Jutsu probuzené láskou 4.díl

„Kushino? Kushino!“ vyjekla Matsuki a objala ženu se zrzavými vlasy, která se objevila ve dveřích spolu s mužem s blonďatými vlasy.
„Ty už jsi vzhůru?“ pronesl Tsuchiki s úsměvem, „ Kdy ses vzbudila?“
„Asi před půl hodinou,“ oplatila mu jeho úsměv Kushina.
„A jak jste se dostali ven?“ začínal vyslýchat.
„Oknem,“ prostě mu odpověděla.
„Oknem?“ nechápal.
„Víš jak je v ním pokoji to okno…“
„Vím.“
„…tak to tam není.“
„Aha,“ zakroutil chápavě hlavou, „tak toho jsem si nevšiml,“ začal kroutit hlavou v nesouhlas.
´Asi zapomněl na to, že bude muset kupovat nové okno a určitě mi bude chtít dát nový pokoj, ale já ten svůj nedám, ´ pomyslela si Kushina.
„To ale nevysvětluje to s tím dostání se ven oknem.“
„Počkej, já ti to vysvětlím.“
„To bude dobře.“
„Takže, já se probrala a uslyšela jsem nějaké hlasy v hlavě, pak jsem se zvedla a opřela jsem se o okno. Jenže to okno povolilo a já se ocitla ve spáru gravitace. Pak se ten hlas ozval pode mnou a já spadla do něčeho měkkého, ale taky jsem cítila žbluňknutí. Asi to žralo… ne, spíš pilo… no to je jedno. Hlavní je, že mě to zachránilo, že jo. Mělo to pruhy a velkou hlavu, ale bylo to malý, takže jsem se na to ani nevešla… a taky to mělo drápy. Ale to je taky jedno. Pak se tam objevily další čtyři hlasy a mluvili. Jo a byli to tygři. Pak jsem zjistila, že to jsou jen části mě přetvořených do tygrů. Takže vlastnosti Ogyuganu. Pak mě Fuutora naštval a hned potom tam přišel Minato, takže jsem ho použila na vybití mojí zlosti. Ale on byl taky vykolejený z těch tygrů. Pak ti tygři zmizeli a my se vydali domů. A taky jsem si sundala sádru.“
„Fuutora?“ upozornil ji na to, že jim ještě nevysvětlila, kdo to je a přešel to, že si sundala sádru.
„To je můj tygr, ovládá vítr. Můžu ti ho ukázat,“ a s tím se vedle ní objevil jeden z tygrů.
„Nemá jich být pět?“ podivil se.
„Jo, ostatní ale spí.“
„Spí? Tak je probuď, chci je vidět.“ V tu chvíli se zjevili i ostatní.
„Tady jsou. Jeden je Katora, druhý Raitora, třetí Suitora a poslední Dotora.“
„Jsou hezký, ale slabý a ještě malý. Zítra začínáš s výcvikem, když jsi si tak pěkně vyléčila nohu,“ pronesl tónem, který nepřipouští žádné námitky. Kushina si jen vzdychla.
„Jdu spát, naštěstí je teplo, a tati, budeš mi muset koupit nové okno. Dobrou,“ pronesla a rozešla se ke schodům. Tygři poslužně zmizeli do nitra Kushiny. Protože se už lehce kolébala vyčerpáním, šel s ní i Minato.
´To by mě zajímalo, jak je rozpozná, ´ pomyslel si.
´Každý máme nějaké rozdíly, ´ ozvalo se mu v hlavě. Minato se udivením zastavil.
„Děje se něco?“ zeptala se s obavami Kushina.
„Ne, nic,“ ujistil ji.
´Taky tě udivilo, že nás slyšíš? ´ znovu se ozvalo.
´Jo, ale jak to? ´
´Nás se neptej, my se taky divíme, že tě a ty nás slyšíš. ´
´To samý jsem už řekl, Katoro. ´
´Takže vy jste opravdu Kushiny tygři? ´
´Už to tak bude. ´
´To je divný. Že by jsme byli s Kushinou myšlenkově propojený dvojčata? Ne, to je blbost, to bych slyšel i její myšlenky…´ přemýšlel. Z toho ho ale probudila Kushina.
„Stávej, už jsme u mého pokoje,“ zatřepala s ním.
„Co? Jo, dobrou,“ zamumlal zamyšleně a odešel do svého pokoje.
„Co mu je?“ zakroutila hlavou a vešla do místnosti. Lehla si do postele a okamžitě usnula.

* * *

„Měl bych jí to říct nebo ne?“ mumlal si zase pod vousy Tsuchiki, když právě když si šel lehnout.
„Co si to tam bručíš?“ zeptala se v posteli ležící Matsuki s povzdechem.
„Jestli jí mám říct o té další podmínce k aktivování Ogyuganu,“ sklonil zrak.
„Jaké podmínce?“
„Víš, kdy se my aktivoval?“
„Ano, když jsi mě… aha, už vím.“
„Mám ji o tom říct?“
„Raději ne, ať se to s jistotou naplní. Nám taky nikdo nic neřekl. “
„Koho že to…“
„Máš jenom tři, kdo by to mohli být,“ řekla a její výraz říkal: „A ti dva to vážně nebudou.“

* * *

„BUDÍČEK!!!“ zařval mi někdo do ucha a já po něm ohnala rukou.
´Zásah!´ usmála jsem se, když moje ruka dopadla do něčeho měkkého.
„Tak za to ti zakážu tenhle den ramen.“ Ozval se rozzlobeně táta.
„To mi nemůžeš udělat!“ byla jsem hned na nohou.
„Můžu a pojď ven. Začíná tvůj nový trénink.“ Otočil se a odešel.
´Tss, jak může být tak krutý. Zakázat mi ramen. Ale co, jako by mě to mělo zastavit, vždyť už vlastně mám plán,´ škodolibě jsem se usmála. Vystřelila jsem z pokoje a zase střelila do jiného.

* * *

„Kam jsem jenom to triko dal…“ stěžoval jsem si nahlas a přehraboval se v batohu.
„Že by mě chtěl donutit Obito k tomu slibu? Snad ne, běhat po vesnici jenom s trenýrkama se mi vážně nechce. Proč jsem ho jenom podceňoval?“ a dál jsem se přehraboval v batohu. Najednou do mého pokoje vlítlo cosi oranžového a něco mlít, ale já jí nerozuměl. Za chvíli jsem v tom cosi rozpoznal Kushinu.
„Cože?“ zeptal jsem se jí ihned po skončení proslovu.
„Jestli mi pomůžeš s jedním plánem,“ podala zkrácenou verzi.
„Musím?“
„Jo.“
„Tak proč ses mně ptala?“
„Nevím. Umíš Henge no jutsu?“ zeptala se s nadějí v očích.
„Jasně, proč?“
„Součást mého plánu,“ zlověstně se usmála.

* * *

„Kde ta Kushina vězí?!“ zlobil se Tsuchiki.
„Už jsem tady tati!“ volala Kushina z dálky.
„Kde jsi byla?“
„Doma.“
„Tak začneme. Pro začátek si dáš dvacet koleček kolem našeho sídla, tři tisíce sklapovaček, dva tisíce kliků a tisíc dřepů.“
„Co?“
„Nereptej a cvič,“ přikázal jí.

* * *

„Itadakimasu!“ popřála jsem si a dala se do devátého ramenu.
„Jako obvykle neztrácíš chuť k jídlu,“ usmál se na mě stařík za pultem.
„To nikdy,“ oplatila jsem mu úsměv, „ještě jeden prosím!“
„Hned!“ zvolal a zmizel za dveřmi.
´To by mě zajímalo, jestli to už prasklo,´ přemýšlela jsem, ale hned mě z toho vytrhla vůně čerstvého ramenu.
„Itadakimasu!“ a dala jsem se do jídla.
„KUSHINO!!“
´Ups.´ zděsila jsem se, pomalu se otočila a nervózně se usmála, „Ano tati?“
„Ty moc dobře víš, co!“
„Co si zase provedla Kush,“ zakroutil nevěřícně hlavou stařík.
„Já ani nevím,“ otočila jsem se na něho.
„Tak ty nevíš!“ řekl rozzlobeně a vytáhl před sebe za ucho Minata, který se do té doby úspěšně schovával za tátou a byl… bez trika. To se ještě nestihl oblíct?
„Ahaa… nevzpomínám si,“ provokovala jsem ho dál.
„Mám ti osvěžit paměť?“
„Ne, to je dobrý,“ vzdala jsem to, „co mě čeká?“
„Dvacet koleček kolem našeho sídla, tři tisíce sklapovaček, dva tisíce kliků a tisíc dřepů. Stejně jako Minato.“
„Tati! Víš jak je naše sídlo velký? Mám o tebe starost. Čím starší jsi, tím víc se ti zvětšuje skleróza,“ řekla jsem, jen aby zmírnil počet koleček. Nucený běh mi nikdy moc nešel. Ale to stou sklerózou není pravda.
„Vidíš? Takhle jsi měl reagovat,“ pokáral Minata, „ale nic ti nesnížím.“
„Jak se vůbec Minato prozradil?“ zeptala jsem se.
„Ztratil se, když běžel kolem našeho sídla.“
„Je strašně velký!“ hájil se.
„Díky Minato, za těch deset ramenu to stálo,“ usmála jsem se na něho, ale úsměv hned odpadl, protože jsem za sebou zaslechla: „Vynásob si to deseti.“
„Ne!“ skoro jsem se zhroutila. Víte co to je? 200 koleček, 30 000 sklapovaček, 20 000 kliků a 10 000 dřepů? Hrůza!
„Proč vlastně nemáš triko?“ zeptala jsem se ho.
„Dlouhý vyprávění.“
´Už nikdy se s Obitem o nic nebudu sázet.´ pronesl v duchu.
´Hej Kush! Vsadil se s Obitem!´ křikl na mě Fuutora.
´Jak to víš?´
´Mám své zdroje.´
„Za ten výkon by to chtělo odměnu. To v popisu mise nebylo. Takovej trénink jsem ještě nedělal“ naznačil, že se opravdu sedřel a rozešel se směrem k sídlu. Já vím, že to s tou odměnou nemyslel vážně, ale stejně mu jí dám. Když se táta nedíval, dala jsem mu pusu na tvář. Údivem se zastavil a stál jak opařenej vodou.
„Jdeš?“ křikl na něj táta. Tak takovou reakci sem nečekala.