Katsu! 2. díl

Otřásl jsem se a smutně se podíval na Tobiho který se mě snažil dohnat.
Měl bych mu pomoct?
Samozřejmě. Vešel jsem k sobě do pokoje a se smutnou vzpomínkou na Tobiho pronásledovaného Kakuzem jsem zavřel a zamkl dveře. S klidem v duši že jsem Kakuzovi tak nedocenitelně pomohl jsem se svalil na postel a zaposlouchal se do těžko identifikovatelných zvuků zvenčí. První se ozvalo hlasité: "Nani?! Senpai!" následované boucháním na dveře, stíháno bojovným pokřikem Kakuza a kdesi v dálce jsem rozeznal i Hidanův ječivý smích. To byl balzám na moje uši.
Zachumlal jsem se do peřiny a s představou jak se nechám těmi úžasnými zvuky ukolébat ke spánku jsem zavřel oči. Ke smůle sobě vlastní se za chvíli všechno před dveřmi utišilo. Má ukolébavka už nebyla slyšet.
Nervózně jsem se zavrtěl a párkrát probodl dveře naštvaným pohledem, načež jsem se skutečně zvedl a odemkl dveře.
"No tak co se dě-," nedořekl jsem.
Naproti mě stála Konan, obdařujíc mě pěkně silným úderem do obličeje. Zapotácel jsem se díky tomu momentu překvapení a zachytil se za bolavou tvář.
"Ty jsi parťák?! Ty? I Hidan už je lepší partner než ty!" okřikla mě a doslova mi Tobiho hodila do náruče, takže jsem znovu ztratil rovnováhu a zapotácel se dozadu. Fňukna Tobi se mě okamžitě chytl a nijak mi nepřispíval v koordinaci vlastních pohybů. Když jsem snahu ustát ten náraz vzdal a spadl tvrdě na záda se na nás Konan ještě nakvašeně podívala a zabouchla dveře.
Panebože, chudák Kakuzu, pomyslel jsem si když jsem slyšel Konanin křik, Hidanův ječivý smích a velkou ránu připomínající bourání stěn. Chudák Hidan, pomyslel jsem si, když ten ječivý smích ustal.
Vzal jsem Tobiho za límec a odhodil ho ze mě, takže Tobi skončil vedle vlastní postele a pořád pofňukával. Nejistě jsem se podíval na dveře a na Tobiho a nakonec jsem ho postavil na nohy. Kdoví co by se mnou bylo, kdyby Konan zjistila že jsem s Tobim hodil. To že ona s ním hází, to je přece naprosto normální, ale když ho hodím já, no to už je z toho aféra že si z Tobiho dělám míč.
Když Tobi stál a pořád fňukal, zdráhavě jsem ho poplácal po rameni a usmál se tím úžasným křečovitým úsměvem.
"Tobi, je to v pohodě, Konan už dala Kakuzovi co proto, nebreč. Jsem si jist že ode dneška se už ho nemusíš bát." prohlásil jsem a jemně do Tobiho žduchl a ten si tedy sedl na postel. Zůstal jsem stát před ním a naprosto nefalšovaně jsem se usmál, (Nefalšovaně jsem se pokusil o nefalšovaný úsměv takže z toho vznikl hnusný falšovaný úsměv.) ale Tobi zase pofňuknul.
"Senpai Tobimu nepomohl, Senpai nemá Tobiho rád!" řekl a začal znovu fňukat. Protočil jsem oči (snad to neviděl) a nasadil sladký tón jaký používám když chci z Kakuza vymámit prachy.
"Tak promiň Tobi." omluvil jsem se a znovu ho letmo poplácal po rameni a měl jsem se k odchodu.
"Senpai, Konan říkala že se o mě máte starat." oznámil mi už Tobi normálním hlasem a já, napůl otočený, jsem se naštvaně ušklíbl. Zatraceně, to tu nikoho nenapadlo že jsem CHLAP a nikomu nebudu dělat mámu?!
"Vážně Tobi? A chceš po mě teda něco?" zeptal jsem se stále otočený a v duchu si vyjmenovával všechny nadávky na Konan, jaké jsem u toho masochisty a pánbíčkáře Hidana slyšel a že jich bylo.
"Tobi má hlad." oznámil mi mnohem veselejším hlasem.
"Tobi si objedná pizzu." oznámil jsem mu a posadil se na vlastní postel, v přiměřené vzdálenosti od toho postrachu.
"Tobi chce jídlo od Deidary senpaie." oznámil mi a už se dokonce smál. Zacukaly mi nervy v oku ale přemohl jsem se a nasadil ironický úsměv.
"Takovou pizzerii neznám..Hm, jak chceš." prohodil jsem a vydal se do kuchyně. Cestou jsem prošel kolem Kakuzova a Hidanova pokoje odkud se stále ozývala nadmíru rozrušená Konan. Přišel jsem do kuchyně a z mrazáku vytáhl mraženou pizzu dobré značky. Dle návodu jsem to prostě strčil do trouby a počkal a když už se zdálo že je pizza poživatelná nakydal jsem na ni kečup a na bílou krabici fixou napsal "Pizzerie Deidara." a s veselým pobroukáváním jsem se vydal k Tobimu.
Otevřel jsem dveře od našeho společného pokoje a na Tobiho posteli bezpečně přistála pizza. Šokovaně se podíval na krabici a vesele se zasmál. Pak ji otevřel a naskytl se mu pohled na pizzu politou kečupem. Nevěřícně se na to zadíval a pak si opatrně jeden kousek vzal.
"Tak jez, Tobi." pobídl jsem ho.
"Není v tom jeden ze Sasoriho jedů, že ne Senpai?" ujišťoval se maskovaný a stále si kousek ubohé pizzy nevěřícně prohlížel.
"Ne." odvětil jsem a čekal kdy teda ocení mou námahu s přípravou jeho svačinky.
"Senpai, fuj, to je ta z Alberta, Albert Quality?!" zapištěl a kousek pizzy odhodil neznámo kam, jakmile zbystřil co je to za značku. Naštvaně jsem sledoval pizzu v letu a do stejného pohybu jsem chtěl uvést i Tobiho který se štítivě od pizzy odtáhl jako kdyby ho mohla nakazit morem.
Skočil jsem k němu na postel, urval si kousek pizzy a strčil si jí do pusy.
"Je tfo dobfé! Nefim, co fut děháš!" zasyčel jsem naštvaně když jsem si do pusy nacpal první kousek. Své tvrzení jsem podpořil gurmánským mlaskáním, které se začalo nebezpečně podobat dávení. Pomalu na pokraji smrti zhnusením jsem pizzu spolkl a s palcem nahoru a dalším naprosto upřímným úsměvem jsem se obrátil na Tobiho.
"Vidíš? Chutná báječně." oznámil jsem mu, ale jak vidno ani na Tobiho neplatilo moje mizerné herecké umění.
"Achjo. Tak co teda chceš?" oznámil jsem na pokraji sil a také silně zklamán nad jeho nevděčností. Příprava trvala celých deset minut...
"Takže moc mi chutnají nudle s jakoukoliv pálivou omáčkou, taky mi chutná pomerančová limonáda a vepřové na mírno podušené. Nic by se nezkazilo kdyby jste přihodil vařená vejce." zakončil proslov Tobi.
Nevěřícně jsem se na něj podíval. Jediné co bych z toho zvládl připravit bylo nalít do sklenky limonádu, ale podusit vepřové maso? Jediné co jsem si pod tímto pojmem dokázal představit bylo jak škrtím nějakého nebohého vepříka (A jediné co si pod pojmem 'vepřík' dokážu vybavit je Zetsu. On je vážně totální prase, ale ze Zetsua by byl maximálně salát, takže fakt nevím co bych měl dělat.)
"A fakt by ti nestačila jen ta limonáda?" pokusil jsem se zachránit si krk před nebezpečným vařením jehož umění ovládá jen Konan a ta mi nepomůže už asi s ničím do konce mých dní. Pokud je Tobi skutečně naštvaný tak já jsem skončil. Prosebně, vážně prosebně, jsem se díval na mého okupanta a doufal že se nade mnou smiluje.
"Tobi má HLAD!" zopakoval znovu a dal zvláštní důraz na slovo 'hlad'.
"Tobi, jak ti mám zatraceně něco uvařit když vařit neumím?!" rozkřikl jsem se naštvaně nad Tobiho neohleduplným požadavkem který mě vážně vytáčel.
"Senpai, ale Tobi má vážně hlad.." řekl šeptem Tobi a sklonil hlavu. Začalo hrozit nebezpečí dalšího pláče a tak jsem se smířeně postavil a Tobiho vytáhl na nohy taky.
"TY mi pomůžeš, ale jestli se to nebude dát jíst, NEBUDE to MOJE vina!" oznámil jsem a vydal se ze dveří do kuchyně následován zase spokojeně vyhlížejícím Tobim. Po cestě jsem narazil na Hidana a Kakuza.
"Hidane, no fuj! Ty jsi zase prováděl ten nechutnej rituál?!" zděsil jsem se při pohledu na Hidana celého od krve a s nějakými tyčemi vyčuhující z jeho těla. "Bože! A k tobě se přidal i Kakuzu!" řekl jsem ještě vyjeveněji když jsem si všiml že Kakuzu je také celý od krve a sem tam z něj trčí nějaký kunai.
"Žádný rituál, to byla krvavá pomsta.." promluvil tiše Hidan.
"Konan Hidanovi s rituálem pomohla.." doplnil Hidana Kakuzu.
S pochopením jsem se na dvojici zmasakrovaných kolegů podíval a srdce se mi zatetelilo štěstím že můžu Tobimu připravit jídlo.
Po vyslechnutí několika dalších nadávek na Konan jsem se nakonec odebral do kuchyně a Hidan s Kakuzem se šli umýt a vytahat ze sebe ty tyče a kunaie. S Tobim (skoro se pozvracel) jsem se dopotácel k pultu a zamyšleně se o něj opřel. Zkoumavým pohledem jsem sjel celou linku, stůl, židle, sporák i lednici.
"Tobi, zapisuj!" oznámil jsem maskovanému stojícímu za mnou a ten hned pohotově vytáhl bloček s tužkou se slovy: "Vždy připraven."
Po chvíli usilovného přemýšlení jsem se rozhodl pro to nejjednodušší co jsem mohl.
"Krok č.1 obstarat pomerančovou limonádu a nalít ji do sklenice." oznámil jsem Tobimu co má zapsat, první a nejjednodušší krok k vydatnému jídlu. Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodl k dalšímu dechberoucímu kroku.