Žánr

(*poznámky)

14.Kapitola: Sharingan!

[i]Dnes som sa chcel konečne poriadne vyspať, ale padla na mňa posledná hliadka a tak som vstával o tretej. Teraz sedím pri ohni a pozorujem, ako pomaly vyhasína. Mal by som priložiť, ale nechce sa mi vstávať. Pomaly obrátim hlavu a pozriem na moje spoločníčky.
Spoločníčky...

Zpět do Aka-koupelny:
„Mistře Sasori, potřebuji od Vás laskavost,“ pípl Deidara, jakmile si dodělal manikúru.
„Ano?“
„No víte.. potřeboval bych upravit vlasy, ale mám udělaný nehty a nechci si hned odřít ten krásnej lak..“
„ … “
„Prosííím!“ zaškemral Deidík a udělal psí oči.
„No dobře!“ „Jste ten nejlepší parťák pod sluncem! Chci..“
„Já vím, já vím! Ofinu párkrát přejet žehličkou a culík trochu nakůlmovat! Jako obvykle,“ odsekl Sasori a chopil se žehličky.

Odešli jsme a po chvíli Sai spustil: „Naruto-kun, myslíš, že je to dobrý nápad?“
„No, hele, já nevím jak vy, ale jsem nadšený,“ usmíval jsem se od ucha k uchu.
„To je sice fajn, ale... Co když se zraníš víc, než při tom útoku na Kakuzu?“ obrátila se na mě Sakura se strachem v očích.
„No, to nevím, ale budu se snažit!“ Musím si víc věřit! Nejsem srab!
Rozhlídl jsem se kolem a všiml si malého obchůdku.
„Hele, co vy na to?“ ukázal jsem na stánek s rybami.
„Co s ním?“ zeptali se oba zároveň.
„Chcete??“ culil jsem se.

Kapitola 1 - Klam

Sotva se Temari vydýchala. Lehce odpočinula, ten pocit tu byl zase!
„Je tu! Nevím, jak nás našel, ale je tu!“ oznámil Sai poté, co mu jedna myš přišla říct, co viděla.
„Kdo?“ zajímal se Obito.
„Náš nejhorší možný nepřítel,“ odpověděl Kankurou.
„Jeho chakru poznám, to snad…“ ozvala se Hitomi, která zdědila Byakugan po matce a krev klanu Uzumaki po otci.
„Kohopak to tu máme?“ ozvalo se všem za zády.
První, kdo spatřil nepřítele byla Hitomi, následně Obito, Sai, Kankurou a Temari.

Naruto-kun, opravdu se přidal k boji? Madara prohrál.
„Hinato?“
Otočila jsem se za hlasem mého týmového partnera a oplatila mu úsměv. Byla jsem opravdu šťastná, že ho převeleli k nám, vedle něj by se mi hned umíralo líp. Přišel ke mně a odhrnul mi pramínek vlasů, který mi pomalu padal do obličeje. Jemně jsem zčervenala, líbil se mi, jeho city ke mně mi opravdu lichotily a přísahám, chtěla bych mu je opětovat. Jenže srdci neporučíš.
„Volá tě Kakashi-sensei. Nejspíš tě na čas převelí.“

O tom, jak se normální kluk z naší reality dostane do světa Naruta.

Nikdo nevěděl, že Naruto misi splnil. Nikdo netušil, že jej můžou přistihnout poflakovat se po vesnicích. Nikdo o něm neslyšel… všichni si mysleli, že je mrtvý. Opak byl ale pravdou…
"Je čas jít domů Kuramo!" zvolal Naruto.

V Uchiha čtvrti:
„Sasuke! Sasuke! Sasuke! Kde se schováváš? Chtěli jsme tě jenom přivítat a rovnou ti trochu pomoct! Sasuke! Sasuke!…“ křičel Naruto po celé čtvrti.
„Naruto! Nekřič tu jak na lesy.“ napomenula Sakura Naruta. Chytla ho za ruku a doufala, že se tak trochu uklidní.

„Tsk.“
„Omlouvám se, budu se snažit-“
„V pořádku, tohle je nic v porovnání s bolestí, která je den ode dne větší,“ pronesl Itachi. Sakura nanesla krém na jeho oči a nechala je tam pár vteřin, než je znovu setřela.
„Můžete se obléct, Itachi-san,“ řekla Sakura klidně a ponořila krém do vody. Ztuhl.
Mezitím, co se Itachi oblékal, Sakura hrabala v mléčné vodě a nalezla ztuhlý kousek krému. Vytáhla plátek a upřeně se na něj dívala. Tohle nebylo dobré.
„Co se děje?“ zeptal se Itachi, stál přímo za ní.

„Tohle místo je Peklo, a to jsem viděl dost podobných. Ale tohle je to nejhorší. Co tady vlastně dělám? To se mě chtěl někdo zbavit?

Oro, aka Sasí, měl výjimečně skutečně pravdu. Ať už totiž slečna Haruno vypadala jakkoliv, to, co vešlo do dveří jí bylo podobné jen barvou vlasů a čoček.

Probudím se ze vzpomínek, jakmile se podívám z okna, zděsím se. Venku už se stmívá a Itachi mě určitě hledá. Asi by se mi těžce vysvětlovalo, co tady dělám. Rychle zahladím stopy o tom, že jsem tady byla a otevřu dveře a vyjdu ven. Zrovna vycházím z Uchiha čtvrti, když narazím do staršího Uchihy, někdy mi zákony schválnosti opravdu lezou krkem.

„Proč musíme chodit zrovna na její přednášky?“ zajímal se Soijiro poté, co se to dozvěděl.
„Protože ona je nejlepší medička po celém ninja světě,“ odpověděl Itachi.
„Nebývala to Godaime Hokage, Tsunade-sama?“
„Použil’s správný čas. Bývala. Kolikrát ti musím říkat, že jednoho dne žák překoná svého učitele? Tahle dívka se u ní učila. Znám ji přes mého…“ nestačil doříct, když do haly vstoupila přednášející. Celá hala okamžitě utichla.

„Ja vás zabijem! Prisahám u Jashina! Ja vás zabijem!" kričal Hidan, aj keď jeho telo bolo rozdelené na niekoľko tisícok kúskov.
„Čo s ním spravíme?" pýtala sa Sakura.
Sasuke ho chytil za vlasy, vlastne iba jeho hlavu, a zodvihol ju zo zeme.
„Ak ma nepustíš, tak ťa zabijem a obetujem Jashinovi."
„Ako chceš?"
Sasuke upustil jeho hlavu.
„Au! Ty smrad! Ja ťa zabijem!" Hidanovi sa zjavne nepáčilo ani to.
Kakashi podopieraný Natsumi sa k nemu dostal.

O dva a půl roku později...

„Říkám, že to pro tebe udělám!“
„Seš si jistá? Můžeš tím zabít nevinnýho člověka,“ dodal se starostlivým obličejem.
„Vím… ale už jen proto, že mi to furt tak připomínáš, vím, že je to pro dobrou věc. A že ti můžu věřit, i když mi ten důvod tajíš,“ konstatovala Ayano.
„Nemůžu ti to říct, promiň,“ opáčil ještě Itachi a Ayano zkřivila koutek úst do úsměvu.
‚Už jen proto, že je v tom stavu kvůli tomu, co jsi zač... Vím jistě, že bys tohle břemeno neunesla,‘ dodal si v duchu.

I přesto, že Naruto prakticky nespal, bál se o tu neznámou dívku. Aniž by ji znal. I když mu v hlavě cinkalo varovné znamení, že tu dívku zná.
Ošklivá rána, co měla na boku se nechtěla léčit. Byla ve stejném stavu, jako na začátku, to se událo před dvěma dny. Ostatní šrámy byly v pořádku. Jen ta jedna nedávala Narutovi spát.
„Kdo tě mohl tak zranit?“ ptal se sám sebe. „A proč?“
V mezičase, kdy ji měnil obvaz (snad už po sté), který si pořídil těsně před tím, než ji našel. Náhle se zarazil. „Mohl jsem to podvědomě tušit?“