Nenávist je věčná 7. - Naděje neumírá

„Už nikdy nikomu neublížíš! Ani lidem v Konoze ani svému klanu!“ Aki si dodala odvahu a s posledními silami vrazila obrovskou řvoucí kouli proti Kuroi.
Útok absolutně zrušil ohnivý kámen a ještě mu zbylo dost chakry na napadení Kuroie samotného.
Sotva se k tomu Aki odhodlala, koule zablikala a ona vyplivla krev.
„Akai, tvoje vlasy!“ Naruto upozornil na výrazné hnědnutí Akainy hřívy.
„Já vím.“ Špitla Aki a s posledních sil vrhla kouli na tělo protivníka.
„Áááá…“ zařval zasažený a klesnul na kolena.
„Je konec, Kuroi…“ zašeptala Aki a omdlela. Na poslední chvíli ji zachytily Narutovy ruce.
„Aki! Aki!!“ zatřepal Naruto s Katonkou.
„Je vyřízená.“ Usmál se značně poraněný Kuroi.
„Ty taky. Raiki!“ zavelel Kakashi a ukončil jeho život.

„Bude v pořádku?“
„Ano, měla by být. Vše je v pořádku. Snad se brzo probudí.“
„Díky.“
Hned na to bouchly dveře a opět zavládlo to nekonečné nevědomí.

„Byli byste ochotni na to přistoupit?“ ten nezapomenutelný cool hlas. Aki si okamžitě vzpomněla, že je to sensei Kakashi.
„Jistě, pokud dovolí Akai Tora, budeme kdykoli připraveni vám pomoci.“
Co je to za hlas? Je strašně milý a přátelský…
„Katone?“ pípla Aki nahlas.
„Akai! To sem rád, konečně ses probrala.“ S úlevou si vydechl Kakashi.
„Jo, sem to já!“ a v mžiku stál velký tygr u postele a šťastně olizoval Aki obličej. Ta se jenom radostně smála. A smál se i Kakashi.
„Já sem taky ráda, že vás zase slyším!“ usmála se Aki a pokusila si sednout.
„Au!“ špitla a chytila se za obvázanou hlavu.
„Opatrně, vždyť ses teprve před chvílí probrala.“ Varoval jounin.
„A jak dlouho sem vlastně spala?“ Aki si mnula bolavou hlavu.
„Jak dlouho? Asi čtyři měsíce.“
„Tak dlouho?! A to si tady pořád byl?“podívala se na šťastného Katona.
„Ani na chvíli se od tebe nehnul.“ Konstatoval Kakashi.
„Chudáčku, musíš být vyhládlý.“ Aki ho podrbala mezi ušima.
„Neboj, já něco vydržím.“ Ujišťoval Katon.
„Akai!!“ radostně se vřítil do pokoje Naruto.
„Naruto!“ usmála se Aki.
„Jak se cítíš?“ Naruto si sednul na postel přímo naproti Aki.
„Ale jo, de to.“
„To je dobře.“ Usmál se Naruto.
„A na čem jste se to s Katonem domlouvali?“ tázavě se zadívala na senseie.
Ten se pohodlně usadil na okenním parapetu.
„Na pomoci od uchiha tygrů.“ Vysvětloval Kakashi. „A teď ty. Vysvětlila by si prosím souvislost mezi tebou, Jiraiyou-sama, Yondaimem a námi?“
Naruto dychtivě pohlédl na Aki.
„Teď se z toho už nevyvlíknu, co?“ mrkla Aki. „Tak dobře. Deme na to.
Narodila jsem se před šestnácti lety v jedné úplně obyčejné rodině. Ovšem asi týden po mém narození zaútočili na klan další nájezdníci. Při tom zemřeli oba moji rodiče. Jen díky tomu, že se tam nějak objevil Minato jsem zůstala naživu. Ujal se mě, protože už dlouho chtěli dítě.
Jenže si mě a později ani Naruta moc dlouho neužil.“ Aki se podívala na udiveného Naruta.
„Byl mě asi rok, když Konohu napadl Kyuubi. A já se po tom útoku, stejně jako Naruto opět ocitla bez opatrovníka.
Ani nevím jak, ale jednou sem se probudila v obyčejné místnosti se světlovlasým mužem a nějakými ženami. Ujali se mě a vychovali. Později sem se dozvěděla, že to všechno dělají, protože to slíbili Minatovi.
Jiraiya mě naučil, jak ovládat elementy a různé techniky. Vyprávěl mě o mé minulosti, o svém žákovi Minatovi a o svém poslání. A tak sem se jednou rozhodla, že vypátrám vlastné minulost. Přesvědčím Katon klan, aby Konoze odpustil. Zatím se mi to sice nedaří, ale já se jen tak nevzdám.“
V pokoji zavládlo hrobové ticho rušené jen tichým předením krásného Katona.
„Takže ty si něco jako moje nevlastní sestra?“ podivil se po chvíli Naruto.
„Ano, dalo by se to tak říci. Bráško.“ Usmála se Akai.

O dva dny později před branou Listové seděla Aki na Katonově hřbetu, oděna do svého tradičního tmavého oblečení a s plným odhodláním vypátrat všechny členy svého klanu.
„Určitě mě tu nevidíte naposled.“ Loučila se s Kakashim a Narutem. „Když budete potřebovat pomoc, jsem tu během chvilky. I s Uchiha tygry.“
„Měj se hezky, sestřičko.“ Mával Naruto.
„Sbohem!“ Akai se otočila a odklusala do lesa.

Naděje je tu přece vždycky. Naděje neumírá.