Tragédie

Poslední svítící okno zhaslo, celá vesnice se chystá ke spánku a ulice začínají být prázdné.
Klidný, letní večer už započal a skoro každý se vydal napříč svým snům, představám a fantazijním světům. Ovšem měsíc občas osvítí procházející osobu v černém plášti s červenými obláčky. Člen zločinecké organizace se prochází svou vesnicí, ve které kdysi vyvraždil svůj klan. Itachi Uchiha.

Díl 8. - Katana v zádech

Bratranci již překročili hranice Země Blesku, i když to bylo území bývalé Země Horkých pramenů. Což znamenalo, že vstoupili do Země Ohně.
Ta byla jedinou oblastí, kde příroda ještě docela bujela. Války a boje se zde nekonaly, Listová se vždy vzdala předem a unikla ze spárů smrti a prohry. Proto taky země nebyla natolik zničená, spíše se tamtudy nedalo moc chodit.

Chcete zažít horrorovější počteníčko? Pusťte si tuto hudbu.
_____________________________________________________________________________________

Když jsem se probudila, byla zima a měsíc plul na měsíční obloze. Ležela jsem uprostřed lesa neznámo kde. Na ruce mě píchaly bodláky a mysl zatemňovalo neznámo. Hlavou mi procházela myšlenka Kde jsem se tu vzala?

Díl 7. - Směr Konohagakure

Tým z Kirigakure se tedy rozdělil. Dívka silně poraněná po celém těle byla odnesena do nemocnice a zbylí dva chlapci předstoupili před Raikageho.
„Mírové mise tu byly již mockrát a několikrát to byly i pasti. Z jakého důvodu bychom vám měli věřit?“ Optal se zostra mladík, přibližně osmnáctiletý s nezvykle bledou pletí.

Tsunade se zprudka napřímila a zachytila pěst mířenou do její tváře. Kako se akorát protočil ve stejném směru, jako jeho zápěstí a nohou se jí snažil vrazit do boku. Rychle odskočila a ve tváři se jí usadil unavený výraz. Cítila, jak ji jeho genjutsu oslabilo, ale věděla, že když jej prolomila i on ztratil něco ze své síly, neboť přes iluzi zaútočila přímo na něj.

Bolesť pri srdci a moja láska vo dverách,
odjakživa som ťa tak veľmi chcela.
Avšak ty máš oči iba pre ňu,
nevnímaš svet, nevnímaš seba, iba ju.

Možno keby si otvoril oči,
a tvoj pohľad by na mňa skočil,
pochopil by si čo k tebe cítim...

Milujem ťa, avšak ty to nevidíš,
milujem ťa, avšak ty to necítiš.

Nevnímam nič, už iba svoju bolesť,
kvapky krvy padajúce na zem a to, že nadišiel môj koniec.

Sestra stála u malého hrobečku, který byl poset okvětními lístky sakury, která stála opodál. Byl by to optimistický pohled, vidět jak Sakura stojí pod sakurou, kdyby ovšem na náhrobku bylo napsané jiné jméno. Jiné jméno než Haruno Kisumi, její sestry. Kisuminu smrt si dávala za vinu právě Sakura. Nechala se Kisumi přemluvit. Kdyby se to nestalo, tak by teď nestála tady.

Díl 6. - Mangetsu

Zaito si všiml, že všichni nepřátelé zmizeli pryč a tak se rozběhl k místu, kde by měl mít Taku batoh. Otřesy od jeho bratrance byly stále silně cítit.
Během chvilky tam byl, vytáhnul jednu z předem připravených injekcí a přiskočil k Takovi, i když to nebylo nic jednoduchého, protože ho ta čakra odrážela.
Nakonec se mu však povedlo zabodnout injekci alespoň do krku a vypustit její obsah bratranci do žil, načež dotyčný se sesunul k zemi a čakra z něj přestala silně sálat.

[hide=Posledné komentáre, poďakovania a TENTO DIEL JE VENOVANÝ KAŽDÉMU Z VÁS! :)]
Takže, neočakávam, že sa vám tento koniec bude páčiť, pretože som sa nechala inšpirovať. Určite rátam s kritikou, ale hold, je to len jeden z nich.
Toto je posledný a konečný diel a týmto poviedku Reset definitívne ukončujem. Dúfam, že cesta s našimi hrdinami sa vám páčila a užili ste si to naplno, pretože ja som to prežívala s nimi. Fu... a dali mi zabrať

Díl 5. - Strach

I když vyrazila trojice z Kirigakure velmi brzo ráno, i tak brzy padla tma a byli nuceni se pro jistotu utábořit, hlavně kvůli dožadování se nejstaršího člena týmu.
Seděli okolo ohně a zírali do něj, naprosto mlčky. Akorát Taku vydával zvuky při hledání ve svém batohu.

Bylo to tady. Písečná se po dlouhé době chladného vyčkávání konečně rozhodla a začala zbrojit proti Konoze. Ostatní země vycítily začátek války a houfně se přidaly po její bok. Stará spojenectví a mírové dohody se ze dne na den staly jen bezcenými kusy papíru, z přátel byli nepřátelé a ze spojenců zrádci. Konoha se octla sama proti celému světlu. Ale na to ji přece připravovali.

Díl 4. - Směr Kumogakure

„To nemyslíš vážně?!“ Křikl Keigo a začal utírat stůl a sebe od pití, které díky šoku z prohlášení Anny nepolkl.
„Myslím a už jsem řekla... A neštvi mě, Keigo... Moc dobře víš, že když si něco usmyslím, tak se mnou již nic nehne, proto jsi nyní Mizukage...“ Odsekla růžovovláska a otočila se na Taka a Zaita, ve kterých hrklo.

„Inuzuka Tomeo je odsouzen k smrti pro nesplnění mise!“
„Ale to nemůžete! Vždyť… on jen chránil přátele.“
„Ustoupil!“
„Ale udělal to proto, aby nezemřeli! Tak Aniki, řekni něco!“
Tomeo stál před stolcem soudu zcela tiše a nehnutě. Oči měl skloněné k černobílému vlčákovi u svých nohou.
„Aniki, co je s tebou? Vysvětli jim, že jsi nevinný.“
„Ticho v soudní síni! Soud rozhodl! Inuzuka Tomeo bude zítra v sedm hodin ráno popraven! Případ uzavřen!“

Neji Hyuuga seděl v potemnělé pracovně svého domu a z části váhavě, z části odhodlaně zíral na rozložený svitek před sebou. Bambusové pero neslo kapku tmavého inkoustu a jeho zkosená špička se matně leskla v měsíčním světle. Když je jednou namočil, musel je použít. Asi o minutu později se pero dotklo papíru a zanechalo na bílé ploše tenkou linku.
Neji byl od mala zvyklý psát. Úřední listiny, formální dopisy, rozkazy podřízeným a aby nevyšel ze zvyku, verše.
Večerní hukot, černá je vrána, vznešeným letem přeruší ticho.

Bol sparný slnečný deň. Dnes som nemal naplánovanú žiadnu misiu, tak som mohol ostať doma a relaxovať. Za posledný mesiac som si teda veľmi neodpočinul. Prešiel som celú Ohnivú zem. Ako kapitán ANBU som mal zo všetkých členov najviac práce. Toto voľno mi zariadil Hokage, takže som mu bol neskutočne vďačný.

„Máte rakovinu,“ promluvil sklesle tichý ženský hlas dívaje se přitom do očí muže sedícího naproti.
Ta slova zněla ordinací jako rozsudek smrti. To děsivé ticho přerušilo cvaknutí zapalovače, rudý kruh a šedivý kouř.
„Proč jsi najednou tak formální hnědoočko?“ řekl s úsměvem, popotáhl z cigarety až se rozžhavila do ruda a vyfoukl další obláček kouře.
„Slyšel jsi mě, co jsem ti právě teď řekla?“ pronesla naštvaně a žíly na krku se jí napnuly.