Žánr

„Máma,“ zabručel Shikamaru.
Hinata se na něj otočila. „Říkal jsi něco Shikamaru-“
„Dělej, poď se mnou!“
Chytil Hinatu za rameno a táhl ji od středu parketu, směrem ke stánkům. Doufal, že alespoň na chvilinku budou mít klid od Ino a od Yoshino. Jak se tak prodíraly davem ninjů, vrazil do-
„Nazdar Shikamaru,“ ozval se Chouji vesele, jako vždy s brambůrkami v ruce.
„Zdar Chouji, uh?“ pohledem se zaměřil za Choujiho záda. „Co to tam je?“
„Mám tady kari příchuť, dáš si Hinato?“ zeptal se Chouji.

Po cestě do Deštné spolu moc nemluvily. Až v tam si začala Tory stěžovat: „Jsme v Deštné, a já sídlo Akatsuki nevidím! Jsi si jistá že je to tady?"
"Kdo říkal že je to přímo v Deštné? Nebo to si myslíš, že kdyby ninjové věděli, kde přesně Akatsuki jsou, že už by se je dávno nepokoušeli vyvraždit?" odvětila nevzrušeně Mira.
„Ale ty jsi říkala, že víš kde přesně jsou," vztekala se dál Tory.

Uběhlo teprve pár týdnů od doby, kdy Skrytá písečná pohřbila bývalého Kazekageho a svěřila svůj osud do rukou demokratického uskupení, jménem Vesnický Koncil. Načež zjistila, že hromada rozhádaných papalášů není to pravé, a že "vládnoucí Jinchuuriki" je mnohem přijatelnější varianta, než "nepřátelský Jinchuuriki". A tak získal Gaara devadesát procent hlasů v posledních volbách a stal se vládcem vesnice.

Ticho. Zaľahlo mu v ušiach. Zrak ho síce neopustil, no aj tak nedokázal pochopiť, čo sa to pred ním deje. Postavy, rozmazané, neforemné farebné škvrny s lesklými očami sa mihotali zo strany na stranu, vyhadzovali ruky do povetria, otáčali tmavé tváre jeden k druhému. Niekde v pozadí znel nemý plač, a Naruto len stál.

Ďalší deň sa opäť zastavil. Presne v tú istú hodinu a dokonca aj minútu ako predchádzajúci deň. A ja som vedela už hneď ráno ako som vstala, že príde. Vždy sa snažil dodržať svoj sľub a pokiaľ povedal, že príde, tak som vedela, že sa tak aj stane. No už od večera, len čo som odišla od neho, trápila ma jedna vec, kvôli ktorej som nemohla spať a premýšľala som nad ňou.

„No, keďže sme sa už do dopredstavovali, môžeme sa vydať do Oblačnej, čaká nás ešte pekný kus cesty.“
Spoločne sa teda vydali von bránami Konohy.

Všetci štyria mlčky kráčali lesom. Už im to ticho aj začínalo byť otravné, takže prvý sa ho snažil prelomiť Kiba, ktorý sa viezol na obrovskom Akamarovi.
„Počuj, Natsumi, čo keby si nám o sebe niečo povedala?“ spýtal sa jej s milým úsmevom na perách.

Ako Naruto nakázal, Tsunade chodila občas nazerať do nemocnice na Hinatu, ktorá tam už dlho pracovala. Jeden deň ju pozorovala o niečo dlhšie, keď zrazu videla, že sa nemôže sústrediť. Zavolala si ju do svojej kancelárie.
„Ahoj Hinata!“
„Dobrý deň, Tsunade-sama.“
„Dnes som si všimla, že sa nejako nemôžeš sústrediť na svoju prácu.“
„Áno, ja ospravedlňujem sa.“
„Isto ťa trápi Naruto, už je viac ako mesiac preč.“
„No ja..“

„Já nevím.“ Tak jednoduchá věta a způsobí ještě více otázek.
„Jakto, že nevíš?“ zeptal se mě překvapeně Kakashi.
„Vždyť jsem vám to říkala,“ ozvala se Ino.

Od konce 4. velké války ninjů uplynulo pět roků, avšak následky byli stále patrné. Aliance shinobi sice vyhrála, ale ztráty byli zničující, žádný z národů si nezachoval dost vojenské síly, aby mohl existovat sám o sobě. V měsících po válce proběhlo mnoho schůzí Feudálních pánů a současných Kagů, aby situaci vyřešili, nikdo nechtěl válku o zbytky světa, ne že by neměli ambice, ale nezbyl téměř nikdo, kdo by tuto válku vedl pokud nepočítáme civilisty.

Zobudila som sa na nieči dych nado mnou. Modré oči. Skláňali sa nado mnou a divoko na mňa pozerali.
„Naruto?“ zašepkala som.
Vytiahol ma z postele. Nevedela som čo chce robiť. Veď bol deň mojich pätnástich narodenín. Naruto mnou šklbol a vyviedol ma von. Ráno vyzerala Konoha úplne inak. Bola mŕtva, nik tam nebol a bolo samé ticho. Bolo to zvláštne.
Prebrala som sa z pozerania na Konohu a ustúpila som o krok od neho.
„Nebojsa.“ Naruto povedal.

Tým se opět vydal na cestu. Tentokrát si to mířili do hustého lesa. A jako vždy, s Tanmou v čele. Jeho noha už byla v pořádku.
„Sice sis to nahodil zpátky, relativně přesně. Ale moc to nenamáhej.“ Jako kdyby v hlavě slyšel Sakuřino kárání.
„Právě proto jsem se učil rychlou první pomoc, ať můžu pokračovat dál.“ Slyšel Tanma svůj hlas, který zněl o něco veseleji, ale i přesvědčivě. Nad tím se Tanma uchcechtl, ale pokračovali dál.

Právě jsem se probudil a podíval jsem se, co dělá Naruto. Ten seděl na jedné z nemocničních postelí a dohadoval se s Tsunade o tom, aby ho pustila domů, že musí jít trénovat a pokusit se Sasukeho znovu zachránit. Ta ale odmítala smlouvat a tak si Naruto naštvaně lehl a zavřel oči, čímž naznačil, aby šla pryč.
„Ten Naruto vůbec nepřemýšlí, nebýt mě, tak by zemřel.“ Pomyslel jsem si a znovu jsem si v hlavě přehrál celou událost a hlavně tu část, když jsem Narutovi půjčil malý kousek své temné tmavé chakry.

Tak konečně, konečně jsem přestala být srab a vydala se na cestu! Najít je bude lehké, když víte, kde přesně jsou. Pak konečně budu moc dodržet slib, který jsme si dali. Už to není daleko, pár kilometrů. Nakonec už si jen zjistit, jak se dostat dovnitř, nebo ještě lépe, přemluvit je, abych byla s nimi a hlavně s ním.

„Čo?“ spýtala sa Hinata. Nechcela a ani nestrávi noc v Sasukeho byte. Ani náhodou.
Je predsa verná Narutovi, a toto by nebolo správne.
„Upokoj sa,“ povedal jej Sasuke, „myslel som si, že radšej stráviš noc v suchu ako
vonku.“
Čo? Spýtala sa Hinata samej seba v duchu. Ona nie je predsa žiadny bezdomovec, že by mala spať vonku v daždi pod mostom! Má kde bývať a to je o dôvod viac prečo v tom byte nezostať.
„Tak si si myslel zle,“ povedala mu na to potichu, ale rázne.
„Takže tu nezostaneš?“ spýtal sa jej úplne pokojne.
„Nie.“

„Nemám vo zvyku zabíjať deti,“ povedal Hľadač z Hmlovej, keď sa nečujne pohyboval vo veľmi hustej hmle. Daisuke vedel, že ide o tiché zabíjanie, lebo o tom veľa čítal, ale nevedel, ako ho v tej hmle nájsť. Aj ten hlas, čo sa mu prihovoril, bolo počuť akoby z diaľky alebo akoby ten, čo to hovoril bol na viacerých miestach naraz, čo, samozrejme, nie je možné.

Tým 1 odešel na misi a Naruto se věnoval své práci, Sakura dělala kontrolu nemocnice a Hin uklízela dům klanu Hyuga. Dnešek Narutovi rychle utíkal, protože se nečekanou rychlostí zbavil těch papírů.
„Konečně hotovo, a jde se na panáka!“ řekl Naruto a štrádoval si to ke dveřím, ale Sakura ho nenechala.
„Naruto, tady máš další!“ a ukázala na podlahu, kde byli komínky lejster. Narutovi spadla čelist.

OTOGAKURE NO SATO - PODZEMNÍ UMÝVÁRNA PRO OSTRAHU VĚZŇŮ:

Sakura se tiše jako myška vplížila dveřmi označenými slovy "umývárna muži" dovnitř, do sprch a její pohled dopadl na Raigovo oblečení hozené na jedné hromadě u umyvadla. Zaslechla zvuk tekoucí vody v jedné ze sprch a obrátila tam svůj pohled.

Hinata s Narutom odešli. Cestou se zastavili u Hyuugu zeptat se jak se má otec. Pak šli domů.
„Všechno sis naplánovala?“
„Ano, my jenom přijdeme a vdáme se.“
„Už jsem ti někdy řekl, jak moc tě miluju?“
„Mnohokrát, já tebe taky,“ Naruto cítil, že v jejím hlase je náznak smutku.
„Půjdeme spolu teď do kina, co říkáš? Můžeš vybrat film,“ navrhl Naruto.
„Ty chceš jít do kina? Vždyť nic neuvidíš.“
„Já chci, abys mi všechno vyprávěla.“
„Tak platí dohoda.“