Jen normální holka - 9.Mise

Měla jsem teď studijní pauzu... ale znáte to, když se nechcete učit, tak jde všechno ostatní najednou líp . Napsala jsem toho dost a dost, takže doufám, že to teď budu stíhat přidávat každý týden.
Budu vděčná za každý váš komentář!
Ať se vám tahle kapitola líbí!

„Tak už běžte. Je čas,“ vybídl je Pein. Oba kývli a najednou zmizeli v dýmu. Objevili se ve svém pokoji, kde si vzali zbraně a Ant si oblékla svůj Akatsuki plášť a nezapomněla na klobouk.
„Nezdržuj se s tím,“ sykl na ní Itachi, když sledoval, jak se přehrabuje ve skříni a kdo ví co hledá.
„Musím mít nějaké zbraně,“ odsekla Ant a vydechla. Postavila se a rychle si pod oblečení skryla svůj obvyklý arzenál.
„Tak jdeme,“ zavelela a oba vyskočili z okna. Pak se rozběhli, aby si mohli připravit vhodné místo k přepadení.
„Znáš tu cestu?“ zeptala se Ant svého bratra, když přebíhali přes řeku, u níž obyčejně trénovali.
„Jo. Je tam pár skvělých míst vhodných k přepadení,“ odpověděl Itachi.
„Jaká?“ odvětila Ant.
„Většinu z toho, by každý očekával, takže tam jistě budou hlídky. Ale na jedné ne. Není to moc výhodné pro nás. Uvidí nás hned, jak vlezem do tý soutěsky. Ale kdybys použila svý neviditelný jutsu, tak by ses mohla nenápadně dostat do toho vozu a vzít ten svitek. A já bych je mezitím zlikvidoval,“ vypověděl její starší bratr.
„Jak velká je ta soutěska?“ opáčila Antisha. Po zbytek cesty se dohadovali na plánu přepadení. Na místě počkali na vrcholu skály. Byli tam dřív než oni.
Potichu čekali, když tu najednou ze zatáčky vyjelo pět vozů. A kolem nich se pravidelně potulovalo na padesát ninjů.
Itachi zbledl, ale Ant nezaváhala a neviditelná seběhla dolů. Nikdo ji neviděl, když lezla do prvního vozu. Tam byl ale jen jeden ANBU schovaný. Ona ho omráčila dobře mířenou jehlicí a zamířila k dalšímu vozu. Tam už byli dva ANBU. Opět se jich zbavila jehlicemi. Už se chystala skočit do dalšího vozu, když se odněkud vynořil obrovský had a zaútočil na přední dva vozy karavany.
Antisha se rozhlédla kolem sebe a uviděla Itachiho, který zabíjel každého na koho narazil. Z druhé strany se k němu blížilo pár ninjů s Hitai Ate se znamením noty, tedy Zvučné vesnice, ale navzájem si sebe nevšímali a vraždili ANBU. Ant se nad tím jenom pousmála a prošmejdila další vůz. Jeden jounin a ANBU padli pod její katanou. Až ve čtvrtém voze bylo něco jinak.
Něco jinak bylo to, že se tam už bojovalo. Mladík s temně modrými vlasy tam pomocí jakéhosi ohňového ninjutsu zabíjel ANBU, zatímco svitek, pro který tam Ant se svým bratrem byli, se válel za nimi. Antisha je tedy jednoduše přeskočila a svitek si vzala. Pak se vrátila ven.
„Ale, ale, Itachi. Dlouho jssme sse neviděli,“ zasyčel vysoký muž s černými vlasy a bílou pletí na Antiina bratra. Ona by se k nim byla vrhla, kdyby ji zezadu nesrazil na zem ten mladý muž, oblečený stejně jako ten ninja, co rozmlouval s Itachim.
Antishino jutsu zmizelo a ten mladý ji uviděl. Hned proti ní bodl kunaiem, ale ona uhnula a rychle se vymrštila na nohy, zatímco si svitek upevnila pevně na záda.
Zamyšleně se na něj podívala. Někoho jí připomínal. A pak jí to došlo. Byl to její bratr, Sasuke Uchiha. Její dvojče. Ale to už na ni mířilo pár kunaiů a ona musela uhnout.
„Na mě tímhle nevyzraješ,“ usmála se na něj. To bylo jediné co z ní Sasuke viděl. Ústa. Ale až podle hlasu poznal, že jde o ženu. A rozhodně se nechtěl shodit tím, že by ho porazila holka.
„Mám i jiné finty!“ odsekl Sasuke a přivolal si hada. Ten se začal kolem Ant omotávat, ale ona to zrušila jednoduchým: „Kai!“ a had zmizel. Bylo to jen genjutsu.
„Zkus přivolat opravdového hada. Možná s tím mě porazíš,“ posmívala se mu Ant. Myslela si, že tohle jutsu neovládá. Ale opak byl pravdou. To už na ni mířila menší kobra královská.
„Pohoda,“ ušklíbla se Ant a přivolala si Stimgu.
„Stimgo, vyřiď si to s tím plazem!“ nařídila mu Ant a sokol se ihned nadšeně vrhl na hada, kterého rozcupoval na malé kousíčky.
„Ještě něco?“ optala se Ant Sasukeho.
„Jasně. Naval ten svitek,“ vyzval ji její bratr.
„Já ho viděla první,“ vyplázla na něj Ant jazyk.
„Ale já vyřídil jeho ochranku,“ namítl Sasuke.
„No a co?! Mně je to u řitního otvoru,“ prohlásila Ant a vyskočila do vzduchu. Přistála vedle svého staršího bratra.
„Mám ten svitek,“ řekla Ant a postavila se do útočné pozice. Stejně jako jejich protivníci.
„Super. Tak můžeme zmizet,“ usmál se Itachi a otočil se, ale cestu mu zahradilo pár ninjů ze Zvučné.
„Kdepak, Itachi. Nejprve mi dej ten svitek,“ prohlásil hadí muž.
„Ale já ho nemám,“ odsekl Itachi.
„Zrádče,“ ucedila skrz zuby Ant.
„Tak mi ho dej ty,“ natáhl ninja ruku k Ant.
„To měl být jako vtip?!“ opáčila Ant a zamračila se. Ninja se překvapeně stáhl.
„Kdo jsi?“ optal se jí Sasuke.
„To tě nemusí zajímat,“ odsekl Itachi a stoupl si proti němu.
„Konečně mohu naplnit svůj úděl,“ usmál se falešně Sasuke.
„Myslím si, že ne,“ ušklíbla se Ant a tasila katanu. Svitek si připevnila na záda pomocí chakry a otočila se na jejich zálohu. Ihned začala likvidovat ninji ze Zvučné (padali po jejím zlepšeném jedu), zatímco Itachimu přenechala Sasukeho a toho druhého.
Po pár minutách je vyřídila a stoupla si po boku svého bratra, který do té doby jen rozmlouval s těmi dvěma. Všichni tři se na ni vyjeveně podívali.
„Půjdeme?“ zeptala se Ant Itachiho a hraně zívla. Jejich protivníci málem padli k zemi, když uviděli své společníky na hromadě za ní a krev na její kataně.
„Za tohle mi jednou zaplatíte,“ horoval Sasukeho společník a oba zmizeli v dýmu.
„Jak jsi to dokázala?“ optal se jí Itachi. Věděl, že je schopná, ale, že až takhle, to netušil.
„Jediné škrábnutí touhle katanou je smrtelné,“ usmála se Ant a oba se vydali do jejich sídla. Ale obíhali to tentokrát víc než normálně. Tušili za sebou ninji ze Zvučné. Když je ale setřásli, tak se šťastně vrátili domů.
„Mise splněna!“ prohlásila Ant, když konečně dorazili do jejich sídla a hned u dveří narazili na Peina.
„Skvěle. Jste tu ale nějak pozdě,“ poznamenal Pein a převzal od ní svitek.
„Někdo nás zdržel,“ odvětila Ant a zamávala Hidanovi a Kakuzovi.
„Pojď si s námi zatrénovat,“ vyzval ji Hidan.
„Super. Zatím ahoj,“ zasmála se Ant a šťastně se za nimi rozběhla.
„Na to, že se právě vrátila z mise je nějak čilá,“ řekl Pein Itachimu.
„Na to, že právě vyřídila jedinou katanou deset ninjů najednou je až moc v klidu,“ souhlasil s ním Itachi.
„Deset?“ nevěřícně si ho měřil Pein.
„Deset. Já měl na starosti Sasukeho a Orochimara,“ kývl Itachi.
„Takže on se tam objevil?“
„Ano.“
„Bojoval jsi s ním?“
„Ne. Zůstali jsme jen u kecání. Antisha je totiž vyřídila překvapivě rychle.“
„Jak se tvářila, když uviděla Orochimara?“
„Myslím si, že ho nepoznala. Ale Sasukeho ano.“
„Ukázala jim svou tvář?“
„Ne. Byla naprosto v klidu. I když nám to nevyšlo podle plánu.“
„Je dobrá,“ připustil šéf Akatsuki a podíval se ven z okna na Ant, která si procvičovala Rasengan na pár stromech. Všechny padly.
„Mohla by být lepší,“ ucedil skrz zuby Itachi. Jakoby to bylo rouhání.
„Každý by se mohl zlepšit. Ale dohlédni na ni. Mohla by zpychnout a přestat trénovat.“
„To nedovolím.“
„Správně. Jak vám jde spolupráce?“
„Ještě jsme ji moc nevyzkoušeli. Tohle byla hlavně její akce.“
„Mohlo to být jinak.“
„Kdyby to šlo podle plánu, tak bysme se oba procvičili pořádně v boji. Ale nevyšlo to.“
„Většinou to nevyjde.“
„Asi jo.“
„Tak na ni prosím dohlédni.“
„Neboj se.“
„Itachi… použila Sharingan?“
„Myslím si, že ne. Není nic, čím by ji identifikovali.“
„To jsem rád,“ řekl Pein a odešel. Itachi si šel také po svém. Od té doby už byla Ant právoplatnou členkou Akatsuki. První mise se jí totiž povedla na jedničku.
„Jsi ráda, že jsi tu s námi?“ zeptala se jí večer na střeše Konan. Často se tam tak scházely a povídaly si. Nebo se jen tak dívaly na hvězdy.
„Jsem tu přece doma,“ odvětila Ant. To rozehřálo Konanino ledové srdce. Proto ji objala a ve společném objetí se pak dívaly na hvězdy.