Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 018

018 – Hidan vs. Deidara
Železné dveře se otevřely. V nich stál dobře naladěný usmívající se Hidan. Ale když ty dva zahlédl, úsměv mu z tváře zmizel.
„Tak takhle to je!“ řekl chladně.
„Hidane...“ řekla zmučeným hlasem Shizune a vymanila se z Deidarova objetí. Už se nelíbali, ani než přišel Hidan. Jen tak stáli v objetí a mluvili spolu.
„Vidím, že tu nejsem zrovna vítaný, takže zase půjdu,“ řekl Hidan a chystal se k odchodu.
„Nechoď, vysvětlím ti to,“ požádala ho Shizune.
„Co by jsi chtěla vysvětlovat?!“ zeptal se Deidara a vztek se v něm stupňoval. Hidan se otočil a upřel svoje červené oči na Shizune. Už se netvářil šťastně.
„Přesně tak. Pro jednou má Deidara pravdu, jen bych to trošku poopravil. Co by jsi ku*va chtěla vysvětlovat?! Je to jasný, ty a on,“ řekl Hidan, ale vůbec ne zlostně. Spíš smutně a lhostejným tónem, který zapůsobil, jako by jí dal facku.
„A-ale...“
„Žádný ale... Je mi to jasný. Jsem tu navíc, ostatně jako vždy...“ řekl Hidan, sklonil hlavu a odešel, než stihla Shizune něco namítnout. Když odešel, bezmocně se sesula na postel.
„Proč?“ zeptala se. Nečekala odpověď.
„Proč?!“ zeptala se tentokrát naštvaně a se slzami v očích.
„Ale no tak...“ pošeptal Deidara a zvedl jí bradu prsty.
„Nech mě...“ trhla hlavou, jen co se jí dotkl.
„Ty budeš ucukávat?“ zeptal se zlostně. Nečekal na odpověď. Vrhl se po ní, ale nečekal okamžitý protiútok. Shizune ho kopla do břicha, až odletěl přes celou místnost a s sebou vzal stůl s židlí a ještě to musel rozdýchávat. Někdo znovu vrazil dovnitř. A znovu to byl Hidan. Zahlédl Shizune s ještě napřaženou nohou a Deidaru ležet na druhé straně místnosti na jedné hromadě spolu s židlí a stolem. Čapl ho za plášť a zdvihl do vzduchu ke zdi.
„Cos jí chtěl udělat, do p*dele?!“ naštval se.
„Nestarej se,“ ušklíbl se Deidara v odpověď, ale to neměl dělat, protože zase letěl přes celou místnost a narazil zády na kování postele, kde ještě před chvílí seděla Shizune. Ta ale bleskově zareagovala a uhnula. Stála vedle Hidana, který čekal, až se Deidara zvedne. Zvedl se, ale s velkou námahou.
„Ty haj*le!“ křikl na Hidana a otřel si pramínek krve, který mu stékal po bradě. Nepomysleli na nějaké ninjutsu nebo taijutsu a vrhli se na sebe jako dva lvi a mlátili se jako amatéři, kteří nikdy nedělali taijutsu. Prostě zápas ve volném stylu. Deidara, jelikož nebyl ninja na boj na blízko, neměl prakticky šanci, ale touha po holce ho hnala do boje. Pozdě si uvědomil, že boj nemohl vyhrát, ale to už ležel s Hidanem obkročmo na břiše na zemi. Shizune se radši do toho nemíchala, jen tak stála a hleděla na ně. A to hlavně proto, protože nevěděla, komu by měla pomoct a oddělit je by nezvládla.
„Ty!“ Deidarovi se třásl hlas zlostí. Snažil se vyprostit si ruce z Hidanova sevření.
„Nech ji na pokoji, jestli nechceš, abych ti ublížil,“ hrozil mu Hidan šeptem. Tichým, ale smrt nosícím. Pak vstal. Deidara taky a začal si oprašovat a urovnávat plášť. Pak se po Shizune hnusně podíval a bez jediného slova odešel.
„Děkuju,“ řekla tiše Shizune.
„Zasloužil si to,“ poznamenal suše Hidan. Shizune kývla.
V nemocnici...
„Kotetsu!“ křikla radostně Konan na Kotetsua, kterého jsme si ani nevšimli, protože spal v křesle úplně v rohu pokoje. Únava ho přece jen zmohla.
„C-co je?!“ vyskočil a rozhlédl se po pokoji.
„Nepotratila jsem!“ oznámila mu šťastně a Kotetsu se hned taky rozzářil, takže vypadali jako dvě sluníčka. Přistoupil k posteli a políbil ji.
„Eh... Toho jste nás mohli ušetřit,“ poznamenal jsem krapet zhnuseně, ale šťastně.
„Když to provozuješ se mnou, nevadí ti to, ale když to provozuje někdo jiný, ohrnuješ nos,“ drcla do mě Temari ramenem a já zčervenal.
„Toho jsi nás mohla taky ušetřit,“ řekla s širokým úsměvem Konan. Temari jen pokrčila rameny a usmívala se a já se dál červenal, takže jsem byl červenější než rajče s úpalem. Konan nebylo nic vážného, takže jsme si ji mohli odpoledne odvést do sídla. Na každého pacienta, medika i sestřičku jsme se tlemili jako blb*čci. Jeden pacient si při pohledu na nás poklepal na čelo a medik, který byl u něj mu něco začal šeptat, ale nám to bylo jedno. Už mezi dveřmi sídla jsme všem vykládali tu šťastnou novinu. Jiraya nám ovšem veselí překazil.
„Vzhledem k tomu, že je Konan těhotná, nemůže se dál účastnit soutěže a Kotetsu nemůže být bez partnerky, vyřazuji pár Kotetsu a Konan ze soutěže.“
„Chápu to,“ zvážněla Konan, „sama jsem o to chtěla požádat.“
V Orochimarově skrýši...
Hinata se probudila a promnula si oči. Rozhlédla se po temné místnosti. Nebyla ničím svázaná, což ji udivovalo a tak se zvedla ze země a šla ke dveřím. Ty byly podle jejího očekávání zamčené.
„Dobré ráno, můj lotosový květe,“ ozvalo se z černého rohu.