Uč se dcero...03

Uč se dcero...
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 3.díl!

10:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Akademie.

Hamano seděla v jedné z lavic a mezi dětmi s nadsázkou označované jako „studenty“ působila, jak žirafa. Házela po všem a po všech znechucené pohledy. To je teda zábava! Další učení! Pomyslela si, když o se podívala na všechny čáry, šipky a kolečka na tabuli, co tam Iruka tak pracně vytvářel. Nechutí se sklesle rozvalila na lavici.
„Tak a kdo nám poví, jak se ninja v bodě A dostane bezpečně a nejrychleji do bodu B přes bod C?“ Řekl Iruka a ve třídě nastalo hrobové ticho. „Tak co třeba Hamano?“ Ta jen otráveně zvedla obličej od lavice a zadívala se na tabuli. Když si prohlédla složitý obrazec a zjistila co všechny ty zkratky a značky znamenají, přinutila svůj mozek vymáčknout aspoň nějakou kloudnou odpověď.

12:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Akademie.

Další hodinu měli něco, jako její dějepis.Za což byla nesmírně ráda, protože se ukázalo, že ačkoliv tu nežije má v tomto ohledu asi nejvíc znalostí oproti těm šprčkům, co byli stejně otravní, jak její mladší bratr. O přestávce se musela několikrát držet, aby jednohoz těch malých namyšlenců nezmlátila tak, že by ho ani jeho matka nepoznala. Měli totiž narážky na její osobu a co nestrpěla,…Posmívali se jí!! No uznejte, že tohle už bylo přespříliš! Zazvonilo na přestávku a Hamano se ležérně rozvalila na židli a nepřítomně hleděla do stropu a houpala se na židli.

Kluk se světle hnědými vlasy, který seděl v první lavici se zadíval na tu nově příchozí holku. Přimhouřil oči a přemýšlel. Nikdy v životě jsem nikoho takového v Konoze neviděl. Proč je tak v pozdním věku teprve v Akademii? Nikdy předtím tu nebyla! A navíc jim nechce nic říct.
Pomalu se zdvihl ze židle a vyšlapával po schodech. Zastavil se až u její lavice. Houpala se na židli a její pohled směřoval někam ke stropu. Napřáhl nohu a kopl do židle, na které se ta holka houpala. Židle se i s ní převrátila a ta holka se hlavou bouchla do lavice co byla za ní.

„Auu…“ sykla Hamano, když narazila hlavou do něčeho tvrdého. Byla tak v šoku, že si vůbec neuvědomila co se stalo. S žuchnutím skončila na zemi i se židlí. Přitom ještě než dopadla stačila pod sebe dát ruce, které pád trochu ztlumily. Zmateně se rozhlédla po okolí. Pohled měla rozostřený bolestí. Měla pocit, že se jí rozkočí hlava. Když konečně její pohled zaostřil, uviděla tvář kluka, který se až velmi nápadně podobal jejímu bratru. Měl světlé vlasy a podobně zelenomodré oči, jako ona. Jednou rukou se chytla na místě hlavy. Pak se zachytla tou druhou okraje lavice a vytáhla se na nohy. S vražedným a bolestným pohledem se podívala na tvář toho kluka.

Ty oči!! Měl je úplně stejné jako…!! Ten chlad v nich a lhostejnost vůči ostatním jen když jste trochu jiný! Ty oči ji doháněli ke vzteku!!!! Ne! Tady přece neprohraju! Pomyslela si Hamano. Tady mám druhou šanci! Druhou možnost! Už nikdy nenechám pošlapávat svoji důstojnost! Už NIKDY!!“

Seděla v obýváku a mlčela. Jen tak. Byla rukami opřená o koberec a dívala se na televizi. Její otec seděl za ní v křesle. Něco po si řekli, něco špatného a smutného. Hamano už si ani nepamatovala co, přesto nikdy nezapomene.
„Přestaň si už hrát na chudinku a vzchop se!“ Řekl jí do očí otec a s přísným pohledem. Otočila se od něj plna zloby. Ona si hraje na chudinku? Ona?! Nikdy kromě jeho a matky a jejích dvou kamarádek nikomu o TOM neřekla….neběžela hned za ředitelkou i když ji kamarádka tolikrát prosila a naléhala. NIKDY!!

A on ji teď bude poučovat? Že si hraje na chudinku!! Dusila v sobě vztek vůči otci. Měla sto chutí mu něco na to odseknout. Už to bylo po druhé co jí něco takového řekl. Když si vzpomněla na ten první případ… byli na dovolené a kluci se jí posmívali. Moc dobře věděli, jak velkou lásku chová ke koním a provokovali ji na jejich adresu. Co jí to tenkrát řekl?
„Nenech se od nich vytočit a nebreč hned kvůli všemu! Stačí když víš ty co si o koních myslíš! Jejich provokace pusť z hlavy!!“ A opravdu to fungovalo. Kluci k ní po čase znovu našli ztracený respekt a toleranci. O té doby byli skvělí kámoši. A teď? Nenechat se vytočit! To mi radil přece on!!

Odvrátila hlavu a zaměřila svůj pohled na televizi, avšak nic z ní nevnímala. Co vlastně do teď dělala? Se strachem co bude se budila a strach narůstal čím dál víc, čím se blížila škola. Ty probrečené noci. Nechávání ostatních ať jí pomůžou! S tím je konec!!!

A vida..už je to 3 roky. Od té doby chce všechno dělat sama a nevyužívat každé příležitosti k tomu aby jí někdo pomohl. Už tři roky nebrečela a když na tom byla nejhůř, zaklonila hlavu, semkla víčka a počkala až to přejde. Opět poslechla jeho radu…..

„Ty….“ Nedokončila však větu a kluk co ji shodil letěl uličkou a smetával židle. Zastavil se až na protější stěně a vyplivl krev. Hamano zlostně přejela pohledem po zbytku třídy. Všichni strnule hleděli na ni a na toho kluka. V jejich očích se zrcadlilo překvapení se strachem. Zjevně většina byla tímto klukem šikanována a nechtěla si s ním nic začínat. Hamano prošla teď volnou uličkou a chytla toho kluka za límec.
„Táta tě zabije…!“ Vyhrkl ještě, když ho Hamano vyzdvihla do výšky jejích očí a přitiskla ho ke stěně.
„Hamano okamžitě ho pusť!!!“ Projel výkřik třídou Iruky, který šel okolo třídy a zaslechl podezřelý hluk. Vyklopýtal po schodech nahoru k těm dvěma. Odtrhl je od sebe. Tohle je špatný! Pomyslel si. „Hamano za tvé chování dostaneš trest!!“
„Co?“ Podivila se dotyčná „ale to není spravedlivý! To on si začal!!!“ A ukázala prstem na toho kluka.
„Pojď se mnou…“ Zavrčel Iruka a za chvíli jí táhl ze třídy.
„Vy mu nic neuděláte!!ANI PITOMÝ TREST!! ANI SI NEPOSLECHNETE JAK TO BYLO!!“ řvala Hamano neurvale na Iruku, když jí vláčel po chodbě. Ten si jí však nevšímal a táhl ji za paži dál po chodbě. Sestoupili z prvního patra do přízemí, když se ocitli na dvoře Akademie. Iruka s Hamano přešli celý dvůr a šli pořád dál od Akademie. Došli až na místo, kde byli rozestavěné čtyři terče. Až tam Iruka zastavil a pustil Hamano paži.

„Tady máš kunaje, shurikeny a jehly. Trénuj hod na terč. Odpočineš si až příjdu, do té doby budeš MAKAT!! A nezkoušej se mě oblafnout!!" A zmizel v obláčku kouře. Nechal tam Hamano samotnou, která vztekle sevřela zbraně a zlostně je házela na cíl. Nespravedlnost hýbe světem, pomyslela si Hamano a vztekle hodila další kunaj na terč. Ten však úplně minul cíl.