Splněné přání - 12

,,Jejda to byl trénink." Povzdychne si Risa a svěsí hlavu.Všechny jsme dneska mimořádně trénovaly spolu, abychom zlepšili týmovou práci.Všechny se unaveně šouráme. Nezávidím to Miye, která má mít trénink s Tsunade, ale možná jí ho přesune na zítřek. A když už je o ní řeč. .
,,Už jsme v té Konoze? Netrénovaly jsme zase tak daleko, ne?"
Zeptala se a unaveně si oddychla. Udiveně na ni povytáhnu obočí. Miya si otře pot z čela, stoupne si a dala ruce v bok
,,Jo, jsme v Konoze." Podotknu nechápavě. Risa se ušklíbne a zakroutí nad tímhle hlavou.
,,Ale jak to víš?" Ohradí se a pohled mi vrátí. Obrátím oči v sloup a napočítám v duchu do deseti.
,,No já nevím, třeba to VÍTEJTE V KONOZE..."Ukážu prstem na nepřehlédnutelnou uvítací tabuli. Miya se na to zamyšleně zahledí . Já a Risa jsme pochopily o co jde. V hlavě se ji vylíhl nápad. Ať to je cokoliv, jen ať to není zase nějaká pitomost...ty náš Supermane.
,,Riso! Co kdybychom si taky něco takového udělaly? Třeba : CHOVEJTE SE TU JAKO DOMA. AŤ VÍME, JAK TO U VÁS VYPADÁ !" Vykřikla nadšeně. V očích ji zajiskřili plamínky a ukázala zvednutý palec. Risa na ni hleděla jako na právě nominovaného blázna roku. Pak si ale dala prst na bradu a přemýšlela. Vždyť já prosila...
,,To je super nápad." Vykřikla stejně nadšeně.
,,Riso!" Zapištěla Miya.
,,Miyo!" Zapištěla Risa a obě tam začaly naproti sobě poskakovat. Ani jedna si nevšimla, že na ně s vyvalenýma očima hledí expert nenápadnosti. Alias Katsumi....vlastně já.
Dám si ruku před pusu a odkašlu si. Asi na něco zapomněly.
,,Miyo...ta Tsunade." Připomenu ji. Miya se pleskne do čela (mimochodem....pěkný obtisk.) a vykřikla zděšením. Risa se raději také uklidní.
,,No jo." Promluví a otočí se o 180 stupňů a peláší za Tsunade. Já s Risou ji následujeme.
********
,,Jsem tady!" Ozvalo se a do místnosti vletělo jakési pometlo. Za tím vběhly další dvě a všechny tři se odporoučely k zemi. Klubíčko z masa a kostí se tak zauzlovalo na podlaze.
,,Ty...Katsumi...můžeš slézt?" Zeptá se nevrle Risa. Mrkla jsem na ni a namáhavě se postavila na zadní. Pomohla jsem svým kamarádkám, aby tam neležely jako hromádky neštěstí (nešikovnosti) a zvedly se.
Tsunade, která si na naše zvláštní chováni už dávno zvykla si dala ruce před obličej a zamyšleně na nás koukala.
,,Chtěla jste se mnou mluvit?" Zeptala se Miya. Měla jsem dojem, že dokonce i zasalutuje, ale zas tak praštěná není.
Tsunade si povzdychla a přikývla. Šlo ale poznat, že má na jazyku nějakou otázku.
,,Jak to, že jste ale skončily v nemocnici?" Položila otázku hokage. Já a Miya jsme se na sebe podívaly a pro jistotu se i ohlédly, jestli tím opravdu myslí nás. Zjistíme, že to je opravdu adresované na nás. A jak se říká, trapas chodí ve třech.
,,To víte, Tsunade-sama. My jsme holky šikovný!" Ukázala jsem na ni zvednutý palec a nasadila americký úsměv, za který by se ani Michael Jakson nemusel stydět. Tsdunade neměla daleko k tomu, aby se jí u spánku objevila známa modrá kapička. S přimhouřenýma očima nás propalovala pohledem. Asi si myslela, že Naruto je oproti nám vzorný ninja. Nakonec to přeci jen nějak přijala beze slova a přešla k další věci.
,,Takže zítra tě čekám ve tři na louce za Konohou."Promluvila na Miyu po chvilce. Pak si vzala do rukou papíry. Projížděla je pohledem. Pak si povzdechla(zase) a nejistě na nás pohlédla. Nervózně se podrbala na hlavě, jak to máme ve zvyku já a Risa.
,,A ...no...nevím, jestli to je dobrý nápad, ale pro zítří máte misi typu A." Řekla a radši uhla pohledem. V místnosti byl klid. Mise? Typu A? Všem nám vyrazila dech. První jsem se probrala já. Koukla jsem se napravo i nalevo, kde stály moje kamarádky s pusou dokořán.
,,Tak to je super!" Vykřikla jsem a vykopla nohu vysoko nad hlavu a udělala s ní otočku. Už jsem se zmínila o tom, že trapas a nehoda chodí ve třech? Tady máte důkaz...
Mimoděk jsem skopla láhev saké ze sbírky Tsunade. Ta vykřikla a následně si zakryla ústa rukama. Pak na mě koukla vražedným pohledem. Pro křupla si nebezpečně prsty. A sakra...Sakura má brutální sílu...kdo že jí to trénoval? Doufám, že to nebyla tahle babizna...
Nervozně se podrbu na týlu a nevinně se usměji. Já říkala, že to máme s Risou ve zvyku.
,,Jejda...to už je sedmá láhev, kterou vám dlužím..."
Holky se koukly na střepy a pak na mě. Pak zase na střepy a na mě. Tohle zopakovala každá třikrát. Vážně nechápu tenhle rituál...
,,Aspoň, že ti dobře posloužila."Promluvila Tsunade s rádoby klidným hlasem. Pak se nadechla a vydechla. Jejda..že já tu někoho nakazila.
,,Takže zítra ve tři." Koukla na Miyu.
*******
,,Tohle se taky hodí."Vezmu do ruky svitek a dám ho do batohu. Když se ujistím, že mám opravdu všechno. Položím ho vedle postele a jdu se podívat dolů za Risou. Sejdu schody a vejdu do obývací místnosti. Risa sedí na zemi a prohlíží si nějaký plakát. ,,Copak to děláš?" Zeptám se ji. Naneštěstí ji vylekám, takže se postaví do obranné pozice. Prohlídne si vetřelce jejího klidu. ,,Aha to jsi ty. Já...no víš...Miya se toho nápadu s cedulí nějak chytla."Prozradila mi a hodila mi jakýsi nákres. Jen přikývnu a prohlížím si písmenka v různých barvách. Že já se o té ceduli zmiňovala. Už vidím svoji drahou kamarádku s hřebíky v puse a s její hyperaktivitou v krvy, jak vyvěšuje tihle velkou ceduli nad dveře. Je mi jasný, že s Risou si obě přejeme, aby nám přitom nezbourala dům.
,,A kde je?"Zeptám se a rozhlídnu se kolem. Možná se nám povede jí to vymluvit.
,,S Tsunade."Řekne a dál si sedí na zemi. Pak se na mě znova otočí a projede mě svým typickým rentgenovým pohledem.
,,Ty máš ale dneska náladu." Koukne na mě zahleděným pohledem. Cuknu sebou. *Že by něco tušila?* Pomyslím si, ale tuhle myšlenku hned zavrhnu. Nasadím otrávený výraz a plácnu první, co mě napadne.
"Nemám opalovací krém, nemám voňavku, nemám fén, nemám sluneční brýle, nemám mp3, nemám počítač, nemám televizi, nemám časopis, nemám kondicionér, nemám noční krém, nemám denní krém, nemám krém na broskvovou pleť, nemám šampon na růst vlasů, nemám šampon proti lupům, nemám šampon proti vypadávání vlasů, nemám šampon pro růst vlasů, nemám šampon pro pružnost vlasů, nemám šampon pro sílu vlasů, nemám šampon pro objem vlasů, nemám šampon pro lesk vlasů, nemám šampon pro kvalitu vlasů, nemám šampon pro jemnost vlasů… určitě ale mám rozmazaný oční stíny! "Zvednu ruku nad sebe a kouknu provinile někam nahoru. ,,Připomínáš Miyu." Poznamená Risa a hodí mi igelitku. ,,Já myslím na všechno." Řekne mi a usměje se. Rozbalím igelitku a z ní na mě vykoukne celá drogérie. ,,No hned jsem šťastnější...a stálo tě to jenom celé mění." Řeknu s falešným úsměvem. Položím igelitku na skříňku. Vyběhnu schody a zamířím do svého pokoje. Zavřu dveře a opřu se o ně zády. Pozítří začne můj plán.