Děti noci 05-Nepřítel

„Tak jdeme na to,‘‘ usmál se Naruto a proběhl houfem huňatých oveček až se v nich ztratil. Pak pohlédl na jednu zvlášť huňatou a ukázal na ni prstem.
„Ta je moje,‘‘ řekl a po čtyřech se k ní začal přibližovat. Nic netušící ovce jen tupě zírala na plazícího se blonďáka. Ona nepociťovala žádnou potřebu mu věnovat pozornost a sklopila hlavu dolů. Naruto se k ní připlazil a chytil ji do náruče. To už se ji ovšem vůbec nelíbilo, protože byla najednou daleko od té slaďoučké trávy a začala házet všema čtyřma nožičkama. Když ani to nepomohlo, začala bečet. Naruto jí zacpal tlamičku.
„Zlato, nekaž mi to,‘‘ pošeptal a pohladil ji po huňaté srsti. Sasuke stál opodál a pozoroval to představení. Naruto byl opravdu nenáročné dítě, tak málo mu stačila k naprostému uspokojení, ale nikdy ho nenapadlo, že klesne na takovou úroveň a bude si i povídat z vystrašenou ovcí.
„Jak dlouho to budeš ještě prodlužovat, mohl by někdo přijít,‘‘ upozornil ho Sasuke a začal se rozhlížet kolem. Nevadilo mu, kdyby je někdo načapal, ale co by si mohli myslet o Narutovi, když drží nemohoucí ovci a povídá si s ní jako s ní milenkou.
„Jako kdo třeba, možná ta nová, co ses na ni tak díval,‘‘ popichoval ho Naruto a konečně pustit ovci, protože červenající se Sasuke byla lepší zábava. Proto si sedl do tureckého sedu a začal se culit.
„Líbí se ti?‘‘ zeptal se černovlasého mladíka, ale on se místo odpovědi raději otočil. Ale tím vlastně nepřímo odpověděl.
„Věděl jsem to hned, stála by za hřích,‘‘ usmál se Naruto a dál civěl na jeho záda, čekal jakékoli znamení toho, že by mohl mít pravdu. Opak byl pravdou, Sasuke se otočil s nepatrným úsměvem.
„Ta Haruno taky, ostatně už ses o to pokusil, ale utekla ti. Zase! Je mi tě až líto,‘‘ tentokrát byl zaskočený Naruto, ovšem nečervenal se. Neměl důvod, pro něj to bylo jen obyčejné pobavení, které nikdy neobralo konce, bohužel.
„Jak dlouho to budeš prodlužovat, už se o to pokoušíš od začátku střední, ale nic. Ona je hodně nedobytná, už čtyři roky ti odolává,‘‘ pokračoval dál.
Má pravdu, přemýšlel Naruto, je nějaká nedobytná, ale dnešní incident viditelně poukazoval na něco jiného.
„Myslím, že v tom bude něco jiného, má ohromnou sílu,‘‘ pokračoval dál Naruto stále s tím zaujatým pohledem; ač to vypadalo zcela nemožně, on přemýšlel. To se nevidí často.
„Ale, našeho Naruta přemohla holka,‘‘ popichoval dál Sasuke; posadil se na plot, úplně zapomněli na důvod návštěvy ohradníku s ovcemi. Místo toho začali probírat následky předešlé akce.
„Možná teď, když je její kamarádka pod kytkami, bude snadnější si ji omotat kolem prstu,‘‘ usmál se Naruto potěšeně.
To Sasuke byl myšlenkami někde jinde, spíš ho zaujalo tiché našlapovaní. Zanedlouho to zaznamenal i Naruto a proto se oba vyšplhali pohotově do větví stromu a skryli se mezi větvemi.
Tiše vyčkávali, dokud se z houšti nevymotal vlk. Naruto si oddychl, už čekal něco horšího. To stvoření, které považoval za obyčejného vlka se z ničeho nic postavilo na zadní. Oba dva na okamžik přestali dýchat, to vlčí stvoření mohlo mít tak dva metry...
„Víš, jak jsem ti kdysi říkal, že jsou upíři nesmrtelní, lhal jsem!“ řekl potichu Naruto a nasucho polkl. Sasuke na chvíli odvrátil pozornost od toho stvoření a začal pozorovat blednoucího Naruto.
„Jediné stvoření, co dokáže upíra zabít, je tam dole,‘‘ ztišil Naruto ještě víc hlas; oba pohlédli na místo, kde před chvíli stálo to zvíře. Když ovšem nezaznamenali přítomnost toho vlčího stvoření, zbledli ještě víc.
Chvíli se ani nepohnuli, dokud neuslyšeli zavrčení přímo za sebou. Oba zbledli ještě víc a pomalu se otočili. Kromě hustého houšti zahledli i hlavu toho stvoření. Oba dva zakřičeli a leknutím spadli na zem. Ovšem to stvoření bylo dole dřív než oni. Už tam čekalo. Sasuke se skutálel s kopečka dolů, dole narazil do stromu a ztratil vědomí. To Naruto neměl takové štěstí; spadl té potvoře přímo pod nohy, takže první, co dnes ochutnala, byla jeho ruka, kterou si chtěl chránit obličej. Neměla s ním vůbec žádné slitování. Když se jejich pohledy setkaly, ihned přestala a ztratila se v houští. Naruto chvíli hleděl na místo, kde ještě před chvíli stála. I když to bylo nemožné, ty oči znal. Ale pak se okolí rozmazalo o on pomalu upadal to temnoty, jediné co stále před sebou viděl byly ty oči.

Slunce pomalu pronikalo přes houští a probouzelo ovečky, které se ihned sbíhaly za doprovodu štěkotu pasteveckého psa. I Sasuke začal pomalu přicházet k sobě. Vymotal se z křoví a chytil za hlavu, která ho pořádně bolela. Chvíli si vůbec nemohl vzpomenout, kde je a co se stalo. Postavil se a rozhlédla kolem sebe. Nikde nikdo. Ani ts potvora. V tom si uvědomil, že nikde nevidí Naruta. Vyběhl nahoru i přes bolest v noze, kterou najednou pociťoval. Doběhl a okamžitě spatřil tu spoušť. Všude byla krev. Zděsil se a začal volat Naruta. Žádná odpověď, začal se pomalu strachovat, že už je konec, ale nakonec přece zaslechl odpověď. Rozběhl se za hlasem, volajícím o pomoc.
Doběhl až pod strom, ve kterém se chtěli skrýt, a našel ho tam. Ihned si k němu klekl a pokoušel se zastavit krvácení.
„Nech toho, nic to není,‘‘ řekl Naruto a pomalu se posadil. Rány na jeho těle vypadaly děsivě, ale při pohledu zblízka bylo poznat, že se hojí. Sasuke mu tedy pomohl na nohy, obával se nejhoršího, ale Naruto měl podstatně menší problém s chůzí, než on sám.
„Neříkej mi, že ses o mě bál,‘‘ usmál se Naruto; podepřel svého kamaráda, aby mu pomohl kráčet. Sasuke neodpověděl, snažil se tvářit statečně, ale uvnitř skrýval neskutečný strach. O něj. Jak to ale vypadalo, bylo to zbytečné. Naruto si po chvíli radostně poskakoval po cestě. Sasuke odmítl, aby ho nesl se slovy, že je simulant. Naruto přemýšlel, pokud ten včerejšek nebyl jen noční můra, bude muset začít jednat. Ihned. Ví, kdo je napadl, ono si to asi uvědomovalo taky, jinak by ho to roztrhalo na kusy. Sasukeho tím nechtěl nijak zatěžovat, ostatně n ještě hodně nevěděl. Lepší bude nechat jej stranou, stále ho ovládaly jeho emoce a city.

Pomalu došli domů, Naruto hned šel pod sprchu, aby ze sebe smyl všechnu krev. Když vyšell z koupelny jen s ručníkem kolem pusu, Sasuke si ho hned začal zvědavě prohlížel.
„Co se tak tváříš?‘‘ okřiknul ho Naruto a pohotově se skryl za rohem. Kdo ví, na co teď myslel.
„Ty jizvy, hojí se rychleji než by měly,‘‘ upozornil ho Sasuke a zašel do koupelny, aby ho ještě neobvinil ze sexuálního obtěžování. Zalezl do sprchového kouta a nechal se masírovat teplými kapkami vody.
Naruto se v pokoji posadil na postel a začal si prohlíže rány na hrudi a pažích. Sasuke měl pravdu, hojily se rychleji, než by měly, byly už skoro zahojené. Přejel si přes jednu z nich, vypadala jako několik měsíců stará, i když ji utržil před pár hodinami.
Pohlédl na hodiny na zdi. Zanedlouho měli být ve škole, ale nijak ho to netížilo. Proto se v klidu oblékl a vyrazil bez Sasukeho, však ono ho dožene. A taky dohnal, ale až u školy. Vydýchal se a opřel se o kolena.
„To jsi na mě nemohl počkat?‘‘ zlobil se Sasuke, ale Naruto ho vůbec nevnímal. Měl něco důležitějšího na práci, než čekat na něj.
„Musím si ještě něco vyřídit,‘‘ řekl a ztratil se Sasukemu z dohledu.