Ostrov 02

Druhý den, brzy ráno...

U hlavní brány byla jako první Hinata. Není divu, nemohla ani dospat. Jít s Narutem na misi, to by se dalo ještě zvládnout, ale na misi jen ve dvou? Sice si kolikrát představovala takové chvíle, kdy jsou spolu o samotě, ale nikdy jí nenapadlo, že se to může vyplnit.
V hlavě jí pochodovaly myšlenky jedna za druhou. Jak s Narutem mluvit, když při každém rozhovoru s ním omdlévala? Nebo spíše o čem mluvit? Jak můžu dát své city najevo?
Hinata byla prostě bezradná. Nedokázala si průběh této mise představit. Kurenai-sensei jí vždy radila, že má být sama sebou, ale jak se chovat ke klukům, a zvláště k jednomu, jí jaksi pozapomněla sdělit.
„Hinato???“
V Hinatě by se ani Jashin krve nedořezal /což by byla výhoda v boji s Hidanem :-D/. Kousek nad ní stál totiž Naruto na bráně a urputně si jí prohlížel.
„Hinato, copak tě žere? Vypadáš jako by se ti nikam nechtělo. Tak zamyšlená a zamračená. To já jsem zase rád, že někam vyrážím, akorát ta mise není zrovna podle mého gusta. Chtěl jsem ...Hinato, není ti nic?“
Naruto si až teď všimnul, jak Hinata zbledla.
„Naruto-kun ...já... my...teda ahoj...a...“ a omdlela. Naruto byl ihned skokem u ní, aby ji chytil dřív než dopadne hlavou na cestu. Stihnul to tak akorát.
„Hinato, prober se!“ Posunul si jí trošku víc v náruči aby na ní lépe viděl. „No tak, Hinato, vzpamatuj se!“
Hinata pomaličku začala otvírat oči. Když viděla, že jí Naruto drží v náruči, bylo jí tak hezky, že si vynadala za to, že otevřela oči. Naruto však netušil co si Hinata zrovna myslí, protože jediný výsledek Hinatiných myšlenek bylo červenání, a že to byl právě Naruto, pochopil to zcela jinak. „Hinato, opravdu nevypadáš dobře, nejdříve jsi omdlela a teď červenáš. Nemáš horečku nebo nejsi nějaká nemocná, možná bych tě měl odnést do nemocnice?“
Musím s tím přestat, nemůžu vždy upadnout do mdlob, když Naruta vidím a to červenání je jen taky na obtíž. Končím s tím hned teď vynadala jsi Hinata v duchu.
„Ne, Naruto, jsem v pohodě. Díky, že jsi mě zachytil. Udělalo se mi nějak nevolno, ale neboj, nikam mě nosit nemusíš, budu v pohodě.“
„Tak tohle je asi nejdelší hovor, co jsi se mnou kdy vedla,“ zasmál se Naruto. „Alespoň, že ti nic není. Tak vyrážíme, ne?“
Hinata přikývla, ale když už chtěli vyjít vstříc misi zastavil je Kotetsu, hlídač brány.
„Naruto! Mám pro Vás zprávu od Hokage-sama! Dnes ráno dostala zprávu od Anbu, že situace nebude tak jednoduchá jak se mohlo zdát. Údajně byla najatá skupina ninjů, která Vás má zastavit a překazit tak naše plány na vyjednávání. Zatím prý Hokaga-sama neví, kdo je objednal, ale máte si dávat pozor!“
Naruto a Hinata přikývli a skokem vyrazili z vesnice.

První dny cesty ubíhali celkem rychle. Naruto se ve volných chvílích věnoval čtením knihy od Hokage o vyjednávání a Hinata zase cvičením a nenápadným pozorováním Naruta. Musela ho obdivovat. I když tu misi nechtěl a vůbec se mu představa, jeho jako vyjednavače, nelíbila, dokázal se vždy věnovat věci až do posledního dechu. Během každé volné chvilky ho viděla s knihou v ruce. Dokonce i když jedl, neustále držel knihu v ruce. To už na Hinatu bylo dost, jelikož většina jeho jídla pak končila na zemi.
„Naruto-kun?“
„Ano?“ zeptal se Naruto aniž by vzhlédl od knihy.
„Nechceš už na chvíli...nó...odložit tu knihu a v klidu se najíst? Nebo si prostě jen od těch všech pouček a informací odpočinout a vstřebat je tak lépe?“ Hinata byla na sebe hrdá. Od té chvíle v Konoze, kdy si zakázala být jako hloupá puberťačka, už neomdlévala a červenání se změnilo v takový menší nádech růžové.
Naruto se na ní podíval. Zdála se mu teď nějaká jiná. Tohle nebyla ta tichá Hinata jakou znal. A musel říct, že tou změnou docela prokoukla a zdála se mu jaksi více hezká. Ovšem své myšlenky zase odsunul stranou.
„Máš asi pravdu Hinato. Nechám tu knihu tak na dva dny v baťohu. Stejně už jsem jí jednou narychlo přečetl. To by ses divila kolik takových věcí má vyjednávač vědět. Budu rád až je ihned po téhle misi pustím z hlavy,“ schval knížku a nahodil škleb alá Naruto. Ten Hinata strašně milovala. Usmívající se, za hlavu chytající se Naruto. Její idol a tajná láska. Musela se pousmát, když si vzpomněla na první noc, když spali spolu ve stanu. Naruto to nijak zvláště neprožíval. Hodil si na hlavu svou čepičku se zuby a očima a ihned skoro usnul. Za to Hinata spát nemohla, když věděla, že vedle ní je on. Opatrně se otočila, aby na něj viděla. Jak ten byl roztomilý, když spal. Trošku to kazila ta slina co mu visela z úst, ale Hinatě to nijak nevadilo. Dlouho přemáhala nutkání ho pohladit a nebo se ho alespoň dotknout. Nakonec nutkání podlehla a její ruka se pomalu přibližovala k té kštici nepoddajných vlasů. Musela se trošku nadzvednout, aby na něj dosáhla, a když už ho málem pohladila, Naruto prudce otevřel oči!.
„ Ehhh, Hinato? Co to děláš?“ zeptal se nechápavě.
„ Naruto-kun, já , no, ee, víš, přistál na tobě takový ošklivý brouk a tak jsem ho chtěla shodit, než Tě třeba kousne nebo tak,“ Hinata prostě nevěděla jak dál. „ Promiň, ale musím jít ven,“ a vyběhla tak rychle, že Naruto se nestihl pořádně rozkoukat. Po tomto incidentu se již neodvážila to zkoušet znovu.
Ze vzpomínek jí odtrhl Naruto se svým hlasitým: „Itadakimas!“ a srkáním jeho instantního ramenu. Nečekala a taky se pustila do jídla. Avšak v zápětí jí zarazilo, že srkání ustalo. Mrkla na Naruta a ten se díval přímo na ní. V očích měl takový zvláštní výraz...moment...Naruto sice vypadal, že se divá na ní, ale místo toho spíše jakoby koukal za její záda. Najednou se zvedl a odešel do stanu. V zápětí se vynořil a sedl si znovu naproti ní, tentokrát a úsměvem.
„Promiň, chtěl jsem si jen dochutit ramen troškou soli. V klidu jez.“
Hinata nevěděla co si myslet. Za chvilku vše rázem pochopila, když uslyšela z lesa, jenž se rozprostíral všude kolem nich, povědomé zvolání „RASENGAN!“ a menší výbuch. Ihned byla na nohou a vyvolala byakugan. Spatřila dva cizí ninji a Naruta, nebo jeho klona, jak jednoho právě dostal. Druhý však stačil uskočit a vytáhnou katanu. Rozmáchl se směrem k Narutovi a ten v hlasité ,puf, zmizel. Klon, odechla si Hinata. Ninja však ještě hodil pár hvězdic k pravému Narutovi. Jistil tak svůj úhybný manévr. Naruto se jim stačil vyhnout a jeden odrazit kunaiem. Bojovník udělal salto, dopadl a již se chtěl odrazit k útoku, ale zapomněl na Hinatu, která se najednou objevila u něj a juukenem ho trefila do zad. Ninja vykřikl a silou rány byl vymrštěn přímo na kunai, jenž držel Naruto před sebou. Zásah byl smrtelný, avšak ninja ještě stačil vypoulit oči a párkrát otevřít a zavřít pusu. Pak se sesunul k zemi.
„Jsi rychlá Hinato, to se ti musí nechat,“ pochválil jí Naruto a ta se při jeho slovech po dlouhé době začervenala: „jsou to asi ti nájemní ninjové, před kterými nás varovala Tsunade. Škoda, že ani jeden nezůstal naživu. Mohli jsme se leccos dozvědět.“
„Naruto, jak jsi o nich věděl? Já jsem je necítila.“
„No, oni stopu čakry asi dobře skrývali, proto si je necítila,vyžádalo to asi hodně soustředění, tak se moc nedívali kudy chodí a kde se schovávají. Jednoho jsem zahlédl, když jsem jedli. Chtěl jsem je překvapit tak jsem si vlezl do stanu, kde jsem udělal klon a vrátil jsem se a hrál jakoby nic. Klon zatím vylezl ze stanu zadem a ty dva obešel. Jakmile zaujal dobrou pozici, zaútočil, zbytek znáš.“
Tato příhoda donutila oba, aby se nyní navzájem hlídali a byli ostražití. Teď drželi večer hlídky a moc se od sebe nevzdalovali.
Takhle uběhlo pár dní, když se konečně dostali k oceánu, jenž odděloval zemi Ohně ze zemí, kde se nacházela město Alakashi. Oba byli už s toho putování a hlídek hodně unavení a tak si řekli, že bude lepší, když se ubytují v nějakém hotelu, kde si po dlouhé době odpočinou a ráno si najmou loď, která je do Alakashi doveze.
Již se pomalu stmívalo, když se oba ubytovali v jednom menším pokoji v místním hostinci. Hinata byla už smířená, že Naruto bude zase číst spisy k misi a ona bude dělat cokoliv co jí zabaví, ale v tom se zmýlila. Mistr překvapení jí opět přesvědčil jak je v tomhle směru nejlepší.
„ E.. Hinato? Nechtěla by jsi si dneska někam vyrazit? Nějak mám těch knížek dost a nechci tu tvrdnout. Klidně tě i pozvu. Pokud však nemáš náladu tak klidně nikam jít nemusíme, nebo si třeba objednáme jídlo na pokoj...“
Hinata málem vykřikla: „Né, ráda s Tebou někam Naruto vyrazím!!! Zrovna jsem přemýšlela jak strávit dnešní večer, ale nechtěla jsem tě rušit od studování a tak jsem nic neříkala. Máš teda nějaký nápad co budeme dělat? Sice jsem trošku unavená, ale podniknu cokoli!“
„Noo.. těch knížek se už netknu! Mám pocit, že je znám nazpaměť a napadlo mě zajít na nějakou večeři a pak se třeba projít po městě a zjistit jestli tu není něco zajímavého, souhlasíš?“
Hinata kývla a tak se tedy převlékli do formálnějšího oblečení, umyli se a vyšli. Hinata byla za tento menší výlet do města neskutečně ráda, sice byla unavená a to dost, ale chtěla také vidět město, oceán a nějak se zabavit. Netušila, že Naruto dokáže být tak nápaditý. Naruto to zase bral jako zpestření mise. Ovšem měl proto i jiný důvod. Když teď trávil s Hinatou tolik času, začalo se mu v její přítomnosti líbit. Nedokázal si však vysvětlit proč /klasický baka Naruto :-D/

Večeře byla pro oba naprosto zábavná. Nemuseli se teď bát nepřítele, když byli na veřejnosti a tak se uvolnili a vyprávěli si příběhy s misí i s doby mimo ně. Hodně se nasmáli, ale už bylo dost pozdě a tak se rozhodli pomalu vydat do hotelu. Ani na té se nepřestali bavit navzájem.
Narutovi se nechtělo tuto chvilku ukončit a tak uvažoval jak by to ještě prodloužil. Navíc měl pro Hinatu menší překvapení a chtěl, aby na něj dobře viděla. Do oko mu padla menší travnatá skalní římsa s menší stromem. Usmál se, teď tam jenom nějak dostat Hinatu. Najednou se mu v hlavě zrodil nápad.
„Hele Hinato, nedáme si menší závod?“ zeptal se Naruto a šibalsky se pro sebe usmál, jak to vymyslel. Hinata na něj udiveně pohlédla, pak se usmála a řekla: „Proč ne?“
„Tak až řeknu teď, tak se rozběhne a cíl bude ta skalní římsa....připravit...pozor...START!!!“
Oba naráz vyběhli, ale Hinatu něco trhlo zpátky. To totiž Naruto v nestřeženém okamžiku vyvolal klon, který momentálně držel Hinatu zpátky a pak jí se smíchem pustil.
„Uzumaki Naruto! Tohle je podvod abys věděl, ale takhle můžu hrát i já!“ zakřičela s úsměvem Hinata a doběhla ke skále, po které už Naruto běžel směrem k cílové římse.
„Juuken Kats !!!“ ozvalo se pod Narutem a najednou skála pod jeho nohama vybuchla. Sice slabě, ale dost na to, aby ho čakra neudržela a on začal padat dolů. Nebyla to sice velké výška, ale Naruto si nechtěl natlouct zadek a tak vyvol klona, který ho vymrštil směrem k cíli. Když prolétával kolem Hinaty, která si již byla jistá vítězstvím, nonšalantně jí zamával. Ta se na něj udiveně podívala, ale stejně přidala do běhu. A tak oba dorazili na římsu současně.
Po té co se oba vydýchali, se na sebe podívali a.... pustili se do ohromného smíchu. /co jste jako čekali ? :-D/
Ok, tak jsme doběhli stejně. Berme to jako remízu, ale musím říct Hinato, že ta tvoje technika byla skvělá. Málem jsem si nabil.“ Řekl Naruto s úsměvem. Hinata se po dlouhé době začervenala. „Však ta tvá vzdušná akrobacie je taky něco. Tohle bych nikdy nedokázala.“vrátila zase poklonu
Naruto se pak šaškovsky uklonil jako že je pochvalou potěšen a znovu se zasmál. Pak se otočil a ukázal směrem na moře,: „To je nádhera, viď?“
Hinata se poprvé podívala směrem z římsy a zatajil se jí dech. Měsíc se zrovna začal dotýkat oceánu a působil tak dojmem stříbrné lodě. Navíc nebe bylo bez mráčků a tak milióny a milióny hvězd dokreslily tu nádhernou podívanou.
„Víš Hinato, musím se přiznat. Nechtěl jsem závodit jen tak, mám totiž pro Tebe překvapení...“ řekl Naruto a prudce hvízdl. Hinata se na něj nechápavě podívala a už otvírala pusu k dotazu, ale ostrý hvizd však přeťal ticho noci dříve, něž se Hinata stačila na cokoli zeptat. Nebe začal ozařovat nádherný ohňostroj. Takový snad ještě neviděla.
„Veselé narozeniny, Hinato.“

Dodatek

Vím, že Hinata má údajně narozeniny 27. prosince, ale jiná zápletka k ohňostroji mě prostě nenapadla. Hodně lidí se při psaní povídek také nedrží faktů a já taky nemusím ;-P

Narozeniny, úplně na ně zapomněla. Příliš se asi soustředila na misi a na Narutovu přítomnost.
„Pamatuji si, že miluješ ohňostroje. Ani nevím, kde jsem to zaslechl, ale od Tebe asi ne,“ ušklíbl se Naruto. „Hovorná si totiž nikdy nebyla.“
„Naruto-kun, já...já nevím jak.....“ Hinata byla v rozpacích. Nevěděla jak Narutovi dostatečně poděkovat. Začala se zase cítit jako ta plachá Hinata. Naruto pochopil, že chce říct něco jako díky.
„Ne, nemusíš nic říkat. Je to můj dárek. Kousek odtud jsem viděl obchůdek s rachejtlema a vzpomněl jsi, že máš dnes narozeniny. Tak se můj klon vytratil s pokoje a nějaký ten ohňostroj domluvil s prodavačem. Teď se však dívejme!“

Obrázek

Hinata mlčky přikývla a oba si sedli a beze slov sledovali ohňostroj. Ohňostroj asi další dvě minuty. Jakmile skončil ani jednoho nenapadlo se zvednout. Tiše sledovali noční oceán. Naruto se věnoval svým myšlenkám a párkrát se přistihl, že myslí na Hinatu, ale neuměl popsat jak. Najednou ho něco jemně strčilo do ramene, což ho s víru myšlenek vytrhlo. Podivil se, když viděl jak Hinata jak opřená, o jeho rameno, spí. Jsem to ale hlupák. Měl jsem poznat jak je unavená. Chudák musela usnout v sedě.
Nechal jí však opřenou a dlouze si jí prohlížel. Vypadala roztomile, když spala. Když si jí takhle prohlížel notnou dobu začalo jeho srdce rychleji tlouci. Najednou měl strašné nutkání jí políbit, ale neudělal to. Naruto se začal cítí zmateně.
Co je to se mnou? Takhle se přece nikdy necítil. Teda jen, když jsem byl se Sakurou, ale...Najednou mu to došlo. Já....já jsem se zamiloval do Hinaty!

Slovo autora

Kurzíva znamená mluvu v myšlenkách. jiank se olouvám za chyby, ale cvičení dělá mistra ne??? :-D