Fantasy
Část šestá - Tady
Část sedmá - Změna
Ležel a pozoroval znovu ten strop místnosti. Kámen, jenom chladný kámen. Proč ho tak fascinoval? Proč se mu tak líbily ty studené, nepravidelné zářezy? Ten hrubý povrch? Možná, že mu to připomínalo tak trošku jeho. I když se většinou smál, uvnitř sebe měl pár nerovností. Chladných, zlých. Těch, kterých se předtím nesnažil zbavit. Své druhé síly, pocházející od Kyuubiho.
Když byl malý, všichni se k němu obraceli zády.
Tato část obsahuje materiál spoilerů!!
Viděla jen, jak jeho tělo dopadá. Z ničeho nic se v ní probudilo znamení, které jí něžně našeptávalo, aby ho zabila. Byla připravená použít svoje nejsilnější jutsu. Fatální. Najednou se zarazila.
“Tak ho zabij a já ti pomůžu… udělej to teď! ,“ křičel na ni Orochimaru.
Proč by Orochimaru chtěl, aby zabila jeho budoucí schránku? To nedávalo smysl. Sklopila ruku a podívala se do Sasukových očí. Nebylo v nich nic z té nadřazenosti. Spíš strach.
“Mangekyou Sharingan!“
Část pátá - Tady
Část šestá - Už za chvíli ...
„Vy .. Vy jste všechno slyšeli, je to tak?“ zeptala se Tsunade přímo. Neměla ráda zdlouhavé řeči. Rozhlédla se po Shikamarovi, Choujim a Nejim, kteří stáli před stolem v její kanceláři. Naruto a Sakura seděli na lavici u stěny. Dívka v rukou třímala svitek, na kterém teď závisel osud všech. Ale to se vyřídí až za chvíli.
Ticho. Nepříjemné ticho se dralo do uší. Vtíralo se do kůže a nehodlalo zmizet. Žár, ten nelítostný žár spaloval oči. Muž je přivřel, i když chtěl pozorovat co se děje. Pálení bylo nesnesitelné. Kolem však žádný oheň nebyl. Jenom prázdnota. Neznámý se dusil a nos kryl cípem svého černého pláště.
„Bum … Bum …“ ozvalo se najednou. Pomalu, zřetelně. Odněkud tloukly bubny. Co to má znamenat?!
„Jsem Konohamaru,“ zopakoval a on i dívka stojící ve dveřích se rozzářili. Elizabeth proklouzla na chodbu a opřela se o dveře. Svezla se dolů a sedla si na studenou nemocniční dlažbu. S úsměvem si přehrávala jejich rozhovor, aby se jí jejich první, vlastně už druhé, setkání zarylo do paměti.
Mezitím v pokoji 317
Byla již tma. Muž s bledou tváří a hadíma očima zaujatě pozoroval inkubátory s oběťmi jeho pokusů. Tu a tam se zastavil a pobaveně se usmál. Tenhle muž byl zvíře…. Ne tenhle muž byl něco daleko horšího. Ani ho nemůžeme nazývat mužem, přestože před nějakou dobou jím jistě byl. Teď se z něj stalo zvrácené monstrum. Něco jako býval Frankenstein. Jenže i on byl v porovnáním s ním v podstatě neviňátko.
Část první - Ty správné cíle
Část druhá - Samuraj a shinobi
O pár let později, v Zemi vodních vírů
Křik? Doopravdy uslyšel dívčí křik? To není dobré. Určitě ne teď, v jeho domě. To křičela jeho dcera? Sakra! Proč jenom odcházel pryč…
Omlouvám se, že jsem sem ten dílek nedala dřív, ale jaksi nezbyl čas.
Někde v Lese v zemi Ohně
Tým Kakashi vyběhl po deseti minutách za brány Konohy. Nikdo celou cestu nic neřekl, až prolomila ticho Sakura.
“Mohli by to být opravdu oni?“ stále na to musela myslet. Jestli to jsou oni , tak,... tak se s nimi vrátí do Listové a všechno bude jako dřív.
Na Mikově tváři se objevil udivený výraz. Nečekal, že je ten kluk tak silnej. Vytáhl pět kunají a čtyři po něm hodil. Moc dobře věděl, že se netrefí, ale to nebylo jeho záměrem. Hned nato hodil poslední kunaj, ale mířil přesně nad Naruto. Tohle už měl vypočítaný, nemohl se splést. Přesně jak očekával, Naruto se odrazil a vyskočil, aby kunajím unikl. Bohužel pro něj si však nevšiml Pátého kunaje, který se do něj zabodl.
Kunaje se zabodly devíti ocasé lišce do pravé nohy. Mike nečekal, odrazil se a vyskočil. Než se nadál, držel v ruce ony kunaje. Opět se odrazil, aby unikl z dosahu Kyuubi. Útok jí nijak neměl zranit, měl získat pouze trochu její krve. Mike zaměřil svůj Rasekatogan (tak se jmenuje technika jeho očí) na krvavé kunaje. V mozku se mu okamžitě objevila struktura Kyuubi a její slabá místa. Nyní už věděl, na co se zaměřit. Mike si ze zad odpevnil svůj přidělaný meč a s hrůzu nahánějícím úšklebkem opět vyskočil.
Tohle je moje první dílo, tak bych Vás rád poprosil, jestli byste mi ho mohli ohodnotit. Díky
Kdysi dávno se narodili dva chlapci. Předem jim bylo souzeno, že budou mít neuvěřitelnou moc. Moc skrytou v očích. Každému z nich se totiž utvoří speciální oční technika, silnější nežli Byakugan či Sharingan, silnější dokonce i než Rinnegan. Jeden z chlapců se však dal na cestu zla...
Uč se dcero...
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 3.díl!
10:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Akademie.
Hamano seděla v jedné z lavic a mezi dětmi s nadsázkou označované jako „studenty“ působila, jak žirafa. Házela po všem a po všech znechucené pohledy. To je teda zábava! Další učení! Pomyslela si, když o se podívala na všechny čáry, šipky a kolečka na tabuli, co tam Iruka tak pracně vytvářel. Nechutí se sklesle rozvalila na lavici.
Část třetí - Tady
Část čtvrtá - Co dál?
Seděl a přemýšlel. Měl pocit, že se jeho myšlenky v náhle ztichlé místnosti odrážejí od stěn a vyřvávají jeho pocity oknem ven, do toho stále překvapujícího světa.
Chakra, kterou má. Nejdřív dar … Potom zkáza?
Nebyla moc nadšená, že s ní šel, alespoň tak to dávala najevo. Snažila se od něj držet odstup, aby nešla příliš blízko něj. Stejně jakmile ji pomůže najít Orochimara, zbaví se ho…. nějak.
Otočila se a chystala k odchodu: “Tak já už půjdu, jsem unavená. Kakashi, můžeš mi ukázat, kde budu spát?“
Jako by se Kakashi probudil ze snu: “Jistě, pojď za mnou..“
Tak ho následovala a přemýšlela, co teď udělá. Kam půjde. Má tolik cílů, tolik věcí, co musí udělat. Ale kde začít? Neměla potuchy, kde může být Orochimaru.
“Tak si myslím, že Kakashi –sensei má Harunu velice rád…“
“Co máš na mysli, Sakuro?“
“Ty jsi fakt slepej blbec!“
Pak ztichli.
Kakashi uviděl po její tváři padat slzy. Pocítil něco, co po něm chtělo aby ji objal, ale věděl, že to bylo to poslední o co by nejspíš stála. Byla nezávislá, chladná a trochu krutá, když na to přišlo. Byl si jistý, že rozhodně nebyla bezbranná holčička. Žila podle svých možna trochu drsných pravidel. Tak moc mu připomínala jeho. Ale ty slzy…. On potlačoval své emoce až do té události s Obitem. Stále mu to leželo v mysli a když to vyplulo na povrch bolestivě ho bodlo u srdce. Proč každý, koho kdy miloval musel zemřít?
„Běž za mě, někdo tu je,“ řekl, vstal z křesla a postavil se před dívku. Musel je sledovat už dlouho, protože jak jinak by odhadl dobu, kdy se střídá hlídka. Teď byla jedna z mála chvil, kdy jsou útoky směřovány přímo na ně. Bylo zvláštní, že nezaútočil hned, jakoby na něco čekal. Neji to pochopil; Nejde po ní, jeho cíl jsem já.
Ta hadí kůže měla zajisté něco společného s tím Orochimarem…. Jenže si nemohla vzpomenout, při jaké souvislosti to jméno předtím slyšela. Když tak přemýšlela, nevšimla si, že oba její společníci se na ni dívají. Sakura si ji prohlížela s otevřenou pusou. Sice Sasukeho neviděla celkem dlouho, ale ona mu byla neskutečně podobná…. Až na ty oči. Kakashimu se v očích zračilo něco, co by se dalo popsat jako okouzlení, ale jen zavrtěl hlavou a sklopil zrak.
Tak a čtyřka je hotová. Co víc dodat než Itadakimasu=).
„Já pocházím z Bleskové země, z Oblačné vesnice. Ale i přesto, že pocházím z dost uznávaného klanu, lidé mě nenáviděli. To proto, že do mě byl zapečetěn Gobi no Hokou“ tentokrát ji přerušil Naruto.
“Ty jsi taky jinchuuriki?“ Shia se zarazila.
“Jak to myslíš taky? Neříkej mi že jsi jinchuuriki.“
Oba dva, jakmile se na sebe podívali pochopili a Shia pokračovala ve vyprávění svého příběhu.
