Narutovo Neštěstí 07

Hinata s Narutom odešli. Cestou se zastavili u Hyuugu zeptat se jak se má otec. Pak šli domů.
„Všechno sis naplánovala?“
„Ano, my jenom přijdeme a vdáme se.“
„Už jsem ti někdy řekl, jak moc tě miluju?“
„Mnohokrát, já tebe taky,“ Naruto cítil, že v jejím hlase je náznak smutku.
„Půjdeme spolu teď do kina, co říkáš? Můžeš vybrat film,“ navrhl Naruto.
„Ty chceš jít do kina? Vždyť nic neuvidíš.“
„Já chci, abys mi všechno vyprávěla.“
„Tak platí dohoda.“
Vybrali se spolu na romantický film Kamarát taky rád a pak šli spát.

Za tři dny, uprostřed noci, někdo zaklepal na okno.
„Hinata!“
Hinata vstala z postele a přešla k oknu. Za oknem stála Hanabi.
„Hinata, je zle, táta umírá,“ řekla a běžela pryč.“
„Naruto, musím jít domů.“
„Vždyť si doma,“ řekl ospale.
„Ale k otcovi.“
Naruto se probral.
„Co se děje.“
„Už to přišlo.“
Hned se přenesli před Hinatin dom. Vešli dnu a Hiashi ležel na posteli a vedle něj stáli Hinatina máma, Hanabi a asi polka klanu Hyuuga.
„Otče,“ hlesla Hin a klekla si k němu.
„Už nevnímá,“ řekla Hanabi.
„Nebylo by lepší mu to ulehčit?“ zeptala se.
„Tak to udělej,“ řekla so slzami v očích Hinatina máma.
„Já, nemohu.“
„Udělám to já, jestli opravdu chcete,“ řekl Naruto.
Hinata, Hanabi, Hinatina máma a Neji se na sebe podívali.
„Můžeš,“ řekli všechny 4 odrazu.
Naruto urobil pár pečetí a pak se dotkl Hiashiho. Ten naposledy vydechl. Naruto jsi vzal Hinatu do náručí. Před všechny se postavila Hanabi a řekla: „Zemřel doposud nejlepší vůdce klanu Hyuuga, Hiashi. Byl známí svou statečností a vždy chtěl jen jednu věc, najít nástupce, kteří by tento klan nadále vedl v míru a zachovával jeho tradice. Já, jako jeho dcera, se nyní ujímám vědění našeho klanu a slibuje vám, že náš klan bude stejně uznávaní jako doteď.“
Všichni se začali rozcházet. Zůstala tam jen Hinatina máma, Hinata, Hanabi, Naruto, Neji a Tenten.
„Půjdu zítra za Hokage-sama a vyřídím pohřeb,“ řekla Hinata.
„Zvládneš to?“ zeptala se jí matka.
„Jasně, já ji pomohu,“ řekl Naruto.
„Jsi hodný, Naruto, ženám pomáháš.“
„Teď to tu bude o hodně prázdnější,“ řekl Neji.
„Víš, lásko, ani ne,“ řekla Tenten.
„Jak to?“
„Není právě vhodná doba, no já jsem těhotná.“
„To je skvělé, zlatko,“ řekl Neji a objal ji.
„Tak mi už půjdeme domů spát, ale kdybys chtěla, mami, zůstala bych tu s tebou.“
„Ne, to je v pohodě. Jen běžte.“
„Tak si zkuste odpočinout.“

Naruto a Hinata se přenesli domů.
„Chceš někam jít?“
„Ano, ráda bych.“
Šli teda pomalu po Konoze a dívali se okolo sebe. Na nebi byl krásny velký měsíc, který jim osvětloval cestu. V dálce hrála odněkud pomalá hudba. Najednou se Hinata zastavila.
„Naruto, slíbila jsem otcovi, že tě budu hlídat do konce svého života, je to mé poslání.“
„Vždyť mým posláním, je teď to samý, i když nemůžu udělat vše,“ řekl a sklopil hlavu.
„Neboj, možná jednou najdeme ten správný způsob pomoct ti. Už nejsem ta, co jsem bývávala. Ta, co se všeho bála a vzdávala se. Víš, to právě ty, si mi dal chuť stále se znovu a znovu se před otcem ponižovat. Kdybys tu nebyl, tak já už nejspíš taky. Byl si mým snem a ten si vyplnil, dokonce nic nám už nestojí v cestě být spolu. A já už se nemám teď čeho bát. Změnil se můj život a taky i já. Dekuji ti. Za vše.“
Naruto nevěděl, co říct, tak Hinatu vroucně pobozkal. Potom si spolu na chvíli sedli na lavičku před jejich bytem.