Žánr

„Lepší to rozhodně nebylo. Byla to jedna z největších chyb, které jsem v životě udělala. Byla to chyba, která zabila stovky lidí!“
Zmatenost v Kakashiho tváři bila do očí.
„Najednou jako by mě něco ovládlo, nedokázala jsem se vůbec kontrolovat. Měla jsem jeden záchvat za druhým a byla jsem neustále vzteklá, podrážděná, nepříčetná a…“ zarazila jsem se.
Ne, řeknu mu to bez obalu. Koneckonců to přece chtěl vědět a potřebuje to slyšet naplno.

Hľadel do neba a premýšľal, aký by bol jeho život iný, keby sa nestal shinobim. Či by vôbec bol schopný žiť inak, než takto.
Mať ženu, deti, netrápiť sa nad tým, či ho na nejakej misii zabijú, či zabije on niekoho. Nemyslieť na nepriateľov Konohy...

Pohľad mu padol na ňu. Miu. To meno... Ďalší kus skladačky k nej a predsa od zloženia celého obrázku bol ešte ďaleko. Tisíce malých kúskov a on je niekde na začiatku.

Sakura sledovala dve postavy pred sebou a pritom si udržovala dostatočnú vzdialenosť, aby si ju nevšimli. Keby sa tak stalo, mohlo by to vyústiť do poriadnej opletačky. V duchu ľutovala, že sa nemohla zúčastniť všetkých tých sledovacích misií, čo za tie roky boli na zozname. Teraz by sa jej skúsenosti z nich zišli. Takto mohla využiť len svoje teoretické poznatky. Bola rada aspoň pre to, že sa ich vtedy na akadémii tak dobre naučila.

Sedím, koukám na nebe.
Sedím, čekám na tebe.
Sedím, kdy zas přiběhneš s brekem?
Sedím, kolikrát roztaju pod tvým dotekem?

Znáš milion cest, jak mě zničit.
Znáš,... nemáš se mi po tom příčit?
Znáš moc dobře moji mysl.
Znáš...dávalo to někdy smysl?

O tři měsíce později

„Mám pro vás dobrou, ale i špatnou zprávu.“ Oznámil Sanado.
„Jen spusť,“ řekl Naruto.
„Takže cena za vás a Itachiho je osmapadesát miliónů, ta špatná je, že se ještě zvyšuje.“
„To je problém, počkáme ještě týden, a pokud se tento svat nezmění. Opět pozměníme strategii.“ Ani takový Naruto nemohl poznat, jaké nebezpečí jim hrozí.

Konan dostala lehkou misi, doprovázet kolonu ze Suny. Bude tam i Kankurou, který věděl o tom, že budou mít tajný doprovod.

[i]Když Jiraiya domluvil, nastalo ticho a za všechny mluvily jen jejich tváře: Celá skupinka přítomných se usmívala, avšak každému se míhalo myslí něco jiného- Inoichi si pod krásnou a milou princeznou představoval svoji dceru a tím se stalo, že mu tělem projel hřejivý pocit, Kakashi se snažil vzpomenout na příhody, které princeznu Emi potkaly v Jiraiyové knize, Ayame na chvíli opustil smutek z odchodu jejího otce, Tsunade již věděla, o čem bude povídat jako další, a musela se nad vzpomínkami smutně usmát a Naruto, ten který věří v lidské dobro nejh

Měla jsem teď studijní pauzu... ale znáte to, když se nechcete učit, tak jde všechno ostatní najednou líp . Napsala jsem toho dost a dost, takže doufám, že to teď budu stíhat přidávat každý týden.
Budu vděčná za každý váš komentář!
Ať se vám tahle kapitola líbí!

„Tak už běžte. Je čas,“ vybídl je Pein. Oba kývli a najednou zmizeli v dýmu. Objevili se ve svém pokoji, kde si vzali zbraně a Ant si oblékla svůj Akatsuki plášť a nezapomněla na klobouk.

Po chvíli zmizel a já s žuchnutím dopadám na zem.
...

"Ne, Midori!!!!" řvala Shiro, hledajíc mě v oblaku prachu, ani nevíte, jak ráda bych zařvala:´Jsem v pořádku. ´, ale nemůžu. Celé mé tělo, jako by zkamenělo. Viděla jsem jejich siluety v oblaku prachu. Představa toho, co bude následovat, byla velice deprimující. Zabije je, všechny a já jsem proti tomu neudělala nic...smutné. Chmurné myšlenky mi vířily hlavou. Už zase jsem nevěděla, co mám dělat. Hýbat jsem se nemohla, ale má mysl plně vnímala, byla jsem vězněm ve vlastním těle.

Pri ústí Hinjinskej rieky bola jedna nemenovaná jaskyňa. Toto bolo sídlo odbojnej skupiny.
Keď sa Rajuu prebral, uvidel kamenný strop. Obzrel sa, a zistil, že leží na posteli v kamennej izbe. Zrazu sa otvorili dvere a vstúpila jedna žena oblečená, ako slúžka. Ozvala sa:
„Pane, už ste sa prebrali?“
Rajuu na to nevedel čo povedať. „Pane“? Veď on bol obyčajný sedliacky chlapec.
V pozadí sa objavila ďalšia postava.
„Hotaru, prosím ťa, mohla by si odísť?“ ozvala sa.
„Ach, pravdaže, pán Tezou.“
„Tezou???“ pomyslel si prekvapený Rajuu.

Venku, jako každý den od odchodu Niekageho, sněžilo a čakrový sníh, který svou silou vyvolal, pokrýval zemi takovou sněhovou peřinou, že to obyvatelé severu nepamatovali.
„To nemá konec!“ Zaklela Tsubaki. „Co jim tak trvá?“ Své otázce se zasmála a podívala se na sněhové vločky. „Parchant jeden opatrnej. Kdyby nevyvolal tohle počasí, tak by to bylo daleko jednodušší.“
„Pokuď se o nás bojíte, tak to skutečně nemusíte, Tsubaki-san.“

Nemocniční křídlo

„Výborně, tak jste dorazily…“ Kakashi se chystal své neposlušné svěřenkyně pochválit, ale zarazil se. „Kdo to je?“ zeptal se a udiveně zíral na své „dvojče“.
„Já jsem Hatake Kakashi, kopírovací ninja ze Skryté listové,“ představil se narušitel a zaculil se. Dívky propukly v hlasitý smích a probudily Naruta.
„Hej! Kakashi sensei, o co jsem přišel?“ Podíval se na jednoho a pak i na druhého. „Uhm… který z nich je pravý?“

[i]Dvojice se proplétala vesnickými uličkami, srážela ty, jenž jí stáli v cestě a nakonec se zastavila před jednou z těch nejzapadlejších hospod ve městě.
„První!“ křikl Hidan s radostí pětiletého dítěte a Noriko kolem něj s úsklebkem proklouzla dovnitř. On samozřejmě nemohl zůstat pozadu, takže za chvíli už se oba dva tísnili na rozvikaných barových stoličkách, ze kterých ne zrovna šetrně vyhostili jakési opilce, ale těm to bylo pravděpodobně jedno, protože si bez řečí ustlali na zemi.

Právě vycházející sluneční paprsky zabloudily do oken nemocniční budovy. Pár pacientů bylo vzbuzeno těmito otravnými paprsky. Našli se i tací, kteří byli tak vysíleni, že si ani nevšimli úsvitu nového dne. Byl zde ovšem pouze jeden muž, který se vzbudil dlouho před východem slunce. Právě teď měl zavřené oči a pravidelně oddechoval, takže komukoli, kdo by přišel do pokoje by se zdálo, že pořád spí. To co bylo patrné pouze na oko však vůbec nebyla pravda. Uvnitř se mu svírali vnitřnosti.

[i]Vedel som, že bolesť je nesmrteľná. Živý sa našimi pocitmi, minulosťou a spomienkami. Tam, kde som zanechal malého chlapca ostali trčať ohorené korene nevinnosti, ktorú tam stratil. Svetom sme rozoslali slabosť, strach, úzkosť a bolesť. Nezávisle od druhých ľudí. Snažili sme sa vojnou dosiahnuť mier. Žiť správne a navádzať na cestu i ostatných. A i keď sme vedeli, že sa mýlime, nikto z nás si to nepriznal. Sora... prečo musíš byť ty, práve ten, kto odzrkadluje naše skutky, naše činy a dôsledky?

„Co na mě tak koukáš?“ řekl Obito, když se Hitomi opět zamyslela.
„J-Já na tebe nekoukám, jen se dívám, jak si nám vyrostl.“ Pronesla Hitomi, za těch sedm let se oba změnili, stali se mladšími podobami svých otců. Obito byl jako Itachi, Hitomi jako Naruto.
Sendai se věnovala své roli matky s důkladnou pečlivostí. Už vycítila, že její odchod je na spadnutí. Takže se snažila, aby nikdo nepoznal, co se chystá udělat.

Itachi a Sasuke, i když si nic neřekli, vytušili, že Kisamemu se nedá věřit, proto si vymysleli strategii, aby si mohli ověřit, zdali je Kisame věrný. Domluvili se v noci, za použití Sharinganu, Tsukuyomi.
„Proč tohle děláme?“ ptal se starší.
„Protože mám důvodné podezření, že Kisame je možný zrádce.“ Řekl mladší.
„Nejsi sám, jak to zjistit? Sice by na něho Sharingan působil, ovšem ne na dlouho.“ Sdělil poznatky, co se naučil.
„Co takhle Bunshin no Jutsu?“ nadhodil Sasuke.

„Kushino? Kushino!“ vyjekla Matsuki a objala ženu se zrzavými vlasy, která se objevila ve dveřích spolu s mužem s blonďatými vlasy.
„Ty už jsi vzhůru?“ pronesl Tsuchiki s úsměvem, „ Kdy ses vzbudila?“
„Asi před půl hodinou,“ oplatila mu jeho úsměv Kushina.
„A jak jste se dostali ven?“ začínal vyslýchat.
„Oknem,“ prostě mu odpověděla.
„Oknem?“ nechápal.
„Víš jak je v ním pokoji to okno…“
„Vím.“
„…tak to tam není.“

Naruto sa postavil do bojového postoja, Sasuke tiež. Sasuke aj Madara aktivovali mangekyou sharingan a pustili sa do boja. Madara mal neskutočnú výhodu, kvôli tomu, že stále teleportoval. Sasuke aj napriek tomu sa snažil byť mu čo najlepší protivník.
Katon:Goukakyuu no jutsu
Sasuke vyslal na Madaru ohnivý útok. Ten sa mu vyhol bez problémov a hneď naň ho vyslal vodný útok.
Suiton:Suiryuudan no jutsu
Hyouton:Hyouryuudan

"No, takže slyšeli jste! Jeho chytit a ty dva zabít!" přikázala jim a pustili se do boje.
"Kde jsou akatsuki?" odrazil Sasuke útok a aktivoval sharingan.
"Proč si myslíš, že to vím?" odfrkla mu a hodila po něm vlnu shurikenů.
"Shannaró!" ohnala se po ní Sakura. Ale kunoichi zmizela. Jako stín se vypařila. sakura se zarazila.
"Do háje, co to bylo?" pemýšlel Sasuke. Viděl jenom pár pečetí a kunoichi zmizela.
"Nějaké přemisťovací jutsu?" pak mu to ale došlo.