Chyba z minulosti – Probuď se už!, část 6.

Sotva se Temari vydýchala. Lehce odpočinula, ten pocit tu byl zase!
„Je tu! Nevím, jak nás našel, ale je tu!“ oznámil Sai poté, co mu jedna myš přišla říct, co viděla.
„Kdo?“ zajímal se Obito.
„Náš nejhorší možný nepřítel,“ odpověděl Kankurou.
„Jeho chakru poznám, to snad…“ ozvala se Hitomi, která zdědila Byakugan po matce a krev klanu Uzumaki po otci.
„Kohopak to tu máme?“ ozvalo se všem za zády.
První, kdo spatřil nepřítele byla Hitomi, následně Obito, Sai, Kankurou a Temari.
Hitomi nemohla uvěřit svým očím. Šok ji přikoval na místě, krve byste se nedořezali. Jen tam stála jako Lotova žena, neschopná pohybu. Byl jí nápadně podobný, tolik známá chakra…
„Hitomi, nesmíš na to myslet!“ zakřičel Sai, už bylo pozdě.
„Ne, ty nem-mů-ůže-eš b-být-t…“ soukala se sebe. Temari ji chtěla ochránit, ovšem Naruto si to nenechal líbit. Pouhou rukou – tedy spíše pomocí chakry – jí mrštil o několik metrů dále. Kdyby nebylo jejího bratra, špatně by dopadla.
„Jsi v pohodě?“ Temari na Kankura kývla na souhlas.
Naruta Temari nezajímala, něco na té mladé dámě ho zvláštně upoutalo.
„Kterápak si?“ začal Naruto.
Se divím, že už nejsme mrtví. Jakoby vyčkával, běželo Saiovi myslí. Ale na co? Nebo na koho?

Junko, přivolaná poštolka, se bezpečně dostala do Suny.
Gaara právě vypisoval týmy na nové mise, když do jeho kanceláře vstoupil Baki s urgentní zprávou.
„Nějaké novinky?“
„Ano, tady máte ve stručnosti, co se děje,“ Baki mu podal krátký vzkaz.
„Tak je to pravda. Proč, až teď?“ podivil se mladý muž.
„Rozkazy?“
„Ano, dej rychle svolat Radu, připrav podle tebe nejrychlejší cestu. Zkopíruj tuto zprávu a připiš k ní, že se to děje znovu. Pouze do Konohy, ano?“ Baki jen kývl a řítil se vyplnit rozkaz.
„Tak je to tady,“ povzdechl si Gaara. Nyní mu papírování přišlo titěrné oproti tomu, co se dělo venku.

Hinata zpočátku nevěděla na koho se obrátit. Pak si zvolila to menší zlo. Otce.
„Otče, vím, že nemám právo o to žádat, ovšem ty jediný mi můžeš pomoct,“ začala Hinata.
„V čempak?“
„Potřebuju najít člověka, co by měl smlouvu se žábami.“
„Proč zrovna s nimi?“
„Mám své osobní důvody.“ Hinata na to.
„Dobrá, víc ode mě nečekej.“

I když Sendai zaútočila, tušila, že to bude marné. Pocítila to v okamžiku, kdy Itachiho pěst našla její břicho.
Zakvílela bolestí.
„Jak jsem ti řekl, můžu tě tvé bolesti zbavit. Rychle, pokud si to budeš přát.“
„Ne, děkuji nechci. Nedám svoji kůži lacino. Smiř se s tím,“ i přes bolest břicha se dokázala usmát. Našla způsob, jak ho porazit. Bude muset něco obětovat… jí to nevadilo. Měla plán B.
Pochopila, co celá léta tížilo její srdce. Neschopnost udělat v minulosti něco víc.
„Začneme nanovo?“ otázal se Itachi.
„Beze všeho,“ souhlasila odhodlanější, než kdy dřív.

Stejně kriticky a bezvýchodně se jevila situace u našeho týmu.
Obito aktivoval Sharingan, který v sobě probudil teprve v devíti letech. Náhle mu bylo jasné, proti komu stojí. Uzumaki Naruto. Pravý otec Hitomi.
„Podívejme se, další, kdo má Sharingan. To by byl Itachi asi překvapen, kdyby viděl svého dospělého syna.“ Osobnost byla potlačena, ovšem znalosti ne.
„To ty bys byl šokován, kdybych ti řekl, že před sebou máš svou dceru?“ zkusil to Sai.
„Dceru? Žertuješ, já nikdy žádného potomka neměl!“ smál se Naruto jako šílený. Malý červíček pochybností začal pilně pracovat, i když si to Naruto neuvědomoval.
„Je to tak, Hinata už byla těhotná, když si ji zmrzačil! Probuď se už! Jen se jí podívej do očí!“ zařval zoufale Sai. Nyní mu docházelo jedno, i když Hinata mohla mít děti, podvědomě se dalšímu bránila. Nechtěl to vidět, pravda byla taková.
„Sklapni! Lžeš! Ona mě podvedla! Ztrestám teď dceru hříšnice!“ Naruto se chystal zaútočit. Zbytek týmu, dokonce i Obito se přidali, aby Naruta zastavili, byli zastaveni klony, co se z ničeho nic objevily.
„Přes nás nemáte šanci!“ ozvaly se klony.
Chtěli bojovat, jakmile viděli že kunai zasáhl Hitomi. Zastavila je jedna věc. Klony náhle zmizely.
Kolem Naruta a jeho dcery se začala formovat neuvěřitelně hustá chakra…

Dívka nelenila. Jako náhle se dostavil šok, stejně rychle odezněl. Byla přeci z dvou vážených klanů! Do boje zapojila svůj Byakugan a do finálního Juukenu dala vše. Souběžně s tím se jí do ramene zabodl kunai.
„Donutím tě, abys přestal! Ať už jsi nebo nejsi můj otec!“ využila ještě jedné šance na Juuken.
Tím okamžitě ucítila tlak okolo celého těla. Dovolila si pohled na svého soupeře.
Takovou bolest v jeho očích, neviděla u nikoho.
Dlaní se pořád lehce dotýkala svého otce. Už nebylo pochyb. Byl to její otec.
Instinktivně ho objala. Slzy si našly cestu. všechny potlačované emoce se draly na povrch. Tolik o něm slýchala. Až jednou se jí matka svěřila s tíživým tajemstvím. Pravým otcem.
„Chyběl si mi, tati.“
„Opravdu jsi má dcera?“

Sendai se plán nedařil. Čím víc chtěla uspět, tím horší to bylo.
Itachi byl pokaždé o krok napřed. Už jí nezbývalo moc času. Musela něco vymyslet jiného, jinak padne únavou! Myšlenky se rozutekly směrem do minulosti, k jejich první a poslední hodině jógy…
Jóga, to je ono! Náhle se jí do těla vrátila potřebná síla.
Jako by jí Itachi četl myšlenky. „Vidíš, znám tě dokonale.“
„Houbeles o mě víš. Budu muset sáhnout po plánu C.“
„Plán C?“ podivil se.
Jen kývla, vytasila kunai, co jí kdysi dal Itachi, když vyučoval Iwakiho. Pevně ho stiskla. Nadechla se a vydechla. Na kratičký okamžik zavřela oči, pak se rozeběhla jak nejrychleji uměla.
„Už zas ten samý útok?“
Sendai nijak nereagovala.
Provedla klamný výpad. Kunaiem sice mířila na Itachiho, ovšem sotva znatelně přenesla váhu na levou nohu, pravou se lehce odrazila, provedla otočku. Itachi se jí chystal zablokovat. Tehdy to přišlo. Ještě v otočce se podruhé, tentokrát plně odrazila. To nepředpokládal, už to vypadalo, že „zakopla“ a padá k zemi. Omyl, jen využila sílu a rychlost otočky spolu s „pádem“.
Kunai si našel cíl v Itachim, jako Itachiho meč v Sendai. Aniž by to plánovala, políbila ho vší láskou, kterou v sobě měla. Vsadila na tuhle poslední kartu. Zoufalý poslední tah před prohranou bitvou.
„Vždy tě budu milovat!“
Jako to bylo u Naruta. Kolem nich se formovala chakra. Kdybyste to viděli, připadalo by vám to jako Kaiten.

„Jak na to mohli přijít tak snadno?“ podivil se Madara.
„Už? To vám ty ‚loutky‘ moc dlouho nevydržely,“ popíchl ho Kabuto.
„Ty mlč! Zase jsem podcenil jejich takzvanou Ohnivou vůli, co mi pořád Hashirama vtloukal do hlavy,“ zavzpomínal Uchiha.
„Povedlo se mu to?“ mírné rýpnutí.
„Kdybys nebyl tak vynikající v medicíně, už dávno bych tě zabil!“
„No tak! Takhle se nemluví s někým, kdo společně s Orochimaru-sama pokračoval v tom, co jste tak polovičatě započal,“ kroutil hlavou Kabuto.
„Já ti jednu vrazím!“
„Směle do toho,“ pobízel ho brýlatý ninja.
„Zapomínáš, že i já mám své pojistky.“ Madara se chtě nechtě musel usmát.
„Pojistky?“ teď to zas nechápal Yakushi.
„Ano, pojistky.“