Dobrý Hokage??

Tenhle nápad vznikl dneska o půl 4 ráno, když jsem nemohla spát. Takhle pozdě je moje hlava už dost často prázdná a bez št'ávy, takže neručím za to, že to byl dobrý nápad. Ale to už posud'te sami

Hlučný nerozvážný odhodlaný shinobi stál na střeše. Vítr mu načechrával jeho blond’até ježčí vlasy. V rukou držel rámeček s fotkou. Je to tak dávno. Bývalý tým7. To soupeření mezi blond’atým a černovlasým chlapcem. Těch misí. Tolik tréninků a učení. Tolik příhod. Tolik nových přátel. Plno charakteristických lidí kolem nich. Ten velký svět, co poznávali. Svět ninjů. Opravdu už je to tak dlouho? Vzpomněl si na to někdy?
-
Tichý rozumný odhodlaný ninja stál na větvi vysoko na stromě. Vítr mu načechrával jeho černé vlasy. Stál se založenýma rukama a díval se na ni. Na tu vesnici. Jeho bývalý domov. Jeho nynější cíl. Je to tak dávno. Žil s rodinou. Št’astný. Plno kamarádů kolem sebe. Staršího bratra. Později tolik nenáviděného. Kdyby nebyla ta vesnice. Nebýt té vesnice, a jejího tamějšího Hokageho, žila by jeho rodina. Jeho bratr. Všichni spolu. Tohle musí pomstít. Musí.

***
Nynější hlava vesnice seděla ve své kanceláři. Probírala se stohy papírů a znuděně zírala z okna.
„Hokage-sama!“ vtrhla do místnosti mladá kunoichi.
„Hrozí nám útok. Ze zvučné!“ křikla. Hokage se na ni podíval. Chvíli přemýšlel.
„Kolik jich je?“ zeptal se Hokage.
„Snad jeden, pane,“ pronesla kunoichi.
„Kdo všechno o tom ví?“ zeptal se Hokage.
„Nikdo, pane,“ řekla znovu kunoichi. Hokage pokýval hlavou.
„Kdo je to?“ vyptával se dále Hokage.
„Pane, už dlouho se na nás chystá. Je to jeho učeň,“ řekla sklesle kunoichi. Hokage vzdychl.
„Snad bych mohla vzít pár lidí a jít proti němu,“ nadhodila kunoichi.
„Ne Sakuro. Chci tě tady,“ řekl Hokage.
„Ale Hokage-sama,“ snažila se něco namítnout Sakura.
„Už jsem rozhodl,“ podíval se na ni Hokage.
-
Seskočil z větve na zem. Poslal pár poskoků, aby roznesli zprávu. Jednu do Konohy, druhou do Sumy, další všude okolo. Chce, aby to věděl každý. Že on, jediný přeživší tolik silného a uznávaného klanu z téhle vesnice, se pomstí. Pomstí se na nynějším Hokage. Jedině tak, může být zdolána celá vesnice.
Pomalu se vydal k bráně. Čekal, až se zpráva roznese do všech vesnic. Až se dostane k němu. K Hokagemu.
Stanul u vrat. Rozhlédl se kolem sebe. Vrátnice byla prázdná. Všude bylo slyšet hlasy. Hlasy vesničanů. Smích dětí skotačících venku před domy. Vzdychání mužů při práci. Veselé povídání žen u vaření. Stál tam opřený o kraj brány. Vítr si hrál s jeho vlasy. Čekal na něj. Na toho jediného. Jeho dřívějšího soka ve všech bojích a trénincích. Přítele o kterém si to tolik neuvědomoval. Nynějšího Hokageho.

***
Hokage se chvíli díval z okna.
„Myslíš, že jsem dobrý Hokage?“ zeptal se z ničeho nic.
„Hai, si dobrý Hokage. Byl to přece tvůj sen stát se dobrým Hokage. Myslím, že jsi toho dosáhl, jen bych,“ odpověděla Sakura a chystala se pokračovat.
„Ne, nechej to na mě, prosím,“ otočil se na ni Hokage. Kunoichi přikývla.
„Jak si přejete Hokage-sama,“ a chystala se odejít.
„Nikomu o tom neříkej,“ řekl ještě Hokage.
„Hai,“ přikývla kunoichi a odešla.
Hokage se vydal ze své kanceláře. Šel pomalu a rozhlížel se po své vesnici. Pohled mu zamířil na skálu. Na všechny hlavy dřívějších Hokágů. Na tu jeho hlavu. Je z něj dobrý Hokage??
-
Viděl ho. V dálce ho viděl. Jeho blond’até vlasy. Jeho odhodlání bránit vesnici. Byl to přece jeho sen.
Díval se na něj celou dobu, než přistoupil až k němu. Viděl na něm odhodlání, ale nebyl si jist, že je tak silné, jako před chvílí.
„Já se pomstím,“ prohodil. Hokage přikývl.
„Vím,“ řekl.
„Jen chci ochránit vesnici,“ podíval se na černovlasého shinobiho.
„Co je vesnice bez Hokageho,“ prohodil černovlasý ninja.
„Kdo vlastně jsem? Jsem opravdový Hokage? Opravdu může být Hokage, který nezachránil svého přítele?“ prohodil blond’atý shinobi. Černovlasý ninja mu na to neodpověděl, ale věděl, že Hokage váhá.
Vesnice nebo nejlepší přítel??

The end by Haya