Osamělá kunoichi 12: Návrat po letech

O dva a půl roku později...

Byl krásný den. Konohu prozářily sluneční paprsky. Po nebi se linuly jemné kotoučky páry. Lesy šuměly...
A v tu chvíli udělal jeden mladík po několika letech svůj první krok do Konohy.
...
Lesem u Konohy otřásaly údery. Čtveřice ninjů trénovala taijutsu. Dvě z nich byly ženy. Jedna s hnědými vlasy a levandulovýma očima. Druhá s černými vlasy a rudě žhnoucím pohledem. I ony asi na rok odešly a trénovaly po světě. Vrátily se teprve nedávno.
Aschika Namikaze odskočila a popadala dech. Její protivník se jen usmál a natáhl ruku do vyzývavého postoje.
„Už nemůžete, Aschika-san?”
„Nejsem tak dobrá v taijutsu jako ty, Lee...”
Myuki se musela usmát. I její protivník se usmíval.
„Toto je jedinečná příležitost, Myuki-san. Zjistíme, čí dojutsu je lepší.”
„Zřejmě si hodně věříš, Neji,” vyrazila vpřed. Vykopla vzhůru a Neji uskočil. I Aschika vyrazila na Leeho. Obě dvojice si vyměnily pár úderů, když Myuki zvolala na Aschiku.
„Aschiko, teď!” Obě si bleskurychle vyměnily protivníky. Aschika aktivovala Byakugan.
Lesem u Konohy se ozývaly tupé údery. Náhle byl slyšet i dusot nohou.
„Aschika-san! Naruto se vrátil!” Byla to Sakura. Aschika sebou trhla, dostala ránu od Leeho a odletěla na zem.
„Aschika-san, jste v pořádku?” chytil ji za ruku a pomohl ji na nohy. Neji s Myuki šli k nim.
„Nedávala jsem pozor...” usmála se, „Sakuro? Naruto se vrátil? Opravdu?”
„Ano, před chvílí jsem s ním byla u Tsunade.”
„Tak jdeme za ním, ne?” Myuki vyrazila vpřed. A Aschika hned za ní.
Jak moc jsi se změnil, Naruto? Aschika se na něj těšila tak moc, až to bylo nezdravé.
„On bude jistě stále stejně praštěný....” I Myuki byla velmi zvědává.
...
Ichiraku rámen... Kde jinde hledat Naruta, že? Aschika se dívala na důvěrně známé blonďaté vlasy. Spiklenecky se usmála a připlížila se k němu zezadu. Naruto seděl na barové stoličce a ládoval se rámenem. Aschika ho bleskurychle chytila za ramena. Naruto se lekl a přepadl dozadu a sletěl i s židlí přímo na zem. Aschika se naštěstí stihla rychle vyhnout.
Naruto začal kašlat, ale oči mu zářily. Vstal, ale zarazil se.
„Já... jsem větší, než ty! Aschiko!” Objal ji. Aschika se usmála a přitáhla si ho loktem k sobě.
„Jen o trošku, Naruto. Ale vsadím se, že jsem pořád silnější než ty.”
„To si jen myslíš, dattebayo! A pozveš mě na misku rámenu, po takové době?” Naruto se začínal dusit, ale Aschika ho přidusila ještě více.
„Ber taky ohled na moji peněženku nenažranče! Z jedný misky jsou tři, ze tří pět a já budu úplně švorc!” Konečně ho pustila a Naruto zvedl spadlou židli. Aschika byla hrozně ráda, že ho zase vidí. Nejraději by zpívala. Mrkla na něj.
„Navíc si ještě musím něco vyřídit, promluvím si s tebou později, jo?”
Naruto se zakabonil. „Ale to není fér...”
Aschika si povzdechla a obrátila se na staříka. „Narutův rámen je na mě, staříku.”
„Ty jsi praštěná... Naše ubohá peněženka!” Myuki si povzdechla, ale usmívala se.
A Naruto zase zářil jako sluníčko. Zkrátka věděl, jak na ni. Aschika mu zamávala a vyběhla směrem k louce.
...
Stála u památníku padlých a čekala. Náhle se k ní někdo postavil. Usmála se.
„Lepší nebo horší?”
„On je silnější, ty chytřejší. Ale víš, že na jeho sílu nemáš, ne?” Jiraiya se na ni s úsměvem podíval, „ale oba jste úplně stejně horliví a zapálení.”
„Krev Namikaze se nezapře... určitě jste ho vycvičil dobře, Jiraiya-sensei. Vypadá úplně jinak.”
„Tebe jsem taky vycvičil dobře. Ty ses zase vůbec nezměnila. Co ty a tvůj trénink?”
„Zesílila jsem v mnoha směrech, alespoň teda doufám. A Kakashi-sensei naučil Myuki novou techniku!”
„Jsem na to patřičně hrdá!”
„Opravdu? To bude zajímavé. A už víš, že Sakura a Naruto budou bojovat proti Kakashimu?”
„Vážně? Tak to Kakashi asi vyhraje...”
„Přijď se podívat a uvidíš,” mrknul na ni.
„Nějaké zprávy o Akatsuki?” Aschika si povzdechla. Jiraiya zakroutil hlavou.
„Nic moc, ale vypadá to, že se dali do pohybu. Něco se brzy stane.”
„Když už jsme u těch novinek, slyšel jste to o Danzouovi a ANBU Root?”
„Ano, Danzou strká prsty do všeho. Kdybych byl Tsunade, poslal bych ho k šípku.”
„Kéž by to šlo, byl by to svátek. ANBU Root je mi líto, je to... extrémní.”
„Dokonce horší než Uchihové... Danzou je ha*zl.”
„No, dokud ho někdo nezabije, za což bych mu poděkoval, tak s tím asi nic neuděláme...” Jiraiya si povzdechl, „uvidíme se večer.”
Mávl rukou na pozdrav a odcházel.
...
Sakura s Narutem se rozhlíželi po louce. Kakashi totiž provedl své oblíbené "zmizení." Sakura se náhle otočila.
„Dole!” Zařvala a praštila rukou do země. Celá se rozpoltila, kusy země padaly všude kolem.
„Sakuro, ještě jednou přede mnou praštíš Naruta a přísahám ti, že až s tebou skončím, nepozná tě ani naše vážená Hokage...” Tohle jí Aschika tehdy řekla. Teď s křídovým obličejem pozorovala usmívající se Sakuru. Kakashi a Naruto na tom nebyli o moc lépe.
„Mám takový pocit, že bych to teď asi jaksi nezvládla tak snadno... Tsunade ji vycvičila líp než mě...”
„Ty trucuješ?” Taktéž ohromená Myuki se musela smát.
„Hm... možná trošičku.”
„Ta síla a schopnosti... Vychovali jste tu druhou Tsunade,” bručel si Jiraiya.
„Čistá pravda.”
„Kakashi-sensei... Našla jsem vás,” ušklíbla se Sakura. Tsunade jen zářila. Kakashi se netvářil zrovna... dobře. Rolničky se u jeho pasu pohupovaly.
...
„Taijutsu Ougi! Sennen Goroshi!”
Kakashi měl kliku, že se vyhnul, ale Aschika se musela smát.
„Vážně si myslel, že to zabere? Celý Naruto... Oba tak zesílili... Doufám, že jsem nezůstala pozadu.”
„Kolik jim ještě zbývá času?”
„Měli by si pospíšit.”
...
Vyšli z lesa, Kakashi šel jako zmoklá slepice a Naruto se Sakurou jen zářili. Aschika se rozzářila.
„Úspěch?” Oba jen vytáhli rolničky. Aschika se rozesmála.
„Koukám, že žáci už předčili svého senseie. Jak jste ho porazili?”
„Přes Icha Icha,” začal se smát Naruto. Aschika mu to nejdříve nevěřila.
„To jako fakt?” Těkala očima z Kakashiho na Naruta a Sakuru. Ti se rozzářili ještě víc. Kakashi si povzdechl.
„Měl jsem si to nejdřív přečíst...”
Aschika se smála tak, že si musela utřít slzy. Nakonec se rozesmáli všichni až na Kakashiho a když se Aschika dostatečně vydýchala, omluvila se mu.
„Promiňte, Kakashi-sensei, já jen...” Nutila se do pomalých nádechů.
„V pořádku...”Ale nedokázal zakrýt červeň studu ve své tváři.
...
„COŽE???” Aschika se rozzuřila na nejvyšší míru. Ihned vyběhla k budově Hokageho a vrazila do kanceláře.
„Co má znamenat to, že Tým sedm jde zachránit Gaaru? A já jako budu jen sedět tady v Konoze?” I Myuki se čertila. Obě toužily po troše vzrušení.
Tsunade ani nezvedla zrak. „Prostě už jsem vyslala jiný tým. Mám pro tebe misi s Jiraiyou.”
„Cože? Mluví se o mě?” Jiraiya přišel oknem, jako vždy.
„Za pár dní... Vy dva jste dobrý špehovací tým. Musíme zjistit nové informace o Akatsuki, zvláště, když teď unesli Kazekageho.”
„No... tak jo, fajn,” ale Aschika stejně nebyla úplně nadšená. Jiraiya si toho ihned všiml, vyprovodil ji z kanceláře a mrknul na ni.
„Když se tak nudíš, co bys řekla zápasu?”
„Eh... cože?” Aschika na něj zírala. Myuki začala jásat.
„Zápas. Ty s Myuki proti mě. Zítra ráno na louce?” Usmíval se na ni. Aschika se vzpamatovala.
„No jistě sensei, uvidíme, jak moc jste zestárl,” kývla a šla se rozloučit s Narutem. Nejspíš taky zaslechla něco jako: „Je doba, kdy se ženy koupou.”
Aspoň mám zítra výmluvu, proč ho praštit!”
...
„Hlavně se vraťte v pořádku, jasné?” Aschika Narutovi podala ruku.
„No ještě aby ne! A zachráníme Gaaru!” Stiskl ji a zamával. Vyrazili a za chvíli zmizeli z dohledu.
„Něco se chystá... Akatsuki se už rozjeli.”
„Kdy myslíš, že dojde na nás?” Vypadalo to, že Myuki se na to už celá třese.
„Doufám, že nikdy... nejsem si úplně jistá, že bychom vyhrály.”
„Tak zítra porazíme Jiraiyu-senseie a zesílíme!”
Aschika se smutně usmála. Pamatovala si spoustu předsevzetí, která si dala.
„Teď žiji ve vesnici v listí,
mé srdce září štěstím,
zde lidé jsou tak milí a čistí,
jsem obklopena přátelstvím.”
Ale to jedno bylo důležitější než všechny ostatní. Nikdy nedovolit jedinému příteli, aby zemřel kvůli ní.
„Jasně! Porazíme ho!”