dostat do boje, kde tvým protivníkem bude kunoichi, žena. Nesmíš ji šetřit, tvůj život bude v ohrožení! Chtěla jsem ti dokázat, že někdy jsou ženy daleko nebezpečnější než muži.“
Naruto to do sebe vstřebával, ale stále tomu nechtěl věřit, nebo si to spíš odmítal připustit. „Ale… ty jsi mnohem silnější než Sakura!“
„O tom nic nevím, Naruto. My dvě jsme spolu zatím nebojovaly.“
„A nepřeprala jsi dokonce Sasukeho?“ Blonďáčka už by teď nic nepřekvapilo.
Zahihňala se. „Ach, kéž by. Ale ne, tak dobrá skutečně nejsem.“ Zvedla ruku k pozdravu. „Už musím jít. Přijmi prosím mou omluvu. A kdybys potkal Sasukeho, vyřiď mu ode mě pozdrav.“