Po pěti letech: Mise v zemi železa III 12-Tanec mečů Nitoryuu vs. Ittouryy

Venku, jako každý den od odchodu Niekageho, sněžilo a čakrový sníh, který svou silou vyvolal, pokrýval zemi takovou sněhovou peřinou, že to obyvatelé severu nepamatovali.
„To nemá konec!“ Zaklela Tsubaki. „Co jim tak trvá?“ Své otázce se zasmála a podívala se na sněhové vločky. „Parchant jeden opatrnej. Kdyby nevyvolal tohle počasí, tak by to bylo daleko jednodušší.“
„Pokuď se o nás bojíte, tak to skutečně nemusíte, Tsubaki-san.“
Dívka se prudce otočila za hlasem a aniž by to předem zaznamenala, tak jí v obývacím pokoji sedělo několik postav, zahalených v černých pláštích se vzorem rudých mraků. Nebo ne několik, to by byl pro ně až příliš strohý popis, protže stačili tři z jejich skupiny, a jí se podlamovala kolena.
Kazaruba Tsubaki vzteky zabouchla dveře a došla k trojci mužů. Už od první náštěvy se naučila nehledět jím do očí, protože každý ovládal strašlivou oční techniku, která ji poprve tak vyčerpala, že se po jejich odchodu zhroutila zrovna tam, kde stála.
„Jak se to vyvíjí?“ Muž s Rineganem jí pohlédl do očí a i když nechtěla, tak se zachvěla.
„No... no právě je mimo zem a společně s ním ještě polovina jeho jednotky.“
„Hm, lepší příležitost jsme ani nemohli dostat. Všechno jde podle plánu.“ Mladík se spirálovitým Sharinganem vstal a došel ke kunoichi.
„Nelžeš nám, že ne?“
Tsubaki zavrtěla hlavou a rychle poodstoupila ke křeslu, do kterého si sedla.
„Výborně.“
„A co naše dohoda?“
„S tím si nemusíš lámat hlavu. Až dokončíš svou část úkolu, tak dostaneš neprůstřelnou mírovou smlouvu s Akatsuki a část Země Sněhu.“
Dívka se ušklíbla a představila si výraz toho arogantního šmejda až zjistí, že mu přebrala post Kage ve Sněžné.
„Kolik je ve vesnici ninjů, jak se točí stráže a kde má hlavní základnu Sněžná devítka?“
Tsubaki se trochu zavrtěla ve svém křesle, protože tohle byly přísně tajne informace. Kdyby ji přistihli ninjové Sněžné, jak prodává svou vesnici, tak bypro ni smrt byla nejmírnější trest. A co smrt, té se nebojí, ale nejspíše samotný Niekage by ji ztrestal a toho, i když to nerada přiznala, se bojí víc než kohokoliv jiného. Jenom při vzpomínce na vzájemný souboj, který spolu svedli těsně po tom, co nastoupil do úřadu, jí pořád vhání do očí hrůzu.
„Tak co bude?“
Muž s maskou přes obličej netrpělivě klepal prsty o stůl a svým rudým okem jí zíral přímo do mysli. Tsubaki si to domyslela, protože aniž si to uvědomila, podávala mu svitek, kde bylo všechno zaznamenáno.
Ninja položil papír na stůl a společně se svými druhy překontrolovali obsah.
„Výborně.“
„A co máte v plánu?“
„To tě nemusí zajmat. Pro tebe je důležitý výsledek.“
„Ale nikdo nesmí umřit!“
„Máš mé slovo, slovo Sasukeho Uchihy.“ Ninja se vesele usmál.
V tu chvíli si Tsubaki uvědomila, že sebe a svou vesnici zaprodala ďáblu.
„Buď připravená. Dnes v noci ve dvanáct nula nula. Víš, co máš dělat.“
Dívka kývla a než stihla hlavu zase zdvihnout, shinobi byli pryč.
„Pane bože. Doufám, že toho nebudu litovat."

Uvnitř dřevěné budovy, do které Naruto vstoupil, na něj čekalo několik ninjů, rosezených do pravidelného kruhu kolem kulatého stolu.
„Jen pojďte dál, Naruto-dono.“ Zavolal první z nich a pokynul mu rukou, aby se posadil na jednu ze židlí.
„Omlouváme se, že vás sem voláme tak narychlo a pozdě.“
Naruto poslechl a usadil se s vědomím, že na něho všichni nepříjemně hledí.
„Tak nejprve bychom se asi měli představit.“ Začal muž po pravici Niekageho. Kolem dokola byly ještě čtyři postavy, které Naruto neznal, plus Raikage, který mu seděl po levici.
„Proti vám je Mei Terumi - Godaime Mizukage.“
Dívka, nebo spíše hodně mladá žena, sklonila lehce hlavu a usmála se. Blonďaté vlasy jí při tom spadly do očí.
„Už dávno nejsem Mizukage, ale ráda vás poznávám, Naruto-dono.“
Naruto se usmál a také se uklonil.
„Je mi ctí. Zdá se, že Akatsuki nezabili všechny kage, jak mi pokoušeli nalhat...“
Úsměv, který žena vykouzlila na tváři jasně říkal, že to neměla jednoduché.
Naruto jí byl naprosto okouzlený. Dlouho se mu nestalo, aby ho takhle zaujala nějaká dívka, v tomhle případě spíše žena. Mizukage si všimla jeho pohledu, lehce se začervenala, usmála a pohlédla na mluvčího, který pokračoval v představování.
Další, kterého představil, byl zemský pán Země Vody Kiri. Poslední byl syn bývalého velitele samurajů ze Zemi Železa a vládce Země Železa Mifuna.
Mladík to byl nevýrazný, jeho černé vlasy, lehce přistřihnuté u čela a zaoblená postava Narutovi jasně řekly, že tenhle muž nikdy v boji nebyl.
„Rád vás poznávám, Niekage-sama. Jsem Lage.“
Takže jediní, kdo budou použitelní v boji, jsou Raikage a Mizukage... Pomyslel si Naruto a sám se pro sebe se ušklíbnul. Chlapce bral stěží navědomí. Když si toho mladík všiml, tak se zamračil a něco si zabrblal pod vousy.
„Já jsem byl jmenován vůdcem a stařešinou této osady. Han jmeno mé.“ Dokončil mluvčí představování.
Naruto se uklonil i jemu. Poté zdvihl obočí a napjatě čekal, co se bude dít.
„Měli bychom na vás mi všichni prosbu. Vyslechněte si nás.“
Naruto neřekl ani slovo a muž pokračoval.
„Na hranicích Suny, která je, bohužel, zničená, je několik osad podobné této a v ní máme spojence a věrné ninji starého režimu. Chtěli jsme vás požádat, jestli byste nám je nepomohl dostat k nám.“
Naruto se lehce usmál.
„Touhle dobou se vámi zmíněná osada celá přesouvá do Sněžné.“
Údiv, který se objevil ve tvářích přísedících, Naruta po dlouhé době dobře pobavil.
„Cože? Opravdu?“
Raikage nedokázal skrýt v hlase radost, stejně jako ostatní. Nejspíš mezi nimi byli i někteří z jejich lidí.
„Ano. Vyslal jsem několik přepadových jednotek, kteřé měly upoutat pozornost nepřítele a samotná Tsunade-sama, která je u nás ve vesnici, se tam vydala. Touhle dobou by se měli vracet zpět. A troufám si říct že bez problémů, protože všechny síly Akatsuki jsou v oblastech zasaženými boji.“
„A co jste dělal vy na hranicích této země? Úplně sám, až na tu kunoichi.“
Naruto se zamračil na mladíka a bez zaváhání odpověděl.
„Byl jsem na misi, když jsem zahlídl, jak několik ninjů zaútočilo na vesnici nedaleko mého cíle. Jediná z přeživších je Sakura. Dvojce bojovníků, kteří nás pronásledovali, byli nejspíše stopaři z oné útočné jednotky.“
Všichni zakývali hlavou, jako že tohle není nic neobvyklého v téhle době.
Nemusí vědět všechno. Bůh ví, jestli tady nemají špehy.... pomyslel si Naruto se podíval opět na Mizukage, ale tentokrát na něho hleděla očima, které jasně řikaly, že jeho lež prokoukla. I když nejspíš prokoukla lživou verzi, tak neřekla ani slovo. Pouze se zahloubala více do sebe a už hlavu od desky stolu nezdvihla.
„Co máte v plánu nyní, Niekage-dono?“
„V první řadě počkám, až se Sakura vyléčí a potom ji vezmu do Sněžné. Až se setkám s lidmi ze Suny, tak jim řeknu, kde se nacházíte. Jistě za vámi přijdou.“
Ninjové kývli a Naruto vstal od stolu. Lage ho však zastavil a spustil úplně jiným tónem, než kterým mluvil doteď.
„Na tohle jsme se neptali!“
Starší okřikl chlapcovu troufalost, ale ten se nedal a pokračoval. Nauto se otočil a pohlédl na mladíka.
„Co chete dělat s takovou silou, kterou disponujete? Pomůžete nám? Nebo půjdete rači do války, kterou tak moc milujete.“
„Aha, konečně se dostáváme k jádru věci.“ Naruto se sám pro sebe usmál.
„Válka? O čem to mluvíš? A jak víš, jakou silou disponuje má země?“
„Není to jasný? Každý ví, že ve vaši vesnici jsou tisíce bojovníků připraveny na válku a pokud ji začnete, tak my všichni skončíme stejně, jako vesnice vaší kamarádky.“
„Nechci začít válku. Copak jsi neslyšel, že pomáhám lidem, kteří přišli o domov kvůli Akatsuki?“
„Myslíte, že vám na to skočíme? Všichni vás tady známe. Možná ne osobně, ale slyšeli jsme o vás takových řečí, že kdyby jen jedna desetina z toho byla pravda, tak se světem bude konec, až s ním skončíte.“ Chlapec se zarazil, těžce dýchal v obličeji byl rudý jako rajče.
„A co navrhuješ ty? Jak tě tak poslouchám, jsi proti válce, tak navrhni jiné řešení. Rád si ho poslechnu.“ Naruto vycenil zuby a sedl si zpět na židli.
„Můžeme se s Akatsuki dohodnout o míru...“
Chlapec ještě nestihl doříct větu a válel se na zemi s rozbitým nosem a krvácejícím rtem.
„Blbče. Copak ses nic nenaučil?“ Zakřičel Raikage a srovnal si rukavici, která se mu na pravé ruce zhrnula po úderu do mladíkovy tváře.
„Copak jsi neviděl, co Akatsuki provádějí se zajatci? Jak vybijejí celý svět?“ Ninja se zarazí a zatne pěsti, až mu naběhnou žíly na bicepsech. „A ty se s nima chceš usmířit? Bláhový blázne, vypadni odsud, nebo za sebe neručím.“
Lage ztěžka zvedl svoje zavalité tělo ze země a odšoural se ven . Dveře za sebou zabouchl, že skoro vylétly z pantů a venku začal řvát na prvního ninju, kterého potkal.
„Omlouvám se, Niekage-dono.“
Naruto se usmál a mávnul rukou.
„Nechte ho. Nejspíš toho ještě neviděl tolik, jako vy. Zřejmě odejdeme se Sakurou tak za dva, možná tři dny. Do té doby vás žádám o vaši pohostinnost.“
Stařešina se usmál a společně s ostatními odešli ven.
Naruto se při odchodu zkoumavě zadíval na Mizukage, která zůstala sedět na svém místě a naprosto zabraná ve svých myšlenkách si hrála s blonďatými vlasy, které jí padaly přes rameno.

Naruto vyšel ven a s pozdravem dobré noci šel do nemocnice, podívat se za Sakurou. Vešel do budovy a zamířil k recepci, u které byla černovlasá sestřička v růžovém oblečení. Když si ho všimla, tak překvapeně rozšířila oči.
„Dobrý den. Prosím vás, který pokoj je Sakury? Kunoichi z listové?“
Sestřička se začala třást. Chvějící se rukou začala šmátrat v papírech na stole a hledat seznam pokojů. I když svou slabost velice dobře dokázala skrýt, Naruto si byl téměř stoprocentně jistý, že ji děsí víc než smrt. Zrychlený tep, pot na čele a těžký dech byly jasnými důkazy. Naruto by přísahal, že slyšel její srdce, jak splašeně bije na poplach a vhání jí krev do hlavy.
„Prosím, chviličku vydržte, Niekage-sama.“ Dostala nakonec ze sebe.
Naruto se usmál, mávnul rukou ať nespěchá a opřel se zády o dřevěný pult, který byl kolem celé recepce. Náhle ho zalil zvláštní pocit.
„Proč se chová takhle divně? Dobře, nejsem zrovna lidumil, ale k tomuhle nemá důvod.“ Pocit něčeho nepatřičného byl natolik silný, že se otočil zpět na sestřičku přesně ve chvíli, kdy ucítil prudkou bolest v zádech. Rychle uskočil stranou a vytasil zelenou katanu. Okamžtě na něho vylétlo několik shurikenů a kunaií. Naruto se jim uhnul a poslední letící kunai chytil za kroužek na konci. Přetočil ho na prstu a v otočce ho hodil do míst, odkud zbraně vylétly. Ozval se bublavý zvuk a cáknutí tekutiny na zem. Zvuk, který Naruto znal víc než dobře. Pomalu se narovnal a s obnaženou zbraní v ruce obezřetně došel k pultu, přeskočil ho a konečně spatřil příčinu svého špatného pocitu.
„To není možný.“ Byla to právě ta sestřička. V ruce pořád svírala další zbraně a hleděla na něho s protrženou krční tepnou. Druhou rukou si vyděšeně svírala kritické zranění a z pusy jí vycházely krvavé bublinky. Naruto se otočil kolem dokola a zaznamenal ještě několik mrtvých sestřiček a jednoho doktora. Byli téměř rozcupovaní na kousky. Zkřivil tvář hněvem a přitáhl si umírající ženu za límec k sobě.
„Cos tady dělala? Mluv, sakra!“
Žena zdvihla hlavu. Při tom jí sjel bílýčepeček, který nosívají sestřičky, a Narutovi se před očima objevil znak Akatsuki, vypálený na jejím čele.
„Táhni k čertu, Kyuubi! Všichni tady pochcípáte!“
Naruto se zhnuseně odvrátil, protože to bylo posledních několik slov, které řekla. Poté jí bouchla hlava o zem a vydechla naposledy.
„Akatsuki. Neuplyne jedinej den, kdy bych od nich měl pokoj.“
Naruto se zdvihl a začal hledat v papírech všude kolem.
Několik lékařských receptů, předpisů a drobných účtů. Nic neobvyklého... najednou se zarazí u malé mapy celé nemocnicce, která visela na stěně. Chvíli v ní pátral...
„Po tomhle šli. Pokud tady nebyla sama, a na to bych dal krk, protože tahle spíš držela hlídku, podle svýho chování, tak ostatní musí být na střeše. Je na ní jediná zásobárna pitné vody pro tuhle vesnici.“
Naruto se už chystal vyrazit a překazit jim plán, ať byl jakýkoliv, když si uvědomil, proč sem vlastně přišel.
„Sakra, Sakura.“
Rychle prohledal stůl a našel seznam pacientů. Jméno dívky bylo napsané u čísla 200 B. Nemusel se dlouho rozmýšlet a vyrazil do druhého patra. Vyběhl schody a lehce přeskočil několik mrtvých těl, nejspíš pacientů, kteří byli v době útoku mimo pokoj. Skluzem zabrzdil u dveří a lehce je otevřel přesně ve chvíli, aby uslyšel zvuky dusícího se člověka. Kopnutím dveře otevřel a chytil muže, který se snažil Sakuru udusit polštářem. Jelikož byla kunoichi napojená na kapačky, tak se stěží bránila a celá rudá v obličeji se ztěžka nadechla, když Naruto muže odhodil na stěnu.
Ninja byl tak překvapený, že v první chvíli nevěděl, co se stalo. Niekage se k němu přikradl naprosto v tichosti a bez sebemenšího zvuku. Když mu došlo, kdo proti němu stojí, tak zbledl hrůzou v obličeji. Rychle sáhl ke krku a snažil se zmáčknout vysílačku, kterou měl napojenou na ucho. Naruto ho však nenechal dokončit pohyb. Rozmáchl se, zelený meč, který třímal v ruce, hodil a probodl muži ruku. Síla hodu byla nadlidská a příšpendlila ho ke stěně, o kterou se prvně udeřil, když ho ninja odhodil. Maskovaný muž vykřikl a snažil se udělat ten samý pohyb levou rukou, když Naruto udělal několik pečetí a praštil rukou o zem.
„Doton:Yomi Numa!“
Pod Narutovou rukou se podlaha zavlnila, bleskově se obalila kolem ninji a znemožnila mu pohyb. Celý ninja byl zabalený v betonu, rozpuštěných dlaždicích a stěží mohl otočit hlavou. Vypadal jako moucha zabalená v pavoučí síti. Těžko se mu dýchalo, protože mu část techniky vytekla i na obličej a slepila ústa. Nyní hleděl s vytřeštěnýma očima na Naruta, který k němu došel a vytrhl mu meč z ruky. Shinobi bolestivě zaskučel a bezvládně sklopil hlavu. Nejspíš omdlel bolestí.
„Jak ti je, Sakuro?“ Naruto rychle doběhl k posteli a zatřásl s bezvládnou dívkou. Ta zdvihla malátně oči a chytla Naruta za ruku. V jejím výrazu bylo jasně znát, že si oddechla a opět se jí vracela barva do obličeje. Naruto jí dal polštář pod hlavu a do ruky kunai, který jí schoval pod peřinu, aby se mohla bránít v případě nouze.
„Musím jít. Ještě jich tady několik je. Vrátím se pro tebe.“
„Ne, prosím, zůstaň tady!“
Narutovi se taky nechtělo odejít a nechat ji tady samotnou. Nakonec udělal pečeť a vytvořil svůj stínový klon, který si sedl ke kunoichi na postel a hladil ji po vlasech. Když Naruto odcházel, tak si byl téměř jistý, že si toho Sakura ve svém stavu možná ani nevšimla.
Zavřel za sebou a vyběhl posledních několik schodů na střechu. Bez zaváhání vyrazil dveře a objevil se přímo před dvěma muži, kteří stáli na desetimetrovém tankerem plným vody pro celou vesnici a lili do něj nazelenalou tekutinu. Zápach, který se linul z kanystru, Narutovi připoměl jedovaté výpary a chemikálie.
„Tak přece jen chtěli otrávit vodu.“
Muži si Naruta všimli a vesele se usmáli.
„Jdeš pozdě!“ Ninja hodil prázdný kanystr na zem a seskočil z tankeru dolů. „Všechno je už vevnitř. Teď už stačí, aby se někdo napil, a zemře.“
Ozval se zvuk, připomínající ránu z pistole, a Naruto zmizel.
„To sis myslel, že se budu dívat, jak celá vesnice umírá vaším všivým způsobem?“ Ozvalo se za shinobim. Rychle se otočil. Naruto stál u tankeru s pravou rukou na chladném kovu nádoby.
„Cože? Jak to udělal? To nebylo problesknutí!“
„Problesknutí? Koukám, že vás sem poslali bez informací. To bylo Yubashiri! A tohle je SOLO!“
Tanker se po vyřknutí techniky začal rozehřívat do rubínově rudé a po několika setinách vteřiny explodoval v záři zlatého plamene. Zelená voda vylétla v podobě páry do ovzduší. Ninjové chvíli stáli jako přimražení, poté se otočili a společně skočili ze střechy, aby unikli jisté smrti z rukou Naruta. Když ninja uviděl jejich zběsilý uprk, tak se vesele usmál a chtěl skočit ze střechy za nimi, když se za ním ozval temný hlas.
„Ittouryuu IaI!“
Naruto se překvapeně otočil.
„Morgenroede!“ ozvalo se a stěží stihl zdvihnout zbraň, aby zablokoval brutální úder, vedený obouruč na jeho hlavu. Síla seku byla tak strašná, že jej úplně nezablokoval, ale pouze odrazil v záři jisker po zeleném meči. V tu chvíli Naruto zjistil, kdo na něj útočí. Než stihl něco říct, tak zbytková energie švihu meče se zarazila do střechy budovy, která ten nápor nevydržela a praskla. Oba dva bojovníci vyskočili do vzduchu, každý přemetem skočil na opačnou stranu střechy a vzájemně si pohlédli do tváří. Naruto hleděl do zelených očích muže, o kterém si byl jistý, že už ho nikdy neuvidí.
„I když ses změnil vzhledově, tak tvoje brutální síla je pořád působivá, Naruto-senpai. Komukoliv jinému bych tímhle sekem přerazil ruce.“
Ninja se přikrčil a namířil fialový meč na Niekageho.
„Co říkáš na můj jednomečový styl? Morgenroede jsem vylepšil k dokonalosti. Divím se, žes jim uhnul, i když ne úplně.“
Naruto vytasil ještě otcův meč a do obou pustil svou větrnou čakru. O to to bylo větší překvapení, když se mu pod vahou meče levá ruka rozechvěla a od ramene mu po ní začala téct krev ze šrámu, který mu ninja během minulého útoku udělal.
„Lan Pane! Co tady děláš?!“
Ninja se usmál, jako by si o Narutovi myslel, že je blázen.
„Co tady dělám? Divim se, že se ptáš? Snad jsi nezapomněl, cos mi udělal?“
Naruto pokrčil rameny. Ninja zkřivil tvář hněvem.
„Ty! Před pěti lety jsi přišel a vzal mi všechno, co jsem chtěl a miloval. Nikdy ti to neodpustím!“
Narutovi začalo svítat.

Je to pět let, co se s Žabím poustevníkem vydal na horu Herb, kde poprvé držel meče a naučil se svůj bojový styl od muže, který mu byl po pět let mistrem. Den co den boje a rvačky všeho druhu. Dokonce i teď si někdy vzpomene na toho starého prošedivěliho morouse Ryou Wazana, který mu dával tak do těla.
On a Lan Pan byli jeho poslední žáci, kteří na konci výcviku proti sobě museli pozvednout zbraně a vybojovat si svůj titul. Vítěz dostal veškeré tajemství bojového stylu Keliohesten a poražený musel zemřít.
Po pěti hodinách urputného boje Naruto vyhrál svým stylem Nitoryuu, proti Lan Panovým Ittouryy a musel ho zabít. Naruto byl jiného názoru a s pouhou zraněnou pýchou nechal potají ninju uprchnout z kláštera. Dva dny na to se utkal se samotným mistrem a vybojoval si svoje „JABALIES CIELOS HURICAN.“ Po pěti letech cestováni s Jiraiyou a pilování svého stylu se vrátil zpět do Konohy.
„Tak co, už toho lituješ, žes mě tehdy nezabi?“ Ninja se usmál a zdvihl zbraň, kterou třímal v ruce. Svit měsíce se na ní odrazil a odhalil nádherné ostří vlnovitého tvaru, stejné, jako měl Naruto zelené.
„Chceš vědět, jak se jmenuje?“
„Ts, rači bych chtěl vědět, proč seš tady. Snad ses nepřidal k Akatsuki? Tak hluboko jsi klesnout určitě nemohl, že ne?!“
I když Naruto věděl, co Lan Pan odpoví, tak se přece jen musel zeptat.
„Akatsuki? No, řekněme, že jsem jejich společník.“
Naruto si odplivl.
„Blbče. Teďka toho opravdu lituju, že sem tě tenkrát nezabil.“
„Cože? Po tom všem, cos viděl, máš ještě tu troufalost mluvit takhle arogantně? Pro mně už nejsi soupeř. Tvůj dvoumečovej styl ti je k ničemu, ty naivní hlupáku. Kdybych chtěl, tak se tvoje hlava válí u mých nohou!“
Lan Pan řval jako šílenec a zelené oči mu ve svitu měsíce jiskřily jako šílenému fanatikovi a dodávaly mu ďábelskou vizáž, kterou umocňoval ještě víc fialový meč, který začal pulzovat.
„Hahahah. To sem na tebe zvědavej. Pojď na mě se vším, co máš, ať dokončíme ten léta starej spor o to, kdo je nositel školy Keliohesten.“
Naruto se přikrčil a společně oba ninjové vyrazili do útoku.

Doton:Yomi Numa - Živel země: Bažina Podsvětí
Yubashiri - Sněžný krok
SOLO - Slunce
Ittouryuu IaI - Jednomečový styl
Morgenroede - Ranni červánky
Keliohesten - Tanec mečů
Nitoryuu - Dvoumečový
JABALIES CIELOS HURICAN - černá větrná smršť