Boj s pravdou 07-Dva návraty

Nikdo nevěděl, že Naruto misi splnil. Nikdo netušil, že jej můžou přistihnout poflakovat se po vesnicích. Nikdo o něm neslyšel… všichni si mysleli, že je mrtvý. Opak byl ale pravdou…
"Je čas jít domů Kuramo!" zvolal Naruto.
"Jak myslíš. Itachi bude určitě šťastný, měl bys mu to udělat jako překvapení. Vyvraždit všechny členy Akatsuki, ponechat jenom ty tři, tím jej oprostit od těch nechutných závazků a nyní mu vrátit domů. Možná ho uvidíme výskat radostí,“ uchychtl se a spolu se svým přítelem a jednou posilou se vydali na cestu do jejich rodné vesnice.
„Jsme tady.“

Na druhé straně Konohy…
"Jsem doma" pronesl jakoby k vesnici muž v bílém plášti.
Najednou uslyšel, jak na něho volá dívčí hlas. Hned jej poznal.
"Sakuro?" "Sasuke?!" vykřikli oba najednou.
Sakura si začínala vytahovat kunai, ale Sasuke ji opatrně zablokoval: "Neboj, vracím se domů."

U Naruta…
Naruto se procházel po Konoze, zahalený v černém plášti s kapucí na hlavě spolu s Itachim, také maskovaným. Naruto pořád nad něčím uvažoval, než nakonec došli k budově hokage.
"Ahoj bábi!" zakřičel Naruto.
"Naruto?!" vyjekla Tsunade, která se doposud válela v hromadách papírů a na tváři se jí dala číst zpráva z jaké si produkce mrkví na polích, "Cože? Itachi!!"
"Neboj babi, ten je tu se mnou. Myslím, že jsi slyšela o vyvraždění Akatsuki a mé ‚kruté smrti.‘ Dělal jsem si srandu, jen jsem si chtěl odpočinout a no, eto, přestaň na mě vejrat jak na zjevení ksakru, jsem zpátky no!" vyhýkl po podání vysvětlení svého z mrtvých vstání.
"Dobrý den, Tsunade-sama. Vím, že je to dosti k neuvěření, ale Naruta znáte asi tak jak jsem ho zvládl poznat za tu dobu já, takže něco takového se dalo očekávat. Moje činy jsou sice špatné, ale i tak bych vás rád požádal o umožnění pobytu ve vesnici, jakožto jejího člena," chopil se slova Itachi, který s náležitou vážností a úctou předložil Hokage svou otázku.
"Ručím za něj bábi, je to andílek," zazubil se šibalsky Naruto "Jeh no to, neříkejte nikomu, že jsem zpátky, je to takové překvápko.“
"Dobře dobře dobře, radši to přestanu řešit a budu to brát jako normální věc. Tady, klíč od bytu. Po setkání s tvým otcem ti snad došlo, že jsi člen klanu Namikaze. Tady máš papíry a klíče od jejich klanu a všech jejich nemovitostí. Od teď si vůdce klanu," usmála se Tsunade.
„Děkuji Tsunade-sama, doufám, že vás nezklamu,“ uklonil se Uchiha a opět hodil vražedný pohled na svého kolegu. Toho andílka si s tebou ještě vyřídím škvrně!
"To se mi líbí, to se mi líbí! Hih, měj se babi," jásal, sic schválně atakoval na svého přítele nařčením ‚andílek‘ ve snaze jej přinutit k zrudnutí.
"Přestaň mi tak říkat!" explodovala Tsunade, ale to už Naruto zmizel ve zlatém záblesku.
"Tak já půjdu k sobě," rozloučil se Itachi, ale předtím jej přetáhl přes hlavu zaťatou pěstí, „a řekni mi ještě jednou andílku a slibuju, že brzo nějakýho potkáš!“
"Ita ita, ksakru, to se ještě uvidí," zasmál se Naruto a zamával na rozloučenou.
"Uvidí, protože moje klanové sídlo a tvůj byt jsou nebezpečně blízko sebe," blýskl po něm okem a Naruto hlasitě polknul.

O hodinu později…Naruto se pořád maskovaný procházel po ulicích a dával si pozor, aby ho nikdo neodhalil. Hlavně ne Sakura.
Itachi se proplétal sem a tam po zašlém klanovém sídle, až se nakonec šel taky projít, ale to co se stalo, by nikdy nečekal.
"Itachi!!!" ozvalo se z druhé strany.
"S-Sasuke? Počkej, nech mě to vys-"
"Ticho! Zabiju tě!" zařval Sasuke a rozběhl se na Itachiho s chidori. Itachi nechtěl útočit na vlastního bratra a k jeho překvapení se Sasukeho rychlost vyvinula na ještě vyšší, než byla jeho samotná. Nestihl jakkoliv zareagovat, když v tom se před ním mihl žlutý záblesk a poté již viděl jen bratrovu ruku zaraženou v zemi, jeho podivně zkřivené tělo a ksychtícího se Naruta.
„Ty seš pořád stejnej Sasuke! Jestli si ale myslíš, že první kdo s tebou bude bojovat je Itachi, tak se šeredně pleteš. Vyzývám tě na souboj, který už měl dávno začít!“ vyštěkl na něj a pustil jeho tělo.
"Ts, fajn. Nejdřív uškrtím tebe a pak jeho,“ usmál se Sasuke.