Bestie V.

OTOGAKURE NO SATO - PODZEMNÍ UMÝVÁRNA PRO OSTRAHU VĚZŇŮ:

Sakura se tiše jako myška vplížila dveřmi označenými slovy "umývárna muži" dovnitř, do sprch a její pohled dopadl na Raigovo oblečení hozené na jedné hromadě u umyvadla. Zaslechla zvuk tekoucí vody v jedné ze sprch a obrátila tam svůj pohled.
"Tady je," pomyslela si a takřka po špičkách zamířila ke sprše. Skrze prosklené dveře viděla - byť rozmazanou - siluetu Raigy, kterak si právě pouštěl vodu rovnou na hlavu a jen tam bez hnutí stál. Sakura chvíli přemýšlela jestli jí již náhodou nezaregistroval a srdce se jí při té představě rozbušilo. Raiga uměl být "zlý" když chtěl a dovedla si představit - živě - jak teď jen napjatě čeká na vhodný okamžik, aby - až přistoupí blíže - se na ní vyřítil v "plné zbroji" a zmlátil jí za tu drzost "dokulata". Raiga se však stále nehýbal a tak si Sakura dodala odvahy a přiblížila se. Voda tekla naplno, takže hádala, že Raiga nemůže slyšet jak bere rukou za kliku od sprchy...

...Raiga zatím stál ve sprše a s hlavou mírně skloněnou si vychutnával proud horké tekoucí vody stekající po jeho těle. Voda byla opravdu horká - na hranici snesitelnosti - ale tohle přesně tenhle "tygr" miloval snad ze všeho nejvíc. Teplo, horko a proud vody. Zvedl jednu ruku a sundal si z hlavy helmu, kterou hodil na zem a následně si z vlasů na zátylku vytáhl spony a pak jediným prudkým pohybem hlavy ze strany na stranu zrušil svůj cop sahající až k zemi, takže jeho vlasy nyní pokrývaly celá záda a sahaly až ke kolenům. S hlasitým břinknutím spadla také na mokrou podlahu ona ocelová čepel vážící 2,5 kilogramu zavěšená na konci jeho copu a Raiga pocítil úlevu. Konečně jeho krk nic nenamáhalo. Jeho černé a zlaté vlasy vždy jinak pečlivě spletené do dvou tlustých pramenů tvořících jeho cop (z půlky žlutě-zlatý a z druhé půlky černý) se nyní promíchávaly a vlhly pod proudem tekoucí horké vody. Raiga sáhl po láhvi, která byla sprchovým gelem a šampónem zároveň, aby se změnil za pár chvil v "pěnového krále" (sice by se spíše mělo říct v pěnového sněhuláka, protože jeho "našampováné" vlasy z něj spíše dělaly sněhuláka než krále, ale Raiga o sobě vždy smýšlel spíše jako o králi než jako o sněhuláku a lidé s opačným názorem neměli vedle něj - obzvláště pokud by mu to řekli - zrovna dlouhou životnost)...

...Sakura nastevřela dveře a proklouzla dovnitř. Bylo tu na ní horko "jako v sauně", ale to bylo to poslední co jí zajímalo. Pohled na Raigovu rozpuštěnou a mokrou hřívu jí zajímal mnohem více. Mohla si ho konečně zblízka prohlédnout - byť většinu jeho ramen, zad, beder i zadku zakrývaly právě ty vlasy. Konečně ho viděla - byť neúplně - takhle zblízka. Dech se jí tajil při pohledu na jeho vypracované ramenní i zádové svaly, na jeho pevný zadek i stehna a když sklouzla ještě níž mohla si prohlédnou i to místo, kde se jeho lidské nohy (stehna) měnily v nelidské nohy šelmy (lýtka). Jako zhypnotizovaná hleděla na Raigovy tlapy s drápy místo nehtů (i na ten dráp na zadní straně, který má každá šelma včetně psa i kočky postavený za "packou či tlapou" výše na končentině proti ostatním dopředu směřovaným drápům). Co víc jeho lýtka byla pokrytá zlatavou ač krátkou srstí, která stoupala až ke kolenní jamce, kde jen nepřirozeně naběhlé žíly a staré - dávno zhojené jizvy - ukazovaly, že s tímto se Raiga nenarodil, ale že mu to někdo celé přišil.
"Zvíře-člověk...," pomyslela si trochu posmutněle při představě co musel ten "její Raiga" všechno zažít, když mu i nohy amputovali a přišili mu tyhle nelidské tlapy. Raiga si zatím vyšplíchl poměrně dost šampónu na hlavu a aniž by měl tušení, že těsně za ním stojí Sakura začal si mýt vlasy.

To už Sakura - zčásti mokrá - neodolala a jemně prošla svými prsty do Raigových vlasů a začala je mýt. Raiga s rukama za hlavou viditelně ztuhl. Sakura k němu přistoupila a pokračovala v "mydlení" jeho vlasů, ramen i krku. Raiga pomalu spustil ruce a jen nezvykle klidně řekl:
"Podej mi ručník Sakuro."
Ta mu - ač nerada - vyhověla a Raiga se jím pohotově přepásal (což sice vyřadilo ručník z role něčeho co se dá použít k sušení, protože pod tekoucí vodou okamžitě nasákl vodou, ale to bylo zřejmě to poslední co v danou chvíli Raigu zajímalo). Raiga nechal ještě chvíli Sakuru "hrát si s jeho vlasy" a mydlit mu ramena a pak - až dospěl k závěru, že "tohle už stačilo" tak se k ní zvolna otočil čelem. Sakura se tak poprvé mohla podívat na jeho čelo skryté jinak pod přilbou a zcela pokryté rudou barvou (kterou byly namalované i ty imitace fousků na jeho tvářích).

Raiga se nadřazeně usmál a pak uznale řekl:
"Máš kuráž Sakuro takhle si sem přijít a očumovat mě jak nějaký perverzák."
"Raiga-san... já nemohla jsem si pomoct," přiznala růžolící se Sakura.
"No to je od tebe hezké, že to přiznáš, ale teď udělej dva kroky zpět, jinak tě zabiju...," ač to neřekl výhružným tónem, tak Sakura přeci jen rychle ustoupila. Po Raigově tváři se mihl stín bolesti a s hlasitým "cvak-cvak" vystřelily z jeho rukou obě zápěstní čepele. Voda se zbarvila do ruda od Raigovi krve, jak obě ostří prořízla jeho nikdy řádně nezhojené jizvy na zápěstích. Raiga svěsil ruce a pak trochu škubl levou i pravou s dalším "cvak-cvak" vypadly obě čepele z mechanismu, který byl uvnitř Raigových rukou a se zařinčením dopadly na podlahu. Sakura sledovala šokovaně hluboké (byť na povrchu nevelké) rány, ze kterých se vyvalilo nemalé množství krve a Raiga jen potřásl hlavou a prohlásil:
"Jen pravidelná údržba. Jsou to otevřené rány, takže musím aspoň jednou týdně čepele úplně vytáhnout, nechat vytéct krev, potřít ty čepele silnou dezinfekcí a zase je můžu používat. Není to tak dávno co jsem zpod masa vyndaval i celý ten vystřelovací mechanismus."
Raiga ukázal na jizvu jdoucí podél celého jeho levého lokte a pokračoval s klidem:
"To se musí rozříznout sval a odšroubovat to celé od kosti a vytáhnout. Zkontrolovat zda to nezrezlo, vydezinfikovat a pak zase uložit dovnitř, to už je jiná piplačka."
Sakura si jen snažila představit tu hrůzu, když si Raiga rozřezává podélně celou ruku po vnitřní straně až loketnímu kloubu a rozhořčeně řekla:
"Ale to musí strašně bolet... a je to nebezpečné a hrozné, proč to vůbec děláš? Proč to prostě nevytáhneš ven jednou pro vždy a nenecháš zhojit? Raiga-san... proč si takhle ubližuješ?" Sakura už to nemohla vydržet. Od první chvíle tušila, že za tou "nelidskou slupkou" Raigovi osobnosti musí být něco, ale nikdy jí nenapadlo, že narazí na člověka, který si sám bude ochotně způsobovat bolest, jen aby si zachoval výhodu skryté zbraně.
"Proč?" Raiga se na oko zamyslel a vstoupil krokem vzad pod proud vody, aby smyl ze sebe všechen šampón i krev ze svých rukou a pokračoval:
"Protože ty čepele jsou pro mě důležité, protože jsou to moje drápy, kterými beru životy a za které platím. Protože je to jediná zbraň, která mě nutí platit za své použití a připomíná mi pravidla."
"Jak pravidla proboha!?" vykřikla Sakura.
"Že síla není zadarmo. Že zabíjení není bez trestu. Ti co mi to dali takhle neuvažovali, pro ně to byla jen zbraň skrytá v těle shinobiho, ale pro mě je to... každé její použití pro mě je důkazem vlastní schopnosti překonat bolest. A díky tomu jsem stále víc než zvíře. Zvířata si nikdy vědomě bolest nepůsobí, lidé ano. Lidé se však bolesti vyhýbají a věci si zjednodušují. Lidé by tyhle zbraně nepoužívali, protože by našli jiný - nebolestivý - způsob jak zabíjet. Vidíš? Měli o mě pravdu... nejsem ani zvíře, ani člověk... jsem obé a víc než ty dvě věci dohromady jsem totiž bestie! A to jediné mě drží při smyslech!" Raiga se přitom v závěru zařechtal a udeřil se pěstí do hrudi, jakoby odrecitoval nějaký vojenský pozdrav a široce se usmál (přičemž trochu vycenil své přeci jen špičatější zuby).

Sakura mlčela. Asi to trochu chápala, ale přesto si to nechtěla připustit, pro ní byl Raiga člověk, zvláštní člověk, ale přesto člověk. Zavrtěla hlavou a řekla:
"Ne... Raiga-san, bestie nejsi, jen když jí ze sebe uděláš tak ano. Můžeš si přeci vybrat! Vždycky můžeš být lepší než to co jsi teď!"
Raiga náhle vykročil proti Sakuře a jediným bleskovým úderem pěstí do břicha jí srazil do kolen. Sakura se rozkašlala, ale moc času na to neměla, neboť se k ní Raiga sklonil a zvedl jí bradu tak, aby si vzájemně viděli do očí a tvrdým hlasem řekl:
"Však ano! Já si vybral. Jsem bestie a ty mě buď takového přijmeš, nebo zemřeš, tak prosté to je! Tak prosté Sakuro! Není důležité to co mám s nohama, nebo co mám v rukou, ale to co mám tady a tady." Raiga si zabodl ukazováček nejprve do středu hrudi nad srdce a pak k spánku na hlavě.
"To jediné je důležité, v srdci jsem bestie a v hlavě to moc dobře vím co jsem! Jsem zatraceně silná mrcha, bestie všech bestií a nejhorší noční můra co kdy nějaký vědátor vypustil do světa! To a jen to jsem a nechci být nic jiného. Nechci protože vše ostatní je slabé, vše to co by ze mě zbylo by bylo nanejvýš politováníhodné!"

"Ne! Nebylo Raiga-san... nebylo!" zaprotestovala chraplavě Sakura a Raiga vzal její ruku a a přitiskl jí dlaní na svou hruď, přesně nad srdce.
"Jsi medička, tak to použij a uvidíš sama," řekl Raiga.
Sakura uposlechla a její dlaň obalila zelená chakra, tak mohla s naprostou přesností vnímat Raigovo srdce. Chvíli se na to soustředila, pak se jí rozšířily zornice zděšením a prudce ucukla rukou zpátky. Pohlédla do Raigových očí a šokovaně pravila přiškrceným hlasem:
"Tvoje srdce... to... není možné," vysoukala ze sebe.
"Ale ano, je... je na to nějaké zvláštní kinjutsu."
"Jak? Proč?" zeptala se stále zděšená Sakura.
"Asi jim to přišlo jako výborný nápad, co já vím. Kvůli síle, kvůli čemu jinému?" opáčil Raiga.
"To srdce, ale není lidské a ta chakra v něm, co jsi zač Raiga-san?"
Raiga se zašklebil a vlepil Sakuře krátký polibek na rty:
"Bestie, to jsem hehehe... to srdce je srdcem lígra, křížence lva a tygra a já se jmenuji Raiga - to je lígr... tak hádej dvakrát co jsem, kdo jsem."
"Ale to není možné, prostě není...," oponovala stále tišeji Sakura.
"Ale je Sakuro, toho kluka jehož tělo mám prostě zabili a mě do něj reinkarnovali. Narodil jsem se jako zvíře! Však přece víš jak si shinobi občas implantují nejrůznější DNA, aby získali nějaké schopnosti nebo kekkei genkai? Tak tohle je to samé, akorát na vyšší úrovni. Orochimaru to přece dotáhl k dokonalosti s tou svou reinkarnací, už si neberete vzájemně jen oči, nebo co já vím - ruce - ale i celá těla. Toho kluka oddělali, protože byl z klanu, který v Kirigakure zničili a mě vložili do jeho těla, abych jako nezkrotná šelma ovládl jeho kekkei genkai. Hehe... podařilo se, jsou mrtví do jednoho, to ti garantuju."

O NĚCO POZDĚJI:

Sakura seděla ve svém pokoji hluboko v podzemí pod Otogakure a snažila se srovnat si myšlenky. Nebyl to "zdivočelý" chlapec ten Raiga, bylo to vlastně "špatně domestikované zvíře". To tělo patřilo někomu, kdo už byl dávno mrtvý a Raiga - mládě tygra a lva - byl do něj spolu se svým srdcem implantován, aby si Kirigakure zachovala bojovou sílu. Byla to odporná představa, ale ještě horší pro ní bylo to, že sama propadla do beznadějné lásky nikoliv k člověku, ale vlastně ke zvířeti. Tohle naneštěstí vysvětlovalo vše, to proč a co jí na něm přitahovalo nebylo jeho tělo, ale jeho "jinakost". Jeho prdlé, cáklé, zvířecí a vůbec šílené - přesto ne vysloveně zlé - chování a to nebylo chování člověka, ale zvířete.
"Je to tygr... můj tygr," pomyslela si Sakura a lehce se pousmála, najednou jí to bylo šumák. Tak ať! Raiga byl možná zvíře, ale mnozí lidé jsou horší než zvířata, tak co by ona nemohla mít raději jednoho "tygříka" než chladného Sasukeho, který byl člověk a propadl temnotě ač měl na výběr, zatímco Raiga... Raiga z té temnoty vzešel a šel druhým směrem. Ano... pořád byl stále hrozně "zlý" ve smyslu ryze zvířecím, byl takovou tou nezodpovědnou šelmou v těle člověka co si pyšně využívá nabité moci, ale vlastně ani za to jak se chová nemůže. Neměla na výběr a přesto... nebo možná právě proto... se jí daří krok za krokem být stále víc člověkem zatímco Sasuke... zatímco ten se z vlastní vůle krok za krokem, s chladnou metodičností mění v monstrum. Sakura si přitáhla k sobě nohy a objala je kolem kolen. Byla šťastná, prchavě šťastná, Raiga přestal být v jejích očích nevypočitatelným šílencem a stal se v jejích očích týraným zvířátkem, kterému udělali nějací šílenci to nejstrašnější co mohli. A Sakura to "zvířátko" najednou chtěla nejen milovat, ale také vychovávat, chránit, učit a vůbec opatrovat.

RAIGA & KABUTO:

Raiga se usadil ve zjevně prázdném trůnním sále na trůn a jen ostře přikázal:
"Vylez slizoune!"
Kabuto vystoupil ze stínu a zviditelnil se.
"Vaše smysly jsou ostřejší než vaše čepele Raiga-sama," pronesl s úsměvem Kabuto.
"Nech si to Kabuto, mám pro tebe práci!" pokračoval zostra Raiga. Kabuto si narovnal brýle a s klidným takřka jedovatě medovým hlasem řekl:
"Udělám cokoliv si řeknete, ale dovolte mi jednu otázku, proč jste Sakuře lhal Raiga-sama?"
"Tys šmíroval?" zeptal se pohrdlivě Raiga.
"Jen jsem sledoval Sakuru, zda-li vás nechce napadnout, přeci jen... je z Konohy a vy jste jí vlastně unesl Raiga-sama."
"Chm! Nelhal jsem jí," odpověděl Raiga Kabutovi.
"Myslí si, že jste implantované zvíře do těla člověka," pravil opatrně Kabuto.
"Ať si myslí co chce. Ukázal jsem jí co chtěla vidět a řekl jsem jí co chtěla slyšet, že jsem ve své podstatě oběť cizí manipulace, což je ostatně pravda."
"Oběť?" zeptal se s mírně zvýšeným hlasem Kabuto.
"A co jsem jí měl říct Kabuto? Co? Pravdu? A kterou z nich? Na to co jsem a kdo jsem se dá dívat z mnoha úhlů pohledu, a který je z nich pravdivý?"
"To je pravda, ale souhlasil by s tím ten "zabitý chlapec" Raiga-sama?" zeptal se Kabuto a Raigův výraz ztvrdl:
"Ten s tebou právě mluví ty blbe!"
Kabuto zamrkal a zaostřil na Raigovi oči, byly chladné, žádné plaménky šílenství - nic takového - jen ledový žár.
"Krom toho, sám dodnes nechápu jak některé věci uvnitř mé hlavy fungují a tak co jí mám co vysvětlovat. Mé srdce je srdcem šelmy. Cítím ty emoce a vnímám její vzpomínky. Mám jí pod kůží víc než hluboko. Mé nohy ví přesně, kdy skočit po oběti a mé tělo se pohybuje mrštností kočky za hranicemi lidských možností, chceš mi tvrdit, že jsem člověk Kabuto?"
"To ne Raiga-sama, to jistě ne... já jen, že pro Vás mám jisté pochopení," zašvitořil Kabuto a natočil se k Raigovi tou stranou tváře, kterou už pokrývaly šupiny, a které vévodilo hadí oko.
"Jsem na tom podobně Raiga-sama," ušklíbl se Kabuto.
"Orochimaru byl člověk, bez ohledu na to jaký, byl to člověk a to, že si ty i on libujete ve slizu a šupinách je váš problém, se kterým ses ty měl dávno léčit dokud jsi měl naději. Já jsem se neprobudil jednoho rána s tím, že chci být "pošhááááhaný" kočko-člověk chápeš? A vůbec... je něco jiného si na hada hrát a hadem být."
Kabuto přikývl a jen tišeji řekl:
"Stejně jsem Vás vždycky obdivoval Raiga-sama... ale abych pravdu řekl, strach jsem míval až donedávna spíš z toho "druhého Raigy"... apropos jaktože dokážete být poslední dobou příčetný ačkoliv mé léky už nepůsobí?" zeptal se Kabuto.
"Jsem prostě dobrej slize! A dost řečí, sebereš se a půjdeš do Harukaze-Gai, zničíš feudální armádu, feudálního pána i s rodinou mi přineseš k večeři a zařídíš, aby v Harukaze-Gai každý od zítřka věděl, že vůdce Otogakure no sato a feudálním pánem Oto no Kuni jsem já! Jasný?!" vyštěkl Raiga a Kabuto jen servilně přikývl a vytratil se.

Raiga osaměl. Věděl proč Kabuta tak rychle a náhle vyrazil. Nechtěl odpovídat na tu jeho poslední otázku. Odpověď totiž znal a nelíbila se mu, tedy... ne vyloženě, ale představovala jisté riziko - celá ta věc.
"To kvůli ní," pomyslel si Raiga ztěžka vydechl. Nechtělo se mu to přiznávat, ale to co ho ještě nedávno stálo obrovskou dávku duševní energie - to potlačení "druhého Raigy" - tak najednou bylo mnohem snazší, jistě nefungovalo to stoprocentně - to nikdy - vždycky "ten druhý" do toho měl tendenci "kecat", ale šlo to mnohem, mnohem snáze. Představa, že všechny problémy by se daly řešit díky "vztahu s dívkou" jak o tom smýšlel "první - lidský - Raiga" či-li díky "vlastnictví vlastní samičky" jak o tom smýšlel "ten druhý - zvířecí - Raiga" ho bavila i děsila zároveň.
"Blbé hormony, kdo by řekl, že mají takovou moc," pomyslel si Raiga sarkasticky a celou záležitost tím dočasně vypustil z hlavy.