Icha Icha (26) - Zhacení plánu

„Říkám, že to pro tebe udělám!“
„Seš si jistá? Můžeš tím zabít nevinnýho člověka,“ dodal se starostlivým obličejem.
„Vím… ale už jen proto, že mi to furt tak připomínáš, vím, že je to pro dobrou věc. A že ti můžu věřit, i když mi ten důvod tajíš,“ konstatovala Ayano.
„Nemůžu ti to říct, promiň,“ opáčil ještě Itachi a Ayano zkřivila koutek úst do úsměvu.
‚Už jen proto, že je v tom stavu kvůli tomu, co jsi zač... Vím jistě, že bys tohle břemeno neunesla,‘ dodal si v duchu.
Ayano jej poté poplácala po rameni, kde měla stále položenou ruku a tentokrát se usmála už doširoka. Itachi jí po velkém přemáhání nakonec úsměv oplatil.
„Buď opatrná,“ opáčil po chvíli a dívka souhlasně kývla.
Následně se otočil k odchodu, ale Ayano jej zastavila chycením za ruku, „Nebuď prosím daleko… nechci tě znovu ztratit.“
Itachi jí věnoval pouhý pohled a na to vyskočil na blízkou větev, kde se ještě chvilkově otočil, ale poté ji zmizel z dohledu v korunách stromů.
Ayano nahodila milý úsměv a zírala na místo jeho zmizení ještě chvíli, než zaťala rozhodně ruku v pěst.
‚Měla bych jít udělat to, o co mě požádal. Doufám, že ze mě nebude vrah… ale to je teď předběžný, páč nejdřív toho člověka musím najít,‘ řekla si v duchu, načež se konečně dala do kroku.

* * *
Tsunade začala kašlat, jak se jí do otevřených úst dostal prach ze silného otřesu z došlápnutí obrovské žáby. Ještě stále nebylo vidět na krok.
„Tohle,“ přerušil napjaté ticho dívčí hlas, který se rozlehl po celém tréninkovém placu, „Ani ty… mi nedokážeš nic udělat. I kdyby ses snažil sebevíc. Já jsem mimo tvé schopnosti.“
Jiraiya i Tsunade okamžitě zbystřili a počali se vyčkat, až bude vidět.
Když prach ustal, všimli si, že dívka, která měla být v tuto chvíli rozmáčknutá žabími blánami, stojí nezraněná nedaleko od Gamabuntovy tlapy a kolem ní pobíhají, skoro se lísají, dvě mohutná zvířata elementů.
Jiraiya začal koulet očima, „Jak? Co se stalo?“ vysoukal ze sebe.
„Jen jsem si vzpomněla, jak sis přál… I když zřejmě ne na všechno, ale to je evidentně dobře pro tebe. Dovol jen, abych ti řekla, že pro nikoho vážně nepracuju a tuhle vesnici jsem neinfiltrovala. Mám ale dost síly na to, abych jí smetla z povrchu zemského!“ opáčila Hitomi temně a pohledem propalovala Jiraiyův obličej.
„Proč bys to dělala?“ vmísila se do hovoru opět Tsunade.
„Nevím… jen tak. Z nudy?“ odpověděla prostě, když blondýnce věnovala pohled.
Její mírné nepozornost využil Gamabunta a opět na dívku zaútočil. Ovšem jeho tlapa před dívkou zastavila, neboť ohnivý lev zařezával své drápy právě do ní.
„Už jsem ti snad řekla, že na mě NEMÁŠ!“ řekla. Zpočátku klidně, ale ke konci se rozkřičela, a už jen to samotné způsobilo, že byl Gamabunta odhozen, neboť lev reagoval na její emoce.
Dopadl hned do lesíka vedle tréninkového placu, nebo spíše na něj. Půlka lesu byla totiž jeho váhou a velikostí tu rázem fuč. Jiraiya jej tedy hned na to odvolal, neboť by takhle mohl zničit daleko víc než jen les.

„O co ti sakra jde?!“ položila Tsunade další otázku.
„O nic… to on si začal,“ opáčila brunetka dotčeně.
„O to přeci nejde! Snažíš se zničit Listovou?! Jako Hokage to nemůžu dopustit!“ křikla, načež se rozeběhla s napřaženou rukou proti dívce.
Hitomi jen povzdychla a ladně se vyhnula Tsunadině ráně. Poté další a další.
Takhle to trvalo nějako dobu a tréninkový plac vypadal jako minové pole po výbuchu všech min. Byly tam jen ony dvě, neboť se Jiraiya stále z onoho lesa ještě nevrátil, takže se Tsunade rozhodně nedržela zpátky.
‚Ještě chvíli a dostanu ji. Soustředí se jen na úhyby, takže určitě spadne do pasti!‘ říkala si Hokage v duchu, avšak v boji neustoupila ani o píď.
V tu ránu se tak i stalo. Hitomi se sice povedlo uhnout další ráně, ale zabrkla o vyvýšenou zem, jak blondýnka půdu roztříštila na cimprcampr.
Tsunade se vítězně zašklebila a stoupla si nad ležící dívku a zároveň ji botou přišpendlila k zemi jednu ruku. Napřáhla pěst a do budoucí rány dala většinu své chakry, aby to mělo co největší efekt.
Za Hitomi se však v tu ránu objevily obě zvířata a začaly nebezpečně vrčet. To ale Tsunade neodradilo a už se připravovala ji jednu pořádnou vrazit.
„Počkej! Měl jsem pravdu!“ křikl však těsně před tím příchozí Jiraiya a blondýnka se tedy zastavila. Zrak však ze zrádkyně nespustila.
„Je pod vlivem! Poznal jsem to, když jsem zkoumal tu pečeť. Něco jí blokovalo, takže bylo potřeba to přetnout. Bohužel můj postup k tomu se zrovna dvakrát nevydařil a já už myslel, že jsem se spletl a vážně nám lhala a je špeh, ale ne!“ volal na ní dál, když k ní, skrz roztříštěnou zeminu, běžel.
„Ne? Jak jsi zjistil, že ne? A co teda teď? Tohle je tedy její pravá podoba, když řekla, že si vzpomněla?!“ vrátila mu zvýšeným hlasem i Hokage, ale dívku z očí nespustila.
„Ne… Zdá se, že jí někdo vymyl mozek a teď se jí vzpomínky jednoduše proházely. Ale vím, jak to napravit. Buď potom bude schopná rozlišit jaké jsou pravé a jaké vymyšlené, nebo se z ní stane ještě větší zabijácký stroj… anebo v nejhorším případě zemře,“ odpověděl a už byl téměř u nich.
„A to jako jak?“
„Máme totiž na své straně ninju s Genjutsu na vysoké úrovni,“ řekl, když se zjevil za jejími zády. Blondýnka vykulila oči.
„Jseš si jistej?“ tázala se s obavami v očích, když konečně odvrátila pohled z brunetky a pohlédla na svého přítele.
„Ano. Je to jediný způsob,“ pokýval bělovlasý, „Pevně ji drž!“ špitl směrem k Hokage, která tak okamžitě učinila.
„Teď!!“ křikl na celé kolo Jiraiya jako signál. Další osoba, skrytá za kládami ze zničeného lesa, se ujala dělat vhodné pečetě. Začala hadem, poté beranem, následovaného koněm, opicí, krysou, tygrem a ukončila to ptákem. Rukama složenýma do tvaru pečetě ptáka dala ještě ruce do prostoru před sebou, kde jí rukama projel černý plamen jako znamení, že nyní dotykem vtáhne kohokoliv do Genjutsu.
Následně se rozeběhla až k Hitomi, jejíž hlavy se dotkla. Dívka se začala v tu ránu svíjet a křičet strachy, což způsobilo, že její mazlíčci zmizeli.
„Tsunade-sama, rychle od ní odstupte!“ okřikla ji příchozí dívka a Hokage opět učinila dle příkazu.
„Co se s ní teď děje?“ tázala se, když si jí prohlížela v křečích.
„Prožívá svou největší noční můru. Tu, která se v ní skrývá, i když na to třeba zapomněla. Tokoyami* má moc vyčíst její největší hrůzu a přivést ji k životu. Moje technika jednoduše útočí na psychiku a mysl člověka. To však u ní může způsobit jak smrt, tak navracení jejího starého já…“
„Vždycky mě tahle tvoje moc udivovala, Ayano,“ dodala Tsunade a zadívala se zpět na brunetku, která vědomím byla kdesi jinde.
„Jak jsi ale věděla, že se to tu děje?“ tázal se Jiraiya směrem k Ayano.
„Jak?“ zopakovala a poté se usmála, „Přišel ke mně anděl a řekl, že je tu někdo, koho musím zachránit, i když to obnáší více rizik než dobrých výsledků,“ dodala, stále se culíc, „Netušila jsem ale o koho jde a ani proč je v tomhle stavu.“
„Aha…“ hlesl Jiraiya s přemýšlivým výrazem.
‚V tomhle stavu… Něco mi na tom nesedí. Evidentně to má co dočinění s klíčem, ale to se nedozvíme, pokud se z toho Hitomi nedostane,‘ zamyslel se.
Za okamžik do Jiraiyových zad začala Tsunade nepřetržitě a nepřítomně mlátit. Poustevník se k ní natočil a tázavě se na ní podíval.
„Myslím… že přestala dýchat,“ vysoukala ze sebe blondýnka, zatímco vykuleně zírala na dívku, ležící na zemi.

_____________________
* Tokoyami - Yami je bůh temnoty, který bojuje pořád s Amaterasu. Celkově se dle názvu hodí k technice a proto jsem si vybrala zrovna jeho xD Chtěla jsem prostě nějakou postavu z mytologie jako je pojmenována většina z technik xD Tenhle bůh se taky nazývá jako Tokoyami no Sumeragi, ale to mi připomíná spíš název nějaké zbraně, takže to mám jednoduše zkrácené na Tokoyami Tohle mám ani nevím už odkud, páč jsem to vymyslela před vydáním prvního dílu, takže ani nemůžu říct, zda sem čerpala z dobrých zdrojů, ale tak jako tak... prostě Tokoyami!