Bestie III.

"Nemám žádné přátele, jsou jen ti co mě litují, ti co mě nenávidí a ti co se mě bojí. První zabiju neb mě ponižují, druhé porazím neboť mě vyzívají a těm třetím budu vládnout neboť si mne ve svých srdcích vyvolili za svého pána."

Raiga no Akumu

OROCHIMAROVA SKRÝŠ - povrch:

"Sasuke!" vykřikl Naruto a sledoval Sasukeho stojícího na okraji kráteru, ve kterém byli Naruto, Sai a Yamato. Sasuke si jen odfrkl:
"Naruto..."
A zatímco se Naruto konečně shledal se Sasukem a snažil se ho přesvědčit k návratu do Konohy, tak v hlubinách podzemí se ocitla Sakura v jedné opravdu odlehlé chodbě, aby tam stanula sama proti nepříteli o jehož existenci neměla ani tušení.

OROCHIMAROVA SKRÝŠ - podzemí:

Raigovi zlatě žhnoucí oči sledovaly růžovlasou kunoichi, která bloudila chodbami a otevírala dveře do nejrozličnějších místností. Raiga pomocí problesknutí prosvištěl potemnělou chodbou takřka neslyšně, aby změnil pozici a mohl onu růžovlásku dále sledovat. Sakura zaznamenala však náhlý poryv vzduchu za sebou a prudce se otočila. Namísto Raigy však viděla jen prázdnou temnou chodbu.
"Naruto?" zeptala se pevně. Tma v chodbě neodpovídala. Raiga se zatím přesunul na strop, ze kterého v pozici "roztaženého pavouka" sledoval růžovlasou kunoichi bez jediného hnutí.
"Yamato-taicho?" optala se Sakura tmy v chodbě. Věděla, že někdo tu je. A proklatě blízko. Cítila, že se začíná bát, protože to mohl být i Orochimaru.
"Saii?" zkusila to a pak prudce vzhlédla hlavu k stropu přesně do míst, kde byl Raiga. Tedy do míst, kde byl těsně předtím než se tam podívala. Teď tam byl jen strop a jen slabý poryv vzduchu signalizoval, že "něco či spíše někdo" tu je. Sakura začínala panikařit, to zasvistnutí nad svou hlavou slyšela - někdo tu byl, právě teď a tady.
"Kdo to je?" zeptala se Sakura pevně a dodala ještě pevněji:"Nehraj si se mnou, vím že jsi tady! Nemám strach!"

Raiga stál přímo za ní, zády se jí téměř dotýkal - byli od sebe tak 10 centimetrů. Sakura se prudce otočila a rukou nabitou chakrou udeřila za sebe, byl to doslova úder z otočky.
"Šánaróó!" vykřikla při tom.
Dokonale promáchla a nikoho neviděla.
"Jak to? Byla jsem si jistá, že tu někdo je!" pomyslela si nervózně a znejistěle, teď už byla na hranici paniky. Někdo tu byl, věděla to, ale pořád nevěděla kde je dotyčný teď. Raiga stál v temnotě chodby přímo před ní mimo dosah jejího zraku a sledoval jí. Sakura se dívala přímo na něj, ale tma v místech, kde Raiga stál byla tak silná, že ho neviděla. Chodbu totiž ozařovaly jen dvě louče - jedna byla v místech, kde Sakura do chodby odbočila a druhá tam, kde Sakura stála teď, zbytek chodby vedl "do tmy" a nebyl osvětlen. Raiga stál asi dvacet metrů od Sakury a na tváři měl úsměv nevěštící nic dobrého. Cítil rostoucí strach té kunoichi. Této "jeho kořisti", kterou byl připraven ulovit.

Mírně zatnul zuby, když z jeho obou zápěstí vyjely půlmetrové čepele. Bolelo to jako vždy a cítil vlastní krev stékající mu z ran, které se utevřely v místech, kde z pod svalů a kůže vycházely obě čepele ven. Byl to jistě "dobrý nápad" implantovat čepele přímo do těla živého člověka a tak zajistit, že dotyčný bude mít zbraně dokonale schované pokud tvůrcům tohoto nápadu nevadilo, že nositel bude vždy při vysunutí čepelí "trpět jak zvíře" a rány nad jeho zápěstími se nikdy nezhojí v důsledku častého používání.

Sakura zaslechla nějaký zvuk z chodby před sebou. Byly to kroky a byly blízko a mířily přímo k ní. Srdce jí divoce bušilo a strach jí svíral hrdlo. Ať to byl kdokoliv podařilo se mu jí dokonale vyděsit dřív než se rozhodl odkrýt. Zahlédla obrys postavy ve tmě.
"Sasuke?" vydechla Sakura směrem k siluetě.
"Sakura," odpověděl jí drsný až mírně chraplavý hlas siluety.
Sakura se snažila proniknout svým zrakem temnotou, ten hlas se podobal hlasu Sasukeho. Nebo aspoň se podobal tomu, jak si představovala Sakura Sasukeho "dospělý" hlas. Postava konečně vstoupila na světlo a Sakuřin pohledl dopadl na Raigu kterému z rukou odkapávala krev a na jehož tváři se skvěl sadistický úšklebek.
"Říkal mi o tobě... Sasuke-san," pravil Raiga.
Sakura zatla pravou ruku v pěst a ačkoliv jí pohled na tohoto patrně nepřítele děsil, protože krom toho, že stínohra vytvářela spolu s jeho šklebem v jeho obličeji výjev jak z hororového filmu což dokonale doplňovaly zakrvácené ruce i čepele z nich trčící, tak ještě ke všemu cítila vražedný instink dospívajícího mladíka před sebou.
"Kdo jsi? Nepřibližuj se!," vyřkla rychle za sebou Sakura a zkoncentrovala chakru do své pravačky.
"Nebo co?" zeptal se mladík a učinil zvolna krok směrem k Sakuře, od které jí dělilo nyní necelých pět metrů.
"Budu s tebou bojovat!" pravila třesoucím se a takřka vyděšeným hlasem, který se snažila maskovat jeho silou.
"Vážně? To zní zábavně," učinil Raiga další krok vstříc Sakuře.
Sakuřin strach dostoupil vrcholu. Nevěděla ani proč se tohoto soupeře tolik děsí, jen vnímala "cosi" co z něj vyzařovalo směrem k ní. Tu vražednou touhu, která jí hrozila téměř ochromit. Sakura polkla a mírně se přikrčila zatímco Raiga učinil další krok, byl již téměř na dosah.

"Co jsi sakra zač!? A kde je Sasuke-kun?!" vykřičela Sakura obě otázky a cítila hmatatelně jak jí neznámá síla svírá hrdlo a cítila jak je doslova spalována ohněm žhoucím v očích jejího protivníka. Raiga mlčky učinil další kroky a jeho sadistický, šílený úsměv dosáhl nového vrcholu. Sakura se prudce rozmáchla rozhodnutá ho "odbouchnout" od sebe stůj co stůj.
"Šánnaró!" vykřikla a udeřila. Podruhé v této chodbě a podruhé do prázdného prostoru, neb jen co sama vyrazila proti Raigovi úplně cítila, jak ten kolem ní jen "jakoby prošel". Vnímala to jak se o ní otřel a vnímala i podivný pocit pocit na kotnících, které náhle přestala cítit a ke svému zhrození zjistila, že padá, že jí pálí něco v nohou, a že nedokáže nohy ovládnout. Odehrálo se to celé v jediném mžiku, Raiga byl pekelně rychlý pokud šlo o to vyřídit protivníka jediným útokem.

Sakura dopadla na zem a z jejích nohou vytryskla krev. Sakura to pochopila, Raiga jí přeťal šlachy jediným sekem své zápěstní čepele, když jí skloněný míjel. Raiga se k Sakuře zvolna otočil. Ta se zatím přemáhajíc bolest pokusila si ránu aspoň na jedné z nohou zhojit, ale už věděla, že to nestíhá. Raiga stál nad ní a Sakura viděla, jak se jeho čepel přibližuje k jejímu krku.
"To ne...," blesklo hlavou Sakuře, která už byla na tuty přesvědčená, že jí tenhle mladík, tohle krvežíznivé monstrum z něhož vražedná touha sálala silněji než cokoliv jiného rovnou teď a tady podřízne. Raigova čepel dosáhla Sakuřina krku a Sakura cítila špici té čepele na svém hrdle.
A pak (namísto aby jí podřízl) se jen zvolna sklonil k Sakuře, která se loučila mlčky se životem. Vnímal její život každou buňkou svého těla jako jakýsi "senzor" života. Cítil její zrychlený tep, její bolest, její strach a dokonce i její pach, který mu nebyl nepříjemný. Stále jí držel hrot jedné z čepelí přímo proti jejímu hrdlu a skláněl se víc a víc až mezi jejich obličeji bylo sotva pár centimetrů prostoru a Raiga se ocitl v pokleku na jednom koleni. Sakura vyděšeně sledovala tu tvář, která jí vyplnila takřka celý výhled a vnímala její každičký detail. Zlaté oči plné ohně pečlivě ovládaného šílenství, ústa zkřivená sadistickým úsměvem, nos s rozšířenými nozdrami i naběhlé žíly na spáncích. Ironicky si uvědomovala, že kdyby dotyčný neměl ten sadistický škleb ve tváři, tak by to byl i celkem pohledný mladík. Sakura se přistihla při té absurdní myšlence, že její nepřítel a zjevně i vrah se jí "vlastně líbí". Černými vlasy jí připomínal Sasukeho, trojící rudých značek na každé tváři připomínající kočičí vousy zase Naruta. Vlastně by byl velmi pohledný, kdyby se tak zlověstně a přitom pobaveně nešklebil. Sakura vnímala i takové detaily jako to, že má od pohledu hebkou pleť na tváři...

Raiga náhle naklonil hlavu na stranu a škleb v jeho tváři vystřídal zvědavý výraz načež se zeptal:
"Chceš žít Sakuro?"
Sakura jen rychle příkývla s podříznutým krkem rozhodně skončit nechtěla.
"Vzdáváš se Sakuro?" optal se znovu Raiga.
"A-ano," vydechla Sakura, jestli to "ano" mělo znamenat, že jí tady dotyčný nerozseká mečem na kusy, tak jí to jako "zrada" čehokoliv rozhodně nepřicházelo.
"Šhá!" zasyčel tiše Raiga a narovnal se.
"Ošetři si rány a zvedni se," přikázal chladně - což nemusel říkat dvakrát - a tak zatímco se Sakura snažila vyhojit svá zranění na nohou natolik, aby se mohla postavit, tak si jí Raiga prohlížel. Věděl kdo Sakura je od Sasukeho, který mu jí letmo popsal (stejně jako mu popsal i zbytek členů jeho původního týmu 7). Mohl jí zabít, vlastně jí i zabít chtěl, chtěl krev - její krev - ale současně jí zabít nechtěl. Očima klouzal po jejích křivkách i po tváři. Něco ho na ní takřka magicky přitahovalo a ač nedokázal pojmenovat co (či spíše mu to bylo jedno), tak se tomu nehodlal bránit.
"Šhá," pomyslel si Raiga a Sakura se konečně zvedla. Stáli proti sobě tváří v tvář a Raiga náhle zasunul zápěstní čepele a chytil Sakuru za blůzu, aby jí k sobě přitáhl. Udělal to tak prudce a tvrdě, že Sakura ani nestihla zareagovat a než se vzpamatovala přitáhl jí Raiga k sobě a přistikl svá ústa na ta její. Překvapená Sakura se nezmohla na nic, vnímala chuť Raigy ve svých ústech, a když pak pocítila bolest jak jí Raiga kousl do rtu tak silně až vytvořil krvácejí ránu na okraji dolního rtu, tak vše skončilo a Raiga se odtáhl. Byl to zkrátka sice krátky, ale to o hlubší, vášnivý, drsný a nakonec i krvavý polibek na jehož konci zmatená Sakura cítila z toho všeho jakousi zvířeckou divokost, pečlivě kontrolovanou ovšem. Raiga se olízl a nechal doznít sladkou chuť a chuť Sakuřiny krve na svém jazyku načež polkl a pravil:
"Nechám tě naživu, jsi můj zajatec."

OROCHIMAROVA SKRÝŠ POVRCH:

"Tohle jutsu nepoužiješ Sasuke-kun," řekl Orochimaru pevně držící Sasukeho vztyčenou ruku. Bylo po všem. Naruto se snažil zvednout ze země, Yamato byl zraněný a Sai sám nemohl nic zmoci. Orochimaru, Sasuke i Kabuto shlíželi na ty tři pod nimi a poté Kabuto řekl:
"Zabít je by bylo hloupé, třeba nám ještě poslouží, když vyřídí nějaké ty členy Akatsuki, co říkáš Sasuke? Každý mrtvý člen Akatsuki znamená přeci Sasuke, že se přiblížíš k uskutečnění své pomsty, byť třebas jen o kousek."
"Pch, to je ubohá logika," zkonstatoval otráveně Sasuke a svěsil ruku.

Náhle se vedle Orochimara objevil odnikud Raiga, který "v kravatě" svíral Sakuru pod krkem.
"Sakura-chan!" vykřikl Naruto, který si všiml, že má na ústech lehce krvácející ránu a ještě přidal: "Pusť jí ty grázle!"
Sasuke se naprosto lhostejným pohledem podíval na Sakuru, a pak na Raigu v jehož tváři se zračila nefalšovaná radost kočky, která získala své klubíčko. Sasuke jen pozvedl obočí a chladně řekl:
"Vidím, že sis našla nového kamaráda Sakuro."
"Sasuke-kun," špitla takřka přidušeně Sakura. Řekla by toho možná víc, ale Raiga jí docela solidně přiškrtil. Kabuto si srovnal brýle a poznamenal:
"Zdá se, že Narutovi-kun záleží na té dívce Orochimaru-sama, bylo by možná vhodné mít jí jako zajatkyni a v případě, že by se nás pokusili pronásledovat jí prostě... odstranit."
Orochimaru se hnusně usmál, pohlédl na Raigu a dodal:
"Kdo by si pomyslil, že se naše šelmička rozhodne popustit uzdu svým pudům hehe. Bude to zajímavé ano, to bude Kabuto."
"NE! Okamžitě jí pusť ty grázle!" zařval Naruto na Raigu a náhle ho veškerá únava na čas přešla. Raiga obšťastnil Naruta šíleným úsměvem a větou: "Hni se a bude mít úsměv od ucha k uchu." Naruto "zamrzl" na místě a Raiga přiložil k Sakuřině tváři jednu ze svých zakrvácených (vlastní krví) zápěstních čepelí.
"Jdeme," řekl Orochimaru a složil pečeť. Naruto se odrazil a prudce vyskočil proti Raigovi, který se již i se Sakurou rozplýval:
"Rasengan!"
Bylo však pozdě, Raiga i ostatní zmizeli... i se Sakurou.

O NĚKOLIK TÝDNŮ POZDĚJI V PODZEMÍ OTOGAKURE:

Dveře se neslyšně otevřely, ale Sakura věděla, že se tak stalo, že tu ON zase je. Raiga. Chvíli stál mlčky ve dveřích a sledoval Sakuru ležící na palandě na boku. Byla k němu otočená zády což ho moc nebavilo.
"Otoč se," přikázal chladně. Sakura vyhověla a převalila se na druhý bok. Opatrně zvedla zrak a jejich pohledy se setkaly. Na obličeji měl krev - zjevně ne svou - a i celý jeho oděv vypadal, jako by se v krvi zrovna vykoupal, vše co bylo normálně bílé bylo teď rudé a jen černé pruhy na jeho oděvu dotvářely vzhled "rudo-černého" tygra, který jí mlčky sledoval. Sakura vnímala i ten jeho - jako vždy - povýšený, lehce sadistický a sebevědomý úsměv. Za těch pár týdnů, které uběhly od jejího "únosu" či spíše zajetí ho měla šanci poznat naprosto dokonale a po všech stránkách. Byl jejím pánem a ona jeho otrokem se vším všudy. Ochočil si jí jako vlastní domácí zvířátko, do kterého občas pro samou radost "zlostně kopnul". Sakura tomu nerozuměla, věděla - pochopila - že se Raiga k ní chová jako sadistický majitel domácího zvířátka. Že si s ní cynicky hraje pro své potěšení a přesto všechno (nebo snad právě proto) to jakousi část její dušičky těšilo. Jako by chtěla, aby s ní Raiga zacházel jako s hadrem na mytí podlahy, jako by o tu jeho krutost přímo bytostně stála, nevěděla proč, ale ta hrubá, brutální a nezkrotná zvířeckost Raigy jí zoufale přitahovala. Aspoň tedy její část, o které ještě před několika týdny nevěděla, že existuje.

"Orochimaru je mrtev," řekl Raiga a dodal: "Zabil ho Sasuke-san a pak vzal roha."
Sakura zbystřila a posadila se na posteli, pak hlasem, ve kterém bylo jen málo zájmu se zeptala:
"Sasuke-kun odešel? Kam?"
"Jde sundat svýho bráchu, to je jasný. A ten chcípák Kabuto vzal roha taky i Orochimarovým tělem."
"Aha," řekla bez zájmu Sakura a pak pohlédla znovu na Raigu a vstala. Pomalu k němu došla a objala ho, hlavu mu položila na rameno a bylo jí úplně jedno, že se teď umaže od krve, kterou bylo Raigovo oblečení nasáklé.
"Cos dělal ty?" zašeptala mu do ucha a Raiga s úšklebkem odvětil:
"Pořádek. Ty parchanti si myslí, že teď když Orochimaru chcípnul, tak že jsou volní. Vyvedl jsem je z omylu, teď jsem tady šéf já!"
Sakura se usmála a ucítila jak jí Raiga rukou projel vlasy až ke krku a mezi lopatky podél páteře. Tělem jí prošlo příjemné mrazení a jemně Raigu políbila na tvář.
"Šhá!" ušklíbl se Raiga a když ho začala Sakura škrábat pomalu ve vlasech, tak doslova zavrněl jako kočka. Milovala ho, nevěděla proč, ale milovala ho. Choval se k ní sice místy jako k hadru a často jí nechával na sebe čekat celé dny, bil jí a nezřídka jí i zranil, ale Sakura si nemohla pomoci. Byla jako kokršpaněl s komplexem méněcennosti, co za svým pánem vděčně přiběhne i poté co ho pán skope. Nechápala proč se tak chová, proč jí všechna sebeúcta opustila spolu se Sasukem, který jí v těch posledních týdnech rozdrtil tak nemilosrdně srdce. Kdyby měla sílu nenávidět, tak by ho nenáviděla. Odkopl jí a zlomil její víru a sebevědomý tak okázale, že to nezvládla a zhroutila se. Pochopila, že Sasuke jí považuje za naprosto neschopnou, nehodnou a otravnou, že pohrdá její vlastní existencí, tak jako někteří pohrdali a přehlíželi Naruta. Teď znala ten pocit marnosti, samoty a beznaděje, jakoby se Sasukem zmizela z jejího života veškerá víra v přátelství a lásku, zbyl jen Raiga.

"Lísáš se ke mě jako prašivej čokl," prohlásil náhle Raiga, chytil jí za zápěstí a odstrčil jí od sebe.
"Jdu si dát sprchu, jsem z dělání "pořádku" pořádně zasviněnej. Ty zatím udělej něco k jídlu a převleč se, pach krve sluší jen mě." Odešel. Sakura splnila jeho rozkaz, převlékla se a odešla do zdejší podzemní kuchyně či spíše kuchyňky, aby uvařila. Nebylo to nic složité, Raigova strava byla prostá - flákota krvavého masa, čím větší tím lepší hozená na gril a doplněná o nějakou omáčku. Nejlépe ostrou jak břitva. A maso nesmělo být nikdy zcela propečené, ale jen tak napůl. Nebylo na tom co zkazit a i když Raigův jídelníček nebyl nic moc, tak mu Sakura vařila ráda. Byla užitečná, tak zoufale chtěla být užitečná, jako ještě nikdy předtím. Sáhla do lednice, kde měla schované maso pro Raigu - kus hovězího o váze tak dvě nebo tři kila - a hodila ho na gril. A zatímco dělala omáčku složenou hlavně z wasabi a pálivých papriček, tak vzpomínala na to, kdy jí Raiga získal.

Bylo to po dvou týdnech co byla zajata v Otogakure a ona brečela ve své cele jako malá holka poté co jí Sasuke tak surově odkopl a dal jí najevo její totální zbytečnost.
"Co fňukáš huso?" vyštěkl na ní ostře Raiga, který jí tam šel asi zkontrolovat, pak vstoupil do cely, a protože stále brečela, tak jí vrazil facku tak silnou, že slítla z lavice a uhodila se o podlahu.
"Ať máš důvod šhá!" zašklebil se na ní nepříčetně a sklonil se k ní. Chytl jí za bradu a vynutil si dlouhý a žhavý polibek. Pak jí zvedl a otřel jí slzy. A pak na ní vyplázl jazyk a zatvářil se tak neuvěřitelně pitomě a pitvorně i s tím svým "šhá", že náhle vyprskla smíchy. A pak ho objala. A od té doby ho objímala pořád, kdy mohla. Byl tak neuvěřitelně živý, tak silně "zvířecí", že prostě nemohla jinak. Byl pro ní jak topení pro promrzlého člověka, hřál a krom tepla z něj sálala životní energie, kterou doposud nepoznala. Kdykoliv se ho dotkla - třebas jen letmo - tak jí bylo lépe. Ten den spolu leželi vedle sebe a Sakura se k němu tulila jako holé štěně ke své psí mámě. Cítila tep jeho srdce, jeho ocelové svaly, které nebyly nijak robustní, ale o to pevnější, jeho doteky, po kterých jí vždycky tak příjemně mrazilo. Cítila i jeho pach, takový roztodivný mix potu a osobního Raigova pachu, který jí voněl (ačkoliv obvykle zpocený Raiga páchl jako koňská stáj). Byla lékařský ninja, tak věděla co to je, jen osobní chemie založená na feromonech, nic víc. Jen oblbnutí mozku feromony. Ale toto vědění jí nijak nesnižovalo požitek. Raiga jí voněl jako rajská zahrada, a každou chvíli, kdy se k němu mohla prostě jen přitulit si užívala jak to jen šlo. Doposud spolu víc neměli, je polibky, doteky a to, že vedle něj občas mohla ležet a tisknout s ke jeho tělu. A bylo to pro ní víc než cokoliv jiného.

Raiga vstoupil do kuchyně a Sakura se probrala rychle ze vzpomínek. Jak chtěl jíst, tak se muselo servírovat "i kdyby cokoliv". Sakura před něj položila talíř s velkým kusem masa a misku s ostrou omáčkou.
"Fajn," zkonstatoval Raiga a začal hodovat. Sakura ho chvíli mlčky pozorovala a pak jí to nedalo, protože si uvědomila, že teď když je Orochimaru mrtev to bude asi Raiga, kdo "převezme kontrolu" - samozřejmě z pozice síly.
"Co chceš dělat Raiga-kun?" zeptala se nesměle.
"Nažrat se a pak se asi vychrápu," odtušil s převahou Raiga.
"Já myslím s Otogakure, teď když je Orochimaru pryč tak...," Sakura přestala mluvit, protože jí Raiga věnoval jeden ostře pronikavý pohled a poté si vzal slovo sám:
"Nejdřív musím chytit Kabuta, ten parchant se schoval ve své laborce na severu. Zatím ti to tady přenechám. Než se vrátím, tak zajistíš, že celá Otogakure bude srovnaná do latě, nebo jí srovnám se zemí." Sakura jen přikývla, bylo jí jasné, že Raiga bude chtít převzít kompletní kontrolu - byl ten typ - nad Otogakure a Zemí Zvuku. Raiga zatím dojedl a zvedl se od stolu, aby se zamířil (jak říkal) "vychrápat" přičemž ještě Sakuře řekl:
"Až vyřídím ty věci s Kabutem, tak se stavím v Harukaze-Gai a udělám návštěvu u feudálního pána. Hehehe... ten grázl dostane co si zaslouží, už proti nám - Orochimarovým ninjům - chystá válku. Hádám, že si jí moc neužije." Sakura jen mlčky přikývla, ten tón v hlase znala. Raiga se chystal zabíjet. Pak už jen uslyšela jak odešel. A zatímco apaticky myla nádobí, tak jen přemýšlela o tom, jestli má utéct zpátky do Konohy k rodině, teď když je Orochimaru mrtev a Raiga bude honit Kabuta.
"Měla bych se vrátit," pomyslela si bez emocí. Věděla to, znala správnou odpověď, teď se mohla vrátit do Konohy, ale stejně tak věděla, že to neudělá. Styděla by se sama za sebe, za svůj stav a za to vše co se v jejím srdci odehrávalo.
"Musím se vzpamatovat a dát se dohromady, pak se můžu teprv vrátit," pomyslela si o něco pevněji a vypustila myšlenky na Konohu z hlavy.