Pro jedinou osobu... 03

Konohou se neslo kýčovitě romantické cvrlikání ptáků, ano, jak idilické! Slunce pomalu vycházelo a občané se začali probouzet. Konožáci se nadšeně uchílili ke svým stolům a pustili se do snídaně. Jenom na jednom místě nepanovala dobrá nálada a to v kanceláři Hokage. No jo, došlo saké, ale to nebyl ten větší problém(Ehm, jak pro koho), mnohem víc jí trápili oni dva nezvěstní shinobiové. Nevěděla, kde mohou být, co se jim stalo, nebo jestli nejsou mrtví.
"Ale jestli zjistím, že to byly ti dva, co mi vypili saké tak sou mrtví už teď" mumlala si pod vousy Tsunade. Kéž by věděla jak blízko je pravdě.
"Uklidněte se, Tsunade-sama!" povzdychla si Shizune a hodila na Pamelu unuděný pohled.
"Tobě se to řekne... Já mám ještě slušnou opici! Potřebovala bych to něčím zapít!" zavrčela.
"Tsunade-sama, zase jste se opíjela s Jiraiyou?!"vykřikla.
"Neřvi! Bolí mě hlava!" zaškemrala. "A víš co je nejhorší? Že si nepamatuju, co se pak v noci stalo!"
"Ale no tak, Tsunade-sama, Jiraya-sama je zvrhlý a perverzní,ale tohodle by snad nevyužil" Podívala se na Tsunade a její pohled mluvil za vše.
"Hups...Nebojte se, Tsunade-sama, určitě se nic nestalo.
"To říkej jemu, zapomněl u mě tu svoji chlípnou knihu" Bum!
"Shizune! Zvedni se z té země a uvař mi čaj! Potřebuju se z toho dostat! A klidně mi do toho čaje něco přilíj! Já se tomu nebráním!"
Shizune se zvedla z rozpláclé TonTon a došla do kuchyňku v rohu.
"A jak pokračuje pátrání?"
Tsunade si povzdychla a složila hlavu do dlaní.
"Zadala jsem těm nejlepším ANBU velitelům, aby je našli... Nerada to uznávám, ale ten malý hyperaktivní blbeček by mi chyběl!"
"Ale no tak, Tsunade-sama, vždyť ho znáte." řekla a podala Godaime její čaj. Ta s pokýváním hlavou poděkovala.
"No právě, že ho znám. Ale o to víc mě překvapuje, že se do toho zapletl i Inuzuka. Naruta chápu, ale Kibu..." a srkla si horkého čaje.
"Nutno uznat, že ti dva jsou ninjové stejného kalibru..."
"... A nízké inteligence!" dořekla blondýna.
"A není třeba možné, že by měli jen nějaký úkol... Třeba..."
"Ano, připouštím, že ti dva jsou nevyzpytatelní, ale přeci jen, už jsou nezvěstní až moc dlouho!" zakroutila hlavou Páta a znovu se napila.
"Tsunade-sama!!" vtrhl do kanceláře bez zaklepání člen ANBU.
"Ksó, kolikrát mám říkat, že máte klepat!!" a na důkaz své zuřivosti hodila po onom ANBU první co jí přišlo pod ruku. Tontona.
"Tsunade-sama!!! Tohle je týrání zvířat!!! Tontóóónééé, jsi v pořádku??"a rozběhla se vstříc svému praseti.
"Máme... pro... vás... n-nejnovější zprávy!" lápal po dechu ninja.
"Greenpeacaky na vás!" mumlala si Shizune a prozkoumávala onu růžovou kouli, zda-li nemá nějaké vážnější zranění.
"Co se stalo?" zeptala se, když se konečně uklidnila. (Rozumějte po hlasovém projevu, který slyšel i nebohý Raikage, dloubajíc se právě v nose).
"Bylo nalezeno tělo Inuzuky Kiby a jeho ninkena Akamara..."
"Tělo?!" vyděsila se Tsunade, vstala a pevně se chytla okrajů stolu.
"Ehm, tedy, to co z jeho těla zbylo... Ne, že by toho bylo moc!"
"Ježiši..." ujelo Shizune, která rázem pustila Tontona který už podruhé letěl dolů.
"Odveďte mě k němu" řekla pevně Tsunade, ale v jejím podvědomí to vřelo.
Další koho sem nedokázala ochránit říkala si v duchu, ale na venek nedala nic znát.
"Hai, Hokage-sama"
Obě kunoichi strnule následovaly tmavovlasého ninju.
Není... To není možné... Vždyť... Ne!
"Proboha!" vykřikla Shizune, když vešli do místnosti. Tsunade přelétla tělo rychlým pohledem, avšak ihned vyděšeně ucukla.
Krev... Ta spousta krve... Proboha!
Otočila a rychlým krokem vyběhla z místnosti.
"Tsunade-sama!" uslyšela za sebou křik své věrné společnice, avšak neodpověděla, jen se vyděšeně opřela o stěnu a sykavě nadechla.
A pak zase těžce vydechla. Takové množství krve. Nevěděla, co od toho mohla čekat, ale tohle ne. Čekala, že bude mít proťatý průdušnice, nebo díru u srdce, ale tohle ne.
"Kdo tohle mohl proboha udělat. Jemu??"
"Tsunade-sama, jste v pořádku?" vyběhla chvilinku za ní Shizune. Tsunade jí, ale nevnímala. Byla ponořená hluboko ve svých myšlenkách.

Na jiném místě v Konoze

"Lee, dojdi kua pro ty kunaie, nebo si mě nepřej!!" ječela na obočnatce TenTen.
"Ale proč já? Proč pro ně chodim pořád já? Proč nemůže aspoň jednou Neji?" zkusil to ještě jednou.
"Lee...!" podívala se na něj TenTen tak, že kdyby mohl pohled zabíjet, záviděl by mu i ramen.
"Proč?!" zamračil se Kastrol-man.
"Proč? Protože Neji je úžasný, dokonalý, skvělý, chytrý, génius a je nádherný!" vychrlila brunetka a vrhla na jmenovaného obdivný pohled kokršpaněla. Neji se zatvářil poněkud samolibě a vrhl na Leea posměšný pohled.
"Dojdi tam, nebo přísahám, že Sakuře povím, koho máš v pokoji na plakátě...!" uculila se TenTen.
"T-to bys neudělala!" zakoktal.
"Gaie v plavkách..." pokračovala TenTen a vyplázla samolibě jazyk.
"Ne, TenTen, prosím, udělám cokoliv, hlavně to Sakuře-san neříkej!" a vytvořil psí očka alá Akamaru.
"No a to je ta věc. Dojdi pro ty kunaie. A dělej, nebudu tady na ně čekat do smrti" řekla mu s milým úsměvem na tváři.
"No tak to tady můžeš klidně počkat, pepka by tě měla klepnout hned" mrmlal si pod vousy Gai-junior.
"Co si to říkal?" zeptala se hnědovláska a už už šahala po svitku s obřím shurikenem.
"Já jen-"
"Plakát!" zazpíval Neji a Lee se rozběhl pro kunaie.
Kde jsou?!
Chvíli kráčel lesem, ale kunaie, které sem TenTen pohodila nikde.
Kua, zas to budu hledat hodinu! Já bych je příště mohl poslat někam!
Uslyšel za sebou šelest listí. Prudce se otočil, ale nikde nikdo.
Přisahal bych, že jsem slyšel kroky.
Pohled mu sjel na kunaie, zabodnuté přímo ve špičce terče. Naštvaně je vzal a rychle si to pádloval zpět k jeho společníkům.
Ale někdo mu zastoupil cestu. Byl celý zahalený v dlouhém, černém plášti.
"Kdo, kdo jsi?" zeptal se a chtě jít dál, ale onen muž ho nechtěl pustit.
"Promiň, mohl bych projít?"
Postava zakroutila hlavou!
"Ehm, co prosím?" obočnatec na něj překvapeně pohlédl.
"Půjdeš se mnou!"
"Co prosím?!" Lee se nechápavě zamračil.
"Půjdeš se mnou!" zopakoval muž.
"Opravdu?! P-počkat! T-tebe znám! T-ty jsi-"
Avšak rána, která přiletěla ho odhodila kus zpátky
"Co si to dovoluješ?! Hráblo ti?!" vykřikl Lee.
Muž neodpověděl avšak chladně se zpod černé kapuce pousmál.
"Fajn! Řekl sis o to!" vykřikl Lee a rozběhl se na shinobiho.
Ten však jeho útok lehce odrazil a hodil po něm několik kunaiů.
Lee se jim vyhnul rychlostí lištičky, když dostane epileptický záchvat.
Znova se na něj vrhl, ale on ustoupil o kousek stranou a Lee kolem něho jenom proběhl.
"Blbečku!" zasyčel Lee.
"Pff, to říká ten pravý!"
"Kde se v tobě ten humor bere? Tak najednou?"
Jeho protivník neodpověděl, pouze zkřivil rty v úšklebek.
"Moc si nevyskakuj! Jsi v maléru a ještě k tomu drzý! Velmi špatná kombinace!"
Lee pozvedl prales(obočí) a zamračil se:
"V maléru?!"
"Ano, v maléru!"
Lee se k němu naštvaně rozběhl, když v tom ho něco chytilo za ruce i nohy.
"Co to...?!"
Ale než se stihl vzpamatoval, stáli před ním dva neznámí a třetí ho držel.
"Hej, pusť mě, slyšíš?" zařval na něj. Onen tamten neznámý ninja se jenom ušklíbl a chtěl zasadit jednu ze svých ran, když Lee zmizel. Po chvilce se objevil nad ním a praštil ho nohou.
"Síla mládííí!" zařval obočnatec, jak to umí jen on.
"Demente!" ozvalo se za ním.
Dopadl na zem, avšak jeho cíl nikde.
"Co to má ksakru znamenat?!"
Muž se uchechtl.
"Sílá mládí nezabírá, co?"
Lee rozzuřerně zaprskal a rozběhl se k němu.
"Za tohle zaplatíš!"
"Pche, sorry, ale zrovna teďu sebe nemám žádný peníze" a zase se vyhnul zuřícímu Leemu. Tahle bitva začala pomalu vypadat, jako rozzuřený býk a toreador s červeným pláštěm.
"Ty...!" a znovu se po něm vrhl. Ninja však zase uhnul, ale tentokrát praštil obočnatce do hlavy.
"Auuu!" zafňukal se slzičkama v očích. "Už mě vážně štveš!"
"Pche! To jsem chtěl říct já!" zašklebil se jeho protivník.
"Tak a dost! Ukončíme to!" zatnul ruce v pěst Lee, zašklebil se a poté si začal pomalu rozmotávat obvazy na rukou.
"Opravdu?" rozesmál se druhý ninja.
"To si piš!" zamračil se Lee, když v tom ho jeden z klonů praštil do spánku.
"Pche! Měli jsme se vsadit!" pokrčil rameny.

Všude kolem byla jenom tma. Nikde nic a nikde nikdo.
Kde to sem..? To už mě TenTen zabila? No možná lepší než se od ní dokolečka nechat mlátit!
Lee už se pomalu začal probouzet. Už neviděl jenom tmu, kterou způsobil nečekaný spánek, ale viděl i tmu jakéhosi sklepení.
"Kde to sem?" zeptal se znovu, ale tentokrát nahlas.
"Ha! Už to mám! TenTen mě unesla! A ten maskovanej byl Neji! Ten pošahanej páreček se na mě spikl!" mumlal si pod vousy.
Zamrkal a snažil se rozhlédnout kolem. A co v tomhle sklepení bez světla viděl? Ano, překvapivě tmu!
"Tak už si se probudil?" zeptal se ho, podle Leea maskovaný Hyuuga, který si právě leštil zbraně.
"Jo to si piš, Neji a už by sis mohl tu masku sundat, já už vím, kdo si. A TenTen už by mohla taky vylézt." řekl vítězně Lee a vstal. To, ale neměl dělat, protože uklouzl na svém oblečení.
"No aspoň k něčemu je ten tvůj zelenej neoprén" přestal leštit zbraně a přistoupil k obočnatci, který momentálně zkoumal strukturu podlahy.
"Neji, tohle je model Gai-sensei v letní verzi! Přestaň ho urážet!" zavrčel.
"Gai-sensei v letní verzi?!" opakoval "Neji" s výsměchem.
"Jo... Ale jednu věc ti musím říct! Ty a TenTen jste strašnej pár! Doufám, že nebudete mít děti!" zašklebil se. "Neji" na to nic neřekl, jen se k němu dál pomalu blížil.
"A kde je TenTen? Ta je někde schovaná? Tohle byl fakt blbej nápad, Neji!"
"A kdo ti řekl, že tady TenTen je?" a už byl nadosah ruky.
"No kdo, no, všude je spousta kunaiů, shurikenů a jinejch mučících věciček! Jestli tohle není TenTenina skrýš, tak ať příjdu o svoje obočí!" a ani nestačil uhnout a už mu "Hyuuga začal ten prales stahovat.
"Au, já to nemyslel doslova!" zafňukal Lee. "Nech toho!"
Obočnatec... ehm, teď už jen polo-obočnatec, začal rozzuřeně kopat.
"To bych nedělal! Píchl jsem ti drogu a čím víc se budeš hýbat, tím rychleji to bude působit!" setřel ho "Neji"
"N-Neji, t-tys mě zfetoval?! A co se mnou teď budeš ksakru dělat?! Já mám ve svém srdci pouze Gaie-senseie!"
"Neboj se, já ti to srdce stejně brzo vytáhnu" a přešel na druhý křoví.
"Jááááu....nemůžeš bejt opatrnější? A jaks to myslel s tím srdcem? To jako, že chceš Gaie-senseie pro sebe? Já to věděl, že i ty máš sílu mládí!" a začal sebou divoce zmítat.
"Nehýbej se!" zavrčela osoba a poznámku o Mr.Kastrol ignorovala... Už jen ona představa jeho alias "Hyuugy" a toho obočtance-seniora mu naháněla husí kůži a zvedal se mu z toho žaludek.
"Neji, já chci vysvětlení! Ihned! A pokud jde o to obočí, asi nemáš s epilací zkušenosti, co? Proč to radši nenecháš na TenTen, třeba je v tom zběhlejší!" fňukal Mr. Vytrhané Obočí.
"Přestaň sebou škubat! "
"Ne! Nepřestanu, dokud nebudu mít vysvětlení!" a sedl si do tureckého sedu na znamení nesouhlasu.
"Tak kua nevrť se!"
"Ne! Nejdřív vysvětlení a pak se přestanu vrtět!"a zase si poposedl o kousek dál. Jenže to neměl dělat. "Neji" mu žiletkou, kterou právě vzal do ruky, projel hlavou.
"No, tak tomu se říká smůla" řekl a lehce se odtáhnul.

"M-můj kastrol? Můj legendární kastrol! S-sám G-Gai-sensei mi ho stříhal!" vykřikl Lee s niagárama na obličeji.
"Ups!" zašklebil se "Neji"
"Ty *cenzura* - *cenzura* - *cenzura*! Za tohle zaplatíš!" vykřikl Lee a s divokým křikem, hodným Tarzana se rozběhl k "Hyuugovy".
*Bum*
"Já ti říkal, aby ses nehýbal! Ta droga zjevně začíná fungovat!"
"Á, kde je ta žiletka, kde je, kde?" začal znova vřískat a přitom hledal na svým bývalým Gai-kastrolu hledat onu zapíchlou věc.
"Řekl bych, že sis jí zarazil ještě hloub" řekl jen tak "Neji".
"Nééé, to nééé, to už se to nebude dát opravit!!! Pomóc!" snažil se zvednout, ale jaksi se mu to nedařilo. Nakonec narazil okem na roh židle a spadl do bezvědomí.
"No aspoň bude míň práce" řekl si pro sebe "Hyuuga a začal znovu leštit své zbraně.
Chopil se ex-kastrol-mana a odtáhl do na kamenný stůl.
"A já sám, vždycky sám, tělíčka si rozřezám! A já sám vždycky sám, svý oběti vykuchám!"
Chopil se další žiletky a zamumlal.
"Mimochodem, opravdu nejsem Hyuuga!" a s těmito slovy zaťal jeho tak oblíbenou žiletku do Leea.
"Poprvý, podruhý, potřetí..."počítal zářezy. Po desátý se na chvilku zastavil, aby se podíval, co zatím udělal.
"Hmmm....chtělo by to ještě tady a taky tady..a jo, na tohle místo sem zapomněl!"
"No asi si dám pauzu, už sem z toho kuchání unavenej." Sedl si na nejbližší židly.
"No vidíš to, Bertičko, ty vždycky musíš dělat tu nejhorší práci a potom vypadáš pokaždý jako z krvavýho, velmi krvavýho steaku." mumlal směrem k jeho tak oblíbené a nyní celé od krve, žiletky.
Poté se zvedl ze židle, doploužil se k stolu a koukl se na zkrvavené zbytky mužského těla.
Jaká to nádhera! Už jen maličkost!
Uřízl Leeovy pramen černých vlasů a odnesl je k skřínce naproti. Schoval je do krabičky a postavil vedle dvou předchozích... Jedné s hnědým pramenem, jedné s blonďatým a teď i černým.