Naruto vs. Doom

Nebudeme pitvat děj, proč se tak stalo, nebo jak se tam dostali. Žádná předehra. Rovnou smrtelná řež.

Vesmírná stanice na Marsu zkoumala nalezené artefakty prastaré civilizace, včetně tajuplné brány. Vedoucí projektu Orochimaru úmyslně bránu otevřel v dychtivé moci ovládnout všechno zlo, které se za ní skrývá a je lačné po mase živých lidí. Brána byla otevřena a většina posádky zabita. Náš příběh bude sledovat dvojici mladých (zabedněných) mariňáků, kteří musí zachránit svět, ač mají nejmenší plat ze všech. Náš příběh začíná, když jsou hrdinové v jídelně a vychutnávají si svůj poslední oběd…

„Ah, v**e, zase fazole s vajíčkem a kousek citrónu? Kterej pošahanec vymejšlí tyhle příděly?“ rozhazoval Sasuke rukama u pultu, kde mu Chouji, přezdívaný Buřt, dával na plastový tác oběd.
„On za to nemůže,“ uklidňoval svého parťáka Naruto.
„Nesnáším to tady.“
Uchiha si vzal umělohmotné příbory a s tácem vyrazil ke stolu.
Jen co si k němu Uzumaki přisedl, začala ve velké místnosti problikávat světla.
„Zase to blbne,“ vykoukl Buřt Chouji z okýnka přídělů jídel.
„Táhni umejvat nádobý a nerozumuj!“ vykřikl Sasuke na Choujiho.
„Příště vám do toho jídla plivnu! Jste ta nejnižší šarže na lodi!“ hrozil Buřt naběračkou, špinavou od fazolí.
Naruto smutně pozoroval mrtvou rudou planetu. Osvětlení problikávalo stále víc, až ho z toho rozbolely oči. Pak světla náhle zhasla. Masivní pancéřové kryty začaly zakrývat tlustá skla, kterými do místnosti proudila ještě trocha světla.
„Ku*va, položil jsem si vidličku a teďka ji nemůžu najít,“ bědoval Uchiha.
Jakmile to dořekl, rozjelo se nouzové osvětlení. Celým komplexem projelo menší zemětřesení. Jediným spojením jídelny a zbytku komplexu byla dlouhá chodba. Když v kuchyni něco přičmoudli, tak aby ten smrad nebyl cítit po celé základně. Nastalo dusivé ticho. Každá vteřina byla tíživější, než ta předtím.
Po celé základně se začaly šířit zvuky. Nikdo je nemohl popsat. Pomalé, plíživé, hladové zvuky. Chouji prokázal největší odvahu a šel opatrně k temné chodbě. Začalo problikávat i nouzové osvětlení. Sasuke s Narutem, ač neradi, zanechali jídla. Ruce jim sjely ke služebním pistolím.
„Co to tam je?“ přimhouřil Buřt oči k blížícím se světlům. Náraz byl tak silný, až Choujiho tělo prolítlo vzduchem několik metrů. Rozrazil několik stolů. Po chvíli klidu začal vstávat.
„Buřte, jsi v pohodě?“ zeptal se Sasuke. „k***a, Buřte! Ty tlustý prase!“ rozeřval se, když Chouji neodpovídal.
Chouji mu konečně věnoval pozornost. Pomalu se otočil a dal na odiv svoji proměnu. Mrtvolně bílá pokožka a oči bez života. Pusa napůl otevřená a chrčivý zvuk. Chouji udělal několik kroků k dvojici mariňáků.
„Prásk! Prásk!“
Černovlasý mladík třímal pistoli, z jejíž hlavně unikal kouř. Chouji spadl tváří na zem. Jeho mozek se roztékal po čisté podlaze.
„Ty v**e, Chouji se změnil v zombie!“ nevěřil Naruto svým očím.
„Cože? Změnil?“
„Dobrá, musíme se dostat do velínu. Tam dostaneme rozkazy, co máme dál dělat.“ rozhodl Naruto.
„Proč nepoužijeme vysílačky?“ vytáhl jednu Sasuke z kapsy.
„Nebo použijeme vysílačky,“ mávl Uzumaki rukou.
Uchiha zařval do repráčku: „Slyšíme mě někdo?“
„Jsme napadený!“ zachraplal hlas. „Všechny jednotky se stáhnou do velící místnosti! Ihned!“
V pozadí byl slyšet řev a zvuk střelby.
„A já se na ten oběd tak těšil...,“ smutnil Sasuke.
Blonďák odjistil svoji zbraň: "Jdeme, nebo bude oběd z nás.“

„Abych shrnul naši situaci,“ začal Sasuke. „Naše základna na Marsu je napadená nějakým neřádstvem a my máme jenom tyhle kuličkovky! Jak s tímhle máme zachránit svět?“ dával najevo svůj hněv.
„No, můžeme zajít do skladiště zbraní pro lepší vybavení,“ navrhl Naruto, "ale nemáme příslušná povolení.“
„Na to hoď mrtvýho Buřta. Stejně tam budou všichni tuhý.“
„Soudíš podle toho, že jsou všude roztroušený mrtvoly našich kamarádů?“ ukázal Uzumaki na mrtvá těla, jež se válela všude kolem.
„Mno, jo.“
Další kroky po nekonečných chodbách základny a další tucty mrtvých, ale nikde žádný nepřítel, když v tom…
„Necítíš kuře?“ začichal Uchiha.
Z větrací šachty vyskočila humanoidní příšera. Stavba těla připomínala člověka. Avšak měla protáhlejší lebku, aby se na ni vešlo všech patnáct očí a tlama plná tesáků. Místo prstů velké, ostré drápy. Byl to Imp, nejslabší potvora. Ihned sekla po Sasukem a roztrhla mu rukáv u vesty.
„Ah, ty mrcho! Další vesty si musíme platit ze svýho!“
Vyprázdnění zásobníku do Impa bylo jistým zadostiučiněním.

„Chápu, že tohle může být jenom nějaký blbý omyl, nebo se taky může jednat o nový způsob jak to tady zútulnit... ale fakt nechápu, proč by měly stěny být pokryté lidskou krví a všude se válet maso a zbytky těl našich rádoby kamarádů, kteří nás stejně nenáviděli!“
Sasuke měl už jen kousek k tomu, aby se dostal do afektu.
„Už budeme ve zbrojnici,“ ukázal Naruto na dveře.
U masivních železných dveří leželo několik mrtvých mariňáků. Jakoby neměli ve tváři žádné maso a jejich lebku pokrývala pouze kůže. Krev tekla z pod dveří a za dvojicí hrdinů se začal ozývat nepříjemný dušený chrapot.
„Nechci bejt netýkavka, ale měli bysme sebou hodit,“ překročil Sasuke mrtvoly a pokračoval do zbrojnice.
Uvnitř jen zbraně a krev...
Sasuke k sobě něžně přivinul rotační kulomet: „Dobrý, teďka sejmem všechnu tu lůzu, co se nám smála.“
„A démony…,“ vybral Naruto zaprášenou dvouhlavňovou brokovnici.
„Jo, ty taky. Hele, kde jsou náboje?“
„V muničním skladu.“
„Proč, proč… proč náboje nedali do stejného skladu jako zbraně?“
Sasuke začínal mít tik v oku.