3 cesty – 3.

Téměř dokonalý svět

Nami vstávala brzo jako každé ráno, protože se musela učit. Všechny techniky, které ovládala její máma, převážně se jednalo o pečetící techniky. Musela se je učit z jednoho důvodu, byla dcerou současné vůdkyně před nedávnem znovu obnovené skryté Vířivé. Vířivá se stala součástí země Ohně jako její druhá skrytá vesnice. Nic však nebylo prozatím oficiálně oznámeno, především kvůli obyvatelům Vířivé. I když byli zdejší lidé, spíše těmi slabšími ninji, tak byli rovněž vděční, protože tato vesnice byla jakýmsi symbolem pro ně, stejně jako Uzumaki Kushina, které byla před šesti lety jmenována do čela této vesnice.
Od Nami se tedy očekávalo, že bude jako zástupce klanu Uzumaki znát všechny jeho techniky. Na šestileté dítě měla opravdu hodně chakry a nikdo nepochyboval, že zásoba její chakry časem ještě vzroste. Nami však neměla jenom spoustu chakry, ale její chakra byla rovněž silná, jak se dalo od Uzumaki čekat.
Nami však bylo opravdu líto, že nemůže trávit více času se svojí mámou a nebo si alespoň nemůže hrát s ostatními dětmi ve vesnici. Když jí nemohla učit Kushina, musela studovat sama, ale moc ji to nebavilo a do jisté míry taky nešlo. Nami si prostě chtěla jako ostatní děti hrát. A tak se konečně jednoho dne odvážila vyplížit ze svého domu, který byl v celé prozatím neveliké vesničce největší a zároveň to bylo sídlo pro vůdce vesnice.
„Snad se na mě máma nebude zlobit,“ začínala mít mírné obavy Nami, když se konečně dostala ven.
Měla štěstí, přestože na ni stále dohlížel někdo s těch silnějších ninjů, kteří ve Vířivé byli, tak se dnes podařilo uniknout jejímu, jinak pozornému strážci. A najednou zjistila, že vesnice, na kterou se zatím vždy pouze dívala, je tak velká, že se jí podařilo okamžitě zabloudit. Nami se začala bát, ale pak narazila na místo, které vzdáleně připomínalo park, kde si ostatní děti hrávaly. Zároveň nedaleko byla třída pro ninji. Tedy spíše pro děti, které se jimi měly stát. Učili se zde ovládat chakru a všem ostatním pro ninju nezbytným dovednostem.
„Ale když tam takhle přijdu, okamžitě mě poznají,“ řekla si Nami a podívala se na pramínek svých rudých vlasů.
Naštěstí Nami nebyla zase až tak moc hloupá a doma se vybavila šátkem, který měl zakrýt barvu jejích vlasů. Když po chvilce konečně byla jistá, že by jí nikdo nemohl považovat za člena klanu Uzumaki, odvážila se a nakoukla oknem do třídy. Bylo zde asi dvacet dětí přibližně v jejím věku a i když se všichni snažili vypadat, že rozumí, co jim učitel vysvětluje, tak Nami poznala ony ztrápené výrazy v jejich obličejích. Pak zazvonil zvonek a Nami se lekla, protože nic tak protivného ještě nikdy neslyšela. Když znovu nahlédla dovnitř, viděla, že nálada ve třídě se naprosto změnila. Všechny děti vypadaly, tak nějak živěji.
Za chvíli na to jich několik vyběhlo ven a vtrhli rovnou na hřiště, kde začaly vyvádět, jak smyslů zbavení. Nami se jim divila.
„Netušila jsem, že tak si hrají ostatní děti,“ říkala si sama pro sebe.
„To jenom tihle kluci jsou takoví divočáci,“ ozval se dívčí hlas z okna.
Nami se otočila a dívala se rovnou do obličeje dívky, která na ni promluvila. Nami okamžitě na to vycouvala, ale zakopla a posadila se na zadek. Tak moc byla překvapena, když na ni někdo promluvil.
„Ale, kdo jsi ty a co tu chceš?“ Zeptala se znovu dívka v okně.
Nami nikdy nemluvila s nikým cizím, ale došlo jí, že by se nejspíše měla představit. V tu samou chvíli si uvědomila, že by se asi neměla představovat svým rodinným jménem, zdali vůbec svým pravým jménem.
„Nami,“ vydala ze sebe potichu.
A ono to bylo opravdu potichu, protože dívka v okně se k ní nyní natahovala, aby mohla její jméno slyšet ještě jednou.
„Jmenuji se Nami,“ řekla Nami zřetelněji a dívka v okně se na ni usmála.
„Já jsem Mai,“ představila se konečně dívka v okně.
Nami se na ni usmála a Mai jí okamžitě začala věřit bez sebemenšího důvodu. Namin úsměv byl pro její okolí doslova čarovný.
„Ty jsi tu nová? Kdy nastoupíš sem k nám do třídy?“ Začala vyzvídat Mai.
„Ne, já jenom… Jenom jsem byla zvědavá,“ řekla Nami a byla zklamaná, že nemůže mezi ostatní děti.
„Aha, takže ty nechceš být ninja. No to nevadí, každý ninjou být nemůže,“ usmála se Mai.
Nami byla ráda, že nemusí dále svoji situaci vysvětlovat. Nechtěla Mai nijak lhát, ale pravdu se říct bála, protože ji i starší lidé často přidávaly ke jménu přípony –sama či –dono, podle toho, jak moc se jí kdo chtěl zalíbit nebo zalíbit její mámě. Když konečně Nami začala chápat, o co ve skutečnosti jde, tak jí to moc mrzelo. Její máma Kushina jí rozuměla, ale měla příliš moc práce se svojí vesnicí, takže se Nami nemohla věnovat větší část dne. Ale nyní, když se Nami konečně podařilo uniknout z její klece, tak se mohla bavit s ostatními.
„Vydrž chvilku Nami, hned budu u tebe venku a pak tě můžu provést po vesnici,“ nabídla se aktivně Mai.
Nami s ní souhlasila a byla ráda, že narazila právě zrovna na Mai. Za pár minut byla Mai venku z budovy, kde se učila a nyní, když jí skončilo vyučování, se mohla plně věnovat Nami, která zatím působila plachým dojmem. Procházely se po vesnici a Nami si byla jistá, že tolik dobrodružství jako dnes snad již nikdy nemůže zažít. Nami ochutnala jídla, která nikdy předtím nejedla a vůbec netušila, že něco tak dobrého je v podstatě nedaleko od místa, kde zatím trávila svůj celý život.
Náhle však Nami zpozorovala pohyb několika ninjů, kteří po někom pátrají. Byla si jistá, že musí pátrat po ní, když si její hlídač konečně uvědomil, že Nami-sama jaksi chybí. Dva z nich kolem ní prošli, ale nemohli ji poznat, protože stále měla šátek na hlavě a pod ním schovány své rudé vlasy. Mai si také všimla, že Nami nějak znervózněla, koneckonců studovala proto, aby se mohla stát ninjou, takže takové drobnosti dokázala vypozorovat. Ninjové, kteří Nami hledali, ale nemohli spoléhat na pomoc lidí z vesnice, protože ti, kdyby se dozvěděli, že se ztratila dcera vůdce vesnice, tak by mohli vyvolat paniku a ve zmatku ji někde ušlapat.
Nami věděla, že už se déle nemůže ve vesnici zdržovat a co nevidět se bude muset vrátit do svého domu. Moc jí to mrzelo, ale dnes zažila tolik zábavy s Mai jako nikdy předtím ve svém životě.
„Mai promiň, budu muset jít domů,“ omluvila se Nami.
Mai ji však začala podezřívat, ani sama nevěděla proč, takže nehodlala Nami pustit a chtěla ji zavést k nejbližším ninjům, kteří po ní očividně pátrali. Nami však také byla zběhlé v umění ninjů, takže se dokázala Mai vysmeknout, kromě šátku, který zakrýval její vlasy. Nami byla odhalena a Mai snad až neuvěřitelně překvapena.
„Ty jseš Uzumaki?“ Byla naprosto překvapena Mai a nevěděla, jak se má chovat.
Nyní Mai mohla doufat, že se Nami nijak neznelíbila, protože by to mohlo ovlivnit život její i jejích rodičů a to nechtěla.
„Ano Mai, jsem Uzumaki Nami. Můžu zase s tebou jít někdy takhle ven?“ Zeptala se Nami.
Mai vypadala, že jí vůbec nerozumí. Ninjové, kteří po Nami pátrali, ji stále nenašli. Mai se opět ujala iniciativy a stáhla Nami do postraní uličky, kde nebyli tak moc na očích.
„Co si myslela tou otázkou, Nami-sama,“ řekla už nyní naprosto zdvořile Mai.
„Prosím neříkej mi –sama, jsi moje první kamarádka, Mai,“ snažila se Nami.
„Opravdu si to můžu dovolit?“ Z nějakého pro Nami neznámého důvodu se Mai bála.
„Bude to naše tajemství,“ usmála se na ni Nami a Mai si byla dokonale jistá, že Nami na ni nechystá žádný podvod.
Nami si znovu zakryla své vlasy šátkem a chtěla se vydat domů, Mai ji však znovu zastavila. Nami se bála, že Mai jí nevěří a nebo, že s ní nechce mít nic společného.
„Rozhodě zase přijď Nami,“ řekla Mai.
„Přijdu!“ Řekla s pevnou vůlí v hlase Nami a vydala se domů.
Nami se snad zázrakem podařilo vplížit zpět do svého sídla nepozorována, tedy kromě jedné osoby, která věděla od začátku, že se jí podařilo dnes utéct. Její máma o tom celou dobu dobře věděla, ale nemohla se na Nami nijak zlobit, byla si jistá, že v jejím věku musela být sama pěkné kvítko.
„Tak co se dnes dělo, Nami?“ Zeptala se Kushina, když přišla konečně domů.
Nami nemohla tušit, že její máma ví, co se dělo a snažila se naznačit, že dělala to co vždy. Že pouze studovala a dohromady nic jiného nedělala.
„Jsi si jistá Nami?“ Zeptala se Kushina a bylo na ní poznat, že všechno ví.
„Dneska to byla opravdu zábava,“ usmívala se Nami od ucha k uchu, když si uvědomila, že její máma o dnešku ví všechno.
„Dobře Nami, neříkám, že máš mé svolení, ale jestli se ti zase podaří vyplížit se ven, tak si dávej pozor, aby sis neublížila, jasné?“ Řekla Kushina už více starostlivě.
Nami dobře věděla, že její máma má o ni starost a proto se hodlala řídit její radou a dávat si pozor. Nami byla v tu chvíli snad nešťastnější dítě v celé Vířivé.

Minulosti neunikneš

Yahiko, Nagato a převážně Konan se o Nikkiho starali již asi šestým rokem. Byli opravdu rádi, že se objevil právě u nich, protože je starost o dítě přinutila přestat s tím, co doposud dělali. Ale nijak toho nelitovali, ba naopak spíše byli rádi, že to takto dopadlo. Už jenom to, že se u nich Nikki objevil, zachránilo život spoustě lidí.
Nyní všichni čtyři žili sami, daleko od celého dění v domě, ve kterém kdysi Konan, Nagato a Yahiko žili s jedním poustevníkem i když bělovlasým, tak ne starým. Odmala učili Nikkiho různým ninja dovednostem, byla by škoda nevyužít jeho potenciálu. Navíc nikdo z nich nemohl tušit, kdy je jejich minulost dostihne.
I když Nikki neměl kolem sebe žádné své vrstevníky, tak mu to vůbec nevadilo, protože by mezi ostatní děti nezapadal. Byl na svůj věk hodně inteligentní a především se choval i dospěle. Jenom jeho tělo mu bránilo vykonávat to, co mohli ostatní dospělí.
„Výborně Nikki dokázal jsi ovládnout svůj první chakrový element,“ byl naprosto nadšený Nagato, který jej učil ninjutsu.
„Nepřehánějte to zase tak moc. Z toho deště můžete nastydnout,“ strachovala se snad až přehnaně Konan.
„Nagato-nii, jak je možné, že ovládáš všechny elementy na mistrovské úrovni?“ Vyzvídal Nikki.
„Díky svým očím, ale Nikki ty jsi pravý génius, vůbec bych se nedivil, kdybys je dokázal ovládat i ty,“ usmál se Nagato a popoháněl Nikkiho domů.
„Nejsem malé dítě,“ obořil se Nikki, ale jeho vzhled tomu vůbec neodpovídal.
„Je ti šest Nikki, to že máš rozumu a znalostí, jak stoletý poustevník, tě starším neudělá. Bav se, dokud jsi dítě,“ řekl mu Yahiko, který byl chvíli tu, chvíli tam a dohromady neděl nic pořádného.
Ale Nikki se tvářil uraženě, protože jej vždy štvalo, snad nezodpovědné Yahikovo chování, ale nic s tím udělat nemohl. Na druhou stranu byl strašně rád, že se o něj starají lidí, kteří se o něj starají. Když začal trochu rozumět, o čem se baví, tak mu vysvětlili, že jej našli a že neví nic o jeho rodičích. Nikki byl nejdříve podrážděn, že jej rodiče opustili, ale když mu řekli, že to není stoprocentně jisté, tak hned vychladl. V tu samou chvíli se rozhodl, že zesílí a jednoho dne své rodiče najde. Nikki se musel lepšit snad každou vteřinou. Okamžitě dokázal pochopit, co by jiným trvalo minimálně několik let, to proto, že byl tak výjimečný.
Jednoho dne se však vše naprosto změnilo. Brzo ráno, když ještě spali, jejich dům obklíčili ninjové, silní opravdu silní ninjové. Nikki, který byl jako jediný v tu dobu vzhůru, vycítil, co se blíží a snažil se ostatní okamžitě probudit. Za pár chvil na to se strhla bitva. Nikki se do ní rovněž zapojil a dokázal držet krok s ostatními, ale pouze do chvíli, než se do něj pustilo více než deset ninjů. Yahiko, který mu byl nejblíže, neváhal a skočil všem těm ninjům vstříc, aby ochránil Nikkiho. Dostal několik zásahů, které zhoršily jeho pohyblivost, ale Nikkimu se nic nestalo.
„Yahiko-nii!“ Křičel Nikki a ostatní dva tím směrem upnuly své zraky.
Nikki se po chvilce vzpamatoval z šoku a začal dorážet na ninji, na které Yahiko už zaútočit nemohl. Celkem se mu to i dařilo, ale jelikož měl pouze šest let, tak jeho tělo bylo oproti protivníkům značně menší, proto se mu častokrát vyhnuli. Nikki se však snažil, tak moc jak jenom mohl.
„Proč zrovna teď!“ Řekl si pro sebe Nagto a proklínal sám sebe, že se kdy dali dohromady s tak nebezpečnými lidmi.
Jediné, co nyní všichni tři chtěli, bylo ochránit Nikkiho, který zachránil je. Zachránil je z koloběhu utrpení, do kterého by jistě zapadli. Zachránil je alespoň na chvíli, ale nyní je jejich minulost začínala dohánět smrtelným tempem.
„Nagato! Kryj Konan, aby mohla s Nikkim utéct!“ Křikl Yahiko a snažil se poskytnout Nikkimu únikový prostor.
Nagato okamžitě souhlasil a snažil se udělat, co mu Yahiko řekl. Ale Nikki i Konan byli různého názoru, vůbec se jim nechtělo utíkat, aby se kvůli nim museli Yahiko s Nagatem obětovat.
„Ani nápad, tak dlouho to spolu vlečem! Já vás tady nenechám umřít!“ Křičela Konan a útočila opravdu vším, co měla.
„Sak*a, mysli na Nikkiho! ON má život teprve před sebou!“ Snažil se ji přemluvit Yahiko.
Šance k úniku byla pryč. Útočících ninjů stále přibývalo a nikde jich nebylo konce. Najednou si však uvědomili, že jim neusilují o život. Ale to mohlo být snad ještě horší, než kdyby je prostě jenom zabili. Najednou se ocitli všichni čtyři přitlačeni k zemi a téměř bez chakry. Viděli, že Slunce už dávno vyšlo. To je přesvědčovalo o tom, jak dlouho museli bojovat.
„Dlouho jsme se neviděli Nagato,“ řekla jakási postava a všech třech bylo poznat, že ví, s kým mluví.
Jediný, kdo nevěděl, o co se jedná, byl Nikki. Právě před tímto mužem z jejich minulosti se snažili Nikkiho chránit. Ale to se jim nepovedlo. Nikki byl naštěstí, tak chytrý, že věděl, že nyní není nejvhodnější chvíle panikařit nebo se snažit o hrdinské činy.
„Co chceš Madaro?!“ Zeptal se Nagato a vypadal, že není moc nadšen z tohoto začínajícího rozhovoru.
„Zrovna ty bys to měl vědět lépe než kdo jiný,“ na to maskovaný Madara.
„Já to ale nemůžu udělat!“ Snažil se Nagato.
„Ne? To ti nezáleží na jejich životech?“ Zeptal se Madara ukazujíc na Yahika a Konan.
Pak maskovaný muž přešel blíže k Nikkimu a trochu si jej prohlížel. Něco se mu na něm nezdálo a Nikkiho v tu samou chvíli zachvátila neuvěřitelná úzkost a strach, nevěděl proč.
„To je tvoje Nagato?“ Zeptal se Madara.
Nagato v tu chvíli tušil, kam tím může Madara mířit, zároveň jej chtěl, ale vyvést z omylu.
„No rozhodně dítě je důvod, proč všechny zradit a opustit,“ pokračoval Madara.
„Nech ho nepokoji!“ Křikl Yahiko.
„Nebo co?!“ Sklonil se k němu Madara.
Madara se pouze zasmál a přešel zpět k Nakkimu. Použil na něj svojí techniku a Nikki zmizel ve víru pryč.
„NE!“ Snažil se ale příliš pozdě Nagato.
„Rozmysle se Nagato. Ještě dva zbývají,“ řekl Madara a myslel tím Konan a Yahika.
Nagato se snažil tvářit silně, ale v tu samou chvíli byla Konan již zlomená, protože jí vzali Nikkiho. Byl tak rozzuřená, že by na Madaru i zaútočila, kdyby ve stejnou chvíli nezmizela ve víru i ona.
„Nagato! Nejsou mrtví, má je jako rukojmí. Strašně mě mrzí, že jsem vás do tohoto dostal, ale musíme zachránit Nikkiho,“ řekl Yahiko a bylo mu jasné, že za pár chvil i on se ocitne v jiné dimenzi.
„Tak dobře! Ale vrať mi je!“ Snažil se Nagato.
„Samozřejmě, z toho kluka, bude silný shinobi,“ smál se Madara a nepřátelští ninjové je začali pomalu pouštět.
Tato byla věta, kterou Nagato nikdy v životě nechtěl slyšet. Nechtěl, aby se Nikki musel stát takovým, jakým byl on sám. Chtěl tomu zabránit, ale naneštěstí se do všeho vložil Madara. Madara jak slíbil, tak vrátil Nikkiho i Konan, ale už před ním nebylo více úniku. Museli se mu podřídit.