Trable u Akatsuki 02

Zpět do Aka-koupelny:
„Mistře Sasori, potřebuji od Vás laskavost,“ pípl Deidara, jakmile si dodělal manikúru.
„Ano?“
„No víte.. potřeboval bych upravit vlasy, ale mám udělaný nehty a nechci si hned odřít ten krásnej lak..“
„ … “
„Prosííím!“ zaškemral Deidík a udělal psí oči.
„No dobře!“ „Jste ten nejlepší parťák pod sluncem! Chci..“
„Já vím, já vím! Ofinu párkrát přejet žehličkou a culík trochu nakůlmovat! Jako obvykle,“ odsekl Sasori a chopil se žehličky.
Deidara se spokojeně usadil na nízkou židličku, zbytek nechal na svém parťákovi. Itachi se mezitím nakrucoval před zrcadlem.
„Hele, Hidane, který Sharingan mi sluší víc? Ten normální, nebo Mangekyou?“
„Tobě sluší všechny Sharingany,“ odpověděl Hidan nepřítomně.
Byl příliš zabrán do gelování svých, už tak dost nagelovaných vlasů. „Hmm.“
Itachi si opět “přepnul“ na svůj Mangekyou Sharingan. Zbytek skupinky jen viděl, jak Itachi podivně ztuhnul, a pak se odporoučel k zemi. Deidara znepokojeně potřásl hlavou.
„Ten hňup sám sebe zas chytil do genjutsu,“ užasl, „je tohle normální?“
„Nemel se pořád, nebo ti přiškvařím ucho!“ okřikl ho Sasori a pleskl týmového kolegu žehličkou po hlavě.
V Aka-kuchyni:
Konan nervózně přešlapovala a každou chvíli šlehla pohledem po otravném žraločím ninjovi. Ten exot nedokázal pochopit, že chce být s Peinem na chvíli sama.
„Kisame, poslyš,“ spustila.
V tom se rozlétly dveře, do kuchyně nakráčel rozezlený Kakuzu a ještě rozezlenější Zetsu.
„Jsme zpátky!“ vyštěkli oba sborově.
„Toho bychom si teda nevšimli,“ odvětil ironicky Kisame.
„Proč se oba tváříte tak namíchnutě?“ vyzvídal šéf.
„Za všechno může Kakuzu!“ vykřikl Zetsu hystericky, afektovaně rozrazil dveře a odkráčel.
„Skvělý herecký výkon,“ komentoval hned Pein.
Kakuzu se posadil.
„Co se teda stalo?“ dožadoval se odpovědi uražený Pein.
Na to, že ho většina organizace totálně ignorovala, byl zvyklý. Avšak Kakuzu se tak k němu nikdy nechoval.
„Za všechno může Zetsu,“ konstatoval s klidem Kakuzu, v Akatsuki přezdívaný též švadlenka.
„Šli jsme spolu nakupovat, jelikož někdo přes noc vyluxoval ledničku,“ vyprávěl Kakuzu, Konan v ten moment byla rudá jako rajče, „jenže blízko sámošky otevřeli nové květinářství. Samozřejmě mě tam ten schizofrenní pošuk hned zatáhl..“
„No pokračuj!“ pobídl ho netrpělivě Pein.
Tahle historka ho začala zajímat.
„Asi dvacet minut jsem musel poslouchat jeho názory na masožravky a tulipány, ale to nebylo to nejhorší!. U vchodu stála palma, obrovská zelená palma. Zetsu se do ní na první pohled zamiloval a chtěl po mně, abych mu ji koupil! Víte, kolik ten plevel stál?!“
„Ne,“ zavrtěli hlavou Konan, Pein i Kisame.
„Celou stovku! Dokážete si představit, jak mě naštvalo, že chce utratit tolik peněz za ten zelenej hnus?! Řekl jsem mu bez obalu, že se taková odporně drahá kytka kupovat nebude a on se hned naštval..! No nic, musím si vybít vztek, takže kde je Hidan?“
„No ten asi bude..“ začala Konan.
„Nejspíš v koupelně,“ doplnil ji Pein.
„Díky. Zatím!“ Kakuzu rozzuřeně odkráčel a nikdo se neodvažoval představit si, co Hidana čeká.
„Doufám, že ty krvavé cákance aspoň utře. Minule to nechal zaschnout a já to pak hodinu drhla,“ postěžovala si modrovláska.
„Ty můj chudáčku,“ politoval ji Pein.
„Nechtěla jsi něco říct, Konan?“ vzpomněl si Kisame.
„Vlastně ano, Peine, jde o vážnou věc.“
„Poslouchám,“ vysoukal ze sebe šéf.