Minato a Kushina Láska na první pohled - Nenechte se vysmát VIII

Došli k malé hospodě, byla to ta o které Kushina mluvila…. Jiraiya opatrně otevřel dveře a vykročil, bohužel vkročil přímo do pasti, Jiraiya se tak moc soustředil na zbraně ninjů že přehlédl nastražená pytlácká železa… jeho nenápadnost byla ta tam, začal křičet jako pominutý a z nohy mu crčela krev když ji vytáhl…
„Postav mě…“ Přikázala potichu Kushina… Minato ač nerad poslechl, nelíbila se mu představa že ji měl pustit, ale představa že skončí s nohou v železech se mu líbila asi stejně málo… Kushina vrávoravě došla ke dveřím… uklonila se posvátnému strážci a v pokleku začala znakovat, nešlo jí to tak rychle jako normálně ale za chvilku se dotkla prsteníkem hlavy ochránce, z jejího prstu vyšlehlo načervenalé světlo, které se zalesklo v očích sošky. Kushina vstala, ale okamžitě zase upadla, i takováhle maličkost jí momentálně stála veškerou sílu… Všichni se k ní rozběhli… „Můžeme dovnitř, nic by už nemělo hrozit…“ Opřela se o Mizureho, který doběhl první a pomohl jí galantně vstát…
„Co to bylo Kushino-chan?“ Zeptal se Mizure…
„Vysvětlím Vám to jen si potřebuji nejdřív sednout nebo radši lehnout… pojďte za mnou díky válce s vodopádovou tu může být ještě něco navíc“ Kushina vešla první podpírána Mizurem za nimi postupovali opatrně Jiraiya s Minatem… Jiraiya nevěřil svým očím, železa do kterých se chytil byly pryč… Došli do prostředku místnosti kde se zastavili, nebyla to nijak velká hospoda, ale nepatřila ani mezi ty menší… „Nic víc tu už není…“ Prohlásila s absolutní jistotou, neptali se jí jak to ví, jen pokrčili rameny…
„Měla by jsi si lehnout Kushino-chan…“ Nabádala ji babka, v tomto směru, ale nepotřebovala Kushina moc pobízet…
„Kde je tvůj pokoj?“ Zeptal se Minato, který si vzpomněl že tvrdila že tu dříve bydlela…
„V podkroví…“ Minato podepřel Kushinu z druhé strany, kývl na Mizureho a společně pomohli Kushině do schodů, ani jeden si nedovolil vzít ji do náruče…. V podkroví viděli troje dveře… Kushina ukázala na dveře v prostředku… Minato je otevřel a naskytl se jim svým spůsobem nezapomenutelný pohled… Pokoj působil uklizeně… ale to hlavní bylo že to vypadalo jako by vstoupili do jiného světa.., pokoj byl vymalován na modro, pravděpodobně dřív než tam Kushina vůbec přišla, ale ona umocnila modrý efekt efektním rozvěšením poloprůhledných modrých šátků, kolem lampy, takže vrhala namodralé světlo když se rozsvítila, a stejný byl zavěšen i nad záclonami, modré povlečení a nábytek z jemně nažloutlého dřeva… byla tam postel, psací stůl skříň a knihovna… Kushina se spokojeně odbelhala k posteli a položila se… Byla doma…
„Můžeš nám teď pár věcí vysvětlit?“ Zeptal se Jiraiya, babka sice vrtěla nesouhlasně hlavou, to ho ale neznepokojilo… chtěl na ni vyrukovat s otázkami dokud je rozhozená zraněním, byl si jistý že pak snadněji získá odpovědi na své otázky…
„Ptejte se Jiraydro-san, budu-li moci zodpovím Vám otázky…“ Prokoukla ho…
„Co je tohle za místo? Co si provedla se strážcem?“ Jiraiyovi i ostatním vířila v hlavě spusta otázek… „Proč ti ten jeden z vodopádové řekl strážce?“
„To je trochu moc otázek najednou…No pokud jste si nevšiml tak tohle je hospoda… Patřila otci mého mistra, byl to vysloužilý ninja a skvělý kuchař… žila jsem tu s ním a svým mistrem… To co jste viděli byl obraný mechanismus otce mého mistra Nobu-sana… vymyslel důmyslnou síť pastí, které když člověk provede správě povolání se nastraží, nebo samy schovají a člověk je nemusí líčit stále znovu…“ Usmála se unaveně Kushina… O tom strážci ani slovo napadlo Jiraydru… Minato byl netrpělivý, neřekla zatím tu nejpodstatnější věc…
„Co ten strážce?“ Upřela na něj neviný pohled typu nemám naprosto žádné tušení… Moc se jí ale nevyvedl nebo to prostě prokoukli všichni… Jiraiya se dal do zpovídání znovu…
„Jsi ztrážce?“
„Na to neexistuje dosud odpověď…“ Řekla záhadně Kushina…
„Nech si ty řeči…“ vybuch Minato…neustále se jí vpíjel do očí.
„Nejsou to řeči, je to pravda… jsem budoucí strážce… můj čas měl přijít až za deset let, ale díky vodopádové se můj čas smrskl do deseti dnů od úmrtí předešlého strážce a to je dnes v noci…“ Jiraiya se na ni divně podíval…
„Čeho si strážce…“ zeptal se skoro se strachem… „a co se dnes v noci stane?“ Kushina si nebyla jistá co má dělat…“Mám jim říct celou pravdu? Týká se jich, ale zároveň ta záležitost jde mimo ně… jsou to mí spolubojovníci, ale tuhle cestu budu muset podstoupit sama…Co mám dělat sensseie…“ Kushina mlčela, sebrala z nočního stolku fotografii své adoptivní rodiny a zadívala se jim do očí…“Co by jste udělali vy? Nobu-san? Sensei?“ Zbytek týmu byl zvědavý co jim řekne, pokud vůbec něco, ale ona se jen nepřítomně dívala na fotografii…
„Nevím kolik Vám toho mohu říci Jiraydro-sama, ale Mizure s Minatem musejí zůstat venku…“ Jiraiya na nic nečekal a oba chlapce vystrčil ven, babku nemusel ta odešla hned co se Kushina položila na postel, v tu dobu se už pilně otáčela v kuchyni… Kushina počkala než Jiraiya zavřel dveře, věděla ale že kluci budou poslouchat nebyla naivní… Velice potichu a malátně vstala, naznačila Jiraydrovy aby mluvil…
„Tak kluci jsou pryč Kushino-chan. Tak povídej Kushino-chan“ Prudce otevřela dveře, takže Minato s Mizurem spadli na podlahu…
„Ven nebo se neznám, běžte pomoct a chránit madam!“ Z očí jí sršeli blesky a tak kluci raději vyklidili pole… Kushinu se znovu dobelhala do postele… „Tak teď to můžeme rozebrat Jiraiyo-sama…“ Pohodlně se opřela o polštář a přikryla dekou musela načerpat síly…“ Víte kdo je Paradla, Džin, Nikasa, Ghéb a Kialda?“ Jiraiya zavrtěl hlavou. Tak tohle bude pěkně dlouhé vysvětlování… Pomyslela si Kushina. „Jedná se o ztělesnění živlů nebo něco podobného, nikdo je nedefinoval přesně ale,Paradla vládne větru, Džin vládne ohni, Nikasa vládne vodě, Théb vládne zemi a Kialda vládne blesku.“ Jiraiya na ni nevěřícně hleděl. „Není to pohádka na dobrou noc, kterou Vám vyprávěla maminka. Opravdu existují, jsou v zemích podle elementu … Pradala v zemi větru atak dále… tohle je místo kde můžeme vyvolat Nikasu, tohle je centrum země vody… V každé generaci je strážkyně živlu, u nás jsme jí říkali strážkyně víru, je to vždy nejsilnější kunoichy své generace v naší zemi. Aby se jí stala musí podstoupit obřad a přijmout do sebe část Nikasy. Když to udělá stane se strážkyní víru… dostane malou část Nikasiny síly a vládu nad vírem. Když tento vír…nemá strážkyni,po dobu delší jak deset dní od smrti předchozí strážkyně, způsobí živelnou katastrofu ve formě oživlého víru, kterou nedokáže zarazit nidko ani řekněme bohyně vody Nikasa.“ Tajemství justu si raději rozhodla ponechat pro sebe…„Díky zradě jednoho ninji naší země se o Nikase dozvěděla vodopádová, proto Nás napadli…Chtěli využít Nikasu a vodní vír k ničivé síle. Dnes je desátý den, pokud neprovedu justu dnes do půlnoci stane se děsivá věc…“ Zkončila své vyprávění… Jiraiya věděl že mu neříká celou pravdu, že si něco nechává pro sebe, ale věděl že to co mu řekla je pravda, stačilo se jí podívat do očí…
„Nemůžeme dopustit oživení víru, následky by byly patrně nedozírné…“ mlčky přikývla…„Tak co mi tajíš?“ Ve vteřině se rozhodla…
„To justu musí být provedeno přímo ve víru a pokud mi výr odmítne protože už je na hranici osvobození nebo pokud díky věku nezvládnu to justu, tak nejen že se vír vyprostí ale já také… na tom nezáleží, to justu má dvě fáze, jednu spirituální a druhou bolestivou zkoušku síly… Místo víru musí být asi dobře hlídané vodopádovou, pokud ale justu začne nikdo ho nedokáže zastavit ani já ani vodopádová…“ Jiraiya si byl jistý že kdby ji nepustil utekla by aby splnila svou povinnost…Jak řekl třetí Kushina-chan je paličatá, když si něco vezme do hlavy nebo to bere jako svou povinnost není nic co by ji zastavilo…pomyslel si se skrytým úsměvem Jiraiya, tahle část její osobnosti se mu líbila… rozhodl se že jí musí pomoci s tím výrem… koneckonců je to ninja z listové…
„Co chceš dělat?“ Zeptal se Jiraiya a své myšlenkové pochody si nechal pro sebe… Kushina se smutně usmála…
„Nejdřív se vyspím až padne noc půjdu to justu provést, byla bych vděčná kdyby jste na mě do rána počkali…a pak když tak pokračovali do sněžné beze mě… což snad nebude nutné, ještě než odejdu zabalím si pár věcí které si budu chtít vzít do listové… další postup zkonzultuji hokage-sama…“ Jiraiya přikyvoval jen do chvíle než našel v plánu trhlinu…
„Počkat na noc je dobrý plán, ale mi půjdeme s tebou…“zarazil ji mávnutím ruky „ano budeme nápadnější, ale šance na úspěch se zvětší, protože my tě dostaneme k výru a zpátky, stejně nebudeme moci nechat svědky, vodopádová to hodí na tebe a listová je z toho venku…“ Kushina byla dojatá…
„Děkuji Jiraiyo-sama, moc to pro mě znamená…“ Jiraiya se usmál…
„Pokud se ti to co si budeš chtít vzít do Konohy nevejde do batohu tak Mizure s Minatem ti něco vezmou k sobě… celý život neodneseš v jednom batohu…“ Odešel a zanechal za sebou dojatou Kushinu…

Minato s Mizurem pozorovali babku jak se činí v kuchyni… ale na pomoc ji nešli… zastávali názor že muži v kuchyni nepomáhají…
„Mizure, proč nás Kushina vyhodila? Co tak asi mohla říct Jiraydrovi co by nemohla říct nám?“ Mizure ale nebyl o nic moudřejší v tomto směru než Minato…
„Netuším, jediný co jsem pochopil že má něco střežit a vodopádová jí moc chce…“ Babka už měla toho jejich štěbetání tak akorát…
„Jestli nechcete pomoc tak radši zmizte a abyste věděli Kushina udělá dobře když vám nic neřekne… vy jste mužské drbny… neustále vám ty zobáky jedou…Pokud Vás z něčeho vynechala musí k tomu mít dobrý důvod…“ Oba na ní koukali jako na blázna… babka si jen povzdechla a pokračovala v práci… Do kuchyně se už přitočil i Jiraiya… Všichni na něj upřeli zvědavé pohledy…
„Co se děje sensei? Vypadáte divně…“ Vyhrkl Minato a Mizure demonstrativně přikývl… Jiraiya věděl že jim něco říct musí, ale nemohl jim říct pravdu… Kushina dala jasně najevo že o vodním víru nesmí moc lidí vědět…
„Kushina si tady zabalí pár věcí a pomůžeme jí je odnést…“ Tomu kluci rozuměli, přecejenom Kushina došla do Konohy bez všeho co měla a teď si narychlo zbalí jen to nejdůležitější, jediné co pro ni mohli udělat je pomoci aby toho bylo co nejvíce… Jiraiya však pokračoval… „Ještě nás čeká jedo menší zdržení… Kushina musí udělat jedno justu aby nikdo nemohl zneužít tajemství země výrů…“ Zvednutím ruky zastavil dotěrné otázky a dal tím jasně najevo že na jakékoli dotazy nehodlá odpovídat… „Tohle justu provede v noci v srdci země vírů… budeme tam s ní a budeme jí bránit před případným útokem a madam bude zatím čekat tady za bariérou kterou vytvořím aby se jí nic nestalo… až skončí Kushina s tím justu vrátíme se pro madam Hacumijo, dovedeme bezpečně do sněžné… Otázky?“ Kluci zvedli ruce… „Žádné, to jsem rád…“ Minato s Mizurem dali jako na povel ruce dolů a svěsili hlavy…
Už bylo k večeru když se Kushina probudila z očistného spánku… Rychle vstala a začala shromažďovat svůj skrovný majetek… fotografii své rodiny i adoptivní rodiny…, oblíbenou knihu,dvě bavlněná domácí kimona a dvě sváteční hedvábná, náhrdelník který ji dal sensseie, ozdoby do vlasů ke kimonu po matce a prsten s vodním výrem který značil její postavení si navlékla na prst…“To bude asi všechno, nic víc už nepotřebuji…“ Naposledy se rozhlédla po pokoji, nechtěla tam nechat své věi, ale byla si vědoma že si nemůže vzít všechno… Zavřela oči a naokamžik zavzpomínala na to jak poprvé vešla do této hospody… Čas vzpomínek však pominul a ona musela znovu čelit realitě, dala svůj malý majetek do svého batohu. Zavřela za sebou dveře svého pokoje… Nakonec se rozhodla a vešla do pokoje svého sensseie… vzala z police několik svitků a z nočního stolku knihu a odešla se slzami v očích…. Sešla do patra kde vyndala z truhly cestovní pláště na které předtím upozorňovala Jiraydru a pokračovala do kuchyně odkud se linula vůně kořeněné rýže…

Kushina potichu vešla do kuchyně… málem vyprskla smíchy… naskytl se jí pohled pro bohy Jiraiya se rozmrzle přehraboval přihrádkách a hledal nějaké maso…
„To by mě zajímalo co budeme jíst k tý rýži asi ovoce ne? Tohle je zlý sen“ Minato se ušklíb, „Pokud trváte na masu Jiraiya-sensei , zkuste si přivolat žábu a vysvětlete jí že je vaším přáním aby byla chutná.“Sám si představil žabího šéfka s oblohou…Jiraiya zavrčel.
„O takových věcech se nežertuje ani když ti hrozí smrt hladem.“ To už ale Minato,babka, Kushina i Mizure hýkali smíchy.
„Je ti už dobře Kushino-chan? Právě jsem ti nahoru chtěla donést jídlo…“ Poznamenala babka…
„Ano, už je mi dobře, tady jsou pláště o kterých jsem mluvila…“ Měla velice smutný hlas, téměř jakoby plakala, slzy které zadržovala byly téměř hmatatelné. Babka před ní přistrčila misku s rýží…
„Najez se, musíš mít sílu…“ Kushina se usmála…a pustila se s chutí do jídla… Minato se rozhodl…
„Kde máš věci co si chceš odnést Kushino-chan?“ Kushina jen zakroutila hlavou v odmítavém gestu…
„Ve svém batohu, moc toho není…“ Byla smutná to bylo všem jasné na první pohled…
„Neblázni Kushino… rád ti odnesu co budeš chtít, přece všechno nenecháš tady… To by byl nesmysl…“ Mizure, byl stejného názoru…
„Jste hodní, ale to co je pro mě nejcenější jsem si už vzala…, nemůžu si toho ssebou vzít moc… vím že mi chcete pomoct, ale musím jít dál, nemůžu zůstat v minulosti a to že si ssebou nevezmu moc věcí mi v tomsnad trochu pomůže…“ Oba pokrčili rameny, ale jen co se Kushina začala věnovat rýži, kývli na sebe a opustili kuchyni… šli vzít z jejího pokoje pár věcí které by podle nich mohla postrádat… Jiraiya jim nebránil, ačkoliv na rozdíl od Kushiny pochopil co měli v úmyslu… souhlasil s nimi…
„Až to dojíš Kushino-chan vyrazíme jen my dva, Mizure a Minata necháme tady za bariérou chránit madam…“ Kushina otevřela oči do kořán, něco takového chtěla, ale nedovolila si to navrhnout… Přikýla a v rychlosti dojedla… Jiraiya aktivoval bariéru… Kushina na něj šla počkat před hospodu…
„Madam, nechám Vám tady ty dva… aby vás chránili, ale mám ještě jeden důvod a to že vím že je tam Kushina nechce… dohlédněte na to aby než se vrátíme, našli věci co by se mohli Kushině hodit… pomozte jim s tím, ti dva jsou trochu… však jste to určitě za pár dní sama poznala… Moc Vám děkuji…“ Babka mu stiskla rameno, vyjádřila tím nejen souhlas a podporu s jeho rozhodnutím, ale mlčky mu slíbila že zabalí Kushině věci které uzná za vhodné a dá je klukům na odnos…
„Hodně štěstí a postarejte se o Kushinu… ona je výjimečná… asi trochu jako vy…“ Jiraiya snad poprvé od doby kdy ho Tsunade málem zabila za šmírování nevěděl co říct…měl Kushinu rád… ani nevěděl proč… Babka se za nimi dívala jak vyběhli do noci… a vše ji jen potvrzovalo že Kushina je vyjímečná… babka věděla o víru a pochopila že Kushina bude jeho strážkyně… ve sněžné o víru vědělo pár nejstarších a ona k nim patřila… osobně znala předchozí strážkyni, ale Kushina byla jiná…“Má zvláštní sílu…mění lidi… Kvůli tomu aby mě ochránila, chtěla zahodit svůj život, dopustila by aby ožil vír… to by Onko-san nepřipustila, ale Onko by byla spíš zbabělá pro někoho se obětovat… nepochopím nikdy jak někdo s takoými schopnostmi mohl být tak zbabělý… Zato Kushina… jo to je jiné saké… tohle je prvotřídní ročník… ještě trochu neuzrálé… ale bude vynikající… Když už jsem u toho saké… tohle je hospoda… nějaké by tu mělo být…“ Začala prohlížet poličky něž našla jednu láhev… nalila si a zvedla kalíšek…“ Tak na tebe Kushino-chan.“ Vyprázdnila kalíšek jedním lokem… babka nebyla v popíjení saké žádná začátečnice, byla znalec…chvíli ho povalovala na jazyku, polkla, chu´t saké ji donutila k úsměvu, bylo znamenité… Pak otočila kalíšek dnem vzhůru a vydala se najít Mizureho s Minatem aby splnila slib Jiraiyovi a snad i udělala radost Kushině…