Žánr

O dva dni se konal pohřeb. Jako naschvál se rozpršelo. Na cintorínu se sešla veliká hromada lidí. Celý klan Hyuuga stál v předních řadách. Loučili se s vůdcem, který jim mnohé přinesl. Úplně vepředu stáli čtyři osoby s dlouhými černými vlasy. Mladý vůdce Konohy čítal z černé knihy. Nemyslel, že tuto jeho povinnost bude muset tak skoro v jeho vládě podniknout. Když odříkal potřebná slova, vyzval všechny, či nechtějí povědět o zesnulém pár slov. Určitě chtěl každý něco říct, ale slova se ujala Hanabi.

„Ďakujem za všetko, Naruto.“ Povedal otec. Dovečerali sme a pomaly sme sa začali lúčiť.
„Aj ja, Hiashi. Neviem, koľko sa zdržím, ale dám ti vedieť.“ Usmial sa Naruto.
„Dcérka, príď ma ešte pozrieť.“ Prikývla som a objala som otca aj Hanabi.
„Prajem dobrú noc a Hanabi, potom keď budeš chcieť prepašovať do svojej izby chlapca, rob to nenápadnejšie.“ Žmurkol na ňu Naruto. Začervenala sa. Hiashi sa na ňu pozrel so šokujúcom pohľadom.
„Žiadneho chlapca nemám. A mohol by si ma prestať škádliť. Už nie som malé dievčatko.“

Nevím, jak se mu podařilo dostat se z nemocnice, ale právě teď Naruto dorazil do Ichiraku a objednal si svou obvyklou a oblíbenou porci ramenu. Když dojedl, šel trénovat na louku kousek od Konohy. Trénoval asi půl hodiny, potom si jen lehl do trávy a díval se na nebe. „Je až moc neobvyklé, že je takhle v klidu.“ Pomyslel jsem si a čekal jsem, co bude dál. Nečekal bych, že mě bude zajímat Narutovo divné chování, ale prostě jsem musel zjistit, co mu je. „Možná je to tím, že se celé dny jen nudím a nic nedělám.“ Zamyslel jsem se po chvíli.

Bitka sa skončila neúspechom Akatsuki. Síce najprv vyzeralo, že Konoha bude čoskoro zrovnaná so zemou, ale včas prišla veľká posila s Piesočnej, dokonca aj samotný Kazekage.
Po boji sa občania Konohy rozhodli vybudovať veľký pomník na česť šiesteho Hokageho - Naruta a jeho ženy. Dieťa sa podarilo zachrániť. Narodila sa im krásna dcéra, ktorú pomenovali Nami.

Itachi sa po Naninej smrti psychicky zrútil. Vedel však, že svojho syna musí vychovať a pripraviť ho na život. Avšak po troch rokoch bol Itachi zabitý v boji.

10.Kapitola: Ráno

Keď slávik rozprestrie krídla a odletí do výšok, riskneš to a poletíš za ním? Alebo zvolíš bezpečie a nikdy neuvidíš tie výšiny, o ktorých ti spieval?
-MARLIESE ARNOLDOVÁ

Slnko vyšlo, osvetlilo kamenné tváre Hokagov. Slávik roztiahol krídelká a vydal sa na svoju zvyčajnú rannú obchôdzku. Najprv si sadol na konár pri okne Godaime Hokage a spustil svoju rannú pesničku.

Předmluva
Abyste mě lépe pochopili, musím vám na začátek povědět něco o svém životě. Jmenuji se Satsuki. Je mi šestnáct let. Od svých sedmi let se podrobuji výcviku v umění ninjů, samurajů a vlastně všech bojových umění, které za to stojí.
Ve svých devíti jsem ztratila svého mistra, který mě vychovával od narození. Umíral mi v náručí. Vztek a nenávist k jeho vrahům mě dohnala k mé první vraždě. Každý z vás, kdo zabil mi dá za pravdu, že tvář naší první oběti si zapamatujeme až do smrti.

O TÝDEN POZDĚJI V OTOGAKURE NO SATO:

Raiga z trůnu otráveně sledoval Kabuta, který mu právě přivedl celou feudální rodinu Oto no Kuni přímo před jeho trůn. Feudální pán, jeho žena, jejich sotva dospělá dcera a dva ještě malí chlapci. Sakura stojící po Raigově pravici jen mlčky sledovala ty vyděšené potomky feudálního pána, který zde sice klečel před Raigou v pozici do které ho srazil jeden z Kabutových hadů, ale v očích mu stále plála ta aristokratická nadřazenost.
"Vidím, že jsi skončil Kabuto," poznamenal Raiga a Kabuto slizce přitakal:

019 – Lotosový květ
Rychle se otočila za hlasem, ale v rohu viděla jen tmavou siluetu.
„K-kdo jsi?“ zeptala se roztřeseně a snažila se na tu osobu zaostřit, ale nedařilo se jí to – byla tam moc velká tma.
„Však to sama poznáš,“ řekl neznámý a z jeho hlasu šlo poznat, že se usmívá.
„Kdo jsi?“ zeptala se Hinata znovu a tentokrát pevněji. Vystoupil ze stínů a odhalil svou tvář. Šedé vlasy s ofinou a vzadu v culíku, brýle s kulatými obroučkami, černé oči a na čele čelenka se znakem Zvučné.
„T-ty jsi... Já tě znám!“ zajíkla se.

Druhý den Deidaru probudil plný močový měchýř ještě před svítáním. Okolí stále obestírala tma a Gatsu, rozvalený v přední části vozu, hlasitě chrápal. Deidara zůstal chvíli ležet - rukou si stíral z očí vrstvu kysanců a snažil se dýchat hluboce a pomalu. Dobře věděl, že jakékoliv odbočení z onoho stereotypu jej bude stát další vlnu dráždivého kašle. Přitom uvažoval o svých možnostech. Mohl by vzbudit Gatsua - tento plán však narážel na fakt, že Deidara o žádnou asistenci při močení nestál. Ne, zvládne to sám!

Otřásl jsem se a smutně se podíval na Tobiho který se mě snažil dohnat.
Měl bych mu pomoct?
Samozřejmě. Vešel jsem k sobě do pokoje a se smutnou vzpomínkou na Tobiho pronásledovaného Kakuzem jsem zavřel a zamkl dveře. S klidem v duši že jsem Kakuzovi tak nedocenitelně pomohl jsem se svalil na postel a zaposlouchal se do těžko identifikovatelných zvuků zvenčí. První se ozvalo hlasité: "Nani?! Senpai!" následované boucháním na dveře, stíháno bojovným pokřikem Kakuza a kdesi v dálce jsem rozeznal i Hidanův ječivý smích. To byl balzám na moje uši.

Skrytá hrozba

Naruto si vzal dopis, otevřel ho a začal číst.

„Zdá se, že už vyrazili.“ Oznámil vůdci pohyb dvou osob a psa ke skále a čekal na odpověď.
„V tom případě je přivítáme. Přiveďte vězně!“ chodbami se nesl hluboký hlas, který se donesl až k východu.
Tiché kroky dvou mužů se odrážely od vlhkých zdí a dech se jim mírně měnil v páru. Zastavili se před zamčenými dveřmi, které lehkým mávnutím ruky vyšší z nich otevřel. Vešli a smýkající se dvojici odvlekli do hlavní místnosti.
…
„Slyšel jste to, Kakashi-sensei?“
„Ah jo, i ten sten, byla to Sakura, blížíme se.“

„Shinji!"
Dotyčný nereagoval.
„Shinji!" kričal na neho Naoki.
Ale on spal. Naoki sa pokúsil vstať z postele. Najskôr sa pomaly posadil. Potom sa asi päť minút snažil dať nohy z postele, čo mu robilo problémy kvôli zábradliu a špagát, ktoré mu v tom bránili. Ale nakoniec sa mu to podarilo. V momente, keď sa postavil, tak spadol na zem. Bola to taká rana, že Shinjiho zobudila zo spánku.
„Čo robíš?"
„No, konečne si hore."
„Čo robíš?"
„Chcem ťa zobudiť."
„Prečo?"
„Mohli by sme utiecť."
„Ale sensei nám povedal, že tu máme zostať."

Od rozhovoru s Kyuubim nemohol Naoki poriadne spať. Každú chvíľu sa budil. Aj ráno vstal príliš skoro. Ešte pred úsvitom. Posadil sa na svoju posteľ a porozhliadol sa okolo. Starý muž spal tentoraz v kresle. Vstal z postele a pomalým krokom sa k nemu blížil. Jemne sa ho snažil zobudiť, ale okamžite s tým prestal. Spomenul si ako ho zobudil. Chcel mu to vrátiť. Vo vedľajšej miestnosti tiekol zo steny malý pramienok vody. Starý muž to používal ako vodovod. Naoki v ňom nabral vedro vody, ktoré našiel opodiaľ.

Druhé setkání

Tým Sedm byl zdržen ve Vířivé čekáním na odpověď pro svého Hokageho. A Naruto se celou tu dobu snažil poznávat svou sestru, která neměla nejmenší tušení, že ten Naruto, který se jí jistým způsobem líbí je její starší bratr. Kyuubi se mu celou tu dobu potichu smál, protože Naruto nedokázal určit, jak se situace doopravdy má.

Pohroma byla zde v měřítku, jaké nikdo nikdy ještě neviděl. Listová byla pod útoky několika monstrózně silných ninjů a do toho se ještě přidal běsnící devítiocasý démon, který nad sebou neměl ani ždibec kontroly.
Naruto nevnímala, co páchá a byla v jednom ohni. Strašně jí to bolelo a snažila se toho hrozného pocitu zbavit, ale tím jako devítiocasá liška pouze více a více zuřila. Pein, který doposud musel bojovat proti ochráncům Listové, se musel přidat na jejich stranu, protože chtěl zastavit Kyuubiho – Naruto, která běsnila.