Hokageho syn ep. 22

Naruto, Sasuke a Sakura dorazili k Jinreiovi domů.
„Zvládnete to tu?“ Zeptal se Naruto.
„Jo, v klidu. Běž.“ Vyzvala ho Sakura a Naruto se rozběhl zpátky ke Starým dolům. Doběhl tam dosti rychle, ale spatřil jen Saie na zemi, Kira na zemi a obřího mravence. Hlavou mu probíhala jediná otázka, kde je Tanma. Mravenec na nic nečekal a s otevřenými kusadly se vrhl na Kira, který se podezřele držel za oko. Naruto už chtěl zakročit, jediné co zastihl, byl Kiro letící o kus dál a náraz do skalní stěny.
„Niisan!“ Vydral se Narutovi z hrdla křik. Tanma byl namáčknutý na zeď, rukama držel kusadla od sebe.
„Naruto!“ Ozval se Kiro, pořád se držel za oko.
„Kiro! Žiješ?“ Sklonil se k němu Naru.
„Jo, ještě se držím. Sai je KO, ale žije.“ Uvedl Kiro Naruta do děje a sundal si ruku z levého oka. U nosu měl hlubokou ránu ve tvaru srpku měsíce.
„Kiro, ta rána se mi nelíbí.“ Uznal Naruto. Kiro nad tím jen mávl rukou.
„Nech tak! Pomůžeme Tanmovi.“ Kiro už se chtěl zvednout, v tu ránu jim padl mravenec k nohám.
„Živel Blesk: Hromové kopí!“ Zakřičel Tanma a dorazil mravence posledním zásahem.
„To mě…“ Naru vyvalil oči.
„To by jsme měli. Zduř, Naru.“ Tanma se už uklidnil a zvedl Kira.
„Dáš to?“ Zeptal se Tanma a odpovědí mu bylo kývnutí hlavou.
„Dobroš. Naru, skoč pro Saie a vracíme se. Kiro, ty obzvlášť!“ Zdůraznil Tanma poslední větu a společně se vydali do jejich útočiště.
„Teda, Zlatej. Ještě nikdy jsem tě neviděl takhle naštvanýho.“ Uznal Kiro.
„Ani nechtěj.“ Přiznal Tanma a spolu se svými přáteli se blížil k Jinreiovi. Pomaloučku dorazili k jeho domku.
„Asi na tebe budu mít pár otázek.“ Otočil se Tanma na Kira a vešel dovnitř. Sakura dokončovala poslední péči.
„Jak jim je?“ Zeptal se Tanma.
„Jsou v pořádku…“ Začala Sakura a Tanma si oddechl. Sakura ale zvážněla.
„Ale u Eliky se mi něco nezdá. Tanmo, nevíš o tom něco?“ Zeptala se Sakura vážně. Tanmův pohled padl na Eliku. Měla už trošku větší břicho.
„Jestli to má bejt to, co si myslím, tak to potěš koště.“ Zabědoval Tanma. Sakura se začala věnovat Kirovi. Skončila tím, že z toho bude mít pěknou jizvu.
„Kiro, mám na tebe pár otázek.“ Začal Tanma a přisedl si ke Kirovi, který měl obvaz kolem levého oka.
„Tak povídej.“ Načal Kiro a spolu s Tanmou si zapálil.
„Dělal jsem, že je mi to jedno, ale co to bylo za ty žvásty, co jsi říkal během našeho dobrodružství?“ Zeptal se Tanma.
„Před nějakou dobou Země Čaje patřila k území Kamenný. Tehdejší lidi věděli, co měla Kamenná v úmyslu a tak postavili šest chrámů pro jejich ochranu. Trošku jsme zabrousili do dějepisu.“ Vysvětlil Kiro.
„Takže těch žvástů bude ještě víc.“ Pouvažoval Tanma a potáhl.
„Ale řeknu ti, že jsem měl z tebe docela v gatích.“ Pousmál se Kiro, načež se Tanma rozesmál.
„Buď rád, že jsi neobjevil to, co se stane, když jsem komplet naštvanej.“ Uznal Tanma a típl. Šel se projít ven, bohužel narazil na nečekaného hosta.
„Ty?!“ Nevěřil Tanma svým očím. Před ním stála dívka, zhruba v Kirově věku (24 let) s blond vlasy v culíku.
„Nazdar, krasavče. Chyběl jsi mi.“ Pronesla dívka provokativně.
„Ty mi ne, Leno.“ Ušklíbl se Tanma a uvažoval nad tím, co by měl udělat, aby se jí zbavil. Lena ale pořád nepřestávala.
„Ale noták, Tanmo…“ Pokračovala Lena stejně a našpulila rty. Tanma ji ale od sebe odstrčil.
„Jdi do někam! Měla jsi šanci, jenže tu jsi už propásla.“ Trval Tanma na svém.
„Jak vlastně dlouho?“ Zeptala se Lena.
„Šest let.“ Odbyl ji Tanma.
„Ale musíš uznat, že to bylo skvělé.“ Pokračovala Lena.
„Možná pro tebe. Já se mám nejlíp TEĎ!“ Poslední slovo Tanma doslova zakřičel, až z toho Lena sedla na zadek a Tanma vešel zpět dovnitř.
„Mrcha jedna! Co, mrcha? Víc!“ Pěnil Tanma vy mysli. Potřeboval jen jednu věc, opět si zapálit a dát si kafe. Sotva dosedl, přišel Kiro.
„V pohodě? Slyšel jsem nějakej křik, tak jsem…“ Snažil se zjistit Kiro a Tanma znova zapálil.
„Jo, v pohodě. Jen starý problémy.“ Zakroutil Tanma hlavou.
„Potvora jedna!“ Procedil Tanma naštvaně skrz zuby.
„Kdo?“ Žádal Kiro dál.
„Bejvalka.“ Vysvětlil Tanma a Kiro si přisedl.
„Jo. Ty dovedou bejt protivný.“ Zakýval Kiro uznale hlavou a taky zapálil.
„No právě. A mám pocit, že se jí už jen tak nezbavím.“ Povzdechl si Tanma.
„Nejmenovala se náhodou Lena?“ Zeptal se Kiro.
„Jo. Jak to víš?“ Zeptal se pro změnu Tanma.
„Tak já ti povím něco z mý minulosti. Mí praví rodiče zemřeli, když mi bylo pět. Pak si mě vzal Tarik pod svá křídla. Stal se tak mým adoptivním otcem. Naneštěstí pro mě, Tarik už měl syna a dceru. A ti se ke mně chovali, jako bych byl něco mnohem míň, než oni. A tak jsem jednoho dne zdrhl.“ Řekl Kiro a potáhl.
„A zkejsnul si tady v Konoze.“ Pousmál se Tanma. Kiro se zlehka zasmál.
„No, to jo. Ale Tanmič, na Lenu bacha! Ta tě bude otravovat hůř, než komár v letní noci.“ Upozornil Kiro a Tanma si jen podepřel hlavu.
„To už jsem zjistil.“ Řekl Tanma neutrálně a típl. Kiro pomalu taky dokuřoval.
„Mimochodem, kde je naše další zastávka?“ Zeptal se.
„Chrám Míru, ukryt v horách na severu.“ Odpověděl Tanma a napil se už uvařené kávy.
„A já byl tak rád, že to bílý svinstvo už nevidím.“ Zasmál se Kiro a odešel. Hned na to přišla Elika, zjistila, že je Tanma trošku nakvašený. Rozhodla se ho trošku potěšit.
„Lásko?“ Zeptala se mile a přisedla si.
„Ano?“ Nastražil Tanma uši a napil se.
„Asi jsem těhotná.“ Vydala ze sebe Elika nadšeně. Tanmovi v tom šoku zaskočilo a kafe vrátil zpět do hrnku.
„Cože?“ Zeptal se vyjeveně, obešel stůl a dřepl si naproti Eliky.
„Můžeš mi to prosím zopakovat?“ Řekl Tanma. Oči se mu rozšířily.
„Jsem těhotná.“ Usmála se Elika samou radostí. Tanma bohužel neudržel balanc a zhučel na zadek.
„To mě p***r!“ Zašeptal vyjeveně.
„No to mě… Já budu otcem! No to mě…“ Tanma se začal zlehka usmívat.
„Ty nemáš radost?“ Zeptala se Elika zklamaně a svěsila hlavu. Tanma se znova zvedl, jemně ji uchopil za bradu a podíval se jí do očí.
„Jasně že mám.“ Usmál se. Elice se samou radostí rozšířily oči.
„Jen se snažím si vzpomenout, kdy jsem to přepískl.“ Zavtipkoval.
„Tenkrát to začalo ve vodě.“ Připomněla mu Elika.
„A jak jsme tak blbli a blbli, stalo se tohle.“ Zakončil Tanma a Elika přikývla.
„Jen mi to přijde trošku brzo. Hlavně v takovýhle situacích.“ Uznal Tanma.
„Miláčku, nezapomeň, že nikdy není ani moc brzo a ani moc pozdě.“ Uklidnila ho Elika.
„Používáš proti mně moje vlastní zbraně?“ Zeptal se Tanma s humorem. Elika mu přikývla.
„Jen, trošec blbější, že zatím spolu jen žijeme. Víš jak to myslím.“ Začal Tanma.
„Vím. A taky jsem s tím počítala. Svatba holt bude až po tvojí misi.“ Uznala Elika.
„Tak, to aby jsme to dokončili co nejdřív.“ Pousmál se Tanma a Elika mu dala ruce kolem krku.
„Tak běž.“ Popohnala ho a dala mu polibek na rozloučenou.
O zhruba dvě hodiny později byl tým připraven na cestu na sever. Došli v celku, jako vždy s pomocí mapy.
„Trošku chladno. Doufám, že sníh nebude.“ Zauvažoval Kiro.
„No, doufat můžeš.“ Odpověděl Tanma vesele. Tým šel dál, když Tanmu náhle zastavil nějaký muž. Podle oblečení bylo poznat, že je to farmář.
„Promiňte, ale nejste ten mocný Zlatý Orel, jak se o něm vypráví?“ Zeptal se.
„Záleží na tom, kdo se ptá.“ Začal Tanma a pokynul svému týmu, ať pokračují.
„Ou, jsem to ale nezdvořák. Jmenuju se Hideaki.“ Představil se farmář a sundal slamák. Odhalil tím svoje hnědé vlasy v kratším culíku.
„Dobře, proč se ptáš?“ Pokračoval opět Tanma.
„Víte, vím, co se stalo Suryi a chci jí pomoct. Já s ní totiž chodím.“ Přiznal Hideaki barvu.
„Tak to je ten farmář, o kterém mluvil Jinrei.“ Pomyslel si Tanma a rozhlédl se kolem. Krajina kolem byla skalnatá, spoustu strmých hřebenů. Zrovna u jednoho takového stáli Tanma a Hideaki.
„Můžeš na slovíčko?“ Zeptal se Tanma klidně a Hideaki přikývl. Tanma jednal rychle. Chytil Hideakiho za límec a dotlačil k okraji hřebene.
„Miluješ ji?“ Zeptal se Tanma.
„C-co?“ Nechápal Hideaki.
„Miluješ ji? Suryu! Tak miluješ?“ Zeptal se Tanma rázněji.
„Ano, ano! Miluju!“ Odpovídal Hideaki.
„Jak moc?“ Ťal Tanma dál.
„Udělal bych pro ni vše. Co mám udělat? Prosím, Zlatý Orle! Nechte mě žít. Prosím!“ Zaprosil Hideaki.
„Co takhle třeba mi něco povědět o Chrámu Míru a kde se schovávají ty talismany?“ Zeptal se Tanma o něco klidněji a přitáhl Hideakiho blíž.
„Ano, řeknu! Řeknu vše!“ Přísahal Hideaki. Tanma se pousmál.
„Tak vidíš, jak prostý farmář může být Ninjovi nápomocnej.“ Hideaki si oddechl, když to slyšel, v zápětí ale zase narážel hřbetem na holý vzduch.
„Ale pamatuj. Jestli se dozvím, že jsi ji nějak ublížil… Přijdu si pro tebe!“ Pohrozil Tanma. Hideaki všechno odkýval se strachem v očích a už cítil pevnou zem pod nohama. Později toho dne, kdy Hideaki řekl Tanmovi vše, se tým vydal na cestu.
„Tak si dáme menší túru.“ Okomentoval to Sasuke, načež Tanma přikývl.
„Tak jdeme. Ty chrámy se samy nezaktivujou.“ Nabádal Tanma svůj tým a zapl si vestu. Po nějakém tom čase procházení všemožných lesních stezek dorazili k další zkoušce.
„Zkouška vůle. Co to asi bude?“ Zeptal se Kiro.
„Nemám ponětí. Nejlíp uděláme, když to zjistíme.“ Řekl Tanma klidně a vešel plnit další zkoušku.
„A sakra!“ Zaklel Sasuke. Pohled mu padl na několik ledových tyčí, které rašily ze země. Bylo vidět slabé světlo.
„A takovéto poskakování není zrovna moje parketa.“ Zanadával Naru.
„I když jsi to dělal pořád?“ Popíchl ho Sai. Tanma se rozhodl neposlouchat hádající se duo.
„Zlatej, zase na tobě.“ Začal Kiro.
„To jsem skoro mohl udělat všechno sám.“ Pomyslel si Tanma lehce naštvaně a skočil na jednu tyč. Ta se nebezpečně zakývala.
„Zlatej!“ Vykřikl Kiro, Tanma naštěstí vyrovnal stabilitu.
„Jsem v poho. Zkuste někdo zjistit, jak je to hluboké.“ Rozkázal Tanma a jen taktak se držel.
„Pohyb! Nemůžu se moc hýbat.“ Pokračoval Tanma dál. Kiro se sklonil k okraji a plivnul. Dopad sliny byl už hodně slabě slyšet.
„No, tak to budu mít dost času, abych jim zamával.“ Pomyslel si Tanma a odrazil se. Několika dalšími skoky a triky použité z Capoeiry se dostal na druhou stranu.
„Asi budete čekat, co?“ Zahulákal Tanma s humorem v hlase.
„To myslí vážně?“ Utrousil Kiro potichu. Ani se nenadál a Tanma skákal zase zpátky.
„A je to naše. Talisman vůle.“ Pochlubil se Tanma a Sasuke zkontroloval mapu.
„Další je zhruba na dalším kopci.“ Informoval mapař. Tým se vydal opět na další túru.
„Sice cesta trošku unavující, ale jinak krásný výhled, že Niisan?“ Zeptal se Naru. Tanma se stočil pohled na svoji levou stranu.
„Z hor je vždycky.“ Pousmál se a stočil pohled na druhou stranu.
„Ale na druhý straně zase zpustošená země.“ Okomentoval Tanma vzhled Země Půdy. Společně došli k další zkoušce.
„Zkouška míru. Mám si to zase hodit na triko? Ehm, na vestu?“ Zeptal se Tanma vtipně.
„A ty se ptáš? Ty jsi vůdce.“ Odpověděl Sasuke.
„A ten by měl na sebe brát zodpovědnost.“ Dokončil Naruto. Tanma jen s lehkým úsměvem zakroutil hlavou a vešel. Došel do jedné velké místnosti, nikam dál to nevedlo.
„Slepej konec. Sakra! Ale nikam dál to nevede.“ Uznal Tanma a rozhlédl se kolem.
„Ale je třeba něco udělat, přece jen se to jmenuje zkouška míru.“ Pomyslel si Tanma a sedl si do tureckého sedu a zavřel oči. Po kratší meditaci oči otevřel a postavil se, s rukama u pasu. Potě se rozkročil do jezdce, mírně se předklonil a pomalu máchnul rukama. Skoro to vypadalo, jako by plaval prsa pozpátku. Hřbety jeho dlaní se setkaly, Tanma vytočil ruce v loktech směrem nahoru s rozevřenými prsty. Pak zkřížil předloktí a usadil své ruce opět v úrovni pasu, dlaně mířily k zemi. Pořád v postoji jezdce, udělal pohyb rukama, jakoby chtěl něco odtlačit. Celou místností se rozléhalo Tanmovo pravidelné a hlasité dýchání. Náhle s předpaženýma rukama trhl a hlasitě vykřikl. Dobře tušil, po jeho levici se otevřely dveře.
„A jak se najednou to Kung-fu hodí.“ Pousmál se Tanma a šel si pro další talisman. Ten měl na sobě vyrytý znak, který vypadal jako Yin-Yang.
„A je to naše.“ Usmál se opět Tanma a šel zpět za svým týmem.
„Ty vado! Jak ses k tomu dostal?“ Žasl Sasuke.
„Použil jsem něco, co si pamatuju z Padajícího listu.“ Usmál se Tanma a podle instinktu vyrazil směrem, kde tušil další zkoušku. Sasuke hned prozkoumal mapu.
„Jak to věděl?“ Zeptal se sám sebe a doklusal ke svému týmu.
Tým dorazil k další zkoušce.
„Tak teď už fakt nevím. Zkouška osudu.“ Přiznal se Tanma.
„Vím co to znamená. Jestli máš jistej cíl, můžeš vzít talisman.“ Řekl Kiro.
„Naplň svůj osud.“ Dodal ještě, když Tanma vešel.
„Začínám z tebe mít pomalu strach.“ Uznal Sasuke.
„Stává se.“ Pokrčil Kiro rameny a Tanma už vyšel ven.
„Vždycky jsem říkal, že osud je sv*ňa.“ Vydal ze sebe Tanma, uložil talisman a podíval se na Sasukeho. Ten se hned jal kouknout do mapy.
„Celkem daleko od nás.“ Sasuke zvedl oči od mapy a ukázal na jednu horu.
„Tam to je.“ Navedl.
„Tak letíme.“ Tanma byl pořád v klidu, stejně tak se kousl do palce a složil pečetě.
„Přivolání.“ Zvedl se oblak dýmu.
„Po dlouhé době mě zase přivoláš a ještě k tomu na takové místo.“ Ozvala se Aquila, když lehce zamávala křídly.
„Znáš mě.“ Zazubil se Tanma, tým nasedl a Aquila se rozletěla.
„Cítím menší zimu.“ Přiznal Naru přes řezavý vítr.
„Jsme blízko.“ Uznal Tanma a Aquila zrovna začala klesat.
„Hodně zdaru.“ Popřála jim Aquila když přistala a tým sesedl. Pak zmizela v obláčku dýmu.
„Tak tohle má do chrámu hodně daleko.“ Uznala Saky, když si prohlídla místo, kde stály čtyři velké, hodně velké a podivné kameny.
„Každej má jinej vkus, že Tanmič?“ Zeptal se Kiro a Tanma přikývl.
„Tak se dáme do toho.“ Řekl Tanma a přišel k jednomu kameni.
„Vnitřní síla.“ Přečetl Tanma a začal hledat v brašně.
„Tak to je odjakživa vůle.“ Řekl Naruto.
„Přesně tak.“ Souhlasil Tanma a vytáhl talisman vůle. Na něm bylo vyryto kolečko a nad tím čtyři čáry, vypadalo to jako ty ledové tyče. Přiložil Talisman, ten zmizel a nic.
„Co to?“ Nechápal Sasuke. Tanma to neřešil a přešel k dalšímu kameni.
„Dítě osudu. Vsadím boty, že to bude mír.“ Zapřemýšlel Tanma a přiložil talisman míru. Zase mu to sežralo talisman.
„Sakra! Přišel jsem o botky!“ Zavtipkoval Tanma a přešel k třetímu.
„Třetí ctnost? Co to jako je?“ Zeptal se Naruto. Tanma lovil v brašně poslední talisman.
„To, co zbývá. Osud.“ Odpověděl Tanma a přiložil talisman. U posledního kamene se otevřely dveře.
„Jdeme si pro krystal.“ Pousmál se Tanma a schoval talisman. Jakoby to ještě na něco potřeboval. Jenže to taky netuší. Tanma vešel do průchodu a na malé plošině zářil čistě bílý krystal.
„A jsme v polovičce.“ Prohlásil Tanma a uložil krystal do brašny. Sotva vyšel ven, paprsek energie vyšlehl z toho kamene.
„Půlka za námi. Dále Chrám Víry?“ Zeptal se Naruto a Tanma to odkýval. Jenže se ozval řev.
„Co to bylo?“ Chtěla vědět Sakura a natiskla se k Sasukemu, který vytasil.
„Niisan, to znělo jako…“ Začal Naru.
„Medvěd.“ Dořekl Tanma a škubl levačkou. Vyjela mu skrytá čepel. A Tanma měl pravdu. Zpoza jednoho kamene se vypotácel mohutný, hnědý medvěd. Ale byl větší a mohutnější, než obyčejní.
„A přišel Kuma! Tak jdeme na to! Uvidíme, kdo má větší stisk!“ Pousmál se Kiro a obalil si ruce kameny.
„Tak tenhle plyšáček by si nás chtěl podat? Uvidíme.“ Zasmál se Tanma a postavil se do obraného postoje. Kuma nasál a zaměřil pohled na Tanmu, který vlastnil už tři krystaly a ještě dva talismany. Tanma vysunul i druhou čepel.
„Tak pojď!“ Vyzval ho Tanma a Kuma hlasitě zařval. Sai si už nachystal inkoustovou repliku medvěda a Kuma se rozběhl. Sice těžkopádně, ale rozběhl se. Inkoustový medvěd vystartoval taky a střetl se s Kumou. Ti dva se dali do souboje, kde byl jasný vítěz. Po pár úderech Saiův medvěd padl na inkoustovou kaluž.
„Můj inkoust je k ničemu!“ Zakřičel Sai.
„Tak využij příležitosti a později ho zasáhni inkoustem do očí! Drž se vzadu!“ Zakřičel Tanma a spolu s Kirem a zbytkem Týmu 7 se rozběhl na Kumu. První úder zasadil Kiro, Kuma se trošku proletěl. Následoval Sasuke, který udělal pár výpadů s mečem. Od jeho zad se odrazila Sakura a uštědřila Kumovi taky slušnou ránu. Kuma odletěl dál, než při zásahu od Kira. Kuma vypadal, že už bude dopadat na zem, jenže z té se vynořil Naruto a Kuma dostal další ránu a vyletěl do vzduchu. Tam už čekal Tanma a zakončil to elegantním kopancem do Kumovy tlamy. Bohužel nečekal, že ho Kuma chňapne za kotník a strhne ho.
„Co furt ty zvířata s těma nohama mají?“ Zeptal se Tanma sám pro sebe a přemýšlel jak ten dvoutunový kolos sundat. Přišel na to rychle, jen riskoval ztrátu nohy. Začal se ve vzduchu točit kolem Kumy a ten neměl jinou možnost, než se přidat.
„Tak se pusť!“ Zakřičel Tanma a škubnul nohou. Kumův stisk povolil a těžce dopadl na zem. Tanma po chvilce taky.
„Aneb klika, že mám ty boty vyztužené železem.“ Okomentoval Tanma a podíval se na svoji pravou nohu. Zdála se být v pořádku.
„Niisan! Jsi celý?“ Zeptal se Naru. Tanma přikývl, jenže Kuma se začal znovu zvedat.
„Kiro, hoď mě.“ Nakázal Tanma a zase šla dolů brašna, vesta a čelenka.
„Cože?“
„Hoď mě! Naberu tím vyšší rychlost!“ Zvýšil hlas Tanma a Kuma si to zase směřoval k nim. Kiro na nic nečekal a Tanma už letěl jak vystřelená kulka. Úspěšně se zachytil Kumovi na krku, využil své rychlosti a Kuma zase ležel na zemi, kde ho Tanma začal látat hlava nehlava.
„Blázen.“ Okomentoval Kiro Tanmovo počínání.
„Holt, celý táta.“ Pousmál se Naruto. Kumovi se povedlo Tanmu odhodit za sebe(a že mu to asi muselo jít blbě s těma drápama) a vstát. Tanma se proletěl celkem kus za Kumu ale dopad trošku nevychytal. Po několikátí kotoulech se Tanmovi podařilo se postavit a zabrzdit. Tanmův pohled mu padl na jeho pravý kotník. Byl vykřivený.
„Zatraceně! A zrovna teď!“ Pomyslel si Tanma naštvaně, chytil si nohu a škubl. Ozvalo se křupnutí a Tanmův kotník byl v pořádku.
„Tanmo, bacha!“ Ozval se Sasuke, ale to už Tanma cítil náraz medvědího těla. Kuma stále tlačil před sebe s úmyslem shodit Tanmu ze srázu. Pod Tanmovými špičkami se začaly tvořit pěkné brázdy, ale nakonec se mu povedlo zabrzdit.
„Menší pomoc, když se nemůže hýbat?“ Zahulákal Tanma a vyřítil se Kiro. Kuma si toho všiml, trhnul hlavou a odhodil Tanmu na Kira.
„Dobrý, Tanmič! Pokračujem!“ Ujistil Kiro a spolu s Tanmou se zvedl. Opět se Tanma a Kuma postavili proti sobě. Kuma opět mocně zařval, až to bortilo skály. Tanma zařval taky, jen o něco víc. Opět jeho kůže a vlasy začaly tmavnout, jizvy černat a praskat kůže.
„Čas zmizet!“ Pomyslel si Kiro a odskočil na větší vzdálenost. Tanma se postavil na všechny čtyři a upřel své rudé oči na Kumu, který zlostně vrčel. Sai mezitím čekal na svoji příležitost, dočkal se. Vzduch proťaly opět dvě černé šmouhy, které zasáhly Kumovy oči. Tanma rychle vystartoval, odrazil se, zachytil se Kumovi zase na krk a začal s ním zápasit.
„Je to blázen, fakt že jo.“ Uznal Kiro a sledoval, jak Tanma dostal nad Kumou navrch a jednoduchým pohybem mu zlomil vaz.
„Ale stále žije.“ Pousmál se Sasuke a vzal Tanmovy věci. Tanma se k nim došoural, těžce oddychoval.
„Dík, Sasí. To byla jízda.“ Pousmál se, zatím co si házel své věci zase na sebe.
„Kam teď?“ Zeptal se Sai.
„Původním plánem bylo jít rovnou k Chrámu Víry, jenže je potřeba oddech.“ Vysvětlil Tanma a spolu se svým týmem se vydal na cestu zpět. Bylo vidět, že Tanma lehce kulhá.
„Chodí se ti dobře?“ Zeptala se Sakura, která s ním dohnala krok.
„Trošku hůř než obvykle, ale to přežiju.“ Odpověděl Tanma.
„Ale pravda, prohlídka bude jistější.“ Uznal nakonec.
„Proč si to udělal? Sám ses pustil do boje s obrem, několikrát větším než ty. Co tě pohání tentokrát?“ Zeptala se znovu Saky.
„Vidina budoucí šťastné rodiny, ale hlavně, mé ještě nenarozené dítě.“ Odpověděl Tanma a usmál se tak nejšťastněji, jak jen uměl.
„Takže sis to myslel dobře.“ Usmála se Sakura.
„Já vždycky.“ Ujistil ji Tanma a zazubil se.
„A pokud to bude syn, už mám i jméno.“ Pomyslel si Tanma a usmál se ještě víc.