Kam s tím malým...: kapitola 8: Další "Krysa" je na scéně
Tady je další...
Krysa č.2
Když už o tom přemýšlím, nevím, jestli to byli spíše jeho či moje myšky (krysy). Vlastně by se dalo nazývat takovou spoluprací. Krysa je v podstatě taková přezdívka pro nějakou událost, kterou jsme spolu zažili…
A není jich málo. Ale kdybych vám sepsala všechny… no, řekněme, že by z toho byla snad celá kniha… Ale nevím, jestli by vás to zajímalo… Některé z nich byli jen kraťoučké, takové, jenž se můžou přihodit každému (nepopírám však, že Naruto byl sám o sobě dost…ehm… dost “svérázné a originální“ dítě)
...
Venku vládla zrovna zima. Znáte to, šedá obloha, studený vítr a jediné, co vás trochu zahřeje na mysli jsou tisíce brzy rozsvícených světel v domě….
Když jsme se nekoulovali, nebo nedělali něco jiného s tím drobným popraškem později zabláceného sněhu, jehož množství tu bývá obvykle stejné- safra málo, seděl doma a dělal nějakou “strašně zábavnou“ aktivitu se mnou (=nuda).
Ihned mi naštěstí došlo, jaký on má vztah k těmto aktivitám a tak jsem ho nechala, ať si hraje, jak chce (ne doslova-vím, že by to mohlo znamenat apokalypsu). Já samozřejmě taky měla co dělat a tak jsem, jako vždy, vytáhla již dávno rozečtenou knížku a pustila se do ní s neskrývaným potěšením… (pozn.autora: Ne, nebyla to Icha Icha)
Vydržel si tiše a ustavičně hrát sám asi hodinu (kuchal totiž plyšáka-složitá operace, proto byl tak tichý). Byl ve své činnosti vcelku vytrvalý…Později ke mně promluvil(už bylo po operaci, odnesla to plyšová žába)
„Namíí-chan?!“
„Hm?“ reagovala jsem opožděně, jako v transu, zrovna u napjaté situace knížky…
„Namííí-chan! Můžu to přestřihnout?“ vypískl nevinným hláskem a já, stále zakoukaná do rozřešení záhady příběhu, odpověděla s nevědomou lhostejností…
„Pro mě za mě…“ Vyslovila jsem… netrvalo to však dlouho, snad ani pár vteřin, než jsem si uvědomila, že ani nevím, na co se to ten hošík vlastně ptal. Rychle jsem vzhlédla k místu, odkud se předtím ozval. Stuhla jsem.
Stál tam na špičkách, v ruce nůžky a mezi nimi…
…Mezi nimi káblík od rozsvícené lampičky… Ještě se na mě ohlédl a šibalsky se usmál. A potom už jen šmik!
Nestačila jsem ani vykřiknout a zahalilo mě šero, jenž působilo v takovéto situaci hororovou tísnivostí…
„Naruto!!!“ vykřikla jsem téměř hystericky a bez váhání běžela k místu, kde ještě před chvilkou stál…
Hrozila jsem se vlastních představ, míhajících se mi v mysli jako houf vesničanů, utíkající před Kyuubim(no dobře, tohle je možní trochu drsné, ale výstižné přirovnání)…
Jestli se mu něco stane, tak… Do očí mi vhrkly slzy… Uchvátilo mě opravdické zděšení…
Se strachem ve tváři jsem mžourala v polotmě, abych zahlédla, co se mu stalo…
Tento pocit mě však ihned opustil, když jsem ho tam uviděla, stál stejně, jako před tím, oči vykulené a z úst se mu vydralo jen překvapené: „Zhaslo to…“ Potom se nahlas rozesmál a zatleskal si, jaký je to ale umělec…
Koukala jsem na něj jako na zjev. Vůbec jsem nechápala, jakto, že je ještě naživu… Měla jsem to nej-sakra-super-štěstí na celým světě… …Držátko bylo z pravého-nefalšovaného-MadeinChina plastu…
Oddychla jsem si, ale musela mu vynadat…
A co se dělo dál? Nejprve jsem zapnula pojistky, které se tak spolehlivě vypnuly a zahalily mě do té děsu plné tmy, ale to vás asi tak moc nezajímá, že?!
No, řekněme, že pak jsme měli velmi náročné a nudné odpoledne, strávené výkladem o tom, co je to elektřina a co se s ní nemá (NEMÁ, NEMÁ, NEMÁ!!!) dělat…
Samozřejmě to (ne)pochopil…
Myslím ale, že ho to parádně nudilo, takže si alespoň vzal pouční a už to “nikdy“ neudělal (opakovalo se to periodicky každého čtvrt roku- vždy měl štěstí- díkybohu!)
Jak už jste si asi všimli, zatím se tu stále neobjevuje další díl. No, jak to říct... Na chvilku si odpočinu od téhle povídky, ale nebude to trvat moc dlouho... Teď ale nemám vůbec čas, nějak to nestíhám. Nebojte se však, pokráčko dozajisté určitě bude
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
MISE L3: Přemýšlím, jestli šlo v té době vůbec Narutovi něco vysvětlit nebo byl jako rákosí. Promluvíš na něj a zvuk proletí mezi stébly. Nami se musí hodně snažit, ale Naruto má konečně trochu péči a není jako stromek v lese.
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Super povídka, moc se ti povedla, jsem z ní úplně nadšenej
úžasný , hele tak to bych sékře taky povolil heh
Naruto je naprosto dokonalé dítě a jeho vychovatelka by měla nosit svatozář Moc milé povídání se ti daří, líbí se mi to a to tak, že velmi
Super! A vždycky měl štěstí... no, pár elektrošoků by aspoň vysvětlovalo, proč je tak střelenej
Súhlasim s ostatními -vtipné,poučné,proste super!
výborná povídka!!
Tak to je krutý!!!!! Jen bych omezila závorky! Ten Naruto je vážně boží s tim Namííí-chan a ta příhoda s kablíkem... mno prostě velký LOL!!!!! A kolik ti vůbec bylo žes mohla svý sestře říct ať přestřihne kabel???!!!
No, jí tak okolo tří a mně asi pět
Vůbec jsem netušila, že to udělá...
Sakra!!! mno tak malý děti udělal všechno co jim řekneš! Věděla si vůbec jak je to nebezpečný? (já jenom jestli ti došlo že to mohlo tvou malou sestřičku praštit )
Jasně! A nebylo to naschvál
Ona mio jenom i ve svém nízkém věku často vyhrožovala, takže jsem usuzovala, že i tentokrát plánopvanou skopičinu neudělá (omyl)
nebyly ty pojistky taky nahodou z ciny?...skvela kapitola uz aby byla dalsi