Inu, Každý má nějaké tajemství 04 - Za všecko může Zetsu

„Tsk.“
„Omlouvám se, budu se snažit-“
„V pořádku, tohle je nic v porovnání s bolestí, která je den ode dne větší,“ pronesl Itachi. Sakura nanesla krém na jeho oči a nechala je tam pár vteřin, než je znovu setřela.
„Můžete se obléct, Itachi-san,“ řekla Sakura klidně a ponořila krém do vody. Ztuhl.
Mezitím, co se Itachi oblékal, Sakura hrabala v mléčné vodě a nalezla ztuhlý kousek krému. Vytáhla plátek a upřeně se na něj dívala. Tohle nebylo dobré.
„Co se děje?“ zeptal se Itachi, stál přímo za ní.
Sakura se zdráhala. „No-“
„Povídej, chci znát svůj stav,“ opřel se o stůl a zíral na Sakuru uhrančivým pohledem.
„Moc používáte Sharingan, víte?“
„To je možná příčina,“ řekl Itachi suše. „Chci mít oči v pořádku jen na ten souboj, pak dostanu nové, to je celé, Sakuro-san.“
Nové? Pomyslela si Sakura. Po tváři jí stekl studený pot. To jako chce vzít Sasuke-kun....?
Její úvahu přerušili ninjové, kteří vnikli na ošetřovnu. Deidara se randálem usadil na lehátko, zatímco Kisame kolem něj máchal Samehadou.
„Kisame, Deidaro, co to děláte?“ zeptal se Itachi klidně.
„Sushi se naštvalo,“ vysvětlil Deidara.
„Deidaro-chan,“ oslovil ho Kisame jemně. „Jsi vždy důvod mého chování-“
Sakura se zašklebila: „Pamatujte, že vaše činy nemohu zamést pod koberec.“
„Víc než hříšné,“ doplnil Kisame.
„Umělec jako já nemá hříchy žádné,“ řekl Deidara.
„Každý má nějaké,“ pronesl Itachi chladně. „Vypadni Deidaro, Kisame, prosím odejdi na pár minut,“ pokračoval.
Deidara vypadal, jako kdyby se měl každou chvíli odpálit. „Jaký máš právo mě vyhánět, hmm?!“
„Itachi-san...“ uklonil se mírně Kisame a chytl Deidaru za vlasy. Odtáhl ho z ošetřovny.
Sakura sebou trhla, když jí Itachi poklepal na rameno. „Tak?“
„Ah, ano,“ přikývla Sakura a začala se probírat svými zápisky a poznámkami, lékařskými knihami a vším, co jí Itachi, Pein nebo Deidara donesli.
„Jo, ehh, tady, oh, sakra...“
„Nemusíš být nervózní,“ šeptl Itachi a s klidem se posadil na lehátko.
„Dobře,“ začala Sakura. „Stádium nemoci je velmi vysoké.... Ehh, je to velmi vážné, nevím, jestli s tím dokážu něco udělat, nemám dostatek informací, vybavení a vůbec-“
„Fajn,“ řekl Itachi. „Řekni mi, co potřebuješ a on to někdo sežene...“
„T-To není tak jednoduché!“ zakoktala se Sakura. „Potřebuji si ještě potvrdit několik tvrzení, potřebuji několik rostlin a semínek a takových věcí, které rostou po všech zemí ninja velmocí!“
„Povídej...“
„Ehh, dobře, tedy,“ vytáhla ze šuplete papír. „Potřebuji jíl, jed ze Sasanek, pouštní rostliny, eh, rybí šupiny, několik svitků a.... vaše vlasy a krev, co pláčete.... a taky hlínu z kamenné, ocasní pera Létavky Listové... Taky vybavení jako zkumavky a …. kádinky a pipetu.... nic z toho tady přece není, potrvá to týdny! Nemám taky lékařské knihy, nemám informace o Doujustsu a vůbec všechno!“ chrlila Sakura.
Itachi se zasmál: „Hmm, jíl a hlínu z kamenné ti rád dá Deidara. Šupiny-o to požádej Kisameho, Ocasní pera Létavky, to ti sežene Zetsu, tyhle ptáky má v oblibě, jed ze Sasanek, to zajdi k Sasorimu. Nějakou tu laborku a knihovnu ti vykrade Kakuzu s Hidanem, když mu slíbíš, že mu dáš tip na nějakou osobu za padesát milionů ryou, tady bingo kniha.... O Doujutsu ti něco povím já.... Hmmm, pro pouštní rostliny, pro ty si zajdeš sama. Větrná není daleko, Kisame s tebou půjde.“
„Dobře,“ kývla Sakura. Itachi si kunaiem usekl cíp vlasů. „Zde máš vlasy, krev ti dodám až se vrátíš. U Kakuzu si dej pozor. Dluží mi laskavost. A kdyby něco, tak mu řekni, že se s ním potom vypořádám a dám mu nějaké ty typy.... Nejprv běž za Deidarou, určitě půjde s tebou rád.“

„Jíl a hlínu z kamenné?“ zeptal se Deidara vyjeveně. „Jo, tý mám ještě zbyteček, ale jílu mám dost,“ zubil se a v sáčcích jí padal potřebné suroviny. „Doprovodím tě.“
Nejprve šli za Sasorim. Sakura zaklepala na dveře jeho kutlochu. Když se ozvalo bručivé „dále“, s Deidarou vstoupili.
„Sasori-sama?“ zeptala se Sakura přívětivě.
„Ale, Sakura, co?“ zeptal se. Kupodivu nebyl ve své loutce. „Tenkrát jsi mi pěkně dala.“
„Myslela jsem, že jste to nepřežil.“
„Kakuzu mi dal náhradní srdce a Deidara mě poskládal...“ řekl. „Co potřebuješ? Dlužím ti jednu laskavost.“
Sakura se podivila. „Jakou?“
„Tenkrát jsi mi trochu otevřela oči,“ zamumlal Sasori.
„Hej, Sasori no danna!“ kývl Deidara. „Hmm!“
„Potřebovala bych trochu jedu ze Sasanek...“ šeptla Sakura. „Prosím?“
„Dám ti jed ze Sasasek,“ řekl Sasori. „Je támhle na stolku v té žluté dóze.“
Sakura vzala dózu a vyběhla s ní z pokoje dřív, než si to Sasori rozmyslel. S Deidarou s nemalými problémy ( Hidan se rozhodl Sakuru obětovat a Kakuzu se ukázal jako zachránce, Kakuzu vyžadoval nemalý úplatek, který Deidara šlohl z jeho vlastního trezoru, Kisame odmítal předčasně ostříhat svoje vodní ovečky, pouze výměnou za Deidarovy vlasy, neznámo, na co je chtěl) získali většinu Surovin. Už zbývala jenom ocasní pera létavky...
„Ehh, Zetsu-san?“ zvolal Deidara a zaklepal na jednu z popraskaných zdí (div nespadla).
„Haló?“ zašeptal Zetsu, (Deidara div nedostal infarkt a Sakura se málem nervově zhroutila) vykukoval ze své oblíbené zdi (jak přesně odhadl Deidara) a vypadal jako duch.
„Zetsu-san, hmmm!“ zamručel Deidara naštvaně.
„Já rád dělám povyk,“ šeptla bílá půlka. Černá se uculila. „Co byste potřebovali?“
„Potřebujem Ocasní cosi létavky!“ vyhrkl Deidara, pořád naštvaný.
„Ocasní Pera, Deidaro-san...“ šeptla Sakura.
„Jo, to!“ přitakal Dei.
Zetsu se zamyslel. „Možná bych vám je mohl sehnat-?“
„Tak co chceš, Zetsu?“ zeptal se Deidara. „Když mluví tímhle tónem vždycky něco chceš-“
„Zetsu chce.... Zetsu chce.....“ pak spráskl ruce. „Zetsu chce! Ale neví co....“
„COOO?!!!“

Sakura si zakryla uši a snažila se ustát náhlý vichr, který přišel ze zpod písečných dun. Kisame, se kterým vichr vůbec nic nedělal ji zachytil ještě před tím, než ulítla. „Jestli se mi ztratíš, budu mít problém,“ řekl jí. Sakura se ho tedy chytla a celou dobu se k němu tiskla.
Když vichr ustal, pustili se do své práce. Kisame se staral o svůj meč a Sakura trhala byliny, které rostly poblíž. Musely se vytrhávat jemně a s použitím chakry. Nahromadit a vytrhnout! Řekla si vždy, když klečela po kolena v písku.
Bylo pekelné vedro, tohle určitě muselo být peklo! Sakura trochu záviděla Kisamemu, že mu to horko vůbec nevadí, když dokáže vodu vytvořit a sám od sebe být tak trochu vodou, která prudila každou vteřinu našeho času.
Setřela si pot z čela a do síťky házela další a další byliny. Začalo se jí špatně dýchat a tak si na chvilku odpočinula, samovolně padla obličejem do písku. Písek byl horký, pálil v obličeji. Pár jich vdechla, ale ihned je vykašlala. Zvedla se, ale na rukou se nemohla udržet. Zatracený Zetsu, kdyby je tak neuhnal, nebyla by tolik vyčerpaná....

Kisame vstal ze stínu dun a prodral se pískem k Sakuře, která před chvilinkou padla do písku a už nevstala. Poklekl a zapíchl Samehadu do písku.
Sundal si plášť, který rozprostřel na písek. Držel ho, aby neulétl a když vítr ustal, vzal unavenou Sakuru do náruče a položil ji na plášť, do kterého ji zabalil, aby ji uchránil před žárem.
Nebe začalo rudnout a mraky se zbarvovaly do jiných barev. Začalo být chladněji, než by na poušti mělo být. Kisame usoudil, že je pravý čas zmizet z pouště a už se nevracet. Zkontroloval bylinky v Sakuřině síťce, jestli jich je dost a zvedl se.
Pověsil si Samehadu přes rameno a volnýma rukama pozvedl Sakuru do náruče, její tvář schoval do pláště, který byl naštěstí žáruvzdorný.
Cestou z pouště ji Kisame neustále naléval vodou a kontroloval ji. V hlavě mu přitom vévodila jediná myšlenka....