Akatsuki jedou do lunaparku

Byla zcela normální letní sobota odpoledne. Slunce venku hřálo a Pein si seděl v kanceláři a dělal takové ty leaderské práce – kontrolování chodu organizace, vymýšlení nových strategií na lov Bijuu a jejich Jinchuuriki a tak dále. Jeho poklidné sezení však narušilo silné třísknutí dveří a osoba v černém oblečení, na hlavě s oranžovou maskou, zuřivě mávající nějakým letákem.
„Šéfe, šéfe, v Konoze se včera otevřel nový lunapark, že půjdeme na kolotoče? Že jo. Že jo?“ křičel Tobi před leaderovým stolem a strkal mu pod nos ten leták.
„Promiňte šéfe, zkoušel jsem mu to rozmluvit, ale nešlo to, hmm.“ ohlásil otráveným hlasem právě příchozí Deidara.
Pein se chvilku vzpamatovával z překvapení, zhodnotil situaci a pak se rozkřikl: „NE TOBI, NEPŮJDEME NA KOLOTOČE! MÁME DALEKO DŮLEŽITĚJŠÍ VĚCI NA PRÁCI NEŽ KDESI HOPSAT!“
Tobi přestal mávat letákem a polekaně od stolu uskočil. Pak zamumlal smutně něco ve smyslu „Tobi je hodný chlapec a bude plakat,“ a s pobrekáváním odešel na chodbu.
Deidara se také někam vypařil a Pein se vrátil ke svým povinnostem.

Odpoledne přešlo k večeru a v Akatsuki doupěti podávala Konan večeři – rizoto. Zetsu se hádal, jestli si na to dá, nebo nedá sýr a ostatní členové se v talíři znechuceně rýpali hůlkami.
Tobi si hrál na uraženého a trucoval. Od nepodařeného pokusu Peina přimět k tomu, aby se vypravili na kolotoče, zkoušel přimět Zetsua, aby ho podpořil. U něj vznikla zase nová potyčka – černý nechtěl o kolotočích ani slyšet, bílý zase projevoval zájem o bližší informace. Tak se hádal, až po chvilce vyhrál černý.
Pak zkoušel Tobi přemluvit svého senpaie. Když však přišel do jeho pokoje, Deidí zrovna něco modeloval. Tobi řekl lunapark a následovalo vyprovození z pokoje výbuchem.
Zkusil to u Itachiho, ten ho chytil do genjutsu, Sasori ho chtěl předělat na loutku, Kisame po něm hodil Samehadu a u Hidana a Kakuza to raději ani nezkoušel. Ještě by to nepřežil.
Co ale teď? Na ty kolotoče by tak rád šel, ale jak přimět ostatní? Přemýšlel, přemýšlel až dostal zajímavý nápad. Trochu riskantní, ale za pokus to stojí, řekl si Tobi a vytáhl z kapsy ten leták.

„Představte si, v Konoze je nově otevřený lunapark (každý u stolu na něj stočil oči způsobem *raději ztichni, jestli tu chceš přežít*), a každý desátý návštěvník má vstup zdarma.“ Zahlaholil Tobi a při slově „Zdarma“, které bylo samozřejmě fiktivní, se Kakuzovi zablesklo v očích. Tobi pak pokračoval: „Píšou tu, že je tu spousta hracích automatů, na kterých se dá velice dobře vydělat.“ Některé data byly Tobim čerstvě připsané, ale jejich účinek byl pro Tobiho pozitivní. Kakuzovi se ještě více zablesklo v očích a vytáhl svůj deník „Finanční ztráty a příjmy“ a cosi v něm začal vyhledávat. Tobi se v duchu zasmál a pokračoval: Dále tu píšou,. Že je tu spousta pyrotechnických atrakcí a střelba z pušky.“ Deidara se zkoumavě podíval na Tobiho, který si okem prohlížel leták a zkoušel nasměrovat svůj dalekohled tak, aby viděl co tam ještě píšou o pyrotechnice, po případně střelbě (také to bouchá). Tobi se uchechtl a četl dál: „Dále tu prý mají profesionální loutkové divadlo (Sasori zpozorněl a se zájmem poslouchal dál), rybí a jiné zvířecí zápasy, soutěž v šermování (Kisame si začal kontrolovat Samehadu a přemýšlel, jestli by ho vzali jako šermíře, konec konců, je jeden z legendární sedmičky), kouzla s ohněm (Itachi se zazubil), soutěž ve skládání papíru a v malování (Konan začala o čemsi debatovat s Peinem, který začínal pomalu rudnout), rostlinné bludiště pralesa (Zetsu se začal potichu znovu dohadovat), polykači mečů, vrhači nožů na živý terč ...“
„Ku*va já jim ještě ukážu, jak se vrhá ne nožem, nebo mečem, ale kosou mwuhehehe.“ Zahulákal Hidan, a Tobi (pokud se tak dalo soudit) s úsměvem pokračoval: „A plno zábavných atrakcí, které vás náramně pobaví a odreagují od práce jako jsou ...“ Dál už nebylo slyšet, protože vznikla hlasitá debata, jestli tam stojí za to jít. Pein čím dál víc rudnul a když Konan začala dělat očička alá *jsem největší tvůj andílek* odevzdaně prohlásil: „Dobrá, zítra ráno odjíždíme do Konohy. Kakuzu zajistí potřebné finance, Tobi zjistí možnosti dopravy.“
Hovor o plánech na nedělní zábavu pokračoval a Tobi se v koutku spokojeně culil. Nikdo mu sice nevěnoval jediné slovo, ale dosáhl toho, čeho chtěl.
Ráno Tobi, který byl vzhůru snad od svítání, obcházel jednotlivé pokoje a dělal budíček. Každý, ale spal dál. A tak náš milý pomeranč dostal nápad na zbrusu nové provedení budíčku. Našel a zmáčkl tlačítko ohlašující požár a základnou se rozlehla silná siréna, doprovázená protipožárními sprškami. Peinovi to pak vysvětlil celkem jednoduše, hodil to na Itachiho. Ten pak měl s Peinem menší problémek, stejně jako s ostatními, tedy krom Kisameho. Ten to bral jako dobrý nápad na osvěžující budíček. Také Kakuzu poté, co si na sušák vyvěsil všechny bankovky a šeky přemýšlel o tom, že to není špatné provedení bezplatné sprchy.
Chvilku po „budíčku“ vznikla klasická bitka o koupelnu a Tobi to nesl dost špatně, autobus měl jet už za 2 hodiny. Leader ho pak seřval za to, že dělá ještě zbytečný zmatek a že je času dost. Bitka trvala ještě dlouho, a když se nakonec všichni vystřídali, byl nejvyšší čas vycházet z domu. Leader ještě nařídil převléct se do civilu, aby nebudili zbytečnou pozornost. Aby se autobus jakž takž stihl, byla vynechána snídaně, což se moc nelíbilo Zetsuovi a cestou na zastávku hladově mručel. Když skupinka výjimečně nežupanů doběhla udýchaně z posledních sil na zastávku, autobus byl dobrých několik metrů na cestě pryč. Problém byl v tom, že tohle byl jediný spoj s Konohou a v neděli další jel až za několik hodin. Tobi se s brekem rozběhl za autobusem, ale naneštěstí pro něj zakopl. Natáhl se jak dlouhý tak široký a pak s pofňukáváním bouchal pěstičkami do země.
„Já cuu kolotočeee, buhehee.“
„Nekvič ty maskovaný de*ile, kdo to má do pr**** poslouchat.“ Zakřičel Hidan za sprintoval za autobusem a začal na něj řvát hodně neslušná slova, která raději vynechám. Ostatní Akatsuki ho se zpožděním následovali. Řidič měl příliš citlivý uši a otevřený okýnko, takže velice dobře všechno slyšel a prudce zastavil. Hidan to nečekal a rozrazil hlavou zadní okýnko a kosa mu vylítla na střechu autobusu, která to také nevydržela. Cestující se ho lekli a začali pobízet řidiče k jízdě. Ten to tedy naplno rozpálil a Hidan letěl s autobusem. Nadávky se mísily s vyhrožováním a bolestivým úpěním. Ostatní Akatsuki se snažili zprvu držet krok s povozem, ale ten se hodně rychle vzdaloval. Kakuzu začal nadávat, že si bude muset hledat dalšího parťáka a šel si vybít vztek na nejbližší strom. Ale autobus stejně nedojel daleko. To zařídil už Deidara, jehož malá jílovitá figurka odbouchla jednu ze zadních pneumatik. Autobus nadskočil a s rámusem přistál, setrvačností trochu popojel a zůstal nehybně stát. Chudák Hidan nadskočil také, hlavička se neúplně oddělila od těla ve stylu Skoro bezhlavého Nicka a teď teprv začal příval nadávek doprovázen malým vodopádkem krve. Není proto divu, že cestující včetně řidiče se raději s kvičením odporoučeli. Všichni až na jednoho chlápka, který opilostí celou svou cestou prospal a spal i nadále a na jednu malou holčičku, která z pohledu na Hidana omdlela. Zbytek A-party naskákal do autobusu vzhledem říkajíc něco jako *jsem sotva jedoucí šrot* a Hidanova kosa na střeše potvrzovala pochybnou kvalitu vozu. Nastala hádka o to, kdo by měl, nebo neměl řídit, které se nezúčastnil Kakuzu, který obšíval Hidana a po chvíli i pneumatiku, Hidan, Zetsu, který se dohadoval sám se sebou, jestli má vůbec tou rachotinou jet, Deidara, který mezitím pláchl svým ptáčkem a Tobi, který se spokojeně schoval za ocas Deidího ptáčka (vážně nevím jak to dokázal tak, že si toho Deidara nevšimnul) a cestoval jílovým letadlem načerno.
Zbytek Akatsuki se mezitím dohodli na tom, že nikdo z nich neumí řídit (jen s výjimkou Itachiho, ale protože on neviděl na 2 metry před sebe a neměl ani brýle ani čočky, nepřipadal v úvahu) a že přemluví toho starého spícího stále chrápajícího dědu. Holčička se mezitím probrala a nepozorovaně utekla. Kisame se toho ujal a řečmi „Haló pane vstávejte!“ a třesením za ramena se snažil spáče probudit. Docílil však jenom toho, že starouš něco nesrozumitelného zabručel a chrápal ještě hlasitěji. Dostal tedy od Peina právo budit sprchou. Provedl tedy jakýsi Suiton no jutsu a chlápek byl hned celý mokrý. Zprvu se zdálo, že to nepůsobí a on bude vyspávat přesto dál, ale on najednou zamžoural očima. Pak mu došlo, že je celý mokrý,l spojil si to s Kisameovým rybím vzhledem a nějak se dostal k závěru, že byl na rybách.
„MEGA SUSCHI!“ Zařval a vrhnul se na překvapeného Kisameho s jeho vlastní Samehadou. Překazil mu to Itachi. Ten ho vtáhnul do menšího genjutsu, kde mu rozkázal co a jak s autobusem a děda chtě nechtě musel souhlasit. Ještě lehce v podnapilém stavu tedy došel k volantu.
„Ale jáá to neumíím říídit.“ Zafuněl na poblíž stojícího Peina, který se málem svalil pod éterem jeho dechu.
Když ho mdlobné pokušení opustilo, výhružným tónem začal na staříka tlačit a ten nakonec, pokud chtěl zůstat na živu, musel přistoupit a jet.
Kodrcavou cestou ubohý autobus se vláčel, přejel jednoho ježka, dvakrát píchl, jednou narazil do sloupu, po druhé do stromu, poté zajel do příkopu plného kopřiv, za což ho chtěl Zetsu sežrat, několik protijedoucích aut autobus většinou odhodil také mimo silnici, zastávky, které byly po cestě a na kterým měl autobus podle jízdního řádu zastavit, děda ignoroval a Kisame vyrazil mečíkem tři okna. Pein i ostatní si až teď s obráceným žaludkem všimli, že jim chybí Deidarovo trojnásobné až čtyřnásobné zvracení a žvýkání jílu a Tobiho sténání „Mě je strašně špatně.“ a Pein to bral jako podraz.
„Určitě odletěl, ale nemohl nás vzít sebou! To si říká - “ Další slova zanikla ve zvracení z okna.
Sasori dostal úžasný nápad, udělat z řidiče loutku. „Vždyť by i moje máma řídila lépe.“ prohlašoval a dral si to cestou ke kabince určené řidiči. Už byl u dveří, když tu autobus náhle zabrzdil a Sasori se natáhl na podlahu.
Vzápětí byl pošlapán Itachim, který nehodlal dál pokračovat. A venku před autobusem spatřil příčinu náhlého zastavení. Stopující Tobi uprostřed silnice.
„Co ty tady děláš? Nemáš být s Deidarou v tahu?“
„Tobi je hodný chlapec, chtěl letět s Deidarou – senpaiem, aby nemusel v autobuse blinkat, z letu se mu nedělá špatně.“
„Ale proč ty jsi tady a Deidara nikde?“
„Protože...“ Nestačil doříct, protože ven se nahrnul Pein, za ním udivená Konan a zbytek Akatsukáčů a šéfik hned spustil: „Co tady děláš?!“
Tobi s krajíčkem pláče začal od začátku: „Tobi je hodný chlapec, nechtěl, aby mu bylo v autobuse špatně a tak chtěl letět, jenže senpaiův pták měl nehodu. Najednou letěl vzhůru nohama a Deidara-senpai na mě křikl ať se pustím, nebo prý špatně dopadnu. Tobi se pustil a spadl támhle do toho lesa, senpai pak letěl dál.“
„Tobi, že ty jsi ho zase vytočil?“ řekl Pein.
„Nee, já mu jenom řekl, že by mohl ten pták letět trochu rychleji a nemusel by sebou tak houpat.“
„Tobi ty jseš tak blbej, copak nevíš, že Deidara je na způsob letu jeho ptáků stejně hákllivej, jako na celé své umění.“ Vmísil se do rozhovoru lehce nepošlapaný Sasori.
„Hééj lidičky tak co bude!? Já tu nebudu stát až do rána, mám doma fůru práce, musím jet dál!“ Zahalekal děda a párkrát škytl.
„Ne, my dál nejedem, raději zvolíme pohodlnější způsob cestování. Jeďte dál sám.“ Odpověděl Pein a zbytek party hrající barvami všelijakými odstíny bílé až zelené horlivě přikyvoval. Výjimkou byl Tobi, ten ani nevěděl, proč chtějí všichni jít pěšky, ale když se na to zkusil optat Zetsua, měl co dělat, aby se zachránil před jeho pastičkou.
Autobus s drnčením odjel a Akatsuki se vydali po silnice směrem, kde tušili Konohu. Po několika kilometrech chůze (asi jednom a půl) si dali přestávku u malého sloupku, který poskytoval alespoň minimální stín. Tobi ale nedal pokoj, za každou cenu chtěl jít dál na kolotoče, nikdo neměl sílu mu odporovat, a tak se šlo dál. Kisame po dalším kilometru dostal nápad a svěřil se Peinovi, že by bylo mnohem příjemnější jít ve stínu lesa, který rostl hned vedle silnice. Pein řekl ano, tak se pokračovalo chůzí a zakopáváním v lesíku. Takhle se chvíli šlo, až u jednoho obzvlášť vysokého stromu Sasori našel hromádku něčeho, co mu bylo nápadně povědomé.
„Koukněte na to, vsadím svoje ruce, že je to Deidarův jíl.“ Povídá zamyšleně a probírá prsty hromádku jílu. Tobi přiskočí a jen přikyvuje na souhlas.
„Hej ty tam, dej ty svoje špinavý pracky od pomníku mého uměleckého ptáčka!“ Zařval právě příchozí zbylý člen Akatsuki.
„Hrob?“ Optá se zmateně Sasori, nechá jíl jílem a narovná se.
„Jo hrob. Pták letěl, ale vrazil do stromu, nepřežil to a rozpadl se. Teď mu právě dělám památku hmm.“ Odsekl Deidara, přitáhl si jakési větve a dělal něco jako hrob.
„Tak ty si krásně letíš a nás necháš jet tou blbou rachotinou! To má být příklad organizační spolupráce!?“ Zařve Pein, popadne Deidaru za límec a zlostně ho propaluje rinneganovýma očičkama.
Konan se přidá: „A ještě jsi sprostý na Tobiho!“
„Nevypadal jako rachotina, navíc vy jste chtěli jet autobusem, nikdo nechtěl letět, jen já jsem zvolil vlastní dopravu.“ Hájil se Deidara.
„Nechte ho být, on si to nezaslouží a navíc má pravdu!“ Začne křičet Tobi. „Navíc bychom neměli ztrácet čas, pokud ty kolotoče chceme stihnout ještě do večera.“
„Jo jdem.“ Zavrčí Pein a pustí Deidaru.
Ten si oddychl, ale měl zase na krku Tobiho. „Senpaii, proč jste mě nechal spadnout? Já vás mám tak rád a vy si toho vůbec nevážíte.“ Vytkl mu a vybouchla mu kravata.
Konan si Deidaru přísně přeměřila, ale už se to obešlo bez nějakých dalších slovních konfliktů. Zbytek cesty proběhl celkem v klidu. Jen nedaleko od Konohy bylo možno zahlédnout převrácený autobus, několik policistů vyšetřujících nehodu a spoutaného dědu, kterého právě vyslýchali a psali mu pokutu, na kterou hodně nadával. Deidara se optal, jestli to není ten autobus, kterým Většina organizace jela. Odpovědí mu byla hozená Hidanova kosa a Sasoriův ocas, tak se raději dál mlčel.

Odbíjela 3. hodina odpolední, když skupinka podezřelých osob vstoupila hlavní bránou Konohy. I přes civilní oblečení místní policie pojala podezření. Byl trochu problém vysvětlit ANBU fakt, že s Akatsuki nemají nic společného, ale že jsou nevinná skupinka turistů, která se jde podívat na nový místní lunapark. Po chvilce dohadování (1,5 hodiny) tedy zdejší policie povolila, ale jen pod podmínkou, že je budou provázet a při nejmenším podezřelým pohybu je zatknou. Velmi nervózní byli z Hidana, kterého chytl sebepoškozující absťák a jakýmsi nožíkem, půjčeným od Kakuza, se neustále bodal do hrudi a řval, jak ho to bolí a jaká je to rozkoš.
Tobi jako první uviděl vstupní bránu, nadšeně zavýskl a běžel si to na první atrakci. Nezastaví ho ani paní u pokladny, aby zaplatil. To už zbytek party černých županů tlačila Kakuza k pokladně.
„Já nemám na tak drahý vstupenky, já chudý chudák!“ Řval a Pein mu na to odpověděl.
„Sklapni, víš, že jsem ti dal na starost finance a jestli tady budeš simulovat, tak tě svážem a oberem o všechno co máš tady! To ani nemluvím o tom tvém trezoru!“
„Můj trezor?! Kdo mi objevil můj tajný trezor?!“ Křičel navztekaně a ulekaně zároveň.“ Pak se otočil na Hidana, který se pokoušel o nejsem-tu-no-jutsu a zařval: „TÝÝ, JAK SE OPOVAŽUJEŠ HRABAT SE V MÝCH VĚCECH A JEŠTĚ OSTATNÍM PROZRAZOVAT CO V NICH MÁM?! JÁ TĚ NAUČÍM TY JEDEN *píp* GRR UÁÁÁÁ HUUU VRRR!“
„Promiň.“ Pípl Hidan a rozběhl se za Tobim do bludiště a doufal, že ho tak Kakuzu nenajde. Ještě stihl na ostatní zařvat „Pozor přichází na něj záchvat!“ Ale nikdo ho neslyšel přes Kakuzův řev. ANBU se mezitím někam ztratila.
„WRPSMSGRHUÁÁÁVR ZABÍÍÍT!“ Prskal Kakuzu o očiček mu sršely blesky a skrz masku mu protékala pěna. Zbytek Akatsuki se ztratil někde v Lunaparku, krom Sasoriho. Ten omotal zuřivce chakrovými provázky a zkoušel vyjednávat.
„No tak Kakuzu, když se uklidníš a zaplatíš, nechám ti celou svou peněženku.“
„VRAU PROČ-TEDY-NEZAPLATÍŠ-SÁM-VRCPCMC-KDYŽ-JU-MÁŠ-HRRVRAU?“
„Mám ji doma. Nechám ti i celý svůj bankovní účet zcela zadarmo!“
Kakuzu zpozorněl. „Kolik na něm máš.“
„Hodně, ani to nespočítám. Jsou to mé celoživotní úspory.“ Pokračoval dál loutkař, ale sám věděl, že tam má prázdno, jen účty. No co, alespoň se jich zbavím, řekl si v duchu. Pak zmizel směr lunapark.
Kakuzu ještě chvíli syčel, pak se tedy podvolil a šel zaplatit pokladní za vstup.
„Pane, prošlo tu devět lidí, kteří říkali, že patří k vám. S vámi je to deset a vy platíte jen devět dospělých.“
„Jo platím jenom devět, protože každý desátý návštěvním má vstup zdarma, tak se to píše v letáku.“
„Ne nepíše, podívejte.“ Paní u pokladny mu ukáže leták a Kakuzu je nucen zaplatit.
„Ten Tobi, to mi ještě zaplatí, no co, stejně jsem platil falešnejma.“ Zahudroval a šel se podívat po nějaké atrakci, kde by se dalo vydělat.
No a my se půjdeme podívat za ostatními Akatsukáči. Hidan stále bloudil skleněným bludištěm (nutno říct, že to sklo bylo nerozbitné). Měl už mozek tolikrát probodaný, že ho nenapadlo, jako Tobiho, prostě jít podle vyšlapané cestičky. Tobi už mezitím stačil navštívit autíčka (tam potkal i Zetsua, který se ale nemohl dohodnout, jestli bude jezdit v bílém, nebo černém autíčku) a teď dostal ohromnou chuť na lízátko. Neměl ale u sebe žádné peníze a organizační pokladničku prosit nechtěl, ještě by dostal další záchvat a zabil by ho. A tak se rozhodl najít svého senpaie. Zastihl ho na střelnici, Deidara chtěl zrovna vystřelit, když na něj Tobi zezadu zapištěl.
„Deidara-senpai, dáte mi penízky na lízátko?“
Deidara se s leknutím otočil a nechtěně místo papírového ptáčka odstřelil Tobimu několik vlasů. „Tohle mi nedělej.“
„Senpai, nemáte pár penízků na půjčení? Tobi by moc chtěl lízátko.“
„Ne nemám.“ Řekne přeskakujícím hlasem Dei. „A koukej odtud Tobi zmizet, nebo poznáš pravé umění.“ Začal v ruce žvýkat jíl.
„Ale senpai, pěkně prosím.“
„Katsu!“ A Tobi odletěl na druhý konec parku.
„A je klid hm.“ Deidaru omrzelo pokoušet se odstřelit ptáčka, když mu to vůbec nešlo, a tak se šel podívat po pyrotechnických atrakcích.

Kisameho mezitím vyhodili od šermířských soutěží, kvůli nepoužitelnému meči. Marně Kisame dokazoval, že jeho milovaná Samehada je meč jako každý jiný. Procházel park a zkoušel najít zmíněné rybí a jiné zápasy, nenašel. Zato potkal Hidana, celého od střepů.
„Hehe, to sklo bylo prý nerozbitné, mě stačila kosa, abych se z tama dostal.“
„A to ti dovolili odtamtud odejít, bez toho, že by chtěli zaplatit to sklo?“ Optal se udiveně pan modrá kůže.
Hidan se zamyšleně podrbal ve vlasech „Noo, tamti za**aný ANBU tam cosi sepisovali, možná nám přijde účet.“
„Tak to nám Kakuzu zase zešílí.“
„Ku*va někdy si říkám, proč ho nestrčíme do nějakýho ústavu pro duševně nevyrovnané.“
„Nejspíš proto, že by tam všechny pozabíjel.“ Vzdychne Kisame.
„To by mu bylo podobné, sa*ra nevíš, kde jsou ti vrhači nožů? Procházím to tady a nikde nic.“
„Vrhači nožů? Ty jsem tady nikde neviděl, a to jsem to tu prošel skoro celý.“
„Hej lidi.“ Přijde k těm dvěma Zetsu. „Nevíte, kde je ten rostlinný prales?“ Zeptají se naráz černá i bílá.
„Loutkové divadlo tu také není.“ Přidal se příchozí Sasori.
„No, co tu vůbec je?“ Zapřemýšlí Kisame. „Já viděl houpačky, šermířkou soutěž, vedle jsou jakýsi chlápci, co plivou oheň, ale nic moc to neumí, nespočet stánků se sladkostmi, jakousi strašidelnou jízdu, ruské kolo a horskou dráhu, ovšem mimo provoz.“
„To souhlasí, těch mimo provoz je tu ještě hodně.“ Poví bílá.“
„Ještě tu jsou autíčka a koníčci.“ Dořekne černá.
„No já viděl střelnici, také nespočet automatů, tam myslím byla i naše švadlena a zapomněli jsme na to skleněné bludiště.“ Přidá Sasori.
„Bludiště už není.“ Zachechtá se Hidan. „Ale našel jsem tu i jakousi kavárnu.“
Skupinka dál debatuje a najednou uvidí svého blonďatého společníka, jak znuděně jde a kolem hlavy mu poletují postupně bouchající ptáčci.
„Proč takhle plýtváš jílem?“ Vyjede na něj Sasori.
„Hledal jsem ty pyrotechnické atrakce, abych získal trochu inspiraci, ale nikde nejsou, tak si dělám ohňostroj sám, protože umění je výbuch.“ Vysvětlí Deidara a další ptáček vybouchne.
„Ty ses to ještě nenaučil, ale pravé umění je trvalé.“
„To teda není hm!“
„Je!“
„Není!“
Sasorimu vybouchne plášť. „TYY!“
Na Deidaru letí loutka.
„Ku*va můžete toho do pr**** oba dva pitomci nechat? Nebo vám mám ukázat umění rituálu.“ Skočí mezi ně Hidan a očička mu podivně žhnou. Kus loutky se mu zapíchne do břicha. „Áá jak já miluju bolest.“ Začne se probodávat svým nožíkem.
„Hele mohl bys mi vrátit tu maminčinu horní polovinu.“ Zavrčí na něj Sasori.
„Vidíš, kdyby to bylo chvilkové umění, bouchnul by a ty bys po něm nemusel loudit, aby ti to vrátil hm.“
„Výbuch není umění.“
„Hele vy dva nechte toho, máme na starosti jiné věci. Tobi nás včera pěkně vodil za nos a vůbec koho to tady ještě baví?“ Zasáhne Kisame, ale nikdo se nehlásí, každý bručí, že chce pryč. „Bezva, pak navrhuji jít domů.“ Ostatní zabručí že souhlasí, Hidan vrátí Sasorimu část loutky a jde se hledat.
Itachiho cestou našli jak znuděně kouká na čarování s ohněm a pomalu u toho usíná. Souhlasil s odchodem a šel s nimi. Deidara následovně vymodeloval maxi ptáčka a část partičky zmizela v mracích.
Když přistáli před sídlem organizace, Itachiho napadlo, že ten odchod mohli nahlásit Peinovi, aby je nehledal, ale všichni to postupně zavrhli.

„Sakra kam zmizel ten senpai?“ Ptal se sám sebe Tobi a pobíhal sem tam parkem. Lízátko si koupil sám (přesněji psáno vzal bez placení) a teď hledal Deidaru, aby se mu pochlubil, jak se samostatný. Ptal se kolemjdoucích a ti ho nasměrovali ven z vesnice.
„Že by už šel domů? To musím prověřit.“ A spěchal rychlým tempem na základnu.

V lunaparku.
Kakuzu prohrál všechny peníze co měl hotově u sebe a byl pořádně na..... náhodou uviděl Leadra a Konan u jednoho stolku v kavárně. Pein koukal zaraženě do kafíčka a Konan s ním zkoušela navázat hovor.
„No tak Peine, vždyť se tak moc nestalo, menší povyk byl, ale to nic, vymluvili jsme to.“
„...“
„Zdravim.“ Zavrčel maskovaný muž.
„Ahoj Kakuzu, pojď si přisednout.
Kakuzu si přisune židli. „Neviděli jste tu někde zbytek organizace? Já je pořád hledám a oni nikde.“
Konan zavrtěla hlavou.
Kakuzu obrátí zrak na svého nadřízeného. Ten nevypadal zrovna nejlépe. „Co se mu stalo?“ Zeptá se šeptem.
Blue chvíli přemýšlela a pak šeptem spustila. „Víš, stala se taková nepříjemnost … “

(přejato z Konaniného vyprávění)
Pein a Konan se prochází parkem a Konan se ptala po údajné soutěži ve skládání papíru. Dozvěděla se akorát to, že žádná neexistuje. A tak se rozhodla najít ostatní členy A-organizace, v čemž ji Pein plně podpořil. Chodila a ptala se ostatních, ale všichni se při každém pokusu rychle vzdálili. Pravděpodobně za to mohl jejich pohled na znuděného Peina. Znuděný Pein totiž, jak je známo, se chová dosti děsivě. Koulí očima, z legrace plive proudy vody a tvrdí, že zalívá trávu, nebo máchá podpálených klackem vlastní výroby a řve při tom věty nedávající smysl. Konan na to byla zvyklá, tak ji to nepřišlo, ale to se nedá říci u ostatních. Konečně našla někoho, kdo neutekl při prvním pohledu na zrzka. Byl to mladý blonďatý kluk s ninja čelenkou na čele, který zrovna jedl cukrovou vatu.
„Ahoj chlapečku, neviděl jsi někde někoho nezvykle vypadajícího? Třeba muže s modrou kůží, nebo takového černobílého chlápka se zelenými listy kolem hlavy, co vypadá jako Aloe?“ Usmála se na něj Konan.
„Ne žádnou Aloe, nebo modrokůži jsem neviděl dattebayo, ale nejsem žádnej chlapeček!“ Jsem Naruto Uzumaki, nejlepší ninja ve vesnici a jednou budu Hokagem-tebayo a až se tak stane, zařídím po celé zemi řetězovou prodej Ichiraku rámen, mají nejlepší rámen na světě dattebayo!“ Povídá kluk a ukousl si kus vaty.
„Nevadí, díky za informaci, měj se papa.“ Řekne Konan a táhne Peina zase dál, ale ten reaguje jinak.
„POČKAT! Ty jsi Naruto Uzumaki a máš v sobě tu oranžovou lišku že ano?!“
„Noo ...“ Naruto vytuší malér a začne nenápadně couvat.
Peinovi se zablýsknou očička. „Poslouchej Naruto, nechtěl bys mi to zvířátko na něco pučit? Prosim prosim?“
„Proč, na co vám bude?“ Naruto couval čím dál rychleji.
„Víš to je na … Hele prcku, kam si myslíš, že couváš?“ Změnil tón zrzoun a vykročil směrem k Narutovi. Při tom mu nešťastnou náhodou vypadla z kapsy jeho průkazka o členství v Akatsuki.
„ÁÁÁ AKATSUKI ŠÉF, POMOOOC!“ Zakřičel Naruto po prohlédnutí peněženky a začal hodně rychle zdrhat.
„VRAŤ SE SEM TY LIŠČÍ SPRATKU!!“ Zakřičel Pein a začal Naruta honit, ten ale udělal nespočet klonů, z nichž část Peinovi zablokovala cestu a ta větší část (rozuměj asi dvě stovky) se rozutekla všude možně po vesnici.
Celé to divadlo ale neuniklo ostatním blízko stojícím lidem a ANBU. Dlouho pak ještě oba tvrdili, že to byl pouhý žert, nemají s Akatsuki nic společného, průkazy jsou falešné, určené ke špionování atd.

Konan dovyprávěla a Kakuzu se soucitně podíval na Leadera.
„A ty netušíš, kde by ostatní mohli být?“ Obrátila se modrovláska na skrblíka.
„Ptal jsem se, ale jediný, z koho jsem dostal nějakou odpověď ukazoval na oblohu a říkal cosi o velkém ptáčkovi.“ Odpověděl a zapřemýšlel se. „Myslíš, že nás tu nechali a už jsou doma?“
„Noo, je to pravděpodobné, asi bude nejlepší, když vypadnem.“ Zaplatili za kafe, donutili Peina k pohybu a šlo se na autobus (na rozdíl od Tobiho měli za co jet).

Odbíjela desátá večer, když konečně na základně zarachotil další klíč a vstoupil zbytek organizace. Ostatní je s radostí přivítali a Pein je následovně velice neradostně seřval za to, že si jen tak pláchli. Vzápětí se přidal k trestání Tobiho za původní lži, díky kterým se vydali do Konohy a oznámil mu, že už nikdy do žádného lunaparku nepůjdou a že mají lepší věci na práci, než kdesi lítat po kolotočích a jinde.