Láska - Bolest a štěstí života II. Nezvaný host

Na hranici země Ohně doběhli k pozdnímu odpoledni a pouštní krajinou se vydali do nehostinných krajin.
„A co je to vlastně zač ta Země Zlata? Nikdy jsem o ní neslyšel.“ přerušil ticho doposud mírně přerušované zabořením nohou do písku Naruto.
„Nedivím se, snaží se být skryta. Je na ne příliš příjemném území, kde doposud nikdo nežil, a proto využití hornin v této oblasti jim přináší největší zisk. Těží, kde se jen dá a není toho málo, ale od hlavní sítě měst a vesnic, to je přeci jenom dál. Nyní jde země do úpadku, protože se jim nedostává hlavních zdrojů. Je možné, že ninjové chtějí, aby ta země dočista zkrachovala, ale to je jenom můj odhad. Bůh ví, co zamýšlejí.“
„A oni nemají žádné ninji?“ zajímala se Hinata a natočila ke Kakashimu hlavu.
„Zrovna oni ne. Země je velmi bohatá, teda byla, a proto si mohla najímat i ty nejtěžší mise z okolních zemí. Nyní se jim jaksi vyprazdňuje pokladnice a chtějí to mít co nejdřív za sebou. A já se jim nedivím.“
„A skutečně nemáme bližší popisy těch lidí?“
„Bohužel ne Sakuro, to genjutsu je muselo zcela zbavit smyslů, otupět je a za tu dobu se jim podařilo v klidu odnést lup. No, nechci sázet na nejistotu a tak se radši zastavíme tady. Nevím, jestli se v bližším čase nachází tady v poušti další skaliska na přespání.“ Domluvil a všichni se zastavili před pásem skal, kde v jedné proláklině bylo příhodné místo na přespání pro jejich skupinu.
Za pár minut byli připraveni k odpočinku a rozděleni na hlídky. První se chystal Kakashi, poté Naruto, Hinata a Sakura.
Vůdce týmu se posadil před skrýš a opět zabořil pohled do stránek knihy. Vyhlížel jakékoliv nebezpečí a přece se zdál být stále klidný.
Ze zadu k němu přistoupil blonďatý muž a přisedl si k němu. Chvíli tiše seděli a hleděli na hvězdnou oblohu, dokud toto příjemné ticho nepřerušil mužský hlas: „Konečně jsem vás našel.“
Oba dva strnuli a trhli hlavou směrem, odkud tak známý a přece vzdálený hlas zaslechli.
„Kdo jsi? Jak to že jsme nevycítili tvoji čakru?“ snažili se pohlédnout neznámému do obličeje, ale temnota noci a stín skály jim v tom bránili.
„Řekneš už konečně něco!“ vyštěkl blonďák nedočkavě do přítmí skály a ohlédl se do skrýše, jestli nevzbudil Hinatu a Sakuru.
„Jsem někdo z vaší minulosti a doufám, že zvládnu zničit vaši budoucnost. Přišel jsem vám oznámit, že my jsme ti, kdo zabijí vaše touhy a ty,“ otočil se směrem na Naruta a dopřál si dramatickou odmlku, „nezapomeň, co jsi slíbil, jestli chceš, aby přežila.“ Kakashi pocítil záchvěv jeho těla a připravil před ně jeden z jeho kunaiů.
„Vypal a nevracej se.“ Zavrčel směrem k tajemnému muži a v jeho výrazu se zračilo nebezpečí.
„Hm, myslíš, že nás zastrašíš jo? Nechtěj mě rozesmát.“
„Co myslíš tím ‘nás‘?“ snažil se odklonit temnotu obklopující jejich nepřítele.
„Můžete nám říkat organizace ‘Kaika‘ jestli se vám to líbí. To co jsem vám přišel říct je naše poselství: budeme pokračovat v práci našeho otce a sjednotíme celý svět. A vy budete první, koho odstraníme z našeho světa pro větší dobro. Na oba z vás máme něco, čeho si vážíte a jistě nechcete, aby se jim něco stalo.“
„Koho?“
„Pěšáci jako vy si ani nezaslouží něco takového vědět, ale Konoha je pro nás menší výjimka .“
„Vy – s námi v boji nepřežijete, ale nyní ne.“ Chtěl nejspíš něco namítnout, ale zastavil se. Ještě chvíli tam stáli a vyhlíželi do nepropustné noci.
„Nyní ne, máš pravdu, ale určitě se ještě setkáme. Sbohem Hatake Kakashi a Uzumaki Naruto.“ S těmito slovy zmizel v plášti tmy. Ještě chvíli tam oba stáli a pak se odebrali do jeskyně za stále spícími dívkami.
„Kdo myslíš, že to mohl být? Někoho připomínal.“
„Mě byl jeho hlas také něčím povědomí,“ odmlčel se a pohledem přelétl ke spící dívce, „nejspíše nepoznal, že to víš, ale pokud má pod kontrolou dívky.“
„Ne, pokud by chytili Tsunade, tak už by věděli, že jsi to prozradil nám dvěma a pokud by je měli pod dohledem, tak by nejspíš byli mrtvé. Je možné, že je ve vesnici jejich špeh a proto si myslela, že budeš ve vesnici pod dohledem a teď jsem jenom rád, že nás vykopla. Myslím, že všechny jsou v bezpečí. Hm, vezmeš to teď za mě, půjdu si jen na chvíli lehnout. Pokud nebudeš chtít holky budit tak pak vzbuď mě.“
„Ah, jo, jasně.“ Nyní už byl mimo realitu a tak si Kakashi zalezl hlouběji do prohlubně a za nějakou dobu usnul.
Naruto se otočil do tmy a přemýšlel nad vším, co se to vlastně nyní děje.
Poznal jsi jeho čakru?
Ne, fakt netuším, kdo to byl, ale je silný a na jeho čakře je něco zvláštního, přitahuje jej temnota nebo tak něco.
Nebo tak něco? Nemůžeš být trochu konkrétnější Kuramo?
Pche, tak si to dělej sám, když seš tak chytrej, příště se na tebe vykašlu. Po těchto slovech se zavrtal hluboko do svého kožichu a spokojeně oddychoval.
Ts, nevděčníku.
Do rána se již žádná neočekávaná návštěva nezjevila a služby si vystřídali jen Naruto s mistrem. V brzkém ránu se dali na cestu a do noci se přesunuli až k oblasti hor. Zde se jim postupovalo hůře, kvůli stále žhnoucímu slunci a nyní i špatně schůdnému terénu.
Přes skály se plahočili asi tři dny, než došli k prvním náznakům přiblížení k zemi. Nyní se zde nacházeli lesy a místy se objevovaly vyprahlé písčiny. Do večera se bez jakéhokoliv nebezpečí dostali až k hlavnímu městu Gorudo a vydali se k feudálnímu pánovi země. Ten je s rychlostí přijal a náležitě se na ně přichystal.
Vůdce země Sukai se vyzdobil přepychovými náhrdelníky a sál ve kterém se nacházel, by praštil s kdejakým klenotníkem. Sloupy byly posázeny zlatem a na stropech se nacházela mozaika ze vzácných kamenů. Celá místnost byla přeplněna drahými kovy a ze samotného pána vyzařoval nepokoj ze ztráty kamenů nejspíš na jeho výzdobu.
Zjistili, že pomoc z Písečné ještě nedorazila, což bylo k jejich větší blízkosti k této zemi zvláštní. Dlouhý rozhovor spolu nevedli, a tak se všichni vydali do svých předpřipravených pokojů. Každý měl samostatný, a proto se mohli náležitě roztáhnout.
„Moc se tady nezabydlujte, chci odtud co nejdřív vypadnout. Ten Sukai mi smrdí.“ Oznámil jim Kakashi na poradě jejich týmu a všichni na něj překvapeně vzhlídli.
„Třeba se jen nemyl.“ Nemohl si odpustit Naruto a Sakura ho okamžitě zarazila do země.
„Vždy vtipnej. Dnes prý žádný náklad nevezou, ale zítra se na cestu zpět vydává náklad se stříbrem. Počkáme si na ně a chytíme je. Budeme mít týmy Naruto a Sakura a já plus Hinata. Žádné otázky?“ Nikdo nic neříkal a tak se odebrali na své pokoje.
…
Proč je na mě tak hrubý proč? Co jsme mu udělala. Hyuuga dívka se rozplakala do polštáře a snažila se zapomenout na Narutovo hrubé zacházení s ní, však marně.
Ve vedlejším pokoji seděla růžovlasá kunoichi na své posteli a s rukama v klíně si hrála jako by něco hladila. Její výraz byl plný smutku a po tvářích jí stékaly potůčky slz. Jsem slabá, a proto mě nechce. Nemůžu mu pomoct a jsem mu k ničemu. Nenávidí mě! Ruce stiskla v pěst a nehty si tvrdě zarývala do dlaní. Stále na to vše myslela, ale již se přesunula do své postele a s uslzenou tváří hleděla do noční krajiny.
V dalších dvou pokojích přemýšlely dvě osoby o nenaplněné lásce, ale na jejich tváři se neobjevila ani slzička. Ležely v postelích a přemítaly. Nikdo z této čtveřice nedokázal v tuto noc usnout.
...
Ráno vstali všichni stejně a po malé snídani se vydali ven z paláce. Všichni zamířili k nalezišti, odkud dnes vyjede do centra města náklad. Po pár hodinách již stáli u skalnatého komplexu, kde místní lidé vykopávali blyštící se kameny. Byla to jakási obří jeskyně a celý strop zářil jak noční obloha posetá hvězdami.
Tým vyšel ven a začal s přípravami. Od feudálního pána zjistil, že tým ze Země Větru již vyrazil, ale byl přepaden.
„Takže já a Hinata půjdeme za vozem a budeme pročesávat okolí. Sakura a Naruto půjdou po bocích vozu a jako první když tak odkloní genjutsu od nich i osob kolem. Henge no jutsu bude stačit a všichni zvládneme snížit množství čakry na ne tak drastickou stupnici. Doufejme, že všechno půjde podle plánu.“ Zrakem usedl na Narutovi, který nepozorovaně kývl.
Z nějakého důvodu měli všichni z této mise strach a tak si všechno procházeli stále znova a znova.

Poznámky: 

Tak je tady další díl mojí série Nemám k tomu co říct, snad vy ano. Tajemno se stále drží, něco se vyjasňuje a pokud vás to již omrzuje, tak v příštím díle se již něco zvrtne, objeví se nové postavy - prostě kdo čte, pokud někdo, tak příští týden se snad ta situace přiostří