Hokageho syn ep. 23

Tým se opět vydal na cestu. Tentokrát si to mířili do hustého lesa. A jako vždy, s Tanmou v čele. Jeho noha už byla v pořádku.
„Sice sis to nahodil zpátky, relativně přesně. Ale moc to nenamáhej.“ Jako kdyby v hlavě slyšel Sakuřino kárání.
„Právě proto jsem se učil rychlou první pomoc, ať můžu pokračovat dál.“ Slyšel Tanma svůj hlas, který zněl o něco veseleji, ale i přesvědčivě. Nad tím se Tanma uchcechtl, ale pokračovali dál.
„První bod se vyznačil tady.“ Řekl Sasuke a ukázal na mapu. Tým si zrovna dopřával přestávku a Tanma cigárko.
„Tak jim řekni, ať mají oči otevřený. Protože tady v džungli to může být kdekoliv.“ Upozornil Tanma a potáhl. V dáli, z jedné větve slyšel známé bzučení.
„A další starosti navíc. Sršně.“ Pomyslel si, když pomocí vzduchu zjistil typ hmyzu.
„Jakmile doděláme tenhle chrám, jde se na další. Ten se nachází v poušti, takže bude nouze o vodu.“ Zamračil se lehce Tanma a opět potáhl. Zbylo mu na dva tahy. Rychle dokouřil a obrátil se na svůj tým. Sai si opět kreslil, Sasuke se Sakurou cosi řešili, Naruto se ochlazoval chladným vánkem a Kiro taky už pomalu dokuřoval. Tanmův pohled padl na jeho obličej. Sakura měla pravdu, těsně u levého oka se mu vytvořila jizva, ve tvaru srpku měsíce.
„Můžeme jít dál?“ Zeptal se Tanma svého týmu a ti se hned zvedli.
„Ber to jako souhlas, Zlatej.“ Pousmál se Kiro a Tanma vedl dál. Došli k první zkoušce, vypadalo to, jakoby byla ukryta v kmeni hodně širokého a silného stromu.
„Zkouška přesnosti. Tanmo, jdeš se mnou?“ Zeptal se Sasuke, načež Tanma přikývl. Společně se vydali do stromu. Tam z jedné truhly vzali dva luky a pár šípů a jali se plnit zkoušku. Do cesty se jim vyřítilo několik létajících bazmeků.
„Tanmo, nemáš tušení, co to je?“ Zeptal se Sasuke a natiskl se zády k Tanmovi.
„Těžko říct. Zjevně součást zkoušky. Ale pamatuj! Dej si na čas, máš málo šípů. Vyber si svůj moment.“ Radil Tanma a napnul tětivu.
„To už vím.“ Pousmál se Sasuke a vystřelil. A úspěšně se trefil.
„Dobrá trefa!“ Uznal Tanma a rychle v řadě vystřelil dva šípy. Neminul.
„Rozený odstřelovač!“ Pokusil se Sasuke o vtip. Společně takhle přesně sundali zbytek těch létajících… ani já nevím co to kurde bylo, a mohli převzít talisman přesnosti.
„A je to naše. Dále je to zhruba o několikset větví dál.“ Informoval Sasuke, zatím co Tanma uschoval talisman.
„Tak jdeme!“ Zavelel Tanma a Sasuke se ani nestihl vzpamatovat a už stál na hodně tlusté větvi a po tváři ho občas pohladil vítr.
„Niisan, není to…?“ Chtěl začít Naruto.
„Mapa bezpochybně ukazuje sem! Taky mi to nesedí, protože tohle je samotnej Chrám Víry.“ Přerušil ho Tanma, podávaje Sasukemu mapu zpět.
„Takže jdeme tam?“ Zeptala se Sakura a Tanma přikývl. Snažil se vymyslet nějakou cestu. Před ním se rozprostírala hodně velká plocha a větev, na které sídlil Chrám byla zhruba dvě stě metrů pod týmem.
„Nějakej plán? Z toho bzučení kolem dostávám blbej pocit.“ Ozval se Kiro. Tanma udělal jen pár kroků dozadu a zhluboka se nadechl.
„Nechceš snad udělat to, co si myslím, že ne?“ Zeptal se Kiro s hrůzou v očích.
„Tak si zkus najít lepší cestu.“ Odpověděl Tanma a rozběhl se. Očekával, že na sebe bude muset použít uvolnění větru a doletět k chrámu, ale pod větví od které se odrazil se objevilo několik dalších.
„Narazit na ty správné a jsem u chrámu.“ Pomyslel si Tanma a odskočil na jednu větev.
„Vážně někdy ví, co dělá.“ Uznal Sasuke. Naruto se už připravil na rozběh.
„A nápady vymejšlí z fleku.“ Přidal se Kiro a Naruto se už začal rozbíhat.
„Niisan, počkej na mě!“ Bylo ještě slyšet, než zmizel pod větví.
Tanma s Narutem už čekali na velké větvi pod Chrámem. Byl slyšet šoupavý zvuk.
„A přijíždí další.“ Okomentoval to Tanma a rychle natáhl levačku. Zrovna přijížděl Sasuke. Rychle se chytil Tanmovy levačky a ztratil větev pod nohama.
„Dobrá jízda. Hned za mnou jede Saky.“ Informoval Sasuke a Tanma už chytal růžovku.
„Příště mi prosím neječ do ucha. Jasný, Saky?“ Řekl Tanma klidně a postavil Sakuru na pevnou větev. Kiro stál na větvi nad Chrámem, dohodli se, že pojede poslední. Sai se už zrovna odrazil a po chvilce slyšel Tanmu.
„Jedeš, Kiro?“ Kiro se podíval na cestu a zhluboka se nadechl.
„Géronimooooo!“ Zakřičel Kiro, aby si dodal odvahu a skočil. Krapet nemotorně dopadl na větev, ale jel dál. Po cestě ho pár menších větviček švihlo po tváři, ale dojel a úspěšně se zhoupnul po Tanmově ruce.
„Teď už se nedivím, že tě to baví, Zlatej.“ Uznal Kiro směrem k Tanmovi. Ten se jen pousmál a tým vyrazil do chrámu. Vešli a narazili na dveře.
„V temnotách světlo. Mám pocit, že zrovna to nám chybí.“ Zabědoval Naru.
„Já mám pocit, že ne.“ Ozvala se Saky a z rohu vytáhla talisman, který měl na sobě vyrytou spirálu.
„Tak ho tam dej a uvidíme.“ Nabídl Kiro a Sakura tak učinila. Přišli o talisman, ale dveře to otevřelo.
„Tohle byla víra. Bezpochyby.“ Uznal Tanma a se svým týmem došel k dalším dveřím.
„Síla v počtu. Lehké jak facka!“ Pousmál se Sasuke a Tanma přiložil talisman jednoty. Opět se otevřely dveře.
„A jde se dál.“ Zavelel Tanma a došli k poslední hádance.
„Dává to víra. Co to může být?“ Zeptala se Sakura. Tanma lovil v brašně další talisman, jenže mu to šlo krapet blbě se třemi krystaly.
„Nevěříš, mineš. Věříš a zasáhneš.“ Řekl Tanma a úspěšně vytáhl talisman přesnosti. Otevřely se opět dveře a tým mohl převzít krystal.
„To máme čtyři. Zbývají dva. A další chrám nás vede do pouště.“ Informoval Sasuke a tým vyšel ven i za úctyhodného Tanmova nadávání při pokusu narvat čtvrtý krystal do brašny. Ale povedlo se. Ale ozvalo se brutálně hlasité bzučení.
„Včelí roj?“ Zeptala se Sakura a Tanma hned začal skládat pečetě.
„Něco horšího!“ Řekl Tanma tvrdě a zpoza chrámu, i přes paprsek uvolněné energie vyletěl(a?) obří sršeň (Věřte mi, já furt nevím, jestli je sršeň mužského rodu, nebo ženského). Sršeň usedl/a na jednu obří větev a pozoroval/a tým.
„Nesnáším hmyz!“ Zopakoval znovu Kiro a připravil si kamenné ruce.
„Nesnáším nepřátele, kteří umí skákat!“ Řekl Tanma a sršeň se rozletěl/a směrem na tým s připraveným žihadlem. Tanma skočil na místě salto a když už viděl přibližující se sršeň, vypálil oheň, který sršně odhodil do větví.
„Nebo ty, kteří umí lítat!“ Dořekl Tanma, když dopadl na zem. Jenže sršeň se postavil/a a pouhým pohybem křídel uhasil/a oheň.
„Tak tohle bude těžký.“ Zabědoval Naru a Kiro už vyslal na sršeň kamenné hroty. Těm se sršeň vyhnul/a a ze všech okolních stromů se rozletěly roje sršní.
„Chce to plán!“ Křiknul Naruto a trhnutím ruky rozvířil všude kolem vítr. Tanma na chvilku zavřel oči a uvažoval.
„Uděláme to takhle! Saii, odlákáš pozornost toho velikána! Saky, buď s Kirem a kryjte se! Naru, Sasuke, vy budete se mnou!“ Zavelel Tanma a Sai už hned rychle načmrkal na svitek ptáka a na jeho hřbetu se rozletěl k obří/mu sršni. Plán vyšel, problém byl teď obří roj.
„Naru! Přispěj!“ Zavelel Tanma a vyfoukl oheň směrem k zemi. Naru hned podpořil větrem a kolem týmu se zvedla ohnivá zeď. Roj sršní se začal redukovat. A Sai si očividně vedl dobře.
„Snad Zlatej ví, co dělá.“ Řekl Kiro, když se společně se Sakurou ukrýval.
„Ten? Vždycky.“ Ujistila ho Saky.
„Sasí! Připrav si černej oheň!“ Zavelel Tanma, když všichni mrtví blanokřídlí padli k zemi. Uškvařeni.
„Můžeme!“ Odsouhlasil Sasuke a Tanma namířil pravačkou směrem, kde tušil obří sršeň. Vypustil vzdušnou vlnu, která zneutralizovala ohnivý kruh a Sasuke měl volný výhled na obra.
„Živel Oheň: Černý drak!“ Sasuke konečně mohl vydechnout. Černý oheň si to mířil rovnou na obra. Jenže obří hmyz se tomu vyhl.
„Sakra! Nemůžu ho trefit! Pořád se pohybuje!“ Zanadával Sasuke.
„Není problém!“ Ozval se Kiro a obří hmyz obalil kámen.
„A zkus se z toho nějak dostat, Májo.“ Zašklebil se Kiro.
„Teď mám šanci!“ Pomyslel si Sasuke a nadechl se. V tu ránu obří hmyz rozrazil kámen. Jenže ve stejnou dobu i Sasuke vydechl oheň. Sršeň to schytal/a.
„Asi bude třeba to ještě dorazit.“ Utrousil Sasuke.
„Pro jistotu.“ Pousmál se Tanma a už začal Narutovi tvořit Rasengan. Jenže máchal rukama tak rychle, až z obyčejného Rasenganu byl ohnivý.
„Niisan! Nepřeháněj!“ Zakřičel Naru. Tanma ho pohotově chytil za límec.
„Pociť sílu ohně!“ Zakřičel Tanma a otočil se. Jenže Naruto letěl taky, ale naštěstí ho Tanma pustil a Naru si mířil přímo na sršeň, zápolící s ohněm na sobě.
„Tak si to sežer, potvoro!“ Zakřičel Naruto a zarazil hořící Rasengan sršni přímo do oka. Tanma reagoval rychle a dostal Naruta z dosahu výbuchu.
„Asi bude lepší, když odtud vypadneme.“ Navrhl Kiro, když Sai doskočil na pevnou půdu.
„Tak se jdeme zahřát.“ Okomentoval to Tanma, jenže se ozval mocný výbuch, který hrdiny odhodil o pěkný kus dál, skoro až někde před les.
„Žijete?“ Zeptal se Tanma svého týmu a odblokoval si levý loket. Nehezky o křuplo.
„Jo, v pohodě!“ Ozval se Kiro a nahodil si zpět ztrhlou pravačku. Sai si mlčky prohlédl své tělo, ze stehna si vytáhl kousek větve.
„Jsme na živu!“ Ozval se Sasuke, který Sakuře pomáhal vytáhnout třísku z dlaně. Sám si ještě vytáhl větší větev z kolene.
„Sakra! Proč já neovládám taky tu rychlou pomoc?!“ Zahulákal Naru sedící na zemi s pokroucenou nohou.
„Vydrž! Kiro, pomož mi.“ Houknul Tanma na svého přítele, který Naruta chytil pevně za ramena.
„Drž!“ Řekl Tanma a jedním škubnutím nahodil Narutovi nohu zpátky.
„Áááá! Do p****e!“ Křičel Naru bolestí, ale nohu měl zase v pořádku.
„Zlatej, tobě roste další prst?“ Zeptal se Kiro při pohledu na Tanmovou levou dlaň.
„Co?“ Tanma se hned podíval na svou levačku. Mezi prostředníčkem a prsteníčkem měl zabodnutou větev. Nijak to nehrotil a větev si vytáhl.
„Můžem?“ Zeptal se Tanma a nabídl Narutovi pomocnou ruku.
„Tak to vypadá, že Tanmova rychlá pomoc nás zase všechny zachránila.“ Pomyslela si Sakura a se Sasukeho pomocí se zvedla.
„Mám pocit, že můžeme.“ Souhlasila a tým se vydal na cestu. Při cestě Sakura dorovnala s Tanmou krok.
„Už jsi popřemýšlel nad jménem pro tvé dítě?“ Zeptala se nenápadně. Kiro se podezřele přiblížil.
„Upřímně doufám, že to bude kluk. Nad tím jsem alespoň dokázal uvažovat.“ Odpověděl Tanma klidně.
„A co když to bude holka?“ Zeptala se opět Saky.
„Nestraš, jasný?“ Začal Tanma a Sakura se rozesmála.
„Už to vidím! Zlatej Orel s kočárkem. To si nedovedu představit.“ Dusil se Kiro, který se zvedal ze země. Těžko říct, co ho tam dostalo. Jestli pěst od Sakury, nebo salva smíchu.
„Kiro… A víš, že já si to dovedu představit?“ Utnul to Tanma a Kiro se přestal smát.
„Cože? Děláš si…“ Nedokončil Kiro.
„Nedělám. Je to povinnost, jako každá jiná. S tím se prostě musí počítat.“ Přerušil ho Tanma, usmál se a pohlédl na mraky. Jakoby tam viděl nějakou zprávu od rodičů.
„Niisan, ty bys mohl dělat dobrého řečníka.“ Pomyslel si Naruto a taky se zadíval na mraky.
„Tati, jestli to bude kluk, tak ponese tvý jméno. Tím jsem si sakra jistej. Tak jistej, jakože jsem tvůj syn!“ Pousmál se Tanma v duchu, než se otočil a vyrazil dál.
„Povinnost…“ Přemítal si Kiro v duchu, jenže pak sledoval hřbety svých přátel jak se vzdalují. Úspěšně je dohnal, ale nezaslechl další informace o Tanmově otcovství.
„Soudě podle slov, tak z tebe bude jistě dobrý táta, Niisan.“ Řekl Naru.
„Tichučko, strejdo.“ Hned Narutovi sklaplo, jak slyšel Tanmova slova.
„Klídek, Tanmo. Elice zbývá ještě necelý měsíc.“ Klidnila ho Sakura.
„Přesný termín?“ Žádal Tanma.
„20. Května. Společně jsme to počítaly.“ Přišla Tanmovi odpověď.
„Dvacátýho. Pět dní po jejích narozeninách. Heh, blbá náhoda?“ Pousmál se Tanma nad tou myšlenkou, ale hned si vybavil svou šťastnou rodinu. Až doteď mlčící Sasuke, který se samozřejmě taky bavil jejich konverzací, náhle zvedl zrak. Vegetace ustupovala, čekala už je holá planina.
„Asi jsme zapomněli na tu vodu.“ Začal Sasuke.
„Není problém. Klidně budu zásobovat.“ Ozval se Kiro.
„A já jsem zvědavej, jak do tohohle malýho plivátka nacpu ty zbylé dva krystaly, plus nějaký ty talismany.“ Utrousil Tanma nevzrušeně a rozepl si vestu.
Kiro stál na jedné duně, s dlaní u čela a sledoval okolí.
„Vidím jen jednu čáru stop. A že jsou teda divný.“ Řekl Kiro, když k němu dorazil Tanma a svěsil ruku.
„Jdu je omrknout. Dávej pozor. Jak na sebe, tak i na nás.“ Řekl Tanma a Kiro odkýval. Náhle se Tanma ale chytil za hlavu a klesl na kolena.
„Zlatej!“ Vykřikl Kiro a sklonil se k Tanmovi.
„Řekni něco. No tak, Tanmo!“ Snažil se Kiro svého přítele dostat k vědomí.
„Ungh! Ještě žiju.“ Ujistil ho Tanma.
„Co to bylo?“
„Vzpomínáš na naše mise? My dva a Eli-chan?“ Zeptal se Tanma a Kiro to odkýval.
„Jsme v poušti. Vracejí se mi vzpomínky. Ale jsou to jen záblesky.“ Vysvětlil Tanma, ale s obtížemi se postavil.
„Zlatej, netrap se s tím. Co bylo, bylo.“ Nabádal Kiro.
„Jo, ale taky jak dobrý to bylo.“ Zasmál se Tanma lehce, ale Kiro se rozesmál jako blázen.
„Jo, na ten tvůj výraz, na ten nejde zapomenout.“ Bavil se Kiro, ale hned dostal lehkou ránu do zad.
„Dávej bacha.“ Upozornil ho ještě Tanma a šel zkoumat stopy. Kiro se otočil za sebe, spatřil zbytek týmu na pokraji sil.
„Myslím, že je trošku šplíchnu vodou.“ Pomyslel si Kiro a jak zamýšlel, tak udělal. Tanma mezitím došel ke stopám.
„Možná jsem tenkrát vypadal jako blbec, ale stálo to za to.“ Pomyslel si Tanma a lehce se pousmál.
„Myslíš to, jak ses v ten den a taky v poušti zabouchl do Eliky?“ Zeptal se zvědavě Kurama. Tanma se sklonil ke stopám.
„To si piš.“ Přišla Kuramovi odpověď, ale Tanma už měl jasno, čí to jsou stopy.
„A kruci!“ Procedil Tanma skrz zuby a mířil si to zase za Kirem. Ten vytvořil kamenný přístřešek, asi jediné místo ve stínu.
„Co jsi zjistil?“ Zeptal se Kiro.
„Že náš tvůrce stop má osm nohou, dvě obří klepeta, ocas napuštěnej jedem…“ Tanmův pohled padl za Kirovo ucho.
„A stojí přímo za tebou.“ Dokončil Tanma klidně.
„Niisan, co budeme dělat?“ Zeptal se opatrně Naruto.
„Přemýšlím, vydrž. Kiro, nehýbej se! Jestli se pohneš, jsi synem smrti.“ Rozkazoval Tanma.
„Ale co teď?“ Zeptal se Kiro a dával si obzvlášť velký pozor, aby štír neucítil jeho pohyb.
„Prosím tě, Zlatej! Řekni mi, že je to jen prcek! Že je to jen prcek?“ Žadonil Kiro. Jenže Tanma neposlouchal, jen si od Naruta vypůjčil Kunai a lehce s ním začal klepat o písek.
„Tak pojď, chyť se!“ Řekl Tanma potichu a přidal na intenzitě klepání. Po štírovi zbyla jen malá černá šmouha, ale Tanma ho už držel za ocas. Těsně pod jedovým bodcem.
„A mám tě, š****e!“ Řekl Tanma už hlasitěji. Kiro se chtěl podívat na úlovek, málem chytil klepeta na nos.
„Jdi s tím do p****e!“ Zaječel, když dopadl na záda o kousek dál. Oba Namikaze bratři se začali smát.
„Ale jdi. Vždyť tenhle je neškodnej.“ Zasmál se Tanma a přiložil si štíra na hřbet ruky.
„Niisan, co to máš za druh?“ Zeptal se Naruto, když si prohlédl štíra.
„Soudě podle vzhledu, tak Pandinus Imperator. Nebo-li Veleštír Císařský. Fakt neškodnej to prďola.“ Řekl Tanma a přehodil si štíra do druhé ruky.
„Teda, o pouštní fauně toho víš dost. Na to, že jsi Shinobi z Listu.“ Zasmál se Naru, což Tanma uznal za pravdu.
„Takové tajnosti kvůli tomuhle prckovi?“ Zeptal se Kiro podrážděně a nadzvedl se v loktech. Tanma chytil štíra opět za ocas a položil ho na písek. Jakmile štír ucítil volnost, už ho nebylo.
„Niisan, dokážeš zjistit, jak jsou na tom?“ Zeptal se Naru a uvolnil místo u zbytku týmu. Všichni seděli na písku, opírali se o kamennou stěnu.
„Na první pohled jsou mimo. Jenže…“ Začal Tanma a přikleknul si k Sasukemu a sundal si rukavici na pravačce.
„Uvidíme, jak na tom vážně jsou.“ Zamračil se Tanma, zavřel oči a přiložil Sasukemu na čelo svoji pravačku.
„Sasuke se nehodlá jen tak vzdát. Řekl bych, že pořádnej šplíchanec vody a je tu jak na koni.“ Řekl Tanma a přesunul se k Saiovi.
„Sai je na tom bledě, ostatně jako vždycky. Ale stejně jak u Sasukeho. Šplíchanec vody a je v pohodě.“ Tanma se přesunul k Sakuře.
„Tak ta se mi vůbec nelíbí. Ta to asi odnesla nejvíc.“ Pomyslel si Tanma a přiložil dlaň na její čelo. Nic necítil, tak přehodil hřbet ruky na její tvář.
„Zase nic? Tak poslední věc.“ Zamračil se Tanma v duchu ještě víc a přiložil svoje rty na její čelo.
„Zlatej, kdyby tě tak viděla Elika. Bůh ví, co by si pomyslela.“ Proběhlo Kirovi v hlavě.
„Kiro, hoď jí spršku, možná, že něco víc poznám.“ Ozval se Tanma a Kiro už kropil Sakuře čelo. Tanma opět přiložil svoje rty a hořce se zamračil. Po chvilce se odtáhl.
„Sakura je na tom opravdu zle.“ Zakončil to Tanma.
„Co se děje, Niisan?“ Zeptal se Naru. Tanma si musel zapálit, aby zůstal v klidu.
„Přehřátí organismu.“ Přišla Narutovi odpověď i s obláčkem kouře.
„A to znamená?“ Ozval se Kiro.
„Že pokud něco neuděláme, zemře.“ Řekl Tanma tvrdě a prohledával Sasukeho. Hledal mapu. Hledal vyznačený bod.
„Sakra! Mám vyznačenou zkoušku tvořivosti!... Ale možná…“ Zaklel Tanma a párkrát projel prstem po mapě.
„Mám to! Zanesem je rovnou do Chrámu. Tam je alespoň stín a chladněji.“ Navrhl Tanma.
„No, a je to blízko.“ Uznal Kiro, když se podíval do mapy.
„Tak jdeme?“ Zeptal se Naruto, jenže Tanma nesouhlasil.
„Soudě podle slunce, je poledne. A to… K***a! Sakra!“ Nedořekl Tanma, protože z kamenného přístřešku mu spadl velký kámen rovnou na prst.
„Ježíš! Promiň, Zlatej! Jsi v pohodě?“ Chtěl vědět Kiro, když se Tanma držel za levou ruku.
„Až na to, že mám zjevně nějaký prst v p****i, tak žiju.“ Ujistil ho Tanma a ukázal ruku na světlo. Odnesl to levý prsteníček, resp. jeho půlka. Od dlaně do kloubu byl prst v pohodě, jenže pak už byl celý rudý, modrý a bůh ví jaký ještě.
„Au!“ Zaúpěl Naruto a jal se dívat někam jinam. Tanmovi se krev prorazila pod nehtem.
„Ty kokos! Zlatej, fakt promiň! Nevím, jak se to mohlo stát!“ Omlouval se dál Kiro.
„Je přesně poledne. Největší vedra. Zdá se, že ten tvůj přístřešek to už neudrží.“ Řekl Tanma při pohledu na díru v přístřešku. Kiro nic neříkal, jen vytvořil další vrstvu.
„Tak, a co teď?“ Zeptal se Naru a nesnažil se podívat Tanmovi na prst.
„Přečkáme tady, dokud nebude přijatelněji. Což bude zhruba za dvě až tři hodinky.“ Řekl Tanma a chtěl si zapálit, jenže udělat to s rukou, co bolí jak čert, je těžké.
„Tak aspoň spočnem.“ Uznal Kiro a taky zapálil.
„Tak spočnem, no.“ Přidal se Naru a sedl na písek. Tanma, i s cigárkem v papuli, úspěšně našel obvaz a obvazoval si zlomený prst.
„Jestli se Sakura probere, měla by se ti na to podívat, Zlatej.“ Řekl Kiro a potáhl.
„Vím.“ Odbyl ho Tanma a dovázal si prst.
„Tohle vidím tak, že ten prst nebo kloub mám totálně na s****y.“ Pomyslel si Tanma a sundal si čelenku.
„Pro příště, vyhýbat se pouštím.“ Řekl si Tanma pro sebe a nechal zvednout chladivý vítr. Ubíhající hodiny byly snad nekonečné. Kiro a Naruto se navzájem střídali s vodou, Tanma seděl na písku, koukal do neznáma. Občas mrknul na tři nešťastlivce, občas si čelenkou utřel zpocené čelo.
„Od toho výbuchu mi to trošku prasklo. No, že se divím. Taky toho zažila hodně.“ Pomyslel si Tanma.
„Niisan, Sakura se probrala.“ Ozval se Naru, když za ním přišel.
„Tak jí řekni, ať hlavně odpočívá. O vodě snad nemusím mluvit.“ Řekl Tanma a zapálil.
„Jasně. Co ten prst, Niisan? Přece jenom, když už je vzhůru, mohla by se ti na to podívat.“ Nabídl Naruto. Tanma se podíval na obvázaný prsteníček, už tolik nepulzoval, jako první momenty.
„Už o tom pomalu ani nevím.“ Uznal Tanma a potáhl. O necelé další dvě minuty už zahazoval nedopalek a šel za Sakurou.
„Jak se cítíš?“ Zeptal se.
„Už dobře. Koukám, že jsem tě celkem podceňovala, co se týče medicíny. Zvládáš to dobře.“ Pochválila ho Sakura.
„Žádná medicína. Jen základy přežití.“ Opravil ji Tanma a začal si pomalu sundávat obvaz.
„Co jsi dělal?“
„Spadl mi na prst šutr. Asi ho už mám kvalitně na s****y.“ Vysvětlil Tanma a sundal obvaz. Prst už byl z trošku v pořádku, jenže půlka už pomalu k ničemu.
„No, jen z pouhého pohledu máš kloub v háji.“ Přiznala Saky barvu.
„Skvělý. Jsem zvědavej, co si na mě lidi vymyslí. Zlatej devítiapůlprstej?“ Zasmál se lehce Tanma.
„Vypadá to, že se lehce smiřuješ s realitou. Tak půlka prostě jednou půjde pryč.“ Řekla mu Sakura, zatím co si Tanma prst opět obvazoval. Sai už pomalu otevíral oči, byl v pohodě.
„A zbývá už jen Sasuke.“ Řekl Naru.
„Kiro, má dost vody?“ Zeptal se Tanma.
„Jo. Právě jsem mu hodil na svoje triko.“ Ozval se Kiro a fakt, byl bez svého žlutého trička. To měl Sasuke obvázané kolem čela.
„Pomalu se stmívá. Hoď si oraz, Kiro. Noc bude chladná.“ Nakázal Tanma a opět lovil kuřivo.
„A to jsem si myslel, že s tebou to bude horší, Saky. Ale dokázala jsi přejít přes přehřátí.“ Uznal Tanma a zapálil.
„Tohle mi hrozilo?“ Zeptala se podiveně a Tanma přikývl. Sám sledoval zapadající slunce za písečné duny a pokuřoval.