Propojení

No na tuhle povídku mě tak nějak inspiroval jeden film. Není to podle něj. Jen to propojení mám z tama. Snad se bude povídka líbit. :)

„Uvidíš, že se brzo uzdravíš. Pak spolu zajdeme na Ramen a navštívit tvého bratra,“ mrkl blond’atý veselý chlapec plný optimismu na svou přítelkyni.
Ano na svou přítelkyni. Tolik si to přála být s ním. Splnilo se jí to. Byla jeho. Žili spolu.
Jenže ted‘ byla nemocná. Ležela v nemocnici asi už dva týdny. Podstoupila pár operací a brzo půjde domů. Věřila v to. I on v to věřil. Dodával jí sílu. Chodil za ní každý den. Držel ji za ruku a jemně hladil. Líbal na čelo a nosil spoustu čerstvých květin. Byla ráda, že ho má a že ji tak drží.
„Ano, už se na to těším,“ usmála se na něj dlouhovlasá dívka a pomalu se k chlapci nahla, aby ho políbila.
Tolik ho milovala. Nedej bože kdyby se mu něco stalo. Nezvládla by to. Měla o něj strach. Byl až příliš rozpustilý a neuvážlivý. Mohlo by se mu něco stát ani by nemrkl. Nejradši by opustila špitál hned, aby na něj mohla dohlížet. Jenže to nemohla. Musela si počkat, až ji propustí.
Chlapec vstal, políbil dívku na ruku, usmál se a vyšel na chodbu. S úsměvem procházel chodbou. Dneska vypadala už moc dobře. Je na ní vidět, že se za chvíli zcela uzdraví a já budu moct být zase s ní.
Vyšel ze dveří špitálu a rozhlédl se kolem sebe. Bylo škaredě a pršelo. Déšt‘ už tahle vesnice potřebovala. Byla vyprahlá a seschlá. Chlapec vyšel do deště. Chvíli šel jen tak, ale po chvíli roztáhl ruce a zadíval se na oblohu. Nechal si kapky spadat na obličej. Zavřel oči a myslel na ni.
Najednou vzduchem prosvištěla tolik známá hvězdice. Shuriken se chlapci zabodl hluboko do hrudníku. Složil se na kolena. Rukama si opatrně přejel po hvězdici. Pak mu kolem ucha prosvištěl další shuriken. Minul ho. Vzápětí se mu však další zabodl do zad. Krev vystříkla na jeho blond’até střapaté vlasy. Chlapec spadl k zemi. Ležel na boku. Z úst mu tekla krev. Držel ruce pevně na ráně v hrudníku. Shuriken nešel vytáhnout. Snažil se nějak zastavit to krvácení, ale nešlo mu to. Pomalu začal zavírat oči. Jeho držení rukou sláblo.
V dešti se ozval malý dopad rukou na zem. Voda v kaluži se mísila s kaluží krve. Vystříkla do vzduchu a dopadla na bezvládné promočené tělo chlapce.
Tohle je už opravdu konec? Necháš mě jen tak zemřít? Aniž bych se dozvěděl, kdo mě to vlastně chtěl zabít? Abych tady nechal ji? Svoji lásku? Svou Hinatu? Ted‘ když se začala uzdravovat.
Ozýval se chlapcův zoufalý hlas v temné místnosti před branou na které byla pečet‘ onoho obávaného Kyuubiho.
Jsi přece ve mně. Když zemřu já, zemřeš taky. Necháš to tak? Opravdu? Tak mi přece pomoz! Slyšíš?! Já to tak nemůžu nechat! Nemůžu ji tady nechat! Vzchop se a dělej něco!!

Do nemocničního pokoje se seběhli doktoři. Mladá dívka ležela na lůžku a nejevila známky života. Všechny přístroje tomu i nasvědčovaly. Všichni doktoři se ji snažili oživit.
Jak je možné, že tak naráz? Vždyt‘ se už uzdravovala. Co se jí stalo? Proč tak náhle přestalo její srdce fungovat?

Bezvládné, promočené a krvavé tělo chlapce se zachvělo. Pomalu otevřel oči. Kapky deště mu stékaly po obličeji. Pomalu pohnul rukama. Cítil nesnesitelnou bolest. Chytil za hvězdici na hrudníku. Pevně ji stiskl a pokusil si ji vyrvat ven. Šíleně to bolelo. Nešlo to. Pomalu se nadzvedl a podepřel rukama. Začal se zvedat. Jeho tělo se celé třáslo a vůbec to chlapci neusnadňovalo. Ale on byl silný. Nehodlal se jen tak vzdát. Nemůže ji tady jen tak nechat.
Postavil se. Vzpřímeně hleděl před sebe a pak se pomalu rozešel. Byl slabý. Ruce mu visely podél těla. Nohy se sotva vlekly.
Musí za ní. Něco cítí.
Přiměl nohy, aby se daly do pohybu. Rozběhl se. Snažil se nevšímat si bolesti. Jen běžel.

V nemocničním pokoji se ozval první nadějný zvuk. Jedno pípnutí.....druhé. A pak se to rozjelo. Dívčino tělo se prohlo a ona se prudce nadechla. Je na živu. Doktorům se ulevilo. Dívčiny ústa se pomalu rozevřela.
„Naruto,“ zašeptala.

The end by Haya