Láska - Bolest a štěstí života IV. Ztráta spojence

„Zdá se, že už vyrazili.“ Oznámil vůdci pohyb dvou osob a psa ke skále a čekal na odpověď.
„V tom případě je přivítáme. Přiveďte vězně!“ chodbami se nesl hluboký hlas, který se donesl až k východu.
Tiché kroky dvou mužů se odrážely od vlhkých zdí a dech se jim mírně měnil v páru. Zastavili se před zamčenými dveřmi, které lehkým mávnutím ruky vyšší z nich otevřel. Vešli a smýkající se dvojici odvlekli do hlavní místnosti.
…
„Slyšel jste to, Kakashi-sensei?“
„Ah jo, i ten sten, byla to Sakura, blížíme se.“
„Um.“
Pokračovali dál do temnoty a díky jedné jediné cestě věděli, že jdou správně. Vzduch byl čím dál vlhčí a chladnější, cesty byly kluzké a jen málokdy osvětlené plápolající loučí. Vždy jeden zrychlil a druhý jej opět uzemnil, aby nebyli příliš nápadný, ale když je zde jediná cesta, nenápadnost jde mimo. Po minutě chůze se jejich styl postupu změnil v mírný běh a zaznamenávali každičký detail. Pakkun stále hlásil, že se přibližují k nepříteli a tím víc se zrychlovalo jejich tempo.
Dveře. Zničehonic zde cesta skončila a pokračovala až za velkými mohutnými dveřmi. Pravděpodobně.
„Můžeme?“
„Hai.“ Kakashi odvolala Pakkuna a oba se chystali na cokoliv, co je tam může potkat.
…
„Konečně jste se uráčili ukázat.“ Hrubý hlas se odrážel obrovským skalnatým sálem, kde v jeho nejzazší části trůnila osoba s dvěma poskoky na obou stranách. Před každým z nich stál jeden z vězňů a všemožně se vykrucoval ze sevření jejich věznitelů.
Kakashi, co vy tady? Proč jste nešli pryč? Ksakru, ty pitomý pouta ze mě vysály skoro všechnu čakru.
„Naruto-kun.“ Hinatin hlas jej přinutil pohlédnout jejím směrem a téměř se v tu chvíli rozplakal.
„Hinato.“ Neslyšně k ní promluvil a její jméno skoro spolkl.
„Takže když už jste se přivítali, můžeme si vás pěkně zabít.“
„Kdo ksakru jste? Co po nás chcete?“ začal tedy Kakashi a stále ve střehu byl připraven použít sharingan. Hinata stála v nepatrném bojovém postoji s aktivovaným byakuganem.
„Již můj první posel vám jistě řekl, že jsem organizace Kaika. Nepleťte si to s tou podřadnou skupinou Akatsuki , ti nám nešahají ani po paty. Sice v ní můj otec chvíli figuroval, ale chytat bijuu? Jděte, absurdní způsob ovládnutí světa. Chtít je uvrhnout do genjutsu i vy jste věděli, že je to hloupost, lidé musí skutečně trpět.“ Plápolající louče házela na zadní část místnosti mihotavé obrazce a sedící osobě dodávala na důstojnosti.
„Kdo je tvůj otec?“
„Znáte ho, myslím, že po válce se musel stát slavným.“
„Kdo je to…“
„Hej, hej, seš až moc zvědavej na to, že vás držíme v šachu, nemyslíš?“ trhnul s Narutem jeho věznitel a škodolibě se zazubil.
„Jo, nepovídej?“ Narutův sebevědomý obličej se otočil k vysokému muži a v jeho očích se zjevila Kyuubiho čakra. Obrovská tlaková vlna jej od něj odhodila a pouta se přetrhla ve dví.
Rychlostí blesku se přesunul k Sakuřinýmu vězniteli a vytrhl mu ji z rukou. Vrátil se ke svému týmu a plápolající čakra vyhasla slabým množstvím.
Hinata stojící vedle něj se radostně usmála a oddechla si. Vytáhla kunai a zaryla jej do Narutovi hrudi.
---
„Hi-nato?“ jeho obličej se přetáčel k dívce stojící po jeho levém boku, která nyní vyšla vpřed a mířila k nepříteli.
„Ano, Naruto-kun?“ děsivý, přímo psychopatický úsměv se vyrýsoval na její tváři a stanula po boku sedící postavy. Naruto vykašlal kaluž krve a sesunul se na zem.
„Naruto!“ pomocí lékařského jutsu jej Sakura začala léčit a snažila se zastavit jeho krvácení. Šanaró, kvůli těm poutům mám nedostatek čakry… vydrž Naruto.
„Co jste jí udělali!“ zařval z plných plic a z koutku mu vytékal pramínek karmínové krve.
„Ale, to tady Kako, si pohrál s její myslí a zjistili jsme velmi zajímavé informace – ty jsi to prozradil Tsunade a Kakashimu.“
„Ne, jak…?“
„Tehdy v noci, ona nespala, pouze to předváděla. Už nejmíň tři měsíce ji máme ve své moci. Říkal jsem ti, abys mlčel.“
„Ale já – co jí chcete udělat?“
„Trochu poblouznění, trochu mučení, trochu drog, a pokud nebude dostatečně silná tak se tam možná projeví trocha smrti.“
„Chidori!“ Kakashi se vyřítil proti jejich nepříteli s Raikiri v ruce.
„Shinra Tensei.“ Odhodil jej od sebe zpět k Sakuře a téměř jej přivedl do stavu bezvědomí.
„Shinra – Tensei? Kdo u všech čertů jsi?“ vyděšeně na něj teď všichni hleděli a čekali, co z něj vypadne.
„Já jsem nynější, jediný uživatel rinneganu.
„Rinnegan?“ Sakura nevěřila, co nyní slyšela stejně tak její dva společníci, „Posledního uživatele rinneganu zabil Naruto ve válce!“
„Možná se trochu přepočítal.“
Naruto v tomto stavu nevydrží, musím je odsud dostat. „Kuchiyose no jutsu!“ Vedle Sakury se objevila Katsuyu v menší velikosti a okamžitě do sebe vstřebala Naruta, aby ho ochránila.
„Ne tak rychle!“
„Šanaróó!“ její pěst se zabořila do země a tím způsobila zemní vlnu valící se přímo do zadní části sálu. Sakura podepřela Kakashiho a spolu s Katsuyu se vydali spěšně ven. Místnost za nimi již byla zavalena a nyní se jejich cesta otřásala v základech. Chvíli poté co vyběhli ven, se celý vnitřní komplex sesunul a vchod dovnitř byl zatarasen.
Katsuyu vyndala Narutovo zkrvavené tělo a Sakura se s její pomocí dala do léčení.
„Naruto, vydrž!“ držela své slzy zkrátka a přemýšlela nad událostmi v jeskyni. Uživatel rinneganu? Shinra Tensei? Otec, kterého známe? Kdo to ksakru je!
„Zvládne to, Sakuro?“
„Snad ano, naštěstí netrefila srdce, takže to není to nejvážnější, ale má prasklou plíci, bude to trvat.“
„Chápu.“ Kakashi se nyní obrátil ke Katsuyu a zeptal se jí na dění ve vesnici.
„Hai, Tsunade-sama vše zvládá a neděje se nic neobvyklého. Špeha jsme nenašly, ale pátrání pokračuje.“
„Děkuju, podáš jí zprávu o tomto vývoji prosím?“
„Jistě.“ Kolem jejího těla se utvořil oblak kouře a zmizela z jejich pohledu.
„Kakashi-sensei, co myslíte tím špehem?“
„No, je možné, že se ve vesnici vyskytuje špeh, který se dostal k Hinatě. Možná už utekl, ale chceme mít jistotu.“
...
„Shizune.“ Tsunade seděla ve svém křesle a hleděla z okna na klidnou vesnici.
„Shizune.“ Opět se pokusila přivolat svoji pomocnici, ale žádné odpovědi se jí nedostalo. Kde je ksakru.
„Shizune!“ zařvala na celou budovu a bleskově se vztyčila nad křeslem. Pevným krokem se vydala z kanceláře a rozhlídla se po uličce.
Ticho vesnice bylo náhle přerušeno silným výbuchem a budova Hokageho se otřásla v základech. Co to -? Přiběhla zpět k oknu a sledovala výbuchy po celé vesnici. Vytřeštěně sledovala přívaly ninjů k různým výbuchům, ale žádný z nich se jí již nedostal na pohled. Vyběhla na střechu budovy a zaznamenala první výbuch, ke kterému se v mžiku dostala. Kdo to k čertu je! Přece by na sebe ten špeh takhle neupozorňoval! Když doběhla na místo, zalapala po dechu.
Před ní se tyčila postava osoby, kterou tak moc dobře znala a která nyní v rukách svírala dva mrtvé ninji.
„Ty –.“

Poznámky: 

Tak další díl je na Konoze, trochu jsem to pomotala a přidala takovou nepatrnou zápletku Nevím co k tomu dodat, asi jen, že je to o trošičku kratší ty nebohý človíčku - dobře si počti :D