Splněné přání - 11

Tentokrát je tu 11 díl od Miyi... Doufám, že se bude líbit!

Probíhal normální trénink s Kakashim.. No koukala jsem se na něj. Víte, jak mu to sluší. A najednou mě něco studí na rukách. Kouknu se a… mám je mokré. Dokonce i nohy mi chladnou a začalo foukat. Mám dokonce i pocit, že foukalo jenom kolem mě. Začala mi být zima.

"Kakashi-sensei co to je???" panicky na něj křičím. Kakashi ihned ke mně přiběhne a začne mě uklidňovat. Ještě ně co říká ale to už si nevybavuji. Jeho hlas slyším stále tišeji a i on samotný se mi před očima rozmazává a jeho rysy vidím stále méně …

Probudím se … Ale kde to jsem??? Pomyslím si… řekla bych, že… Ano. To bude nemocnice. Vedle na stole vidím tři vázy a v nich květiny.

V první váze je jasmín a v něm je zapíchnutý vzkaz. Nahnu se pro něj. V tom ucítím ostrou bolest, která mi projede celým tělem. Vzchopím se a vytáhnu vzkaz. "Milá Miyo, chtěl bych tě přijít navštívit osobně, ale musel jsem odjet na naléhavou misi.Brzy se uzdrav. Kakashi" přečtu si a položím dopis vedle sebe. V tom si povšimnu, že na židli sedí Risa a Katsumi.

"Holky! Budíček! Tak vstávat honem!!!" zařvu na ně. Obě vyskočí ze židle a v poloze ninji, připraveného k boji.

"Jé Katsumi ty už jsi v pořádku??? A j-jak ti je??? Riso a k čemu jsi přikloněna ty? No myslím jako ke kterým elementům?" vypadne ze mě hned několik vět.

"No já mám vítr a oheň.S těmi to elementy jsem spřízněná." Odpovídá Risa a u toho se škrábe na hlavě.

"No víš Riso, já jsem si to myslela … měla jsem sen. Sen, který odpovídal realitě.Občas se mi zdálo i že vás slyším." Uvědomuji si útržky z moji paměti. Zbytek trojlístku na mě hledí s otevřenou pusou.

"Ejhle a já jsem nedávno myslím tak 3 dny zpět o tom četla jeden článek. A holky to je skvělé. Každá z nás zná svoje elementy! Miya má vodu a vítr, Riso ty máš oheň a vítr a já mám vodu a blesky. No není to skvělé!" vykřikne katsumi plná radosti. Risa upozornila Katsumi, že je v nemocnici a, že by neměla tak křičet. A napodobí homo sapience chystajícího se vraždit.

"Hele co mi poslal Kakashi."a podám dopis Katsumi.

,,Ten tvůj sensei tě má asi rád když na tebe tak myslí." Podotkne Katsumi

"Tamhle ta kytka je od nás." Podotkne Risa a ukáže na kytici tulipánů.

"Jééé moc děkuji. Ale nemuseli jste si se mnou dělat škodu a jak dlouho jsem byla v bezvědomí??? Zeptám se.

"Dva dny a ještě tři dny si poležíš.. Byla jsi celá podchlazená a navíc vysílená. Bůh ví, co jste s Kakashim dělali…" oznámí mi Risa. Hodím na ni vražedný pohled, ale ani ten nepomohl, aby se s Katsumi dali do smíchu. Nic méně i já jsem se k ním přidala. "Tak mi už půjdem.

Brzo se uzdrav!" oznamuje mi Katsumi. V tom už obě dvě jsou ve dveřích a mávají mi na rozloučenou. Jak mile se za nimi zavřou dveře nahnu se na vzkaz na poslední vzkaz, který je položený ve váze s kytici nejrůznějších květin. Ta bude určitě z květinářství rodičů Ino. Byla to moc hezká kytice a tím víc mě zajímala od koho je.

Lístek pevně uchopím do ruky a začnu číst: "Ahoj Miyo. Moc mě mrzí, že tě vidím v nemocnici. Jak za jisté víš, tvůj sensei odjel na misi. Tím pádem potřebuješ senseie. Jestli by jsi měla zájem, ráda bych na chvíli vystřídala Kakashiho. Přeji Ti brzké uzdravení. S pozdravem Tsunade." Lístek odložím zpátky na stůl.

Po třech dnech se vracím zpátky domů. "Dnes je to přesně 3 měsíce, co jsme tu." Oznamuji našemu trojlístku. Kdo by tomu uvěřil že už je to 3 měsíce. "No čas plyne jako voda" ozve se po mé pravici Risa. Po dlouhém vykládání ulehneme do našich postelí. Lehla jsem si. Vzpomněla jsem si na dopis od Tsunade. Už zítra začne můj trénink s Tsunade. Moc se těším.