Přízrak je Stín? Rukojmí – díl 18.

O tři měsíce později

„Mám pro vás dobrou, ale i špatnou zprávu.“ Oznámil Sanado.
„Jen spusť,“ řekl Naruto.
„Takže cena za vás a Itachiho je osmapadesát miliónů, ta špatná je, že se ještě zvyšuje.“
„To je problém, počkáme ještě týden, a pokud se tento svat nezmění. Opět pozměníme strategii.“ Ani takový Naruto nemohl poznat, jaké nebezpečí jim hrozí.

Konan dostala lehkou misi, doprovázet kolonu ze Suny. Bude tam i Kankurou, který věděl o tom, že budou mít tajný doprovod.
„Neboj, hned jsem zpátky.“ Řekla Konan.
„Budu ti věřit, ale radši bych šel já.“
„Nejsem zas tak neschopná. Jsem přeci jedna z vás.“ Ujišťovala ho Konan.
„To uznávám,“ jen se Itachi nemohl zbavit pocitu, že se něco stane. Zavrhl to, aby se mohl soustředit na svoji misi, už mu byla řečena cena, pořád tomu uvěřit, že je tak vysoká.
„Ty se mi na misi taky opatruj, ano?“ teď se pro změnu bála ona o něho.
„Jistě,“ kývl Itachi a rozdělili se.

Kankurou vycítil cizí přítomnost, ale věděl, že je to tajný doprovod. Kývli na sebe a kolona dál pokračovala svoji cestou. Vše probíhalo podle plánu.
Cesta ubíhala rychle, nikde nikoho neznamenali, jenže v tom Konan spatřovala jistou nesnáz. Kdyby jen tušila, že jsou sledováni, tedy přesněji řečeno, ona…

Itachi za tento den udělal pomocí klonů asi dvacet úkolů a dodělával jedenadvacátý úkol. „Uff, pro dnešek padla.“ Odvolal klony a dal si menší pauzu… Než se vrátím domů. Vrátit domů… jak krásně to zní. Přemítal Itachi.

Naruto dneska splnil třicet misí, museli tu hranici prolomit, jinak nikdy nebudou mít klid. Snad se to podaří, musí, už kvůli ostatním, takhle je budu moci více ochránit. Běželo Narutovi hlavou. Měl také myšlenky na Hinatu a Kaoru, jak tyto dvě ženy dokázaly za krátký čas změnit jeho život. To si připustil teprve teď, kdy se nacházel v období, které pro něj nebylo zrovna dvakrát šťastné, i když byl rád za Soijira, vnesl mu do života trochu radosti.
Byl rád, že již nemusí strachovat, Loutkář a Doktor se o něho postarají. Naučí ho mnohem užitečnější věci, než je jezení rámenu…

Sanado se mrkl na obvyklou týdenní zprávu o cenách v bingo knize a to, co viděl… mu naprosto vyrazilo dech… podíval se na dva řádky, které ho zajímaly nejvíce.

Přízrak (či Stín) …………………………………………………………45 miliónů*
Černý havran …………………………………………………………...48 miliónů*
* K tomuto náhlému poklesu ceny došlo, proto, že předtím byla cena astronomická a tudíž nepřípustná.
Dalším důvodem je to, že někteří jsou neaktivní, by bylo nefér, kdyby u těchto svou byla cena tak obrovská.
Posledním důvodem je rozhodnutí všech investorů cenu stáhnout.

Dále se kniha zmiňuje, že tato cena je neměnná a už se nezmění!
„Co…?“ myslel si, že ho snad trefí. Tuhle situaci nechtěli a vůbec s ní nepočítali. Musel to hned dát vědět…
„Co se děje?“ ozvalo se ode dveří.
„Naruto-sama, přečtěte si to, nebudete rád.“ Podal mu týdenní zprávu. Naruto si to pročetl, až do konce.
„Ne, tohle se stát nemělo. Všechna naše snaha přišla vniveč! Ksó, ať toho Madary si vezme samotné peklo!“
„Tentokrát to nebyl Madara,“ upozornil Sanado.
„Kdo?“ měl jistý tip.
„Shi.“ Zazněla odpověď.
„Jak to je to možné, že on?“
„Podívejte se pořádně.“ Dal na Sanadovu radu a zjistil, že jeden z těch investorů je samotný Shi, pod svým občanským jménem.
„Tohle tomu hajzlovi nedaruju, bratr nebratr.“

Kolona se blížila k cíli. Když v tom se to stalo! Nikdo nic nepostřehl, akorát Kankurou stačil vyvolat své loutky a jednoho útočníka zranit, ale byli na něj moc rychlí a snadno ho omráčili. Byl to krycí manévr, jak vylákat Neko, aby přišla na pomoc, což se také stalo…

Soijiro byl na cestě z Konohy do Suny, kde se naučil novým lékařským postupům. Nikdy nebyl takhle šťastný, jeho život nebral zcela nový směr. Už zdálky viděl brány do Suny, do svého domova… nepostřehl ten pohyb, ale stačil se mu vyhnout, to bylo jediné, co mohl vykonat, z druhé strany se vyřítil další a tomu se vyhnout nedokázal.

Itachi se vydal k Narutovi, aby zjistil nové informace. To, co zjistil se mu vůbec nelíbilo. Za tři dny se měla Konan vrátit.
„Co je nového?“ hned šel na věc.
„Tohle,“ hodil mu s odporem. Itachi poté hned zjistil, proč mu to, tak podal.
„Co si jako o sobě myslí, takhle nám kazit plány.“ A vztekle tím svazkem papíru mrštil.
„Máš už plán?“
„Ani ne.“ Odpověděl popravdě Naruto.
„Alespoň, že to přiznáš.“
„Taky myslím.“

„Neměl se teď Soijiro vracet?“ zajímal se Sasori.
„Jo, měl, třeba se zdržel, u své nové přítelkyně.“ Zkusil to nějak zamluvit Kabuto.
„Možná máš pravdu, je načase, aby se usadil, alespoň jeden z nás.“ Souhlasil Sasori.
„To jo, ale stejně bez něho bychom na tom nepřišli a navíc nikoho, tak nadějnějšího a talentovanějšího jsem nepotkal.“ Pochválil ho Kabuto.
„Naprosto souhlasím, nějakým způsobem mi připomíná Raiona, taky plný života, ochotný se učit, tvrdě pracovat.“ Přidal se Sasori.
„Tak než se náš malý génius vrátí, dáme se do práce, ne? Nenecháme mu všechnu dřinu, když byl na tom týdenním kurzu. Jsem zvědavý, s čím novým nás ještě překvapí.“
„Máš pravdu a začneme tím, že odextrahujeme tu bílkovinu? Nebo se pustíme do…“
„Důležitější je ta bílkovina.“
Samozřejmě, že věděli, co Naruto a Itachi dělají. Měli svých starostí dost. Je nechali na pokoji, aby se mohli plně věnovat této činnosti.