Milovat bolí!

o tak tady je po dlouhé době nějaký FF ode mě! Je to taková krátká jednorázovka na jakýkoliv pár z Naruta! je to FF takže to není ani moc podle "zkutečnost" a tak .... no doufám, že se bude líbit!

Miluji tě! Strašně moc tě miluji ale stále nejsem schopná ti to říct! Stále mám strach, že mě odmítneš, že máš rád jinou a mě bereš jen jako kamarádku!
Stále mám pocit, že mnou pohrdáš a myslíš si o mě své ale tvůj pohled mi to vždycky vyvrátí!
Ale pak svými slovy zase potvrdíš mé obavy a já se znovu ponořím do smutku, který naplňuje mé srdce!
Mám přátelé, mám rodinu ale ty mi stále unikáš! Vím, že nejsem hezká, že nejsem chytrá ale i přesto věřím, že člověk se nesmí soudit podle zevnějšku ale podle toho co má srdci! Mnoho lidí bere lidi podle toho jak vypadají a těm co odsuzují to způsobuje nesnesitelnou bolest!
Já patřím mezi ně. Každý den zažívám tu bolest a pořád si kladu otázku, proč? Proč nemůžu mýt život tak jak ho chci já? Proč mě nechceš a jiné, ano?
A nebo je to jinak? Ty se také bojíš? Bojíš se říct o svých citech? Chápu tě!
Také mám strach, strach z odmítnutí, strach z toho, že se mi vysměješ a budeš mě za to nenávidět! Mám strach z toho, že se ti zhnusím a celý život na sobě budu cítit tvé nenávistné pohledy!
Ale co když opravdu nemáš strach a nic ke mně necítíš?! Do očí se mi vkrádají slzy a já se znovu utápím v bolesti jenž mi tato představa dává. Slzy. To jediné čím můžu svou bolest ukázat, protože na slova, na slova nemám odvahu!
Protože právě slova my způsobují tu největší bolest! Slova a myšlenky na tebe.
Strašně moc toužím po tvém objetí ale stále se bojím! Když jsi na blízku, jsem šťastná a můj život získává smysl. A když tu nejsi, nikde jsem nešťastná a mé srdce znovu zažívá tu bolest. Už je to dávno co jsem se snažila tě přestat milovat, abych se zbavila té ukrutné bolesti co mě sužuje ale nedaří se mi to. I kdybych chtěla zapomenout, nejde to! Stále tě strašně moc miluji a své city musím skrývat. Tvá přítomnost mi dokáže pozvednout náladu ale když slyším tvá nepříjemná slova, jsem smutná a znovu se dostavuje ta známá bolest.
Před svými přáteli se často přetvařuji aby na mě nic nepoznali! Snažím se být veselá a pořád se smát! Aspoň chvíli na tebe nemyslet. Ale jen někdy se mi to podaří!
Je to těžké, když každý den na sobě cítím tvé pohledy! Nevyznám se v tobě! Když se naše pohledy střetnou mám pocit, že v tvých očích vidím, velkou bolest a strach ale tvá slova mi to stále vyvrací! Slova jenž ti vycházejí z úst a mě tolik zraňují.
Někdy mám chuť prostě odejít a své slzy vypustiti ven, abych pocítila aspoň menší úlevu, od bolesti, která mnou prochází ale je o jen malá útěcha.
Stále doufám, ale stále mám strach! Stále cítím tu bolest, co mě sužuje ale stále také cítím to štěstí, kterým mě naplňuješ!
Ano, miluji tě! Opravdu moc tě miluji ale ta bolest tvých slov mě pomalu ale jistě zabíjí!
Miluji tě ale mám strach!