Vzpomínky - 07

Právě vycházející sluneční paprsky zabloudily do oken nemocniční budovy. Pár pacientů bylo vzbuzeno těmito otravnými paprsky. Našli se i tací, kteří byli tak vysíleni, že si ani nevšimli úsvitu nového dne. Byl zde ovšem pouze jeden muž, který se vzbudil dlouho před východem slunce. Právě teď měl zavřené oči a pravidelně oddechoval, takže komukoli, kdo by přišel do pokoje by se zdálo, že pořád spí. To co bylo patrné pouze na oko však vůbec nebyla pravda. Uvnitř se mu svírali vnitřnosti. Pouze hypoteticky, samozřejmě, ale i to mu nesmírně vadilo. Mladík měl rád, když měl ve všem jasno a naneštěstí pro něj se poslední dobou ztrácel v každé maličkosti. Nejvíc ho iritovalo, že se ztrácel sám v sobě. Proč vlastně odešel od Madary? To si myslel že si nějak pomůže? Přeci není tak naivní jako Naruto. Naruto… další záhada! A proč vlastně tady zůstává? Proč mu nevadí, že jeho útok na vesnici skončil tak katastrofálně? Nic… nic mu nedávalo smysl a jedna teorie se mu zdála ještě nesmyslnější než druhá. Jednou ho napadlo, že byl rád, když uviděl svou vesnici a přátele, ale okamžitě se okřikl. Svou vesnici! Co je to za nesmysl? Vždyť je nukenin. Je missing nin zapsán v bingo knize. Nemá svou vesnici. A přátelé? Tss, on a přátelé… Ten velký Uchiha Sasuke, ten zrádce a vrah. Ne, přátelství je pouto. Pouta jsou zbytečná. To ví přece každý. Jsme ninjové. Loutky v rukách mocných, které zabíjí na povel. Tak proč je sakra ten Naruto – nebo alespoň byl – obklopen tolika přáteli? Ne, Naruto není pořádný ninja. Tak proč ho Konoha a určitě i Suna považuje za hrdinu? Pravděpodobně v něho lid věří kvůli slavné a otravné větě: „to je moje cesta ninji“. Nebo možná jeho odvaha. Určitě v tom musí něco být. Jinak bych v něj taky nevěřil. Ano, já v něho věřím! Věřím, že se mu povede jeho sen a stane se Hokagem a teď když už jsem zavřený v Konoze tak vlastně splnil i svůj životní slib Sakuře. Uvědomil si to? Došlo to vůbec někomu? Ne. Proč taky. Všem už ukázal co dokáže když bojoval s Peinem. Jen já nevěděl, že dospěl, jen já netušil, jak moc zesílil. Protože jsem odešel za pomstou, která byla zbytečná. Ne! Takhle nesmíš uvažovat, Sasuke. Nebylo to zbytečné. U Orochimara si pořádně zesílil a alespoň jsi se dozvěděl pravdu o vyvraždění klanu. Ano, to je důvod proč jsem šel do Konohy. Pomstít se té stupidní stařešině a zabít Danzoa. Danzou… už jen co slyším to jméno se mi zvedá žaludek. Ale neboj se bratře, já tě pomstím a náležitě si to užiji!
Z těchto myšlenek černovlasého Uchihu vyrušilo zavrzání dveří. V nich se objevila růžová hlava. Sakura se překvapeně podívala na Sasukeho.
„Ještě spí?“ zašeptala potichu „To se mi nějak nezdá... No co, zajdu za ním později“ Jen co to dořekla, tak Sasuke slyšel jak se opět pohnuly dveře a slabounce bouchly. Ušklíbl se. Byl rád, že Sakura nezjistila, že je již vzhůru. Nechtěl s ní mluvit. Nejdřív si musí vše ujasnit v hlavě.
Ležel v posteli další dvě hodiny, když znovu vrzly dveře. Tentokrát už si řekl, že nebude spát, jelikož by to vypadalo zvláštně a ostatní by mohly chytnout podezření, že něco chystá a okamžitě by začal výslech. Znovu přišla Sakura ovšem tentokrát vypadala poněkud rozzuřeně a naštvaně. To Sasukeho poněkud udivilo, jelikož se snažila být milá, když za ním přišla nebo s ním mluvila.
„Dobré ráno, Sasuke, jak si se vyspal?“
„Děkuji Sakuro, můžu se zeptat co se stalo? Si nějaká nabroušená.“
„No představ si, že z Naruta chtějí udělat nukenina.“ Řekla rozhořčeně. Sasukeho toho oznámení velice překvapilo, ale nic neříkal. Nechal Sakuru ať mu to poví sama.
„Víš jak jsme nenašli jeho tělo, a tak nemůžeme s jistotou říct že je mrtvý. No a teď přišli s tím, že pokud není mrtvý, tak odešel z vesnice bez povolení Hokageho už podruhé. Tsunade sensei ho sice hájí všemi svými silami, ale já se obávám, že toho moc nezmůže. Co si o sobě vlastně ten Danzou myslí.“ Vysvětlila Sasukemu celou záležitost. Ten s ní musel souhlasit. Co si o sobě myslí? Ten Danz-
„Cože? Danzou?“ vykřikl Sasuke tak nahlas, že Sakura skoro nadskočila jak se lekla jeho reakce.
„Ano, tuhle zatracenou pitomost si vymyslel ten sketa Danzou, co neměl odvahu se ukázat v bitvě, ale jen co nebezpečí pominulo je najednou strášně důležitej!“ řekla se zlostí v hlase. Klidně by nadávala dál, ale najednou se Sasuke rychle vymrštil ze své postele a i přes její námitky si to hrnul ke dveřím.
Danzou… Danzou je ve vesnici… mám další šanci, nyní to nemůžu promrhat. Ať mě potom klidně zavřou do té nejhlubší kobky, ale teď už ho určitě zabiju. Pomyslel si a nevědomky se mu aktivoval sharingan. Lidé v nemocnici se za ním otáčeli, ale když si všimli Sakury jdoucí za ním, tak pouze pokrčili rameny. Až venku si Sasuke uvědomil, že neví, kde se Danzou právě teď nachází, když se za ním slabě ozvalo: „Řekla bych, že je pořád u Hokage v kanceláři,“ napovídala mu Sakura. Černovlasý mladík se pouze pousmál a rychle vyrazil do zmiňované kanceláře. Nechal tam Sakuru stát trošku v šoku, ale ta se z toho rychle oklepala a řekla si, že se na to půjde podívat. Přece jen se zdál trošku mimo svou obvyklou kamennou masku.
Ani ne za pět minut už stál před dveřmi, než ovšem stačil cokoli udělat, tak ho napadli ANBU.
„Ani se nehni Uchiho, nebo to bude to poslední co uděláš“ zašeptal mu jeden mrazivě do ucha a na potvrzení svých slov mu přitiskl kunai do zad. Sasuke se ale překvapivě zklidnil. Byl svému cíli tak blízko, tak napjatý na boj, že kdyby ho nyní zabili, všechno by přišlo vniveč. Však se může pomstít později. Společně, k Sasukemu štěstí, otevřeli dveře a vedli ho do místnosti.
„Hokage, tenhle vás odposlouchával za dveřmi“ řekl jeden.
„Uchiho, co tady děláš?“ vyjela na něj Pátá ostře. Zdálo se, že nebyla v té nejlepší náladě a Sasukeho útěk z nemocnice by jí mohl stát další a další hádky. Sasuke už chtěl odpovědět, když ho něco zarazilo. Celou tu dobu měl zapnutý sharingan, ale až nyní si všiml, že vedle Tsunade stojí postava – Danzou - se zvláštní čakrou. Nebyla zvláštní, jako třeba jinchuurikiho. Byla zmatená. Oběh čakry pomalý. Ale i tak byla jiná než čakra člověka chyceného v genjutsu. Sasuke nic takového neviděl a teď se na něj zíral skoro zaraženě.Když si Danzou uvědomil, že se na něj Uchiha dívá přes sharingan, a tak spustil svým rázným řevem.
„Co tady dělá tenhle? Teď si zašla příliš daleko, Princezno. Okamžitě ho odveďte do vězení!“
Ale ANBU vojáci stali na místě. Přece jenom, oni poslouchají rozkazy od Hokage a to Danzou i přes svojí věčnou snahu není. To už se kolem objevili i z Rootu, kteří byli na slovo oddaní Danzouovi a už přebírali Sasukeho, který se k údivu všech pořád nebránil.
Sasuke seděl v koutě a pořád přemýšlel nad Danzouem. Ani se nesnažil utéct. Ta jeho zvláštní čakra ho úplně vykolejila. Vůbec nemohl přijít na to, co by bylo důvodem. Divil se, že po tom všem, co jim o Danzouovi řekl, ho všichni brali pořád stejně. Asi mu moc nevěřili. Kdo by mu taky věřil. Jak tak přemýšlel, dostal se myšlenkami opět k Narutovi. Nejdřív se naštval sám na sebe, ale pak se náhle zpříma posadil a kdyby se na něho někdo díval, uviděl by v jeho jindy klidném a egoistickém obličeji poznání.
To je ono, klon. A ne ledajaký. Jen někdo opravdu silný mohl vytvořit klon, ktarý by zmátl i sharingan. Jen někdo, kdo byl vlastním sharinganu by to dovedl.
„Danzou,“ zašeptal velice potichu, s jasnou touhou zabít, „ Madaro. Vy zmetci, až já vás dostanu…“
Naruto se již zotavil, tedy téměř. Ale i tak neposeděl v klidu na jednom místě. Zpráva, kterou posílali do Konohy jak se zdála vůbec nedorazila, kdyby ano, jistě by už dávno přišla odpověď. To mohlo znamenat jediné. Někdo se postaral, aby nedošla, a jak se Naruto obával, ten někdo se chystá napadnout jeho vesnici nebo to už udělal- každopádně žádné dobré úmysly mu nehádal. Ne, teď opravdu nemůže sedět a nečinně se nechat uzdravovat. Musí se dostat do Konohy i kdyby to znamenalo jeho konec.
A protože to byl Naruto, tak uplynulo sotva tolik času, kolik potřeboval na doběhnutí do kanceláře Kazekageho, než se setkal s Gaarou, aby začal zařizovat svojí cestu zpět do Konohy.
„Zrovna teď se to moc nehodí, Naruto, obávám se, že je třeba nejdřív vyřešit tu žábu a to se právě-“ pokusil se Gaara bránit než byl přerušen.
„Víš dobře, že to nebyla žádná nehoda, ty se žábám z hory Myoubokuzan nestávají, za to ti ručím!“ překřikl ho Naruto. Gaara si povzdechl.
„Já vím Naruto. Ale já se musím zodpovídat ze všeho, co dělám, dalším lidem. A těm tvoje slovo ani žádné tušení nestačí, zvlášť když se jedná o pohyb ninjů z naší země,“ mluvil klidně, jak si navykl jednat s horkokrevnějšími lidmi. Na Naruta to mělo podobný vliv, jako mokrý, studený ručník na čelo.
„A- jo, jasně. Aha… No, já bych totiž prostě nechtěl jít jen na vlastní pěst, snažím se myslet na zadní kolečka, chápeš?“ Gaara zachoval kamennou tvář, ať už si o tom myslel cokoli.
„Hm. Možná bych mohl poslat nějakou „průzkumnou jednotku“ s „průvodcem“. Ale chtěl bych, abys mi slíbil-“Kazekage byl opět přerušen. Okno rozrazil silný vítr, jehož původem rozhodně nebyl posun tlakové níže nad Sunou. Tentokrát se už zatvářil dotčeně. Koneckonců, jako Kage čekáte poněkud lepší přístup ke svým projevům, a obzvlášť ve své kanceláři.
„Můžeš mi vysvětlit, Te-“
„Já bych šla,“pravila Gaarova blonďatá sestra hlasem, který vyjadřoval nezvratné rozhodnutí. Rudovlásek se nejdřív chtěl urazit a vylít si na právě příchozí zlost, ale potom spatřil svojí šanci.
„Ano, výborný nápad. A ještě můžete vzít Yomu a Tecuko. A když si pospíšíte, mohli byste vyrazit už dnes,“ pronesl s přátelským úsměvem a ani se za něj nezastyděl.
„Díky!“ pospíšil si s odpovědí rozzářený Naruto a v pár vteřinách seděl Gaara v kanceláři sám- se šťastným úsměvem na tváři a povzbuzující myšlenkou na pár dní klidu.