Nikdy jsi mě nezradil

Byl zrovna teplý letní večer, kdy se to stalo. Hvězdy zdobili oblohu a zářili více než jindy.
Měsíční paprsky procházely skrze okno a tajuplně osvětlovalo dvě osoby. Zvyuk velkoměsta
se mi v té chvíli zdál natolik vzdálený, že jsem si připadala jako někde na samotě.
Za okny foukal pouze lehký vánek, který očesával koruny stromů a zbavoval je listu, neboť podzim už klepal na dveře. Vypadalo to na krásný, romantický večer.
Jenže to mi nebylo dopřáno. Místo smíchu a radování jsem měla co dělat,
abych nekřičela strachy. Místo veselých oček, ve kterých lidé obvykle našli povzbuzení a elán, dneska se tam jevil strach a bezmoc. Pomalu mi stekly slzy a rázem mi lemovaly moji bledou tvář. Ikdyž bylo léto, moje tělo se klepalo. Ne však zimou, ale strachem a obavou. Bezmocně jsem se krčila za rohem místnosti a sledovala děj, odehravajíc se přede mnou. Měsíční světlo
dopadlo na ostří katany, jenž se zaleskla. Zaleskla se předtím, než projela lidským tělem.
Předtím, než byla politá lidskou krví. Bolestivý výkřik onoho umírajícího mi trhal uši.
Křičel z plna hrdla, jenže zároveň to vypadalo, že ani nevydal hlásku. Postava se otočila k druhému ležícímu na podlaze. Vytřeštila jsem oči. Ten vykřik nebyl od toho umírajícího, ale od ženy, která ho ze srdce milovala.
Křičela a plakala nad strátou svého muže. Hystericky sebou cloumala, však marně. Můž se pouze chladnokrevně zasmál. Ten smích...Jako by se mi zatavila v žilách krev. Byl plný nenávisti a zloby. Jako by do mě někdo vpravil jed.
Takový to byl pocit, když jsem uslyšela ten hlas. Když po chvili bílou zeď pokryla rudá krev ženy, které tekly slzy i po smrti, ozval se něčí hlas. Nebyl to ale vrahův ani můj.
Byl cizí a přitom tak známý. Něco mi říkal. Já však nerozuměla. Mluvil potichu.
Bohužel jsem nebyla jediná, kdo ho slyšel. Vrah se otočil mým směrem. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Po chvilce váhaní vykročil pravou nohou ke mě. Náhle jsem zpanikařila.
Vyděšeně jsem vykřikla jako ta žena, která mi byla tak povědomá. Prudce jsem se otočila a rozběhla se ke dveřím. Byly zamknuté. Dupot kroků se ke mě nebezpečně přibližoval.
Rozběhla jsem se postranní uličkou v domě s doměním, že získám nějaký čas. Stále jsem přemýšlela nad tou ženou. Znám ji. I toho muže. Nahle se zastavím. Pusa se mi malinko otevře a v očích se leskně zděšení.
,,Mami...tati..." Zašeptám nad pomyšlením, že mí rodiče jsou mrtví. K mým uším opět dolehnou kroky.
Rozběhnu se a hledám vhodný úkryt. Když v tom znova uslyším ten hlas. Tentokrát zřetelněji.
Něco mi říká. Něco mi radí. Ale co to je? Proč tak šeptá? A kde se schovává? Tyhle otázky mi prolítnou hlavou při hledání úkrytu ve sklepě. Sednu si do nejtemnějšího kouta. Dám si nohy pod bradu a doufám, že mě nenajde. Znova začnu plakat. Nad vším, co se mi přihodilo. Ze ztráty mých rodičů.
Co si počnu? Jak se odsuď dostanu?
Než jsem si stačila odpověděď, do útrobí sklepa přišel onen vrah. S katanou v ruce se rozhlížel všude kolem. Jeho oči viděli i přes tu největší tmu. Pomalu se ke mě rozešel. Napřehoval katanu.
Zavřela jsem oči. A už mi zbývalo jen čekat. Čekat tu bolest. Čekat na smrt.
******

,,Sakuro - chan!" Vykřikne někdo z dálky. Prudce otevřu oči. Zvednu ruce na obranu před katanou.
Jenže...žádná není. Zmateně se rozhlídnu. Nejsem ani v žádném sklepě. Párkrát zamrkám očima a zmateně přemýšlím, co se stalo. Pak zakloním hlavu dozadu a spustím hlasitý smích. Tíha, která mě tížila je pryč.
A já si s radostí uvědomím, že to všechno byl jenom sen. Vstanu z postele, když mě napadne, že už je den.
,,Sakuro-chan!" Ozve se znova z venku. Přejdu k oknu, otevřu ho a nahlídnu dolů. Před domen stojí dobře naladěný Naruto.
Mává na mě a říká něco ve smyslu, ať jdu dolů, že je trénink. Odkývu to.
Začnu se oblíkat. Jenže se zastavím v půlce pohybu. Vybaví se mi sen, kdy mi někdo něco našeptává.
,,To byl celou dobu Naruto..." Zašeptám zmateně. Nakonec se pousměji.
Až teď, za celou dobu, co ho znám, mi něco došlo. Nikdy jsem to nevnímala, ale dneska jsem otevřela oči.
Naruto mě vždy chránil, vždy mi pomáhal a nikdy mě nezradil. Děkuji ti Naruto. Děkuji ti za to, že jsi tady se mnou.