Podivné věci - 10. Nuda v Písečné

Uběhlo teprve pár týdnů od doby, kdy Skrytá písečná pohřbila bývalého Kazekageho a svěřila svůj osud do rukou demokratického uskupení, jménem Vesnický Koncil. Načež zjistila, že hromada rozhádaných papalášů není to pravé, a že "vládnoucí Jinchuuriki" je mnohem přijatelnější varianta, než "nepřátelský Jinchuuriki". A tak získal Gaara devadesát procent hlasů v posledních volbách a stal se vládcem vesnice. Záhy však zjistil, že jelikož nastal všeobecný mír, nikdo jeho bojové schopnosti nepotřebuje a o co tu skutečně jde, jsou hory papírů v jeho kanceláři.
„Padesát dva," řekl Gaara, zarytě hledící před sebe.
„Padesát dva čeho?" nechápal Kankurou, kráčející na chodníku vedle svého mladšího, úspěšnějšího bratra.
„Padesát dva výhružných anonymních dopisů," odvětil Gaara, načež vstoupil do dveří místní restaurace.
Kankurou obdivně hvízdl. „Na to, že tu velíš teprve od pondělí, je to docela výkon... Co jsi udělal?"
Nynější Kazekage se usadil na své obvyklé místo u okna a přitáhl si jídelní lístek. „Podle toho, co se v nich píše, jsem buď teplej Jinchuuriki, nebo jsem nějakou dívku nevzal na večeři..."
Tyto a podobné příhody zaneprazdňovaly Gaarovu už tak dost nestálou mysl, pročež se po celém sídle kazekageho začalo šuškat, že je teď tak trochu do "emo". Kazekageho sourozenci sice neměli ponětí, co to slovo znamená, ale když zjistili, že chodí spát do svého písečného štítu, rozhodli se jednat. Tímto způsobem vznikly pravidelné, čtvrteční, rodinné večeře.
„Co se stalo, Gaaro?" K oběma si přisedla Temari. „Kankurou ti zase přisypal pepř do písku?"
„Ty ten incident musíš omýlat pořád, že jo!?" ozval se Kankurou. „Mimochodem, kde jsi se tak zdržela?"
Temari se opřela na židli. „Čekala jsem na zprávu od Shikamara. Hmm, ten prevít na to určitě zapomněl!"
Kankurou zvedl obočí. „Nepovídej! Vydržel to docela dlouho - dva týdny, pět vzkazů denně, za tři hodiny jeden mrtvej poštovní holub..."
„Nech si to, jo?" odrazila ho. „Posílali jsme si strategické zprávy o rozmístění nepřátel!"
„Jo? A jakejch?" chtěl vědět Kankurou.
Temari se zarazila. „Eéééé..."
Zachránil ji písečný ninja, který rozrazil dveře do čajovny a přiklusal ke jejich stolku. „Kazekage-sama!" uklonil se. „Máme problém!"
„To teda máte!" odvětil Gaara. „Co jsem vám říkal o rodinných večeřích?"
Ninja vytáhl zápisník. „Rodinná večeře má vždycky přednost?"
„Správně!" Kazekage do sebe obrátil šálek saké. „Tohle je posvátná doba, kdy chci strávit pár drahocenných chvilek se svou rodinou! Přijďte, až skončíme!"
„Rozumím pane..." zadrmolil ninja a odběhl.
Kankurou se za ním nechápavě díval. „Hele, a co když je to tentokrát vážný?"
Kolem čajovny proběhli další ninjové.
Gaara jej odměnil ledovým výrazem: „Taky jsem si to myslel. Ale pak všichni chtěli sundávat kočky..."
Oknem bylo na chvíli vidět skupinu ninjů, táhnoucí vrhač šípů.
Temari se natáhla pro svůj vějíř a vstala: „Tohle asi nebude kočka."

„Co se tu děje?" Kankurou zastavil jednoho z ninjů, kteří naprosto neorganizovaně běhali kolem.
Ninjovi chvíli trvalo, než popadl dech. „Tam... na východní straně!" Třesoucí se rukou ukázal na západní hradby.
„Co?" chtěla vědět Temari.
„Obrovská žirafa!"
Oba sourozenci se k sobě obrátili.
„Někdo si z nás vystřelil!" usoudil Kankurou.
„Co když jde o nějakého summona?" zamyslela se Temari.
„Obrovskou žirafu?"
„Tvůj bratr bojuje s obrovským mývalem!"
„Ale to je přece..."
„Mýval!"
„Tak fajn!" Kankurou ukončil jejich rozhovor a otočil se zpět k ninjovi. „Kdeže se ta žirafa vyskytla?"
Ninja se již vystrašeně potácel pryč, přesto ukázal prstem v jejich směru. Otočili se. Nad budovami se nádherně vyjímala dlouhá žirafí hlava.
„Tak to je opravdu velká žirafa... I když, nevypadá zas tak nebezpečně," okomentovala Temari.
Vesnicí se rozlehl nejeden bolestný výkřik. A tak píseční sourozenci vytáhli zbraně a vrhli se do víru bitvy! Totiž, asi v půlce cesty narazili na něco mnohem zvláštnějšího, než žirafa samotná - po ulici si nerušeně vyskakovala obrovská blecha. Sourozenci se již málem vrhli do útoku, ale to se již objevila známá písečná ruka a tvora zaplácla.
Na střeše sousedního domu se objevil Gaara se svou tykví. „To je nějaký divný druh psa?"

***

Ve Skryté Písečné se nacházelo mnoho obchodů. Byl tu obchod se zbraněmi, opravy zbraní, leštění zbraní nebo výroba zbraní na zakázku. Ale byl tu i jeden, kupodivu nezbraňový obchod. A to nebylo nic jiného, než Písečný zverimex!
Uvnitř zverimexu, obklopen pachem kočičího žrádla (balík za 39,90,-) a roztomilých králíků (kus za 25,-), celý den seděl prodavač. Tohle odpoledne zrovna neměl moc velkou tržbu, takže si donesl čaj a začetl se do vesnického týdeníku. V tom se rozletěly dveře a dovnitř vtrhla dvojice ninjů, div neporazili stojan se zrcátky do ptačích klecí (sada za 12,50,-) a vrhli se k pultu.
„Potřebujeme postřik proti blechám!" oznámila dívka s podivným účesem a ohromným vějířem na zádech.
„Všechen, co máte!" doplnil chlapec s černou kapucí na hlavě a strašidelným líčením, čímž vyděsil čtyři štěňata (jedno za 45,-) v kleci vedle pokladny.
Prodavač se zatvářil, že mu to vůbec není divné - vydělat na celé zásobě postřiku není nic špatného. „Kolik jste ochotni zaplatit?" otázal se zdvořile.
„Děláte si legraci!?" vyjekla dívka. „Na vesnici je právě veden útok a vy chcete peníze!?"
S prodavačem její důvody ani nehnuly. „Ještě nikdy jsem neslyšel, že by byl něčí útok odražen hromadou protiblešího postřiku. Tedy, pokud nepočítám útok na psího jednotlivce, že ano..."
„Podívejte, to je na dlouhý vysvětlování," ozval se chlapec. „Ale když nám je dáte, slibujeme, že vám to uhradí sám Kazekage!"
„Umm..." prodavač se zamyslel. „Ne."
„Ale tady jde o misi Písečné!" zařvala dívka. „Jsme tu z rozkazu Kazekageho!"
„A já jsem členem Konožské obchodní komory," odtušil prodavač. „Až budete mít podepsaný rozkaz od Hokage, tak se sem vraťte."
Dále se dívka pokusila přeskočit pult a nejspíš použít fyzické násilí, ale její přítel ji naštěstí stáhl dolů dřív, než prodavač stiskl tlačítko alarmu.
„Klid Tem, já to vyřídím," řekl a postavil ji k akváriu se závojnatkami (jedna za 8,50,-). Obrátil se zpět na prodavače: „Myslím, že se určitě nějak dohodneme!"

***

Občané Skryté Písečné se ocitli v obležení. Před dvěma hodinami museli čtyři medici najednou křísit hmotnější obyvatelku, která se zhroutila hned poté, co všechny její muškáty skončily ve chřtánu obrovské žirafy. Ta se o miniaturní postavy, které z ní měly opravdovou paniku, moc nestarala. Do oka jí totiž padl vysoký akát, téměř jediný strom široko daleko, a dala se vesele do jídla.
Blechy jí už dávno přestaly dělat předvoj. Místo toho zaútočily na lidi s úmyslem alespoň několik z nich kompletně vysát.
Gaara se na chvíli octil v obklíčení. Blechám sice vadila jeho písečná ruka, zato však byly mimořádně odolné a jen co se vyhrabaly ze svých písečných hrobů, skákaly vesele dál. Ovšem, po několika neúspěšných pokusech, kdy jediné, co blechy vysály, byl písek, to vzdaly a šly zkoušet štěstí jinam. Konečně se na scénu dostavil i zbytek tria, táhnoucí velkou plachtu s hromadou protibleších postřiků.
„No to je dost!" řekl Gaara a vytáhl jedno balení. „Čím jste to zaplatili?"
„Dal jsem mu do zástavy loutky," odpověděl Kankurou.
„Teď jen vymyslet, jak dostat postřik na ty blechy," ozvala se Temari, dumající nad uzávěrem lahví.
Gaara vymyslel plán během pěti sekund. „Vrhneme se mezi ně, já vyhodím postřiky do vzduchu, paže Karasu je rozbijou, Temari to rozfouká vějířem a pak se schováme do salamandra!"
Kankurou zkrabatil čelo. „Tak za prvé Karasu těch paží nemá dvě stovky, ale šest! A za druhé je ve zverimexu!"
„Napadá tě snad něco lepšího?"
„Chceš říct, realizovatelného?"
„Tak dost!" Temari přerušila jejich hádku. „Gaaro, svolej ninji! Chce to jen trochu kunaiů!"

Za chvíli se v ulicích Skryté Písečné shromáždili odvážní ninjové, kteří pomocí pochodní a zbraní naháněli obrovské blechy na jedno místo.
Pak se ozval hlas Kazekageho, velící: „Zbraně připravit!"
V rukou každého z ninjů se objevilo balení protiblešího postřiku a kunai či shuriken.
A pak Gaara zavelel: „Pal!"
Nejdříve letěly vzhůru postřiky, za nimi dobře mířené zbraně. Postříkané blechy chvíli běsnily, načež padly ve smrtelné agónii na zem. Temari rozdělala vějíř a využila jej místo deštníku, pod který se tři píseční sourozenci schovali.
„Tak tohle byly poslední!" zajásal Kankurou.
„A s tou žirafou uděláme co?" zeptala se Temari, která se nikdy neradovala předčasně.
Gigantická žirafa se tyčila nad vesnicí a akát, ke kterému se skláněla, byl již z větší části ožraný. Teprve po chvíli si Kankurou s Temari všimli, že jejich bratr kamsi zmizel. „Gaaro?"
Odpovědí na jejich volání byla velká písečná ruka, držící strom. Žirafa k ní obrátila hlavu. Pak se otočila, překročila několik ulic a vydala se k nabízené pochutině. Gaara stál na střeše jednoho z domů a celou situaci komentoval způsobem: „Tak jo, pojď za tím šťavnatým stromečkem! To je ono! Pozor na sídlo Kazekage! Doleva! Správně! A teď hezky ven z vesnice!" Písečná ruka zabořila strom do nejbližší písečné duny a stala se její součástí.
Naklonil se ze střechy: „Co se na ni jít podívat zblízka!?"

Žirafa, stojící v poušti nedaleko Skryté Písečné, skláněla svou vekou hlavu na dlouhém krku a růžovým jazykem ožírala listí na jednom z mála stromů, který ve vesnici kdysi rostl. Byla tak zabraná do jídla, že si tří sourozenců ani nevšimla a když už po nich hodila okem, jenom aby se přesvědčila, že jsou nepoživatelní. Její zkušenosti s vesnickými ninji ji o tom přesvědčily.
„Tak tohle je zajímavý," uvážil Kankurou po chvíli. Na to, že celé zvíře musí měřit tak okolo jednoho kilometru, si už zvykli. „Jsou ty fleky to, co si myslím?"
Temari postoupila blíž a zadívala se na jeden z fleků na žirafině noze. „To není možný," dodala.
Ale bylo to tak. Zlatavá srst zvířete byla posetá černými znaky Konohy.
„Myslím, že se vydáme na malý výlet," usmál se Gaara.