Čtvrtý Uchiha část 6. - Děsivá touha

Nebyla moc nadšená, že s ní šel, alespoň tak to dávala najevo. Snažila se od něj držet odstup, aby nešla příliš blízko něj. Stejně jakmile ji pomůže najít Orochimara, zbaví se ho…. nějak.
Už když vyšli z Konohy, Kakashi vyvolal svou smečku psů, aby hledala Orochimarův pach. Normálně by si četl, protože tahle mise by byla nudná. Jenže měl, dá se říci, po boku Harunu a to jej dělalo velice nesoustředěným. Pořád vypadala nevrle. Nebavila se s ním, uhýbala mu pohledem. I když to není zrovna projev lásky, Kakashi se tím celkem bavil. S holkama to nikdy neuměl. Možná proto, že pro něj úspěch mise byl vždy přednější. V mysli mu vytanuly knihy od Jiraiyi. To ho bavilo číst…. Ale aby se tak choval? Možná by se i Jiraiyi zeptal, ale jak ho znal, tak jeho radou by si moc nepomohl. Ne nadarmo ho Naruto oslovoval Ero – Sannin. Ach jo. Takže možná by musel do akce sám, ale tohle byla mise, kde nevěděl co dělat.
Náhle se Haruna zastavila. Napnula sluch a přimhouřila oči. Sledovala okolí jako kočka, co číhá na kořist.
“Co se děje….?“
“Cítím, že tu někdo je a pozoruje nás. Jen nevím, kde je…. “
Pak hodila kunai do místa, kde si myslela, že je vetřelec. Ale nic je ani nepohnulo.
“Asi se mi jen něco zdálo….,“ řekla si spíše pro sebe.
Nevšimla si zamaskovaného ninji, který sekundu před tím, než hodila kunai, uskočil pryč. Neznámý ninja je sledoval, jak pokračovali v cestě. Pak si sundal masku. Byla to kunoichi s výraznými červenými pruhy na tvářích a dlouhými červenými vlasy.
“Ráda tě znovu vidím Kakashi…,“ a zvonivě se zasmála.
Kakashi najednou pocítil něco zvláštního. Ten pocit neměl už od té neblahé smrti jeho přítele Obita. To ho udělalo ještě víc nervózním, než byl.
Vtom se zjevil Pakkun: “Našli jsme slabou Orochimarovu stopu, asi tak pět mil severně odtud.“
“Dobře, podíváme se na to.Hlaste, kdyby se něco změnilo.“
A Pakkun zmizel. A co hůř, Haruna taky. Ale věděl, že jen zrychlila, když uslyšela, kam má jít.
Po chvíli ji našel: “Příště zpo -…..“
Stála a svýma očima se dívala na dvě postavy před ní. Přišel blíž. Ninjové vypadali děsivě. Jeden měl kovový plát přes půl obličeje a kovové drápy na rukou. Druhý neměl nohy a oči. Jen se vznášel na své černé chakře.
“Co to ksakru je?!“
“Nejšpíš Orochimarovy výtvory. Vypadají jako obživlé mrtvoly. Na to je on specialista. ,“ řekl znechuceně.
“Počkej Kakashi,“ překvapeně se na ní podíval, “ to jsou jen loutky, někde tu musí být i ten, co je ovládá.“
Najednou uslyšeli dívčí smích. Takový, co vás vyděsil k smrti, jak byl nepřirozený a vysoký.
“Ta tvoje společnice je chytrá drahý Kakashi…“
Kakashi se zarazil….. ten hlas….to… to byla Rin. Poznal by ho kdekoliv a kdykoliv. Ale Rin byla přece mrtvá…. Nebo ne?
“Vida, tady máme našeho drahého špióna… nebo snad špiónku? Proč jsi nás sledovala? Co chceš?“
“Já si jen jdu pro to, co je mé. A tebe má drahá kunoichi, zaměstnám! Do ní!“
Dva ninjové se vrhli po Haruně, ale Kakashi ji odstrčil.
“Ty ne Kakashi…. Ty patříš jen a jen mě!“
Dostala ho do genjutsu. Ale takhle silná nikdy nebyla! Ano byla výborná léčitelka, ale takovouhle moc neměla. Ani se nemohl osvobodit. Sharingan měl zakrytý, protože nebyl dostatečně rychlý.
“Ani nevíš, jak moc jsem se těšila na opětovné shledání můj milý Kakashi. Uplynuly roky a roky beznaděje. Myslela jsem si, že jsem mrtvá, že už tě nikdy neuvidím. Ale on mi dal šanci. Řekl, že mi pomůže, pokud udělám cokoliv řekne. Udělala jsem. Zabila jsem mnoho ninjů. Byla jsem silná jako nikdy! Ta moc…. Mě ochromila. Naučil mě věci, o kterých se mi nesnilo. A tak jsem se z nicky stala nejlepší kunoichi z jeho výtvorů.“
Přistoupila k němu blíž:“O tomhle setkání jsem snila. Vždycky jsem chtěla být jen a jen s tebou. Milovala jsem tě. Ale tys měl oči jen pro svou cestu ninji. A když zemřel Obito a já zmizela, upadl si do depresí. Jenže zas tě milované mise vyléčily.“
Pohladila ho po tváři studenou rukou:“Pořád tě miluju a chci být s tebou a teď už mi v tom nic nezabrání…“
Chtěla ho políbit. Byl sice zesláblý, ale uhnul hlavou.
“Už nejsi ta Rin, co jsem znal a měl rád. Změnila jsi se. Vždy jsi dbala o životy lidí a ne jim je brala. Na takové Rin mi záleželo!“
“To není mnou, viď? To ta kunoichi s tebou. Otevřela brány tvého srdce, i když ani mě se to nepodařilo po takové snaze. Inu, když tě nemůžu mít já, tak nikdo!“
Sehnula se a políbila ho. Tím ho kompletně uvěznila ve svém jutsu. Nemohl se hýbat, ani mluvit. Jediná jeho šance byl Sharingan, ten byl ale mimo dosah. Propadal strachu a zoufalství. Tuhle Rin neznal, ale byla nebezpečná…. A jestli Harunu zabije….
Mezitím Haruna statečně uhýbala útokům dvou groteskních ninjů.Ohlédla se na Kakashiho, který seděl, jako kdyby ho někdo zamrazil na místě. Nad ním je skláněla ta podivná holka. Věděla, že je v nebezpečí, ale ona sama se musela bránit rychlým útokům dvou nepřátel. Už ji ta hra na honěnou přestala bavit. Použila osvědčenou ledovou auru. Vyslala ledové střepiny, ale nezmrzli, jen zpomalili.
“Co to je? Jako by byli ledu odolní!“
Použila tedy Sharingan, protože jí na nich něco nesedělo. Použila vše co znala, od vodní vlny po ledové ostří. Všechno více či méně vstřebali. Náhle jí to došlo. Tyto výtvory vstřebávají chakru z jejích elementárních útoku. Takže je použít nemůže. Zjistila, že musí zkusit svoji poslední šanci. Byla to oživená mrtvá těla, ale bez chakry by je prostě nakrájela katanou a už by nevstali. Soustředila se. Na jednoho své tělo ovládající jutsu nemohla použít. Všechny jeho orgány byly chráněné silným kovem. Ale mohla něco zkusit. Je to riskantní. Ne, že by byla na svém limitu s chakrou, ale tohle jutsu jí vstřebávalo hodně. Jejich poslednímu útoku uskočila a už dělala pečetě. Tohle jutsu jich mělo dvacet. Ale ona byla rychlá. Náhle se jeden z nich zastavil. Haruna pomalu oddělila svou ruku od těla a sevřela jí v pěst. Explodoval.
Výbuch vyrušil Rin a otočila se.
“Jak to dokázala? Jeho přece nešlo zničit!“
Pak Haruna vytáhla katanu, její ostří nabila svou chakrou. Máchla, ale nic se nestalo. Ninja zůstal neporušen. Pak mu z úst vyšel rudý meč a mířil na Harunino srdce.
Kakashi slyšel boj okolo něj, ale nemohl dělat nic. Podle Rinina vzteku poznal, že aspoň jeden z jejích výtvorů už nežije.
“Teď ji zabiju… tu tvou malou holku. A ty to uvidíš a budeš trpět za to, že jsi mě odmítnul!“
“Nééééé….!“
Dostal se z jutsu, použil Sharingan, aby vešel do rány, která by pro Harunu byla smrtící. Odehrálo se to příliš rychle. Haruna němě sledovala, jak Kakashi padá k zemi. Rin vytřeštěně zírala, jak to, že se mohl hýbat.
Druhý ninja se rozpadl v prach.
“Kakashi ty hlupáku! Ta rána byla pro ni ne pro tebe!“
Pak Haruna pochopila, proč ho nemohla zabít, byl to bojovník stvořený *Ichi-tama no jutsu. Tito ninjové žijí jen po dobu, než zasáhnou jeden vitální bod, pak se rozsypou v prach. Jinak jsou v podstatě nesmrtelní.
Viděla Kakashiho ležet na zemi a nehýbal se. Chtěla se k němu rozběhnout a vyléčit ho, ale Rin ji zadržela.
“Ne, nepůjdeš ho vyléčit. Hezky zemře. A až bude po všem, spáchám harakiri, abych mohla být s ním, ale nejdřív tebe odešlu do pekla!“
Chytla jí pod krkem a vrazila ruku do trupu. Začala jí odsávat duši. Haruna byla tak paralyzovaná, že nemohla nic dělat.
“Ty jsi strašně hloupá holka, nechápu, proč Kakashi za tebe obětoval život. Jenže ty nejspíš nevíš pravdu. Povahu jeho citů k tobě. Pft láska. Co ta dokáže. Tohle by on pro mě nikdy neudělal.“
Haruna si uvědomila, že právě nechala zabít člověka, kterému na ní záleželo. Slzy. Začala plakat. Ten pláč jako by ji očišťoval od spoutání. Z posledních sil povolala Mangekyou. A podívala se Rin hluboko do očí. Rinina ruka ochabla, pustila Harunu.
Haruna chtěla Rin zabít. Ale běžela ke Kakashimu, který nedýchal a nehýbal se. Vybavila se jí jedna vzpomínka. Už takhle jednou klečela nad umírajícím člověkem, jejím nejlepším přítelem. A nakonec zemřel. Kohatsovu smrt si nikdy neodpustila. A teď se historie opakuje.
Ne! To už nemůže dovolit. A začala ho léčit. Nic se nedělo, ale nepřestávala. Slzy padaly Kakashimu na tvář. Pak ucítila slabý puls. Srdce jí bilo jako o závod. Vložila do toho více své chakry. Rána se rychle hojila. Pak ucítila jak ztrácí vědomí. Před očima se jí zatmělo….
Kakashi otevřel oči. Dýchal, žil… co se stalo? Podíval se kolem sebe, viděl paralyzovanou Rin, hromádku popela a….
“Haruno! Proboha probuď se!!!“
Ale ona mu jen pomalu klesala k nohám. Změřil jí puls, byl tak slabý, že jej skoro necítil. Pak uslyšel jak se někdo zvedá ze země.
“Heh, tak ona obětovala její život pro tebe. Jak sladké, asi jí věnuju poděkování…. Na její hrob.,“ zasmála se.
“Rin…. Odpočívej v pokoji!,“ zakřičel, “Tur, zajíc, opice…. Chidori!“
A pak už jen vyběhl a tvrdě zasáhl a Rin odlétla metry daleko.
“Kakashi… já…. Tě milovala.“
“Já tebe ne…. Pro mě Rin zemřela, když zmizela!“
Pak jen tělo zmizelo a její znetvořená duše se propadla do země.
Kakashi popadl dech a běžel k Haruně. Vzal ji do náruče. Obrátil obličejem k sobě. Odhrnul vlasy z čela. Pomalu otevřela oči.
“Já…kde….já nejsem mrtvá?“
“Ne nejsi,“ zašeptal ji do vlasů.
“Já se cítím hrozně slabá.“
“Tak nemluv….sssh…“
“Potřebuju sílu, nebo to nezvládnu.“
Kakashi si propletl prsty s jejími a pevně stiskl. Předával ji svou chakru, aby se vzpamatovala z rychlé ztráty té své. Pak ho chytila kolem krku a on ji nesl na jedno místo. Tam udělal malý tábor. Jemně ji položil do trávy. Chvíli se na ni díval a pak udělal něco, co ještě nikdo neviděl – sundal si masku a jemně ji políbil. Haruna se jemně usmála a usnula.