Emo lajk

Sasuke se prohlížel v zrcadle.... Byl se sebou opravdu spokojený.... Ha! Určitě je nejstylovější človek v Konoze... Kam se na něj hrabe jeho bratr...

Usmál se a začal bojovým výkřikem, udělal několik bojových výpadů, vykopl ale příliš vysoko a nohou si vyrazil několik zubů.
Zavrávoral a spadl na polici. Z police se na něj vysypala kompletní diskografie Tokio Hotel a měsíc starý shnilý rámen.
„Kdyby Naruto viděl, co jsem udělal s jeho dárkem k mým narozeninám,“ problesklo Sasukemu v hlavě a ďábelsky se usmál při představě, jak by se Naruto tvářil při pohledu na nesnězený a prošlý ramen „nejspíš by ho ještě s chutí dojedl.“ pokračoval v úvahách.

Sasuke ale neměl štěstí a zeleno-fialový rámen se mu rozlil po oblečení. Následoval smrtelně-bledý výraz v obličeji a nelidský řev.
Jeho nejoblíbenější tričko se topilo v záplavě zelených nudlí.
„Za všechno může to blbý pako Naruto!“ prskal kolem sebe vzteky zelený Sasuke (nápadně se tak podobal barvě ramenu).

Po deseti minutách se mu konečně podařilo potlatičit další (asi patnáctý) nával vzteku a přestal kunaiem bodat do Narutovy fotky, spokojil se už jen se slovními nadávkami. Se slzami v oku (nejen z nostalgie ke svému triku, ale především ze štiplavého smradu shnilého jídla) konečne odložil své svršky do koše a šel si vybrat něco jiného.

Za dalších patnáct minut stál znovu před zrcadlem.
Do vlasů si ještě aranžoval několik sponek ve tvaru berušky, které ukradl Nejimu. Na krku se mu houpala žiletka, kterou jako správný idiot nezapomněl naostřit.
Přestože v Konoze bylo ten den přes třicet stupňů, měl na sobě růžové tričko s černýmy vodorovnými pruhy a dlouhými rukávy. Dále měl na sobě úzké dívčí jeansy, které ho tlačily v rozkroku a mohl v nich dělat je malé krůčky, v nich měl zapíchlou jehlici na pletení, o které ani netušil jak k ní přišel.
Už teď mu začínalo být horko, ale v duchu si stále opakoval: „Jsem Uchiha a tohle je moje cesta ninji.“ Pro svůj styl by prostě udělal cokoliv.
Namalované oči a nehty pro něj byly samozřejmostí, dával přednost černé, ale nehty si občal nalakoval i na růžovo.
Ještě jednou se na sebe zahleděl do zrcadla, nasadil svůj stylový výraz (který lze běžně vidět u pacientů psychiatrických léčeben) a konečně vyrazil.

Naruto se právě ládoval další dávkou ramenu, když si k němu přisedla Sakura.
„Ééé Sakura-chan co ty tady děláš?“ začal Naruto rozhazovat rukama, dřív než stačila odpovědět, tak se Narutovi podařilo shodil misku s ramenem a polít jím sebe i Sakuru.
Okamzitě začal ze svého oděvu vysávat ramen.
Narutův jediný pud byl se dobře najíst a zvláště u ramenu byl tento pud extrémně silný.
Ostatní pudy se u něj ještě nevyvinuly a tak bez jakýchkoliv postraních úmyslů dostal nutkání vysát ze Sakuřiných šatů všechen ramen. Sakura, která právě úspěšně potlačovala hněv, zachytila jeho myšlenky. Prudce Naruta udeřila do hlavy a ten skončil na zemi v bezvědomí.

Když se probral z mrákot, zjistil že už je Sakura pryč, díky čemuž se mu značně ulevilo.
S radostí zjistil, že ramen, který vylil, na zemi ještě neuschnul a tak neváhal a začal ho slízávat.
Uvažoval, že prach a špína dodává jeho ramenu specifickou chuť a přemýšlel, že by ho takto mohl jíst častěji. Dokonce by si mohl založit podnik, kde by se jedlo výhradně ze země.
Tok jeho(idiotských) myšlenek však přerušilo nekolik třísek, které se mu zapíchly do jazyka. Hlasitě zaklel a byl vyhozen z podniku.

Mezitím se Sasuke proháněl po městě na svém stylovém bike.
„Hmmm, dneska se mi vážně dařilo, jen tři sražení chodci a jen jedinkrát jsem proletěl skrz skleněnou výlohu.“ na tváři se mu zračil samolibý úsměv. Sasuke si začal prozpěvovat:

Ráno před zrcadlem procvičit cool výraz,
Jako správný emo dávám na svůj výraz pořádnej důraz.
Odpoledne si koupím černýho bajka,
Ať mě nemaj za emo lajka.
Večer natočím hudební demo,
Potom proskočím oknem jako správný emo.

Hudební představení zakončil hlasitým výkřikem „YEAH!“
Při posledních slovech měl zavřené oči, protože to mu, jak sám s oblibou říká, dává pocit svobody a volnosti.
Když konečně dozpíval a otevřel oči, zjistil, že se řítí na kamenou zídku. Chtěl zabrzdit, nebo seskočit z kola, ale jeho vypasované jeansy mu to nedovolily. Přeletěl přes přední kolo a s jekotem přistál v popelnici.

Jiraiya právě střídavě nakukoval dírou v plotě do dámských lázní a do novin (jako zkušený úchylák si je pořídil jako kamufláž), když vzduch kolem jeho uší protnulo něco velice připomínající ženský křik, který se ozýval z nedaleké popelnice.
Zděsil se v domění, že byl odhalen a okamžtě se otočil k útěku. Za sebou ale narazil na malé zábradlí.
Přepadl přes něj a celou vahou padal proti nestabilnímu plotu.
Plot jeho váhu neudržel a Jiraiya se propadl přímo do bazénu.

V jeho obličeji se v jednom okamžiku vystřídalo několik pocitů...
Nejdříve úchylný úsměv, že je konečně s více než dvaceti nádhernými mladými dívkami v bazénku, následně nejistota při pohledu do ženských tváří a záhy zděšení, protože se začínaly ozývat slova jako: „vykastrovat, vykostit.... nabodnout na kůl.“
Při posledním výkriku mu totálně vyschlo v krku.

Jiraiya začal nesouvisle blekotat.
„Já-já nejsem úchyl..... Ééé .... chci říct, jde se tudy na nádraží?“

Dívky se začaly nebezpečně přibližovat.
Jiraiyovům slovům nepřidal na věrohodnosti ani fakt, že se z jeho rozmočených novim vynořil nejnovější výtisk Kakashiho hentai* magazínu.
Stále se však nehodlal vzdát.

Chrabrý duch a bohaté zkušenosti, podle jeho vlastních slov, a chorý mozek, podle slov všech jeho známých, mu přinesly další spásný nápad.

„Jééé, není tamhle jednorožec?“ začal ukazovat někam neurčitým směrem a nasadil přitom přiblblý, rádoby překvapený výraz.
K jeho radosti se vetšina dívek reflexivně otočila, což mu dalo možnost úniku.
Začal se brodil bazénkem a na jeho obličeji se skvěl vítězoslavný škleb.
Hlavu měl otočenou stále na dívky, aby si vryl do pamětu tuto skvělou chvíli. Měl ze sebe radost, jak tuto nebezpečnou situaci s přehledem vyřešil.
Dnešek mu přinesl mnoho inspirace a to mu pomůže při psaní jeho další knihy. Když však hlavu otočil zpět ve směru své únikové trasy narazil na Tsunadinu pěst.

Sasuke se začal pomalu probouzet z omráčení.
Z pusy mu tekla slina a jazykem olizoval něco, co vypadalo jako trus z myšího albína a smrdělo jako směs výtažku ze skunka a kojota.
Nebyl ještě zcela při smyslech a mluvil něco o vůni domova. Když se probral úplně a zjistil co olizoval, znovu upadl do bezvědomí.

Následně několikrát zažil pocit Deja vu, kdy se opakovaně probouzel a omdléval, při opakovaném zjištění co olizuje. Při chvilkovém návalu statečnosti se mu podařilo se dostat z popelnice.

Naruto procházel kolem dámských lazní, ze kterých se ozývaly podivné zvuky. Raději přidal do kroku a zahnul za roh. Tam uviděl Sasukeho kolo.
„Co to pako zase vyvádělo?“ pomyslel si při pohledu na zdemolované přední kolo.
„Co je to?“ prohodil vyděšeně Naruto polohlasem, z popelnice vylézalo něco se zeleným vrškem.
„Nééé, nějaké strašidlo si pro mě jde!“ začal panikařit a skočil do trávy, kde se hodlal se svým oranžovým oblečením ukrýt.

Sasuke se konečně vyškrábal z popelnice a první co uviděl, byl Naruto.
Stále mu dával za vinu, že kvůli němu přišel o své milované triko a teď, když tu stál, byla výborná příležitost si na něm vylít zlost.

„Heh! Sasuke seš to ty... no jasně, celou tobu jsem to věděl, už tě tady chvíli pozoruju..., proč máš na hlavě ten špenát? To je tvůj nový emo doplněk? Aha, chápu, chceš vytvořit nový styl... Pepek námořník a emo..., hmmm, jak tomu budeš říkat? Emo - námořník? Hahaha!“
Začal se smát svému rádoby vtipu, jak to obvykle dělával.

Sasuke se ušklíbnul.
„Paráda, teď ho zabiju!“ rozběhl se k Narutovi, ale jeho jeansy mu zabránily a běhu a on se tak rozplácl na zemi před Narutem. Ten už ležel smíchem na zemi v křečích ze Sasukeho počínání.

Říká se, že když je člověk opravdu naštvaný, dokáže pak vyvinout nadpřirozenou sílu, u Sasukeho to teď zafungovalo a on se rozběhl na Naruta s úmyslem vraždit.
„Chidori!“ zařval Sasuke a sledoval, jak Naruto plachtí vzduchem.

Začal se hystericky chechtat a posléze si všiml, že má svou stylovou žiletku zapíchlou v rameni.
Vztek, šílená radost, velká ztráta krve a demence, to vše se v na něm teď začalo projevovat. Zanedlouho ztratil vědomí z přílišné ztráty krve.

Probudil se až v nemocnici, ležel vedle Naruta, který dostal z olizování podlahy zánět jazyka a vedle Jiraiyy, jehož obličej hrál všemi barvami a byl velmi opuchlý.