Žánr
Keď prišli ľahli si na posteľ a pozerali na seba.
„Hin, už som ti niekedy povedal, že si krásna?“
„Áno, už veľakrát.“
„Ale skutočne si nádherná, nikdy som nikoho krajšieho nevidel, si ako anjel, ktorý prišiel na zem, aby ma miloval a pomáhal mi.“
Hinata ho pobozkala. Potom sa začali bozkávať a Naruto opatrne rozopínal Hinatin zips.
„Naruto, čo to robíš?“ pýtala sa ho, aj keď nechcela prestať.
„Chcem ťa milovať a obdivovať tvoju fyzickú krásu.“
Hlas
Pršalo. Vzduch bol jedovatý, všade sa vznášala zelená para, cez ktorú matne presvitali červenkasté lúče zapadajúceho slnka. Vyvrátila som hlavu spolu s rukami k oblohe. Kvapky dopadali na moju tvár, zasyčali a zanechávali po sebe rozožratú kožu. Bolelo to, ale po chvíli sa mi rany stále zahojili. Z mojich prstov chvíľami nebolo nič, len kostnaté články. Zvláštny pocit. Bolo to fascinujúce.
Silný vietor náhle prečistil skazený vzduch a prestalo pršať. Ktosi ma zozadu zabalil do plášťa.
„Znova si si zničila oblečenie.“
Slunce se nachýlilo k západu, když se bílý kůň objevil na křižovatce lesních cest. Šlo spíš o široké pruhy zmrzlého bláta, nyní pokrytého sněhem, které tu vyjezdily dřevařské povozy. Jediným značením tu byl napůl ztrouchnivělý ukazatel s vybledlými nápisy, krom všeho kázající, že tudy nikdo jiný než dřevaři nechodí. Deidara, přivázaný řemeny na červeném sedle, se natáhl přes koňský hřbet, ale z cedule nedokázal nic vyluštit.
Zrození legendy I: 5. Nebuď jako oni, Naruto
Tým devět běžel lesem. Reibi jako první, Miako uprostřed a Naruto na konci. Běželi rychle. Zhruba po hodině běhu se zastavili. Nebo alespoň blonďák zavelel, aby zastavily.
„Tak jo. Je na čase probrat strategii. Včera večer jsem přemýšlel nad strategií a napadlo mě hodně možností, ale tato je nejrychlejší a nejbezpečnější.“ Jeho dva partneři pečlivě naslouchali. „Takže vy dva spolu s mým klonem, půjdete ke věži. Reibi doufám, že jsi už tu věž našel.“
Naruto, Sasuke a Sakura dorazili k Jinreiovi domů.
„Zvládnete to tu?“ Zeptal se Naruto.
„Jo, v klidu. Běž.“ Vyzvala ho Sakura a Naruto se rozběhl zpátky ke Starým dolům. Doběhl tam dosti rychle, ale spatřil jen Saie na zemi, Kira na zemi a obřího mravence. Hlavou mu probíhala jediná otázka, kde je Tanma. Mravenec na nic nečekal a s otevřenými kusadly se vrhl na Kira, který se podezřele držel za oko. Naruto už chtěl zakročit, jediné co zastihl, byl Kiro letící o kus dál a náraz do skalní stěny.
Na hranici země Ohně doběhli k pozdnímu odpoledni a pouštní krajinou se vydali do nehostinných krajin.
„A co je to vlastně zač ta Země Zlata? Nikdy jsem o ní neslyšel.“ přerušil ticho doposud mírně přerušované zabořením nohou do písku Naruto.
Každým krokom, ktorý som spravila som cítila, ako sa mi viac a viac zrýchľuje tep. Vyšla som na chodbu a pomalým krokom som sa približovala ku schodisku. Zastala som na vrchnom schode a zostala som pozerať na Naruta, ktorý stál dolu a hľadel na mňa. Za ním stál môj otec a pohľadom mi naznačoval, aby som nezabudla na našu dohodu.
,,Pekný deň prajem, Hinata.“ Ozval sa zdvorilo a čakal. Zhlboka som sa nadýchla a zahľadela som sa jeho smerom. Nepozerala som mu do oči, ale môj pohľad som skôr zaostrila na jeho blonďavé vlasy.
Sai si opatrně lehl na jednu z postelí a Shikamaru si prohlédl jeho ránu na stehně. Hinata se rozhodla mu pomoct a málem omdlela, když museli Saiovi vyvléct kalhoty kvůli jeho zranění. Mezitím vzal Kankurou Ino do náručí a nesl ji do druhé postele, kde ji uložil. Shino se poohlédl po lékárničce. V místnosti, ve které se bojovalo, nebyla, a tak šel prozkoumat jiné neznámé části domu. Kiba se k němu pro případ, že by tam byli ukryti nepřátele, přidal. Když zahnuli za roh, všimli si dalších dveří. Připravili si kunaie a vtrhli dovnitř.
Celá skupina, několika jinchuuriki s Naruto, byla na cestě do Oblačné. Pomalu jim docházel čas a Naruto si toho byla vědoma. Museli spěchat. Z toho, co se však dozvěděla od Mizukageho, jinchuuriki tříocasého, pochopila, že jinchuuriki osmiocasého, by mohl představovat problém. Jako jediný ze současných jinchuuriki ovládl svého démona dokonale a jako jediný se s ním doopravdy spřátelil, alespoň toto se o něm povídalo. Naruto byla zároveň také ráda a už se nemohla dočkat, až se s tím člověkem setká.
Téměř dokonalý svět
„Nebudete nám veriť koho sme stretli a priniesli s nami!“ Kričala z diaľky Tenten. Pozerala som sa na skupinu ľudí a nervózne som sa usmievala.
„Hinata!“ skríkli naraz Sakura, Temari a Ino. Rozbehli sa ku mne a silno ma objali.
„Ako veľmi si nám chýbala.“
„Kedy si prišla?“
„Koľko sa tu zdržíš?“
„Ako sa máš?“ prekrikovali sa v otázkach. Povzdychla som si. Presne tomuto som sa chcela vyhnúť. Niečo mi ale nešlo do hlavy.
„Temari, čo tu robíš?“ opýtala som sa hneď ako ma všetky pustili.
Mezitím, co se i v jiných částech světa pomalu dozvídali o blížící se zkáze, ať už odhodlaní tomu věřit, nebo nikoliv, i jinde se děly prapodivné věci, nad nimiž by jistě normálnímu člověku zůstal rozum stát a už se nepohnul.
V temné místnosti, při světle skomírající lampičky, se skláněla osoba nad štosem papírů, něco na ně psala, hned zase gumovala, zoufale se chytala za hlavu a chvílemi si rvala vlasy, kterých už náhle na nebohé lebce zbývalo jen několik, a z nebohého člověka se tak celkem nedobrovolně stával plešounek.
Z přístěnku se ozývalo skučení. Aneko skryta ve stínu domu čekala, jak jí to Kyuubi nařídil. Po chvíli se zvětšený devítiocasý vyřítil z domu. Prudce se otočil a za mířil k ní. V zubech se mu houpalo co si stejně velkého a barevného jako ona sama. Přibližoval se k ní a postupně rozeznala obrysy své zlaté sestřičky. Rozzářily se jí oči štěstím a bez jakéhokoliv zaváhání se vyřítila ze stínu domu. Devítiocasý se k ní přiblížil a zpomalil. Aneko k němu právě dorazila. Pustil Kimiko na zem a sám se zmenšil o polovinu své velikosti.
"Nemám žádné přátele, jsou jen ti co mě litují, ti co mě nenávidí a ti co se mě bojí. První zabiju neb mě ponižují, druhé porazím neboť mě vyzívají a těm třetím budu vládnout neboť si mne ve svých srdcích vyvolili za svého pána."
Raiga no Akumu
OROCHIMAROVA SKRÝŠ - povrch:
Byl večer. Před několika hodinami se trio našich hrdinů dostavilo do Konohy. Ani jeden z nich však netušil, že bude Hokage tak na měkko, když uvidí Tokime naživu. Když ji totiž pevně objala, skoro se i rozplakala, ale Jiraiya dělal, že raději nic nevidí a Ayano vybízel k tomu samému.
Také, když se blondýnka dozvěděla, co a kde byla příslušnice její rodiny, plála strašnou nenávistí k Orochimarově a Kabutově osobě, že ji musel Kotetsu s Izumou přidržovat, aby se za nimi nevydala. Kdo by tušil, že bude mít takový až přehnaný ochranitelský pud.
Yami zamžikala svými dlouhými řasami a pomalu pootevřela jedno víčko. Byla tma, i přes to, že byl den, to ona poznala. Milovala spánek a tak přesně věděla, kdy ho má povolený a kdy ne. Rychle víčko zavřela. Nesnášela, když bylo světlo, ale ještě víc nesnášela, když mělo být a místo něj byla tma. Nakonec se stejně odhodlala oči otevřít. Její zvědavost byla totiž moc velká, když si náhle uvědomila, že se cítí stále živá. A ano, opravdu. Necítila se JEN živá, živá skutečně byla.
Sídlo Akatsuki - obývák, 24. prosince.
Přesně ve 4 ráno nečekaně všechny ospalce vzbudil domovní alarm tak, že spousta z nich se ve spěchu nestačila ani převléct ze spacího jak spěchali zneškodnit domnělého vetřelce. Tobi si dokonce myslel, že se k nim s předstihem propadl děravou střechou Santa Claus, načež mu to DeiDei vyvrátil tvrzením, že na Santovo pozadí je každá díra malá, takže by musel zazvonit nejprv u dveří.
„Senpai a jak to můžete tak jistě vědět? Vy jste snad Santu někdy viděl?“
Bolesť poľavila po ceste.
„Sai,“ zašepkal som mu do ucha, „potrebujem pauzu.“ Hneď zastavil. Starostlivo ma oprel o strom. Už som videl aj počul celkom normálne. Ani rany tak veľmi nekrvácali.
„Naruto, čo sa stalo?“ Opýtal sa, zatiaľ čo mi obväzoval ruku.
Vymyslel som si, že ma príšerne rozbolela hlava. Neveril mi.
„No nič,“ uzavrel som, „už je pokročilý čas. O chvíľu sa to začne,“ usmial som sa. Aj Sai bol pozvaný. Rozbehli sme sa. Zranenia sa mi medzičasom úplne vyliečili.
Naruto ležel na zemi, nožky nahoře a jazyk vyplazený ven. Místností se ozvalo slabé křupnutí, když se mu narovnal čumák do normální polohy. Pak opět nabyl vědomí, stáhl jazyk nazpět a zvedl hlavu.
Je to zvláštne, ako sa počas pár sekúnd môže toho toľko zmeniť. Keď si Naruto ľahol dnes večer do postele vedľa jeho manželky, myslel na to, ako sa ráno zobudí do ďalšieho zasneženého dňa. Ešte pred tým, ako sa Hinata zobudí, chcel ísť vyplňovať nejaké papierovačky, čo mu prednedávnom doniesli. Hinata počas svojho tehotenstva spala dosť dlho. Myslel, že ráno znova uvidí svoju lásku sa usmievať. Tešil sa, pretože nasledujúci deň mala mať Hinata termín pôrodu. Chcel sa venovať jej a vziať si aspoň na jeden, či dva dni voľno.
