Nový začátek 4 - Nová naděje a nový spojenec

Tak a čtyřka je hotová. Co víc dodat než Itadakimasu=).

„Já pocházím z Bleskové země, z Oblačné vesnice. Ale i přesto, že pocházím z dost uznávaného klanu, lidé mě nenáviděli. To proto, že do mě byl zapečetěn Gobi no Hokou“ tentokrát ji přerušil Naruto.

“Ty jsi taky jinchuuriki?“ Shia se zarazila.
“Jak to myslíš taky? Neříkej mi že jsi jinchuuriki.“
Oba dva, jakmile se na sebe podívali pochopili a Shia pokračovala ve vyprávění svého příběhu.

“Ale i přesto přeze všechno sem tam měla něčí podporu. Byl to strýček a starší sestra Kim. Ale jednoho dne se vše zvrtlo. Bylo to toho dne kdy se naše rodina dozvěděla o té hrozivé tragédii. Kim zemřela. Byla to mise typu S. Zemřela v boji jako jounin takže byla doma i nadále uznávána a ne jako já. Myslela jsem si že mám ještě strýčka, ale to sem se pletla. Od smrti Kim uběhlo už něco přes půl roku a strýček byl čím dál divnější. Jednou jsem se šla podívat do jeho pokoje a viděla, že si balí věci a odchází pryč. Prošel kolem mě a ani se nezastavil. Chtěla sem ho zastavit, ale vážně mě zranil. Ve vesnici jsem už nikoho neměla. Vydržela jsem tam ještě pár let, ale pak už sem dál nemohla a utekla pryč. Od té doby se jen tak potuluju různými zeměmi a vesnicemi.“ když skončila Naruto se nestačil divit.

Byla mu velice podobná a to nejen tím, že si prožila něco hodně podobného. Shia se na něj usmála ale v zápětí se zamračila.
“Co je?“ zeptal se nechápavě.

“Víš jak sem mluvila o svém strýčkovi, tak hlavní důvod toho, že sem se neusadila a prohledávala všechny vesnice a země je ten, že ho hledám. Našla jsem pár informací, ale…..“ zarazila se.
“Ale co?“ zeptal se Naruto.

“Ale dozvěděla jsem se, že si změnil jméno. Teď se nazývá…“ opět se zarazila.
“Jak?“ zeptal se už nedočkavý Naruto.
“Pein“ zněla prostá odpověď.

“Pein? t..to myslíš vůdce Akatsuki?“ nemohl tomu uvěřit. Ten vůdce, který založil Akatsuki, ten který chtěl ovládnout svět, ten že je její strýček? “Snažím se ho překonat už spoustu let a jakmile ho najdu zabiju ho“. najednou se ozvala přesvědčeně Shia.

“A…nechtěla bys s tím pomoct? Já bych ti pomohl s Peinem a ty…“
opět ho přerušila. “bys mi pomohla s Orochimarem?"
"Ne dík……. ale možná by to šlo jinak. Třeba bys zdržel ostatní členy alespoň na chvilku a já bych si zatím podala strýčka. A samo bych ti pak takhle pomohla s Orochimarem.“

Naruto se nestačil divit. Jak ona předpovídá jeho myšlenky… to prostě nepochopil, ale kívl. “
Tak kudy se vydáme?“ zeptala se Shia plná energie.
“Na sever jsou hranice země trávy. Pokud si pospíšíme dostaneme se tam ještě dnes.“ jen co to dořekl, oba vyskočili na stromy a běžely směr země trávy.

Když dorazili na hranice byla už tma. Došli do jedné z malých vesnicí a ubytovali se v místním hotelu, přeci jen ráno moudřejší večera. Naruto se však šel ještě projít. Vzpomínal na vše co se událo. Vzpomínal na Sakuru a její rány, na Kakashiho-senseie, který chodil vždy pozdě a nakonec na Sasukeho.

“Ale Sasuke žije a možná, možná by mi mohl pomoct zachránit Hinatu a porazit toho slizouna Orochimara. Co si to namlouvám, Sasuke se nikdy nevrátí a zůstane mu sloužit jako jedno z jeho pokusných morčat." Ne na to teď nesmí myslet. Teď musí hlavně myslet na záchranu Hinaty a podporu Shii, kvůli poražení Peina. Tyhle myšlenky se mu honili hlavou dokud nevešel do hotelového pokoje a neklidně neusnul.

Konoha

„Hokage-sama, zjistili jsme, že se dvě osoby vyskytly na hranici země trávy. Ti dva by mohli klidně být Uzumaki Naruto a Hyuga Hinata.“ vychrlil na Jiraiyu „ninja poslíček“.

Dobře pošlu tam tým Kakashi, ať to tam prozkoumají.“ řekl sennin sedící v křesle hokageho. “Dojděte pro ně.“ rozkázal mu, ale „ninja poslíček“ byl již pryč.

O deset minut později se v kanceláři objevili Sakura, Sai a Kakashi.
„Teď dobře poslouchejte. Na hranicích země trávy se objevili dvě neznámé osoby. Je velice pravděpodobné, že se jedná o Naruta a Hinatu.

Vaším úkolem je zjistit, kdo to je a popřípadě je odvézt sem do konohy. Jestli nemáte žádné dotazy, tak mise začíná právě teď a ještě něco, velitelem mise pověřuji Kakashiho.“ Jen co to dořekl pracovna opět zela prázdnotou, samozdřejmě až na jeho maličkost. Povzdechl si dal se do papírování.