Osamělá kunoichi 02: Boj, slib a zákaz

POZOR! Spoiler!

„Mé důvody jsou mé důvody, Naruto-kun,“ Aschika se usmála a víc neřekla, pak se obrátila na Yamakeho. Ten se ušklíbl.
„Prostě se jen bojí ukázat obličej, je to zbabělec!“
Bylo by slyšet spadnout špendlík. Aschika mlčela a v duchu tiše pěnila vztekem. Nakopem mu zadek! Ozval se ten hlas v její hlavě.
Pak řekla: „Neříkej o svém protivníkovi nic, když o něm víš kulový. Zato tě porazím, aniž bych ti dovolila použít jedinou techniku!“
Tomu říkám výzva! Kakashi se zájmem pozoroval Aschiku.
„Moc si věříš!“ Zařval Yamake.
„ A ty moc mluvíš,“ odsekla Aschika a postavila se do bojového postoje.
Hayate si odkašlal. „Tak tedy, BOJ!“

Aschika na nic nečekala: „Doton: Rūto kōgeki!“ Ze země vyletěly obří kořeny do výše pěti metrů a začaly se sápat po Yamakem. Ten úspěšně uskakoval z jejich dosahu. Aschika zformovala další pečetě: „Kage bunshin no jutsu!“
„Hej, to je má technika!“ Naruto ublíženě sledoval Aschiku, tvořící pět klonů, které okamžitě vrhly kouřovou clonu.
Sakra, nic nevidím! Yamake se snažil uprchnout před kouřovou clonou, když se na něj vrhly čtyři klony. Yamake po nich vrhl kunaie a ony se okamžitě rozprskly. „Nic lepšího neumíš? Ty-.“ Náhle vykřikl bolestí. „Co to…“
„Cože? Jak to udělala?“ Naruto se rychle snažil zjistit příčinu křiku.
„Na Yamakeho zaútočily jen čtyři klony,“ Kakashi se zaujetím sledoval dění pod nimi. Yamake měl totiž v chodidlech zapíchané kunaie ostřím nahoru.
„Co to sakra…“ Yamake zkřivil obličej bolestí, když se pokusil pohnout. Aschika se na něj podívala.
„Kdyby sis všiml, zaútočily na tebe jen čtyři klony. Pátý se skryl v dírách po kořenech a pak jen čekal na příležitost. Měl bys dávat víc pozor a méně mluvit, baka!“ Aschika se podívala na jeho nohy. „Pokud si nechceš způsobit nějaká trvalá zranění, měl by ses vzdát.“
„S tebou? S takovou krávou? To mě radši můžeš rovnou zabít!“ Yamake na ni začal chrlit nadávky. Aschika si povzdechla.
„Shinobi by měl vědět, kdy se vzdát. Jak chceš…“ Aschika se pohnula směrem k němu a vrazila mu takovou ránu pěstí, že odletěl do zdi a ztratil vědomí. Z nohou mu zbyly jen krvavé cáry.
Tak to je síla! Kakashi zíral na Aschiku. Vsadím se, že ještě nepředvedla to nejlepší.
„Tak to byla teda pořádná rána!“ Sakura na ni jen mlčky koukala.
„Úžasné!“ Lee se pořádně předklonil, aby viděl, co se bude dít dál.
Aschika se vyzývavě podívala na Hayateho.
„Vítězem je Aschika.“
Pro Yamakeho přiběhl zdravotnický tým. Naruto se obrátil na Kakashiho.
„Dostane se z toho, Kakashi-sensei?“
„Hmmm,pár zlomených žeber, otřes mozku a nohy, ty jeho nohy půjdou těžko spravit. Ta Aschika byla hodně tvrdá, ale zasloužil si to.“
Aschika se otočila ke zdravotnickému týmu a tlumeně s nimi hovořila. Pak se sklonila nad Yamakem.
„Co to dělá?“ Naruto se snažil zaostřit na situaci.
Neuvěřitelné! Ona ho léčí? Kakashi si myslel, že ho šálí zrak. A skutečně, když se Aschika narovnala, Yamakeho nohy byly opět celé.
Budu si muset promluvit s Tsunade. Třetí se usmál. Hodně se zlepšila.
„Kakashi-sensei, jak to, že umí léčit?“ Obrátil se Naruto na Kakashiho. Ozval se Gai: „Jako gennin by tohle neměla umět.“
„Ale jak to?“
Kakashi nereagoval, protože si všiml něčeho zvláštního. Když se Aschika zvedala, její kapuce se lehce svezla dolů. Co to je? Kakashi se vyděsil, protože na její tváři uviděl nějaké černé tetování. Že by to byla… Podíval se na Sasukeho, který se držel za krk a snažil se nedat najevo bolest. …Prokletá pečeť?
„Kakashi-sensei?“ Naruto se na něj netrpělivě díval a čekal na odpověď.
„Nevím, ale jestli zvládá léčení na takové úrovni, tak je mnohem lepší než gennin.“
Co je zač? Neji použil svůj Byakugan. Její oči! Ostatní si rychle všimli Nejiho vyděšeného výrazu.
„Co se děje, Neji?“ Gai na Nejiho znepokojeně podíval.
„Já, nejsem si jistý, ale její čakra je obrovská! A taky nevidím její oči.“
„Nevidíš její oči? Proč?“ zeptal se Lee.
„To nevím…“ Neji zrušil Byakugan.
„Ta čakra, jak moc je velká?“ Kakashi se na Nejiho rychle obrátil.
„ Je jí víc než v komkoliv z nás! Možná je i větší než Narutova!“
Kakashi vyděšeně zalapal po dechu. Tolik čakry! Co je zač?
Aschika se vracela zpátky do patra.
„Aschika-san!“ Naruto k ní přiběhl a natáhl ruku. „Aschika-san, až vyhraju tuhle zkoušku, budu s Vámi bojovat!“
Aschika se pod maskou usmála. „Tak se snaž,Naruto-kun! Budu se pozorně dívat.“

Po kvalifikačních soubojích se Aschika chystala do lesa trénovat. Hmmm, Naruto postoupil, držím mu palce. Sledovala, jak Naruto poskakoval okolo Sakury a Kakashiho. Je to magor!
Z myšlenek ji přerušil hlas za zády:
„Aschika-san!“
Ztuhla a otočila se. Před ní stáli tři členové ANBU. „Potřebujeme, abyste šla s námi.“
„Proč?“ Její ostrý hlas nešel přehlédnout a nenápadně sáhla do taštičky.
„Chce s Vámi mluvit Hokage-sama.“ Jeden člen ANBU mluvil stále klidně, druzí dva zpozorněli.
„Proč nepřijde sám?“ Tohle smrdí.
„Nemůže, má práci, ale musí s Vámi mluvit.“
Aschika zvažovala, jestli má jít.
„Dobře.“ Vyndala ruku z taštičky a naoko klidně vyrazila. Zůstávala však ve střehu.
…
„Cože??? Děláte si srandu?“
Aschika vztekle praštila pěstí do stolu.
Byli v pracovně Hokageho, sami. Aschika se rozzlobeně napřímila.Hokage seděl klidně za stolem a ani nezvedl oči.
„Proč nemůžu na Chuunninskou zkoušku?“
Třetí si povzdechl. „Potřebujeme tě jako Chuunnina.“
Aschika na něj udiveně zírala. „P-proč?“
„Chtěla jsi se snad stát součástí vesnice, ne? Aschiko, kromě bijuu jsi jeden z nejsilnějších lidí, kteří chodí po této zemi. Nemůžeš si dovolit ten přepych zůstat nestranná.“
„Je snad moje věc, ke komu se přidám, sakra!“
„Proč ji chceš tolik skládat?“
„Přišla jsem si regulérně zabojovat a zvítězit! Nechci získat něco podvodem. A taky nesnáším, když někdo dělá rozhodnutí za mě!“ Aschika se odmlčela. „Za nás…“ Tiše se opravila, a pak pokračovala: „Proč vám nemůžu pomoct, jako Gennin?“
Hokage vstal a podíval se z okna. „Na Konohu se pravděpodobně chystá útok vedený Orochimarem.Bylo by dobré, kdybys vedla skupinku jiných Chuunninů.Proto potřebujeme, aby ses stala Chuunninem. Pokud bys byla Gennin, mohlo by se stát, že by tvá skupina měla pochyby a neuznávala by tě. Něco takového si nemůžeme dovolit, ne v tak kritickém období.“
Aschika se uklidnila. To, co říká, zní rozumně. V hlavě se jí ozval ten hlas: Uvidíme, co z toho vzejde…
Ušklíbla se. „Dobrá tedy, když to musí být.“
„Tak jsme to tedy vyřešili. Dostaneš skupinku ANBU.“
ANBU? No nic… Pak se podívala na Hokageho.
„A co vy? Orochimaru si to s Vámi bude chtít vyřídit.“
Třetí k ní byl stále otočený zády. „Počítám s tím.“
On se smířil se smrtí? Ten hlas v její hlavě zněl překvapeně.
Pořád může zvítězit.
Snad.
„Aschiko?“ Obrátil se na ni Hokage.
„Hokage-sama?“ Poprvé použila to zdvořilé oslovení.
„Máš ji ještě?“
Aschika si sáhla na krk, kde se pod šátkem ukrývala modrá čelenka Listové.
„Ano, třeba za pár dní spatří světlo světa.“
Třetí se znovu posadil za stůl. „A co Naruto, kdy mu to řekneš?“
Aschika znejistěla. „To nevím.“
„Bojíš se, že tě nepřijme?“
„Trochu.“
„Tomu nevěř, bude určitě rád.“
Aschika kývla a otočila se k odchodu. „Hokage-sama.“
Když vyšla ven, sevřela rukama zábradlí. Sakra, tohle je takovej průser!
„Aschika-san!“
Když se otočila, uviděla skupinku ANBU z dopoledne.
„Jste můj tým?“ Pečlivě si je přeměřila pohledem.
„Ano.“
„Dobrá tedy, vyrážíme na průzkum okolí.“.
…
„Cože, Aschika-san se zkoušky nezúčastní?“
Naruto byl velice rozzlobený, chtěl s ní přece bojovat. Byli s Kakashim v Ichiraku rámen a měli večeři.
„Proč,Kakashi-sensei?“
Kakashi se málem zakuckal rámenem. „Nemám nejmenší tušení, prostě nám to řekli.“ Ve skutečnosti to nařídil sám Hokage-sama. Kakashi sice neznal důvod, ale netušil za tím nic dobrého.
„Ale já s ní chtěl bojovat! Musím ji najít!“ Vyskočil a uháněl pryč. „Je to na vás, Kakashi-sensei!“
Kakashi se podíval na účet a přemýšlel o oprášení techniky Tisíc let bolest, ale zaplatil a odešel.
Naruto mezitím uháněl Konohou a snažil se Aschiku najít. Takhle ji nikdy nenajdu!
„Kage bunshin no jutsu!“ A tak se Narutové vydali do všech směrů. Byl večer, takže se mu hledalo hůř. Nakonec ji našel nahoře nad sochami Hokagů, jak se dívá na večerní Konohu.
„Aschika-san!“ Otočila se a uviděla Naruta, jak k ní zadýchaně běží.
A sakra…
„Ano, Naruto-kun?“ Naruto se zastavil a ukázal na ni.
„Slíbilas mi, že se mnou budeš bojovat, a pak nemůžeš na Chuunninskou zkoušku? Proč?“
Aschika natáhla ruku a sundala si kapuci.
Měla oříškově hnědé vlasy asi po krk. Malé čelo, menší uši a bílá páska přes oči,nejzajímavější ovšem bylo černé tetování, které se jí táhlo přes jednu půlku obličeje, to Naruto viděl.
„Naruto-kun, nepamatuji si, že bych ti slíbila souboj. A na Chuunninskou zkoušku prostě nemůžu.“
„Proč?“ Naruto si prohlížel její horní část obličeje. Proč má tu pásku?
„To ti bohužel nemohu říct. Ale pokud chceš souboj, můžu s tebou bojovat klidně teď.“
„Co? Teď večer? Zrovna jsem měl rámen.“ Naruto s ní chtěl bojovat, ale ne s plným žaludkem.
„To se tak bojíš?“
Ne, ne, ne, ne! Dáme si souboj! Co třeba zítra ráno na louce?“
Aschika pokrčila rameny. „Dobře, klidně si s sebou někoho vezmi.“
To řekla a zmizela.
…
„Cože? Slíbila ti souboj?“ Sakura se na Naruta nedůvěřivě podívala, a ten hned začal mávat rukama.
„Jo, jo, jo, zítra ráno na louce, přijdeš se podívat, jak ji porazím?“
To těžko.
„Dobře přijdu se podívat, jak dostaneš na zadek.“
„To teda ne, já vyhraju! Co vy Kakashi-sensei, přijdete?“
Kakashi si jako vždy četl Icha Icha. „Hmmm,asi jo.“
Taky to řeknu ostatním, to budou chtít určitě vidět.
…
Ve stejnou chvíli se Aschika procházela Konohou, když si všimla známé bělovlasé postavy. Ježíši, to si děláte srandu. Zastavila se a pokusila se schovat, když si jí ta postava všimla. Jiraiya-sensei!
„Aschika-chan!“ Jiraiya se usmál a vydal se k ní. Aschika se pokusila vypadat potěšeně.
„Jiraiya-sensei, jsem ráda, že vás vidím!“ Když promluvil ten hlas v její hlavě, přetékal ironií. Vážně?
Jiraiya se zasmál. „Ale, ale, už je to dlouho, co jsem tě učil, že? Vyrostla jsi!“
Přitom uhnul pohledem na její hrudník. Aschika se naštvala.
„Hej! Kam to koukáte?“
„Éééé, nikam, nikam,“ Jiraiya se pokusil rychle změnit taktiku, „smím tě pozvat na jídlo?“
Aschika se ušklíbla. Šmírování jsem si užila už dost.
„Fajn, ale platíte!“
„A co za to? Pusu?“ Jiraiya se zvrhle usmál, ale pak si všiml, že Aschika křupe klouby na ruce. „Dobře, dobře, končím.“

Seděli spolu nad jídlem u hřbitova.
Vážně si spolu dáte souboj? Co si o něm myslíš?“ Jiraiya vysrkl polévku a podíval se na ni.
„Je fajn, akorát trochu magor.“
„Přesně to jsem slyšel. No, musíš ho porazit, ne?“
Usmála se na něj. „Přesně to mám v plánu, sensei.“ Vstala a podívala se na něj.
„Ještě se určitě uvidíme, zatím!“
„Zatím!“ To řekl, až když Aschika zmizela.