Čtvrtý Uchiha část 9. - Naivní prohra

Tato část obsahuje materiál spoilerů!!

Viděla jen, jak jeho tělo dopadá. Z ničeho nic se v ní probudilo znamení, které jí něžně našeptávalo, aby ho zabila. Byla připravená použít svoje nejsilnější jutsu. Fatální. Najednou se zarazila.
“Tak ho zabij a já ti pomůžu… udělej to teď! ,“ křičel na ni Orochimaru.
Proč by Orochimaru chtěl, aby zabila jeho budoucí schránku? To nedávalo smysl. Sklopila ruku a podívala se do Sasukových očí. Nebylo v nich nic z té nadřazenosti. Spíš strach.
“Mangekyou Sharingan!“
Podívala se na jeho tělo a pochopila. To nebyl Sasuke. Jenže to bohužel nebyl ani klon. Byl to Kakashi…
“Hm, tak jsi na to přišla, ale skoro by to vyšlo… ,“ řekl Kabuto.
Skutečný Sasuke vylezl zpoza Orochimarova trůnu a díval se na ni.
Ještě nikdy si nepřipadala tak hloupě.. Vypadá to, že Sasuke ji chytil do nějakého genjutsu a tak skoro zabila nepravého.
“Proč ho nezabiješ? Vždyť tě v podstatě zradil. A nepotřebuješ ho. Nebo ti snad na něm záleží? ,“ dodal posměšně.
Nedokázala odpovědět. Záleželo jí na něm. Ale měl pravdu, zradil ji. Jenže mu to stejně dlužila a tak hořkost překonala a začala ho léčit.
“Už chápeš Sasuke, proč jsem ti řekl, že s ní máš bojovat?“
Sasuke jen přišel k ní: “Jak to, že máš Sharingan a dokonce i Mangekyou? Komu jsi ho ukradla? “
“Já ho nikomu neukradla…. Komu bych asi mohla, když tvůj klan již neexistuje?“
“Jak to víš? Nebyla jsi tam, když Itachi zabil všechny jen aby si ověřil svou moc! ...“
“Já to vím…. Viděla jsem to…“
“Lžeš! Nikdo nepřežil kromě mě!“
Jen těžko by mu vysvětlovala, že to všechno viděla. A co mu měla říct? Že je jeho ztracená sestra?
“Jsi inteligentní, vím to, protože máme stejnou krev, takže na to určitě přijdeš…Řekněme, že jsem nemanželské dítě tvého otce. Ale na tom nesejde…“
“Jak to, že o tobě nikdo nevěděl?“
“Na rozdíl od tebe a Itachiho jsem byla nechtěné dítě….Řekni mi… proč zůstáváš zde i když víš, jak skončíš? To je tvá nenávist opravdu tak silná?“
Otočil se k ní zády: “Jak jsem řekl, nic nechápeš, potřebuju získat moc, abych se mohl pomstít…“
“Pomstít za rozkaz, který musel splnit?....“
“O čem to mluvíš?“
“Vražda tvého klanu…. Byla jen součást úkolu…“
“Lžeš….“
“Věř si čemu chceš…“
Vyléčila ho a pomohla mu vstát. Ani se na něj nepodívala. Jen smutně svěsil hlavu a odešel.
“Dobře se zbraněmi jsme si rovni…zkusíme, jak dobře umíš taijutsu.“
A už proti ní vykročil a udělal vpád. Uhýbala mu a blokovala každou ránu. Zároveň kopírovala každý jeho útok a používala ho proti němu. Tohle bylo nekonečný.
“Katon: Velká ohnivá koule!“
Jenže ona byla připravená a vodní vlnou uhasila kouli. Pak rychle zformovala pečetě a miliony malých, ale zatraceně ostrých střepin se rozlétly po místnosti.
“Chidori! ,“ a rozběhl se směrem k ní. Tohle ninjutsu jí připadalo matně povědomé….
Chytla ho do vodní pasti.
Zastavil se: “Hm chytré, teď nemůžu použít Chidori, protože by mě to nejspíš omráčilo….voda vede elektriku…“
Ušklíbla se. On ji velice podceňuje.
Velkou ohnivou koulí odpařil vězení a vytvořil kolem ní plamenný kruh, který se zužoval a zužoval. Žár byl spalující. Ani nemohla dělat pečetě, jak moc to na ni plálo. Její poslední šance. Dala ruce před sebe a dostala se myslí do jeho těla. A stiskla. Chytl se za srdce a začal lapat po dechu. Ohnivý kruh slábl. Lehce ho dohasila.
“Co….co mi to děláš? P…proč nemůžu dýchat..?“
“Co myslíš? Umím ti způsobit bolest i bez živlů…“
Pak se stalo něco divného. Mlha. Kouř. Začal se šířit okolo. Ztrácela přehled co se děje, ale nebyla blbá.
“Kai!“
“Mě nemůžeš chytit do genjutsu, když mám Mangekyou! Ukáži ti jeho sílu!“
Použila proti němu Tsukyomi. Dostal prázdný pohled plný utrpení. Stále se mu přehrával den, kdy se znovu setkal s Itachim a jeho partnerem. A jak mu nakopal zadek. Jakmile se vzpamatoval, jeho pohled se změnil. Byl plný nenávisti. Začal něco vyvolávat. Nejdřív se nic nedělo, ale pak se zatáhlo nebe a silný blesk prorazil střechu. Nad nimi byly čisté, koncentrované blesky.
“Teď zemřeš… ,“ a seslal na ni blesk.
Rychle vtáhla celý náboj do vodní koule, kterou poslala proti němu. Jelikož se soustředil na bouřkové jutsu, nestačil plně uhnout a koule ho zasáhla. Projel jím výboj a zhroutil se na zem.
“Sasuke!!!!! ,“ zakřičela Karin a vrhla se k němu.
Kabuto se naklonil k Orochimarovi: “Ona je velice silná, Sasuke by teď byl na svém limitu, mezitím ona má více než polovinu chakry a stále přibývá nová! Neuvěřitelné! Roznesla Sasukeho na kopytech!“
“Můj drahý Kabuto, vystavil jsem úmyslně Sasukeho takovéhle zkoušce, abych ho otestoval, a abych zjistil jak silná je ona. Ale Sasuke by nikdy neměl šanci s ohněm a blesky proti vodě a ledu. Ta dívka by měla stejně navrch i bez Mangekyou. Její tělo chci. Ale teď ji můžeme nechat jít, máme přece přes tři roky a ona se toho může spousta naučit. A nemusíš se obávat. Díky pečeti mi nemůže nic udělat…. Teď ale…. Musíme zmizet, díky bouřce je tato budova nestabilní a brzo se zřítí….“
Jen to dořekl, otřásla se země. Zdi a strop se začaly hroutit. Orochimaru se zvedl a začal utíkat postranní chodbou. Kabuto pomohl Karin se Sasukem a následovali svého mistra.
“Vrať se Orochimaru! Ty hnusnej podlej zbabělče!“
Nevšimla si kusu kamení, které se řítily přímo na ni. Kakashi ji strhl s sebou. Chytil ji za obě paže, aby mu neutekla.
“Pusť mě ty jeden! Já mám svůj cíl, který musím udělat!“
Náhle se mu vytrhla. Podívala se směrem k chodbě, ale padající sutiny zavalily vchod.
“Sakra!“
Obrátila se ke Kakashimu, oči plné nenávisti. Vyťala mu ránu. Chytl se za tvář.
“Já tě nenávidim, ty jeden lháři prolhanej! Zrádče! Táhni!“
Díval se na ni s očima plnýma smutku. Otočil se a odcházel. Ona měla slzy v očích. Náhle vykřikla. Spadl na ni zbytek stěny. Přiskočil na místo a viděl, jak zpod kamenů teče malý pramínek krve. Okamžitě se mu v mysli vybavil umírající Obito. Musí zasáhnout. Historie se NESMÍ opakovat! Odhazoval kameny jako o závod. Když ji našel, zatrnulo v něm. Měla rozdrcený hrudník a rozbitou hlavu. Vzal ji do náruče a utíkal. Byla na tom velice špatně, času nebylo nazbyt.
Když konečně dorazili do Konohy, ujal se jí tým mediků. Byli na sále přes hodinu. Pak vyšla Tsunade se znepokojeným výrazem. Kakashi netrpělivě přecházel sem tam.
“Jak jí je?...“
Tsunade se na něj nechtěla podívat.
“Má poškozené plíce a nějaké další vnitřní orgány. Její stav je dost kritický. Už není v přímém ohrožení života, ale našli jsme pár komplikací….“¨
“Co tím myslíte?“
“Má poškozenou páteř. Nejspíš nebude schopná hýbat tělem. Zatím je nejisté, jak vážné to je. Musíme počkat až se probere. Pro teď je v hlubokém bezvědomí, protože utrpěla rozsáhlý otřes mozku.“
Kakashi se zoufale otočil a naštvaně kopnul do sedačky. Alespoň byla žívá…zatím… jenže teď už ví, že ho nenávidí. Tak má to cenu?
“Kakashi..... já vím, jak se cítíte. Ale věřte, že to bude lepší. A tím dáte sílu i jí to překonat.“
Posadil se, jako by jí nevnímal. To je klasická reakce přihlížejících – vím jaké to je a podobné žvásty. Věděl o její minulosti, že ztratila bratra a svého milého, kterého nebyla schopná zachránit ani svými legendárními schopnostmi. Přesto si nebyl jist, jestli cítila takovou prázdnotu jako cítí teď on.
“Vaše hlášení mě velice zaujalo, vypadá to, že má nějaký cirkulační problém chakry. Jestliže jí použije moc najednou, tak zkolabuje. To jí může i vážně ohrozit zdraví. Možná bych jí mohla pomoct, ale musí k tomu mít vůli. Ona sama umí léčit, takže je vetší šance na její celkové uzdravení. Nicméně je to zakázané jutsu a může mít vedlejší účinky. Také je třeba analyzovat to znamení….Já se o to postarám… a vy byste si měl jít odpočinout…“
“Copak můžu?!“
“Nevím, ale ať můžete nebo ne, měl byste. Pro vaše vlastní dobro…,“ a nechala ho o samotě.